Štve mě všechno kolem mě

Anonymní
28.5.21 22:03

Štve mě všechno kolem mě

Ahoj, mám asi nějakou krizi, nebo co.

Otevřela jsem si víno a chtěla bych se podělit, neb jsem už z toho všeho sama dost nešťastná.

Mám svůj vlastní byt na hypotéku, přítele přes půl roku, který se ke mně nastěhoval. Začali jsme spolu chodit na konci října - ideální čas, vše zavřené, randíčka v přírodě také moc nesla, zima. Takže většinou večer přijel ke mně a ráno odjel. Až tu tak nějak po Vánocích zůstal. Já proti nebyla. Ale. Nebyli jsme ani jednou na večeři, nebo romantickém rande. Na vše, co do bytu koupil mi poslal QR na pulku (přitom přišel do úplně vybaveného bytu, kde ke vše, jedna se o pěknou novostavbu s parkovacim místem a byt velký, dnes by jen za pronájem takového bytu platil raketu). Posila mi peníze na bydlení - spočítali jsme energie plus hypotéku a z toho pulku, která je ponizena o 1000,– protože v průměru projezdil 2 000,– měsíčně - což teď ne, pracujeme z domova oba. Takže max cesta do obchodu, výjimečně jinam. Ale ok. Auto něco stojí. Já ho nemám (mám motorku, na tu mi nic nepridava).
Doma dělám 90% věci - skládám prádlo, prevlekam postel, luxuji, vytiram, nádobí z drtivé většiny já, prach, kuchyň, mytí a uklizení koupelny, zachodu, všeho… Mám doma, že by se dalo z podlahy jist, jsem na to trochu retard, to uznávám… Ale proste potrebuji čisto k nějakému vnitřnímu klidu. A on mi pak vycte, ze je spinavej filtr od myčky, protože jsem špatně opláchla hrnec od ryze… nebo, ze je plný koš. Co mě mrzí, že vidím, že svou ex zavaloval věcmi, které chtěla a mně nedal k svátku ani kytku. Koupil mi sluchátka ve výprodeji, která jsem ani nechtěla, ale holt dobrej kauf. Já jsem vděčná i za to. Ale mrzí mě to, všechno… Porad jak nikdy nikoho nemiloval jako mě. Ale nevím…

A ještě jsem se dnes pohádala doma. Protože se starám o svou domácnost, ale moji rodiče bydlí s babičkou ve dvougeneracnim domu. Minuly týden jsem byla o víkendu (vyhradila jsem si cely den) babičce sundat a vyprat záclony, umýt všechna okna, pověsit záclony. Nevadí mi to, rada pomohu. Ale moji rodiče si jedou na víkend za zábavou a koníčkem a poprosili mě, jestli jim o víkendu přijdu posekat trávu. Ok, štve mě to, chtěla jsem na celodenní turu, ale dopoledne to odbiju a pojedu po O. Jenže - řekla jsem to babičce a ta ať neremcam, drzim hu** a dělám co mi kdo řekne. Ze mě mohli dat jako dítě klidně do ústavu, ale starali se o mě, takže já mám teď povinnost jim kdykoliv cokoliv pomáhat a nemám nárok na to si lajnovat život podle sebe.
Jsem z toho všeho už na prášky. Mám pocit, že se zastavím každý den až v půl 10 večer, jsem unavená. V práci mám samosebou také stres, ale ta mě alespoň, co se tyče obsahu, naplňuje. Doma to nikoho moc nezajímá, co dělám. Dělám z domova, tak vlastně nedělám. Ze to znamená byt 24/7 k dispozici už nikdo neřeší. A připadá mi, ze to všechno dělám špatně. Už ani nemám sílu odporovat, jsem tak nějak srovnaná s tím, že je život trochu na prd, ale pak vidím, jak si lidi v pohodě zijou bez takových stresů a je mi do pláče… Když ale něco řeknu, je to špatně. Promluvit se nedá. Odmalička jsem byla hromosvod. Co vše uklízel a spravoval doma (nesměla jsem jinak nic) a proste neexistovalo nic jiného než povinnosti… Teď stále prsi a já řekla rodičům, ze přijdu okolo 6 jim udělat koberec, ale udělalo se hezky a já toho chtěla využít a proběhnout se na 45-50 min, tak jsem řekla, jestli nevadí, ze přijdu o 30 min déle, ze jsou stejně doma - vadilo. Nemám prý chodit vůbec a triskli mi s telefonem. Přitom, to oni chtěli pomoci…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3879
28.5.21 22:27
@Anonymní píše:
Ahoj, mám asi nějakou krizi, nebo co.

Otevřela jsem si víno a chtěla bych se podělit, neb jsem už z toho všeho sama dost nešťastná.

Mám svůj vlastní byt na hypotéku, přítele přes půl roku, který se ke mně nastěhoval. Začali jsme spolu chodit na konci října - ideální čas, vše zavřené, randíčka v přírodě také moc nesla, zima. Takže většinou večer přijel ke mně a ráno odjel. Až tu tak nějak po Vánocích zůstal. Já proti nebyla. Ale. Nebyli jsme ani jednou na večeři, nebo romantickém rande. Na vše, co do bytu koupil mi poslal QR na pulku (přitom přišel do úplně vybaveného bytu, kde ke vše, jedna se o pěknou novostavbu s parkovacim místem a byt velký, dnes by jen za pronájem takového bytu platil raketu). Posila mi peníze na bydlení - spočítali jsme energie plus hypotéku a z toho pulku, která je ponizena o 1000,– protože v průměru projezdil 2 000,– měsíčně - což teď ne, pracujeme z domova oba. Takže max cesta do obchodu, výjimečně jinam. Ale ok. Auto něco stojí. Já ho nemám (mám motorku, na tu mi nic nepridava).
Doma dělám 90% věci - skládám prádlo, prevlekam postel, luxuji, vytiram, nádobí z drtivé většiny já, prach, kuchyň, mytí a uklizení koupelny, zachodu, všeho… Mám doma, že by se dalo z podlahy jist, jsem na to trochu retard, to uznávám… Ale proste potrebuji čisto k nějakému vnitřnímu klidu. A on mi pak vycte, ze je spinavej filtr od myčky, protože jsem špatně opláchla hrnec od ryze… nebo, ze je plný koš. Co mě mrzí, že vidím, že svou ex zavaloval věcmi, které chtěla a mně nedal k svátku ani kytku. Koupil mi sluchátka ve výprodeji, která jsem ani nechtěla, ale holt dobrej kauf. Já jsem vděčná i za to. Ale mrzí mě to, všechno… Porad jak nikdy nikoho nemiloval jako mě. Ale nevím…

A ještě jsem se dnes pohádala doma. Protože se starám o svou domácnost, ale moji rodiče bydlí s babičkou ve dvougeneracnim domu. Minuly týden jsem byla o víkendu (vyhradila jsem si cely den) babičce sundat a vyprat záclony, umýt všechna okna, pověsit záclony. Nevadí mi to, rada pomohu. Ale moji rodiče si jedou na víkend za zábavou a koníčkem a poprosili mě, jestli jim o víkendu přijdu posekat trávu. Ok, štve mě to, chtěla jsem na celodenní turu, ale dopoledne to odbiju a pojedu po O. Jenže - řekla jsem to babičce a ta ať neremcam, drzim hu** a dělám co mi kdo řekne. Ze mě mohli dat jako dítě klidně do ústavu, ale starali se o mě, takže já mám teď povinnost jim kdykoliv cokoliv pomáhat a nemám nárok na to si lajnovat život podle sebe.
Jsem z toho všeho už na prášky. Mám pocit, že se zastavím každý den až v půl 10 večer, jsem unavená. V práci mám samosebou také stres, ale ta mě alespoň, co se tyče obsahu, naplňuje. Doma to nikoho moc nezajímá, co dělám. Dělám z domova, tak vlastně nedělám. Ze to znamená byt 24/7 k dispozici už nikdo neřeší. A připadá mi, ze to všechno dělám špatně. Už ani nemám sílu odporovat, jsem tak nějak srovnaná s tím, že je život trochu na prd, ale pak vidím, jak si lidi v pohodě zijou bez takových stresů a je mi do pláče… Když ale něco řeknu, je to špatně. Promluvit se nedá. Odmalička jsem byla hromosvod. Co vše uklízel a spravoval doma (nesměla jsem jinak nic) a proste neexistovalo nic jiného než povinnosti… Teď stále prsi a já řekla rodičům, ze přijdu okolo 6 jim udělat koberec, ale udělalo se hezky a já toho chtěla využít a proběhnout se na 45-50 min, tak jsem řekla, jestli nevadí, ze přijdu o 30 min déle, ze jsou stejně doma - vadilo. Nemám prý chodit vůbec a triskli mi s telefonem. Přitom, to oni chtěli pomoci…

Co zajet na dovolenou s kamarádkou? A pak v klidu porešit přítele a rodinu, očividně tí to nevyhovuje, chtelo by to kurz asertivniho jednání a ujasnit si priority

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22324
28.5.21 22:27

Měla bys řešit problémy step by step. Přítele nekomentuji, jestli s ním máš problém, nechť se odstěhuje. A nejsi povinná nikomu chodit pomáhat na písknutí. Pomoc v rodině bývá velmi obvyklá, ale slušně poprosit a poděkovat také. A ty jsi adoptovaná, že ti babička říká tak hnusné věci?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6829
28.5.21 22:29
@Anonymní píše:
Ahoj, mám asi nějakou krizi, nebo co.

Otevřela jsem si víno a chtěla bych se podělit, neb jsem už z toho všeho sama dost nešťastná.

Mám svůj vlastní byt na hypotéku, přítele přes půl roku, který se ke mně nastěhoval. Začali jsme spolu chodit na konci října - ideální čas, vše zavřené, randíčka v přírodě také moc nesla, zima. Takže většinou večer přijel ke mně a ráno odjel. Až tu tak nějak po Vánocích zůstal. Já proti nebyla. Ale. Nebyli jsme ani jednou na večeři, nebo romantickém rande. Na vše, co do bytu koupil mi poslal QR na pulku (přitom přišel do úplně vybaveného bytu, kde ke vše, jedna se o pěknou novostavbu s parkovacim místem a byt velký, dnes by jen za pronájem takového bytu platil raketu). Posila mi peníze na bydlení - spočítali jsme energie plus hypotéku a z toho pulku, která je ponizena o 1000,– protože v průměru projezdil 2 000,– měsíčně - což teď ne, pracujeme z domova oba. Takže max cesta do obchodu, výjimečně jinam. Ale ok. Auto něco stojí. Já ho nemám (mám motorku, na tu mi nic nepridava).
Doma dělám 90% věci - skládám prádlo, prevlekam postel, luxuji, vytiram, nádobí z drtivé většiny já, prach, kuchyň, mytí a uklizení koupelny, zachodu, všeho… Mám doma, že by se dalo z podlahy jist, jsem na to trochu retard, to uznávám… Ale proste potrebuji čisto k nějakému vnitřnímu klidu. A on mi pak vycte, ze je spinavej filtr od myčky, protože jsem špatně opláchla hrnec od ryze… nebo, ze je plný koš. Co mě mrzí, že vidím, že svou ex zavaloval věcmi, které chtěla a mně nedal k svátku ani kytku. Koupil mi sluchátka ve výprodeji, která jsem ani nechtěla, ale holt dobrej kauf. Já jsem vděčná i za to. Ale mrzí mě to, všechno… Porad jak nikdy nikoho nemiloval jako mě. Ale nevím…

A ještě jsem se dnes pohádala doma. Protože se starám o svou domácnost, ale moji rodiče bydlí s babičkou ve dvougeneracnim domu. Minuly týden jsem byla o víkendu (vyhradila jsem si cely den) babičce sundat a vyprat záclony, umýt všechna okna, pověsit záclony. Nevadí mi to, rada pomohu. Ale moji rodiče si jedou na víkend za zábavou a koníčkem a poprosili mě, jestli jim o víkendu přijdu posekat trávu. Ok, štve mě to, chtěla jsem na celodenní turu, ale dopoledne to odbiju a pojedu po O. Jenže - řekla jsem to babičce a ta ať neremcam, drzim hu** a dělám co mi kdo řekne. Ze mě mohli dat jako dítě klidně do ústavu, ale starali se o mě, takže já mám teď povinnost jim kdykoliv cokoliv pomáhat a nemám nárok na to si lajnovat život podle sebe.
Jsem z toho všeho už na prášky. Mám pocit, že se zastavím každý den až v půl 10 večer, jsem unavená. V práci mám samosebou také stres, ale ta mě alespoň, co se tyče obsahu, naplňuje. Doma to nikoho moc nezajímá, co dělám. Dělám z domova, tak vlastně nedělám. Ze to znamená byt 24/7 k dispozici už nikdo neřeší. A připadá mi, ze to všechno dělám špatně. Už ani nemám sílu odporovat, jsem tak nějak srovnaná s tím, že je život trochu na prd, ale pak vidím, jak si lidi v pohodě zijou bez takových stresů a je mi do pláče… Když ale něco řeknu, je to špatně. Promluvit se nedá. Odmalička jsem byla hromosvod. Co vše uklízel a spravoval doma (nesměla jsem jinak nic) a proste neexistovalo nic jiného než povinnosti… Teď stále prsi a já řekla rodičům, ze přijdu okolo 6 jim udělat koberec, ale udělalo se hezky a já toho chtěla využít a proběhnout se na 45-50 min, tak jsem řekla, jestli nevadí, ze přijdu o 30 min déle, ze jsou stejně doma - vadilo. Nemám prý chodit vůbec a triskli mi s telefonem. Přitom, to oni chtěli pomoci…

Toho si hyckej kdyz ti blbec plati hyposku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31651
28.5.21 22:34

Ehm, tak babku bych za takovou hlášku poslala leštit futrál a s rodiči a přítelem si udělej pořádek. Nejsi ničí majetek a nenech si od nich se. át na hlavu. Nauč se si říkat o pomoc, s bytem, úklidem a naopak odvykni rodiče, že tě máj jistou a maj nárok na veškerej tvůj volnej čas. Musíš změnit přístup a nenechat ze sebe dělat otloukánka, co každýmu poslouží a ustoupí a pak je z toho vyždímanej. Mysli hlavně na sebe a svoje potřeby a nauč se říkat ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31651
28.5.21 22:35
@Pavlik Morozov píše:
Toho si hyckej kdyz ti blbec plati hyposku

Spíš do pr.dele by ho měla poslat :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2659
28.5.21 22:39

Co se týče rodičů, vždycky budou chtít víc, musíš si udělat hranice. Nevím, jak jsi na tom finančně, asi bych rodičům třeba zaplatila někoho, kdo jim poseká nebo udělá koberec.

Ohledně přítele - díky covidu jste měli start, jaký jste měli. Nepíšeš, kolik je vám let. Ty finanční záležitosti jsem do detailu nepochopila. Každopádně bych po něm nechtěla nic, co bych nazývala částí hypotéky - spíš část nákladu na bydlení nebo obvyklého nájmu. Já bych doma nedělala sama ani náhodou to, co ty. A pokud by mi ještě řekl, že jsem nevynesla koš nebo ucpala filtr, řekla bych, že je fajn, že si všiml, že to může rovnou vynést nebo vyčistit.

Upřímně bych se pokusila udělat zbrusu novou dohodu - už sis to sem sepsala - a nebo bych mu navrhla se rozstěhovat a zkusit to znova. Jestli spolu chodíte půl roku a dal ti k narozeninám sluchátka, protože to byl dobrý kauf, je mi to všechno vážně divné.

Nedivím se ti, že jsi z toho špatná. Jak to píšeš, vypadá to, že tě přítel jen využívá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
LvE
358
28.5.21 22:43

Z mojeho pohledu, jsme zhruba asi stejně staré, měla bys jim dát najevo, že máš UŽ i svuj život :) a oni by to měli respektovat, ano, pomož, ale ne tak, že budeš na dně, příteli řekni, že toho más plné zuby, měl by tě podpořit…
myslím si i, že babička nemá 100% pravdu, oni byli vychovávaní jinak, a já myslím, že ve tvém věku už měla i děti a svůj život

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1846
28.5.21 22:48

Taková holka „na zavolání“, která se neumí ozvat, protože je na to zvyklá, což je hrozný.. 8o
Být tebou, teď sis to u vína všechno shrnula a uvědomila, se svým životem začnu něco dělat a rozhoupu se k nějakým těm změnám.. ;)
Hlavně se naučit být asertivní, mít sebe na prvním místě a možná bych vyměnila přítele nebo si užila pocit být aspoň na čas singl, než ti příjde do života někdo na vyšší úrovni než ex.. 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9421
28.5.21 22:50

Tak to vypadá, že tě měli a mají rodiče na povel a našla sis i takového přítele. Je mi tě úplně líto, jak jdeš někomu na vejletě sekat trávu 8o. A když ti přítel připlácí hypotéku, ty budeš na něj něco přepisovat? Proč s ním jsi, když nejsi štastná, nemá tě jen na bydlení a posluhu? Chtělo by to nový start, bez přítěže. Se nedivím, že je ti smutno. Je to smutné. Vždyt ty můžeš být úplně samostatná a spokojená, stačí tak málo. Určitě je na světě někdo, kdo by tě na rukách nosil. V případě rozchodu, bude chtít vyplatit, tak si spočítej, kolik tam probydlel, jeho benzín tě nemusí zajímat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12930
28.5.21 22:51

Musíš se vymezit vůči rodičům i vůči příteli.
Děláš sluzku všem, tohle dobrý nebude.
Proc rodiče neposekaji trávu sami den předem?
Měj svůj program, stejně jako oni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6829
28.5.21 22:58
@holka_z_hor píše:
Spíš do pr.dele by ho měla poslat :think:

Pak ji nebude mit ale kdo sponzorovat kvartyr.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.5.21 23:02
@Pavlik Morozov píše:
Pak ji nebude mit ale kdo sponzorovat kvartyr.

Tady zakladatelka. Bydlí tu, tak mi platí “nájem”, tzn. polovinu nákladu na bydlení (hypotéka, energie) - pravý nájem by byl dnes mnohem vyšší. A nevím, proč bych to měla táhnout sama, když on vydělává.
Já, vzhledem k tomu, že jsem dostala hypotéku sama na sebe, ten byt utáhnu v pohodě…

  • Citovat
  • Nahlásit
31651
28.5.21 23:03
@Pavlik Morozov píše:
Pak ji nebude mit ale kdo sponzorovat kvartyr.

Ona to zvládne :* :* :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5086
28.5.21 23:06
@Anonymní píše:
Ahoj, mám asi nějakou krizi, nebo co.

Otevřela jsem si víno a chtěla bych se podělit, neb jsem už z toho všeho sama dost nešťastná.

Mám svůj vlastní byt na hypotéku, přítele přes půl roku, který se ke mně nastěhoval. Začali jsme spolu chodit na konci října - ideální čas, vše zavřené, randíčka v přírodě také moc nesla, zima. Takže většinou večer přijel ke mně a ráno odjel. Až tu tak nějak po Vánocích zůstal. Já proti nebyla. Ale. Nebyli jsme ani jednou na večeři, nebo romantickém rande. Na vše, co do bytu koupil mi poslal QR na pulku (přitom přišel do úplně vybaveného bytu, kde ke vše, jedna se o pěknou novostavbu s parkovacim místem a byt velký, dnes by jen za pronájem takového bytu platil raketu). Posila mi peníze na bydlení - spočítali jsme energie plus hypotéku a z toho pulku, která je ponizena o 1000,– protože v průměru projezdil 2 000,– měsíčně - což teď ne, pracujeme z domova oba. Takže max cesta do obchodu, výjimečně jinam. Ale ok. Auto něco stojí. Já ho nemám (mám motorku, na tu mi nic nepridava).
Doma dělám 90% věci - skládám prádlo, prevlekam postel, luxuji, vytiram, nádobí z drtivé většiny já, prach, kuchyň, mytí a uklizení koupelny, zachodu, všeho… Mám doma, že by se dalo z podlahy jist, jsem na to trochu retard, to uznávám… Ale proste potrebuji čisto k nějakému vnitřnímu klidu. A on mi pak vycte, ze je spinavej filtr od myčky, protože jsem špatně opláchla hrnec od ryze… nebo, ze je plný koš. Co mě mrzí, že vidím, že svou ex zavaloval věcmi, které chtěla a mně nedal k svátku ani kytku. Koupil mi sluchátka ve výprodeji, která jsem ani nechtěla, ale holt dobrej kauf. Já jsem vděčná i za to. Ale mrzí mě to, všechno… Porad jak nikdy nikoho nemiloval jako mě. Ale nevím…

A ještě jsem se dnes pohádala doma. Protože se starám o svou domácnost, ale moji rodiče bydlí s babičkou ve dvougeneracnim domu. Minuly týden jsem byla o víkendu (vyhradila jsem si cely den) babičce sundat a vyprat záclony, umýt všechna okna, pověsit záclony. Nevadí mi to, rada pomohu. Ale moji rodiče si jedou na víkend za zábavou a koníčkem a poprosili mě, jestli jim o víkendu přijdu posekat trávu. Ok, štve mě to, chtěla jsem na celodenní turu, ale dopoledne to odbiju a pojedu po O. Jenže - řekla jsem to babičce a ta ať neremcam, drzim hu** a dělám co mi kdo řekne. Ze mě mohli dat jako dítě klidně do ústavu, ale starali se o mě, takže já mám teď povinnost jim kdykoliv cokoliv pomáhat a nemám nárok na to si lajnovat život podle sebe.
Jsem z toho všeho už na prášky. Mám pocit, že se zastavím každý den až v půl 10 večer, jsem unavená. V práci mám samosebou také stres, ale ta mě alespoň, co se tyče obsahu, naplňuje. Doma to nikoho moc nezajímá, co dělám. Dělám z domova, tak vlastně nedělám. Ze to znamená byt 24/7 k dispozici už nikdo neřeší. A připadá mi, ze to všechno dělám špatně. Už ani nemám sílu odporovat, jsem tak nějak srovnaná s tím, že je život trochu na prd, ale pak vidím, jak si lidi v pohodě zijou bez takových stresů a je mi do pláče… Když ale něco řeknu, je to špatně. Promluvit se nedá. Odmalička jsem byla hromosvod. Co vše uklízel a spravoval doma (nesměla jsem jinak nic) a proste neexistovalo nic jiného než povinnosti… Teď stále prsi a já řekla rodičům, ze přijdu okolo 6 jim udělat koberec, ale udělalo se hezky a já toho chtěla využít a proběhnout se na 45-50 min, tak jsem řekla, jestli nevadí, ze přijdu o 30 min déle, ze jsou stejně doma - vadilo. Nemám prý chodit vůbec a triskli mi s telefonem. Přitom, to oni chtěli pomoci…

Chtěla jsem to napsat už v jedné diskuzi, ale napíšu to tady. Clovek opravdu dospěje, až se naučí nezáviset na názoru svých rodičů. Pak začneš žít svůj vlastní život a rodiče i babička Ti budou jedno.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat