Vždycky jsem se bála hadů, taková klasická fobie - vyhýbala jsem se jim
v zoo nebo nechodila tam, kde jsem věděla, že je chovají, přepínala,
když se objevili televizi atd. Vždy jsem se oklepala a dobrý, šlo jen o tu
aktuální situaci. Dnes jsem se ale setkala s jedním takříkajíc tváří
v tvář a asi mám větší problém, než jsem si myslela. Celý den na to
myslím, mám pocit úzkosti, bojím se znovu vyjít na dvůr, kde jsem ho
viděla, ale ani doma se necítím bezpečně. Byla to „jen“ užovka, ale
nejedovatost nehraje pro mě roli, nedokážu ten strach ovládnout. Samotné mi
to přijde přehnané, když to po sobě čtu, ale nevím, jak si pomoct.
Utěšuju se tím, že je to první případ za dvanáct let, co tady bydlíme,
že to byla jen náhoda, že se jí u nás určitě nelíbilo (máme psa,
kočky, ovce, pištící dítě, sekačka, prostě běžný provoz na zahradě),
ale momentálně se bojím i dojít na záchod. Prosím vás, že už se
nevrátí? Přemýšlím dokonce o nějaké
terapii, ale při představě, že mě budou nutit sahat na hady nebo se na ně
jen dívat je mi ještě hůř
Díky za chápající rady
Strach z hadů, jak se ho zbavit?
@Michelle_M Ahoj Z jedné strany tě chápu, ale z druhé
strany to zvíře má z tebe větší strach než ty z něj
Je to všechno jenom v hlavě, musíš si
uvědomit, že je to pořád jenom zvíře, které se bojí víc než ty
A vůbec se na hady nemusíš popřípadně
bát sáhnout, nejsou slizcí, ba naopak, mají jemné šupiny, i když
studené
Vím o čem mluvím, máme
s manželem doma 3 hady a pár ještěrek
Hlavně si to musíš srovnat v hlavě
Já mám totéž z myší a pomohl mi až čas. Prostě časem se snažím to zvládnout, vím že chcíplá myš mi neublíží, ale odpor a hnus z nich tam furt je. My jsme si domů dokonce pořídili hada (žere myši), takže teď s tím bojuju tak, že mu koupím myš, dovezu jí domů, zatím jsem nedokázala na ní sáhnout a dát mu jí. Ale to časem taky dám. O terapii jsem taky přemýšlela a říkala jsem si, že bych nepřežila ty první části (obrázky, chcíplé) živé mi vadí nejmíň.
Mam podobný problém,ale co se týče pavouků. Nedokážu je ani zabit, natož odchytit do sklenice a vypustit ven. Vidim pavouka, všechno se ve mě sevře a dostanu prostě hysterak. Nedávno jsem v noci sla na zachod,pod pračkou pavouk,koukali mu jen nohy,ani jsem nedočůrala, vystřelila ze zachoda,pod dveře narvala ručniky,aby nemohl dveřmi podlézt a tří hodiny čekala na může, až přijde domů a pavouka zlikviduje. Cely tyden jsem pak chodila do koupelny stylem,ze jsem prudce otevrela dveře,od prahu zkontrolova celou místnost a pak teprve vesla do vnitř.
Tak já se bála dotknout švábů, kobylek a podobně, ale vzhledem k tomu,
že máme agamy a musím je nějak nakrmit, tak jsem se musela naučit brát
tuhle havět do ruky.. Ze začátku mi padali z ruky neboť mi to bylo
hoooodně nepoříjemný, ale jednou jsem se nad tím zamyslela a říkám si,
vždyť jsou to zvířata, jen jiná než „na co jsem zvyklá“, lépe jsem
si je prohlídla a od té doby mi nedělá problém to vzít do ruky
Bohudík pro tebe je užovka celkem plachý tvor a pokud ho budete rušit,
nevrátí se. Já mám stejnou fóbii z pavouků a ty jsou bohužel hluchý
jako poleno . Terapie většinou nemá valný
smysl, protože tenhle strach je prazákladní instinkt a ten prostě
nevymažeš. A já už toho vyzkoušela celkem dost a stejně při setkání
s pavoukem tahám kapesní defibrilátor…
Já doufám, že časem ten zážitek vybledne, zatím to mám furt před
očima, jak jsem otevřela vchodové dveře a byla tam, metr ode mě a koukala
na mě se zvednutou hlavou, hroznej šok Možná kdyby se plazila někde dál
v zahradě, tak to pro mě bude snesitelnější než tenhle pocit, že se
snažila proniknout k nám
Jo já vím, že to je blbost, ale mám prostě
pocit ohrožení, i když znám všechny fakta o plachém a užitečném
stvoření
@Anonymní píše:
Mam podobný problém,ale co se týče pavouků. Nedokážu je ani zabit, natož odchytit do sklenice a vypustit ven. Vidim pavouka, všechno se ve mě sevře a dostanu prostě hysterak. Nedávno jsem v noci sla na zachod,pod pračkou pavouk,koukali mu jen nohy,ani jsem nedočůrala, vystřelila ze zachoda,pod dveře narvala ručniky,aby nemohl dveřmi podlézt a tří hodiny čekala na může, až přijde domů a pavouka zlikviduje. Cely tyden jsem pak chodila do koupelny stylem,ze jsem prudce otevrela dveře,od prahu zkontrolova celou místnost a pak teprve vesla do vnitř.
V baráku je pavouků. Nic nedělají. Absolutně na tebe nepolezou, když je budeš chtít vzít do ruky, budou se snažit utéct.
@Michelle_M Hady taky
nemusím. Bojím se uštknutí. Nevadí mi tolik snad ani ti tlustí, ale
takové ty hubené mrchy. Brrr.
V zoo ale na ně koukám hrozně ráda.
@eva valoi píše:
V baráku je pavouků. Nic nedělají. Absolutně na tebe nepolezou, když je budeš chtít vzít do ruky, budou se snažit utéct.
Promiň, ale to je pro člověka s arachnofobií celkem nesmyslný prohlášení. Fobie se nepohybuje v rámci logiky a rozumu, to je prostě nezvládnutelný pud. Je to jako bychom po tobě chtěly, aby jsi nemrkla, když bouchne balónek. Taky to rozumem neovládneš.
@eva valoi píše:
@Janli No a jak se s tím dá pracovat? Lze se fobie zbavit? Zmírnit?
Dá se to cílenou behaviorální terapií částečně otupit. Takže místo
infarktu jsi schopná kolem objektu fobie s odporem projít. Problém je, že
se to může po nějakém negativním zážitku vrátit. Ale co jsem si
pořídila biolit, jsem výrazně klidnější…
@Janli píše:
Bohudík pro tebe je užovka celkem plachý tvor a pokud ho budete rušit, nevrátí se. Já mám stejnou fóbii z pavouků a ty jsou bohužel hluchý jako poleno. Terapie většinou nemá valný smysl, protože tenhle strach je prazákladní instinkt a ten prostě nevymažeš. A já už toho vyzkoušela celkem dost a stejně při setkání s pavoukem tahám kapesní defibrilátor…
mám to s pavoukama stejně. A též si myslím, že s odporem
k nějakému druhu zvěře člověk nic moc neudělá - máme to evolučně
zabudované. Já se prostě těmto zvířatům vyhýbám. K nepříčetnosti
mě přiváděli i chrousti, když se nedávno kvečeru rojili. Když je
setkání nevyhnutelné, automaticky zaječím a manžel přiběhne, kdo že mě
to vraždí. On je naštěstí fobií prost
Příspěvek upraven 21.07.18 v 23:55
@pe-terka píše:
mám to s pavoukama stejně. A též si myslím, že s odporem k nějakému druhu zvěře člověk nic moc neudělá - máme to evolučně zabudované. Já se prostě těmto zvýřatům vyhýbám, k nepříčetnosti mě přiváděli i chrousti, když se nedávno kvečeru rojili. Když je setkání nevyhnutelné, automaticky zaječím a manžel přiběne, kdo že mě vraždí. On je naštěstí fobií prost
Ten můj říká, že po těch letech je podle síly řevu schopen odhadnout
velikost pavouka .
@Michelle_M rozhodně
v tom nejsi sama. Moje sestra před lety našla manžela sedět na střeše
kůlny, kam vyskočil, když na kompostu narazil na dvě užovky . Houby redbull, to fobie ti dává
křídla.....
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.