Studovat VŠ se soc. fobií ve vyšším věku?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
28.3.22 19:30

Studovat VŠ se soc. fobií ve vyšším věku?

Ahoj, prosím anonym. Nevím si rady a budu ráda za každý názor. Zkusím to napsat stručně. Od puberty mám soc. fobii (diagnostikovanou až o 17 let později). Do té doby jsme si myslela, že jsem jen extrémně neprůbojná a plácala jsem se v tom jak se dalo. Maturitu jsem zvládla až na druhý pokus, ve třídách (opakovala jsem ročník) jsem nezapadla. Celý život dělám nekvalifikované (nechci psát podřadné) práce - skladnice, prodavačka. Několik let jsem byla vedena na ÚP. Dostala jsem se na vysněnou VŠ (dálkově), ale studium jsem po pár měsících ukončila. Hlavní důvod byly silné úzkosti mezi lidmi, které hraničily s panickou atakou. Nedokázala jsem se překonat, proto jsem studium vzdala i podruhé. Skripta jsem měla doma ještě několik let, s naivní představou, že to někdy zkusím, ale nakonec jsem je prodala. V předchozím zaměstnání jsem byla šikanována a fobie se zhoršila tak, že jsem skončila v rukou psychiatra. Poté jsem byla 2 roky na ÚP a dávala se dohromady. Od té doby, co jsem s VŠ skončila, uběhlo přes 10 let a cítím, že to nemám vnitřně zpracované. Pořád toužím po vědění, vzdělávání se a lituju, že jsem to vzdala. Nyní pracuju (uklízím na zkrácený úvazek), začala jsem trochu více komunikovat s lidmi, i když fobie ještě není zdaleka překonána. Jsem dost bojácná, snadno se vystresuju, nevěřím si, zakoktávám se, rudnu.. I přesto uvažuju, že bych zkusila jít na VŠ, na třetí (a poslední) pokus, ale nevím, jak by vypadalo, kdybych se potřetí přihlásila na stejnou školu, pokud to vůbec jde. Navíc v mém stavu… Tuším, že to bez AD nezvládnu. K tomu mám vzácné degenerativní onemocnění mozku, které mi začalo po šikaně v minulém zaměstnání. A nevím, jestli mi učení v mém věku půjde do hlavy. Jsem sice bezdětná, mám zázemí a možnou podporu, ale věk kolem 40. Uvažuju naivně a mám se smířit jen s „rozšířeným základním vzděláním“ a s prací, která mi nedává žádný hlubší smysl nebo to zkusit? Uvažovala jsem i o VOŠ, ale dost se od nich odrazuje. Je zde někdo, kdo se potýkal s něčím podobným? Co byste poradili? Děkuji. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5007
28.3.22 19:56
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím anonym. Nevím si rady a budu ráda za každý názor. Zkusím to napsat stručně. Od puberty mám soc. fobii (diagnostikovanou až o 17 let později). Do té doby jsme si myslela, že jsem jen extrémně neprůbojná a plácala jsem se v tom jak se dalo. Maturitu jsem zvládla až na druhý pokus, ve třídách (opakovala jsem ročník) jsem nezapadla. Celý život dělám nekvalifikované (nechci psát podřadné) práce - skladnice, prodavačka. Několik let jsem byla vedena na ÚP. Dostala jsem se na vysněnou VŠ (dálkově), ale studium jsem po pár měsících ukončila. Hlavní důvod byly silné úzkosti mezi lidmi, které hraničily s panickou atakou. Nedokázala jsem se překonat, proto jsem studium vzdala i podruhé. Skripta jsem měla doma ještě několik let, s naivní představou, že to někdy zkusím, ale nakonec jsem je prodala. V předchozím zaměstnání jsem byla šikanována a fobie se zhoršila tak, že jsem skončila v rukou psychiatra. Poté jsem byla 2 roky na ÚP a dávala se dohromady. Od té doby, co jsem s VŠ skončila, uběhlo přes 10 let a cítím, že to nemám vnitřně zpracované. Pořád toužím po vědění, vzdělávání se a lituju, že jsem to vzdala. Nyní pracuju (uklízím na zkrácený úvazek), začala jsem trochu více komunikovat s lidmi, i když fobie ještě není zdaleka překonána. Jsem dost bojácná, snadno se vystresuju, nevěřím si, zakoktávám se, rudnu.. I přesto uvažuju, že bych zkusila jít na VŠ, na třetí (a poslední) pokus, ale nevím, jak by vypadalo, kdybych se potřetí přihlásila na stejnou školu, pokud to vůbec jde. Navíc v mém stavu… Tuším, že to bez AD nezvládnu. K tomu mám vzácné degenerativní onemocnění mozku, které mi začalo po šikaně v minulém zaměstnání. A nevím, jestli mi učení v mém věku půjde do hlavy. Jsem sice bezdětná, mám zázemí a možnou podporu, ale věk kolem 40. Uvažuju naivně a mám se smířit jen s „rozšířeným základním vzděláním“ a s prací, která mi nedává žádný hlubší smysl nebo to zkusit? Uvažovala jsem i o VOŠ, ale dost se od nich odrazuje. Je zde někdo, kdo se potýkal s něčím podobným? Co byste poradili? Děkuji. :kytka:

Ahoj, já bych tě ve studiu vysněné VŠ podpořila, podle mě nevadí, že jsi tam už jednou studovala, můžeš si tam dát přihlášku znovu. Já se taky léčím na psychiatrii a VŠ jsem taky nedokončila a letos jsem si podala přihlášku na jinou VŠ (je mi něco mezi 35 a 40 let), šikanou jsem si taky prošla, ale naštěstí jen na ZŠ. Sociální fobii přímo nemám, ale jsem introvert a taky se někdy stydím mluvit s lidmi, nebo zažívat situace, kde mě ostatní můžu hodnotit. S pamětí to možná trochu horší bude, já se teď učím na přijímačky a fakt to do té hlavy leze špatně (nevím, jestli u tebe nemůže paměť nějak ovlivnit to onemocnění mozku), ale myslím, že když se tomu člověk bude věnovat, tak se to naučí i v tomhle věku. Nevím, co tě láká za obor, já chvíli studovala i VOŠ a to farmaceutického asistenta a sociální práce a obojí mi přišlo, že na to VOŠ stačí, sociálních pracovníků pořád hodně hledají a berou i z VOŠ a myslím, že tam mají i více praxe. Jo a na té VOŠ se mnou byl pán, kterému bylo 50 let, takže nikdy není pozdě začít. Držím moc palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5007
28.3.22 20:01

Jo jinak mě ještě napadlo, jestli nezkusit docházet na terapii, v léčbě SF se uplatňuje docela dobře skupinová KBT, nevím, odkud jsi, ale v Klecanech u Prahy v Národním ústavu duševního zdraví mají 7mi týdenní stacionáře, nebo pobyt. A pokud bys byla z Prahy, tak tady působí neziskovka SFinga, která pomáhá lidem se SF a vedou ji lidé, kteří mají samo zkušenosti se SF a už se jim podařilo ji nějak překonat. A taktéž snad každá VŠ má centrum pro studenty se specifickými potřebami.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
21480
28.3.22 20:04

Gratuluju k přijetí - ono to půjde zvládnout, když si k tomu přibereš všechnu pomoc co můžeš.

Počkej - ty při svých obtížích nebereš antidepresiva? PRoč? Výrazně ti zvýší kvalitu života. To fakt není žádné zlo a slabost, ale lék umožňující fungovat. Něco jako inzulin…

1.po zápisu zajdi se zprávou od ošetřujícího psychiatra do centra pro studenty potřebující zvýšenou péči - rozhodně ho univerzita má, dostaneš přiděleného člověka, co ti bude pomáhat se ve studiu zorientovat a uspět.

2. Jsi někde v psychoterapii? Pokud ne, tak ji ke studiu přiber a hlavně bych si ted si domluvila s ošetřujícím psychiatrem buď lázně s indikací na úzkostné poruchy a nebo stacionář a prostě 5-6 týdnů intenzivní psychoterapie a pak jen následnou péči.

Pokus se překonat a pokud bude nějaký úvodní seznamovací pobyt, tak tam jeď, pokus se oslovit někoho, kdo bude podobně ztracený úzkostný introvert (určitě tam někdo bude) co se přemohl a domluvte se, že se budete společně učit a pomíhat si.

držím palce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3226
28.3.22 20:16
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím anonym. Nevím si rady a budu ráda za každý názor. Zkusím to napsat stručně. Od puberty mám soc. fobii (diagnostikovanou až o 17 let později). Do té doby jsme si myslela, že jsem jen extrémně neprůbojná a plácala jsem se v tom jak se dalo. Maturitu jsem zvládla až na druhý pokus, ve třídách (opakovala jsem ročník) jsem nezapadla. Celý život dělám nekvalifikované (nechci psát podřadné) práce - skladnice, prodavačka. Několik let jsem byla vedena na ÚP. Dostala jsem se na vysněnou VŠ (dálkově), ale studium jsem po pár měsících ukončila. Hlavní důvod byly silné úzkosti mezi lidmi, které hraničily s panickou atakou. Nedokázala jsem se překonat, proto jsem studium vzdala i podruhé. Skripta jsem měla doma ještě několik let, s naivní představou, že to někdy zkusím, ale nakonec jsem je prodala. V předchozím zaměstnání jsem byla šikanována a fobie se zhoršila tak, že jsem skončila v rukou psychiatra. Poté jsem byla 2 roky na ÚP a dávala se dohromady. Od té doby, co jsem s VŠ skončila, uběhlo přes 10 let a cítím, že to nemám vnitřně zpracované. Pořád toužím po vědění, vzdělávání se a lituju, že jsem to vzdala. Nyní pracuju (uklízím na zkrácený úvazek), začala jsem trochu více komunikovat s lidmi, i když fobie ještě není zdaleka překonána. Jsem dost bojácná, snadno se vystresuju, nevěřím si, zakoktávám se, rudnu.. I přesto uvažuju, že bych zkusila jít na VŠ, na třetí (a poslední) pokus, ale nevím, jak by vypadalo, kdybych se potřetí přihlásila na stejnou školu, pokud to vůbec jde. Navíc v mém stavu… Tuším, že to bez AD nezvládnu. K tomu mám vzácné degenerativní onemocnění mozku, které mi začalo po šikaně v minulém zaměstnání. A nevím, jestli mi učení v mém věku půjde do hlavy. Jsem sice bezdětná, mám zázemí a možnou podporu, ale věk kolem 40. Uvažuju naivně a mám se smířit jen s „rozšířeným základním vzděláním“ a s prací, která mi nedává žádný hlubší smysl nebo to zkusit? Uvažovala jsem i o VOŠ, ale dost se od nich odrazuje. Je zde někdo, kdo se potýkal s něčím podobným? Co byste poradili? Děkuji. :kytka:

Tyjo, tak ze 70% je to jako bych to psala já!
Nechceš si napsat přes SZ, abychom si vyměnily zkušenosti? Jsem taky 40+, víc bych napsala přes SZ, nechci to tu rozmazávat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35477
28.3.22 20:43

Jake degenerativni onemocneni mozku? Nesla bych do toho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20595
28.3.22 20:56

VS je velky stres a zahul na nervy, hlavne zkousky.
Vykasli se na to.
Stejne je to pak casto prace s lidmi, treba na vedouci pozici, to kolikrat neni o co stat.

Bez na to obracene, vyber si praci, ktera by te bavila, a podle toho si hledej vzdelani.
Kolikrat i specializovany ucnak dokaze pomoci delat neco zajimaveho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
846
28.3.22 22:09

Myslím, že tady bude hodně záležet i na škole jako takové. Jak probíhají zkoušky, popřípadě praktické aplikace, týmové úkoly?
VŠ kam chodím má třeba zkoušky formou elektronických testů, praktické aplikace vůbec nemáme, takže mě za celé 3 roky čeká jedna prezentace, ta je online, jeden týmový předmět a pak komise u obhajoby, plus tedy komunikace s vedoucím práce, ale ta je údajně také online. Prostě VŠ pro pracující, formou těžkého samostudia.

Jinak bych určitě doporučila terapie a vhodně zvolenou medikaci, velmi pomůže zlepšit život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.3.22 05:26

Děkuji za všechny názory. Jak povzbuzující, tak i odrazující. Odepíšu odpoledne.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.3.22 16:10

Zkusím odpovědět. Jsem si vědoma, že VŠ je pro silné nátury, ne uzlíčky nervů, ale i přesto bych to chtěla naposledy zkusit. Hlásila jsem se dvakrát na ČZU, obor speciální chovy. Nyní uvažuju o oboru zahradnictví - mám k tomu velice blízko, i obecně k biologii, zvířatům, rostlinám, i medicíně. Nyní na žádné VŠ nejsem. Na psychiatrii nedocházím asi dva roky, byla jsem po celou dobu doma (na ÚP) a celkem jsem se srovnala. V práci to zvládám, sice do kontaktu s lidmi nepřicházím, ale nevadí mi to. Proto léky ani neberu, není potřeba. O SFinze vím, ale nejsem z Prahy ani okolí, ale z druhého konce republiky. Napsala jsem to blbě, nejde úplně o degenerativní onemocnění, ale mozek funguje jinak než by měl. Jedná se o cervikální dystonii (stáčení hlavy ke straně) + často se motám, mám špatnou motoriku, hůř se mi píše, atd… jakoby mi mozek nefungoval jako před nemocí.

  • Citovat
  • Nahlásit
20595
29.3.22 17:07

Neres skolu, res primarne praci, kterou bys chtela/mohla delat, a az podle toho vybirej skolu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5007
29.3.22 17:26
@Anonymní píše:
Zkusím odpovědět. Jsem si vědoma, že VŠ je pro silné nátury, ne uzlíčky nervů, ale i přesto bych to chtěla naposledy zkusit. Hlásila jsem se dvakrát na ČZU, obor speciální chovy. Nyní uvažuju o oboru zahradnictví - mám k tomu velice blízko, i obecně k biologii, zvířatům, rostlinám, i medicíně. Nyní na žádné VŠ nejsem. Na psychiatrii nedocházím asi dva roky, byla jsem po celou dobu doma (na ÚP) a celkem jsem se srovnala. V práci to zvládám, sice do kontaktu s lidmi nepřicházím, ale nevadí mi to. Proto léky ani neberu, není potřeba. O SFinze vím, ale nejsem z Prahy ani okolí, ale z druhého konce republiky. Napsala jsem to blbě, nejde úplně o degenerativní onemocnění, ale mozek funguje jinak než by měl. Jedná se o cervikální dystonii (stáčení hlavy ke straně) + často se motám, mám špatnou motoriku, hůř se mi píše, atd… jakoby mi mozek nefungoval jako před nemocí.

Ahoj, takže pokud chceš na ČZU, tak bys musela jít do Prahy a bydlet na koleji/v podnájmu? Nebo bys šla na kombinované studium a jen dojížděla? Zahradnictví na ČZU vystudovala spolužačka z gymplu, ale práci dělá úplně jinou, nevím, jak je to s uplatněním po tomhle oboru. Ale každopádně obor je to hezký. Já si nemyslím, že bys to neměla zvládnout, zrovna na ČZU znám jednu holčinu s velkými psychickými problémy a má individuální studijní plán. Určitě se to dá nějak vyřešit a pokud o ten obor moc stojíš, tak to zkus a uvidíš, zanechat toho můžeš vždycky. Já studovala první VŠ před mnoha lety, nedodělala jsem ji kvůli psychice, ale teď se hlásím na jinou, mám hodně oporu v odbornících, skvělou psychiatričku i psycholožku, tak to prostě chci zkusit. Počítám s tím, že se třeba nedostanu, ale kdyby ano, alespoň si to vyzkouším a ukončit to můžu vždycky. Moc ti držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.3.22 17:39

@Lucie_Sx Jak jsem psala výše, zatím jsem dělala jen „podřadné“ práce. Se svým vzděláním na lepší pozice nedosáhnu.

  • Citovat
  • Nahlásit
20595
29.3.22 18:48
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx Jak jsem psala výše, zatím jsem dělala jen „podřadné“ práce. Se svým vzděláním na lepší pozice nedosáhnu.

Dobre, ale o jakou presne pozici chces s tou VS usilovat?
Specialni chovy, takze pak pujdes do zoo?
Se zahradnictvim co, chces navrhovat zahrady? Prodavat kytky? Aranzovat?
Pokud to studium nechces pojmout jako konicka, tak bys mela vedet, jaky presne posun v kariere ti umozni.

(Jakou mas vlastne tu stredni..?) :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.3.22 18:59

@Lollitka Díky za komentář. Když jsem tam studovala dálkově, přespávala jsem na ubytovně. Také jsem slyšela, že uplatnění není moc dobré, ale uvidím co bude, třeba se tam ani nedostanu. Máš pravdu, nemáme co ztratit. Aspoň to zkusíme :) Děkuji, tobě taky fandím a držím pěsti.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat