Strach z duševní nemoci

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.03.19 11:16
Strach z duševní nemoci

Ahoj všem..zakládám tuhle diskuzi, protože už jsem asi tak trochu zoufalá..mám poslední dobou (cca 3-4 týdny) strach, že jednou onemocním schizofrenií :roll: můj strach nastal v okamžiku, kdy stav mého otce, který má maniodeprese zhoršil. Teď už je jeho stav relativně po krátké době lepší, funguje. Ale mě od te doby přepadávají uzkosti, ze bych jednou mohla mít to samé co on. Jeho sestra (moje teta) ma navíc od mladí schizofrenii. No a to je to co mě nejvíc děsí! Mám pětiletého syna a skvělého manžela, ale mám strach, ze kdybych schizofrenii dostala tak o ne přijdu a malej by byl chudák bez mámy, protože se schizofrenii se asi těžko da fungovat normálně..ten strach mi způsobuje nespavost nebo respektive usina se mi relativně dobře, ale minimálně jednou za noc se vzbudím a hned si na ten strach zase vzpomenu. Pak se nějak uklidním a zase usnu. Ale budim se každý den v 6 a hned jak otevru oči tak si řeknu a už je to zase tady, nemohu spát a určitě se z toho jednou zblázním..byla jsem včera u psychiatricky a ta mi řekla, ze nemoci typu schizofrenie a maniodeprese se většinou projeví kolem 20.roku života nebo po nejake stresující události. A já už prý mám tyhle situace (porod, sestinedeli atd) za sebou..je mi 27..tudíž si mysli, ze se obavám zbytečně. Vzhledem k tomu, ze se teď chceme snažit o druhé miminko mi nic z AD nenapsala a mám zkusit něco z lékárny. Dle ni se jedna o uzkostnou poruchu, ze si věci moc beru..mám žít přítomnosti a neřešit co by kdyby..když jsem od ni odchazela byla jsem uvolněná, cítila jsem se skvěle a ničeho se neobavala. Pak jsem ale jela k rodičům a střetla se tam s tetou a viděla jak je,,mimo,, a hned se mi všechno vrátilo a zase jsem začala přemýšlet nad tím co když jednou budu mít to co ona..no..já už nevím jak na to přestat myslet a užírat se tím :roll: je to vyčerpávající..nezná to taky někdo? Co vás uklidnilo? Omlouvám se za román a anonym..

Reakce:
barabrambora
Zasloužilá kecalka 578 příspěvků 02.03.19 11:26

Zkus raději psychologa než psychiatra.

Teruška85
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 02.03.19 11:32

ahoj,chápu tě,u nás jdou psychické nemoci napříč celou rodinou a mám také strach,můj táta měl maniodepresivní psychózu,bratranec má snad schizofrenii,babička měla těžké deprese se sebevražednými pokusy,moje mamka se z toho všeho po padesátce taky sesypala a též má silné úzkosti,špatně spí…od dětství jsem v tom koloběhu,od 5 let vím,co je to blázinec,táta tam býval pravidelně co 2 roky,babička přede mnou spolykala prášky a já musela běžet za sousedkou aby jí zavolala záchranku.Nikdy jsem si nepřipouštěla že bych mohla být také nemocné,ale po porodu jsem měla hrozné deprese a úzkosti,ovšem psychiatrička nemoc vyloučila,bylo mi už 30,říkala že to spíše vypadá na úzkostnější povahu z toho všeho,ted se spíš bojím o děti,aby to neměly jednou ony,ale psychiatrie se stále vyvíjí a věřím,že za 20 let budou úplně jiné kvalitnější léky,ktreré umožní žít plnohodnotnější život než jak to měl můj tatka,který onemocněl za totality a cpaly ho těmi nejhoršími dryáky,zavřely ho na oddělení mezi vrahy a úchyláky,přivazovali k posteli a podobně.Ten strach zkrátka přišel až s dětmi,myslím že ty to máš stejně,mateřství nás změní a ten strach o děti i o sebe abys k nim mohla fungovat a zajistit jim pěkné dětství k tomu jaksi patří

Klidna
Povídálka 20 příspěvků 02.03.19 11:33

Mám také úzkostnou poruchu teď už prelecenou antidepresivy, vím jaké to je. Lidí se schizofrenií neschopných se postarat o sebe sama je minimum, většina jich má buď ojedinělou ataku a nebo pár za život, berou samozřejmě léky, ale žijí normální plnohodnotný život. To, že jí má tvá teta neznamená, že k ní máš dispozici. Ty si to jen díky té úzkosti vztahujes na sebe. Má rada zní- hlidat si sve myšlenky a přimět se silou vůle na podobné věci nemyslet. Nedělej si ze života peklo…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.03.19 11:45

@Teruška85 - dekuju za pochopení, máme asi dost společného i když já to tedy v dětství nikdy nevnímala, táta byl vždy tak nějak stabilizovaný..až teď se mu to nějak vymklo a musel do nemocnice..dřív jsem si to nějak nepřipouštěla a je to asi i tím, ze byl prave v pohodě, nikdo na něm nic nepoznal..nebojím se o sebe..ale prave o toho malého..kdybych takhle zblbla, mohlo by ho to poznamenat :,( musím si najít činnost při které na to přestanu myslet..najdu si i psychologa..tím nemůžu nic zkazit :) a je pravda, ze už mi napadlo taky aby to náhodou někdy neměl malej, ale taky se uklidnuju tím, ze když se koukneme na dobu teď a před 20ti lety (ne ze bych tu dobu jela znala, ale mám dost nacteno) je to obrovský pokrok..třeba se to za par let bude řešit jednorázovým zákrokem a bude klid :lol: kez by

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.03.19 11:48

@Klidna - já vím, nechci si dělat peklo prave, ze se z toho chci dostat, ale jak mozek přimět začít myslet na něco jiného..doktorka mi poradila když na mě přijde uzkost, představit si červenou značku STOP a říct si i v duchu STOP a zastavit tak tu myšlenku, aby nás pohltila :nevim: občas to zabere, ale jen někdy :roll:

Mišule86
Kecalka 179 příspěvků 02.03.19 12:29

Psychiatr/psycholog je dobrý začátek. Pokud ti to pomáhá, choď tam pravidelně..

Ba-stet
Zasloužilá kecalka 834 příspěvků 02.03.19 12:33

Myslím, že Tvůj problém je ta úzkost jako taková. Kdybys neměla v rodině schizofrenii, našla by sis asi něco jiného, čeho se bát (rakovinu, strach, že Tě srazí auto). Zajdi za dobrým psychologem a řeš tohle - protože to je vážný problém, který - na rozdíl od nepravděpodobné duševní poruchy - opravdu máš… Držím palce!

Královská dcera
Stálice 95 příspěvků 22 inzerátů 02.03.19 19:22
Strach z duševní nemoci

Strach z duševních nemocí je zárukou, že se jich skutečně dočkáte. vytváříte si ve svém mozku ideální podmínky být na to psychicky mnohem hůř, než kdy byl kdokoli z rodiny, koho si berete za „příklad“. Ale ani tahle „rodinná tradice“ (že někdo jiný v rodině, třeba v několika generacích měl psychické problémy) NEZNAMENÁ, že Vy musíte být další v pořadí. Tedy, pokud se pro to nerozhodnete a nenaplánujete si to svými myšlenkami.
Pozorně poslouchejte rozhovory s odbornicí na mozek a vezměte vlastní zodpovědnost za své myšlenky a jejich následky ve Vašem životě.
Zdravotnictví je paralyzované, když z něj byla odstraněna pravá podstata člověka a nezaměřuje se na celý životní příběh jednotlivce, ale omezuje se JEN na symptomy. ALE všechno je v hlavě, nikdo nevěnuje pozornost zavirovanému mozku!!! ***

Edit admin – spamový odkaz

Váš příspěvek
Reklama