Stydím se za svojí sexualitu a emoce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  15.03.18 13:22
Stydím se za svojí sexualitu a emoce

J mi něco přes třicet, ale ve vztahu k holkám jsem zcela nezkušený. Problém je v tom, že mám silně potlačenou emocionalitu a sexualitu – tedy nejsem schopen je projevovat. Samo to ze mne nejde a pokud na to někdy dojde, připadám si, skoro jako když bych dělal něco nepatřičného a vlastně se za to stydím. Dosáhlo to takových rozměrů, že mi i dělá problém třeba říct kamarádovi, že nějaká holka je hezká/že ji mám rád (natož se tak projevit vůči ní) či mluvit o sexu, podobně je to i s emocemi – pokud nějaké výrazněji prožívám, nejsem fyzicky schopen o nich mluvit či je projevit. A dělám to dost těžko a nerad i potom. Pokud se mi nějaká holka líbí, díky nervozitě můžu být rád, pokud se mi s ní podaří nějak rozumně komunikovat (aniž bych si připadal jako debil), natož něco víc… Pokud mám projevit iniciativu, připadám si, jako že se vnucuju - jako že to nejsem „já“. Podobně nejsem zvyklý na fyzický kontakt s lidmi, pokud se mne někdo během hovoru letmo dotkne, mám sklon se cukat, i když jde o blízké osoby.

Příčiny jsou jednak ve výchově – nejsem sice z ani trochu náboženské rodiny, ale o sexu se nikdy nemluvilo, o vztazích a emocích prakticky taky ne a rodiče si mezi sebou city neprojevovali (např. jsem je viděl dát si pusu jen při svátcích a narozeninách, nikdy objetí či držení za ruku…) a mám v sobě nějak zafixováno, že takové věci se nedělají. Další důvod je šikana v dětství, v jejímž důsledku jsem začal potlačovat emoce, abych se vyrovnal s jejími následky a nedal ostatním šanci to opakovat (když se člověk hned nerozbrečí, dotyčné to baví méně) - jenomže projevy emocí a otevření se mám spojené s pocity zranitelnosti a slabosti, které jsem tehdy zažíval a které rozhodně vracet nechci.

Racionálně sice vím, že lidé své emoce i sexualitu projevují a že to bez nich v partnerských vztazích nejde a že je to ve skutečnosti normální, i že holky neberou iniciativu kluků nutně vždy jako vnucování a otravování, naopak je mnohdy vítána atd., ale pořád si přitom připadám, jako když bych se za to měl stydět a automaticky očekávám negativní reakce okolí, které sice obvykle nepřijdou, ale pořád mi není příjemná představa, že ostatní ví o mých vztahových, citových či sexuálních tužbách (ono už pozvat nějakou holku někam je projev takového zájmu). Je to skoro horší než strach z odmítnutí - připadám si, jako kdybych dělal něco špatného, i když by dotyčná reagovala pozitivně.
Na druhou stranu má potlačování emocionality a sexuality výhodu, že mi abstinence v sexu a partnerských vztazích neleze tak na mozek, jako některým jiným.

Máte k tomu nějaké rady, zkušenosti apod.?

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Anonymní  15.03.18 13:43

Vyhledej psychologa s tímhle si asi sám neporadíš. :nevim:

 
miskakr
Zasloužilá kecalka 607 příspěvků 3 inzeráty 15.03.18 13:48

Kineziologie trojková naděžda. Je studovany psychiatr. Ty blokace budou někde zakodovany

 
Russet
Kelišová 6774 příspěvků 15.03.18 13:49
@Anonymní píše:
J mi něco přes třicet, ale ve vztahu k holkám jsem zcela nezkušený. Problém je v tom, že mám silně potlačenou emocionalitu a sexualitu – tedy nejsem schopen je projevovat. Samo to ze mne nejde a pokud na to někdy dojde, připadám si, skoro jako když bych dělal něco nepatřičného a vlastně se za to stydím. Dosáhlo to takových rozměrů, že mi i dělá problém třeba říct kamarádovi, že nějaká holka je hezká/že ji mám rád (natož se tak projevit vůči ní) či mluvit o sexu, podobně je to i s emocemi – pokud nějaké výrazněji prožívám, nejsem fyzicky schopen o nich mluvit či je projevit. A dělám to dost těžko a nerad i potom. Pokud se mi nějaká holka líbí, díky nervozitě můžu být rád, pokud se mi s ní podaří nějak rozumně komunikovat (aniž bych si připadal jako debil), natož něco víc… Pokud mám projevit iniciativu, připadám si, jako že se vnucuju - jako že to nejsem „já“. Podobně nejsem zvyklý na fyzický kontakt s lidmi, pokud se mne někdo během hovoru letmo dotkne, mám sklon se cukat, i když jde o blízké osoby.

Příčiny jsou jednak ve výchově – nejsem sice z ani trochu náboženské rodiny, ale o sexu se nikdy nemluvilo, o vztazích a emocích prakticky taky ne a rodiče si mezi sebou city neprojevovali (např. jsem je viděl dát si pusu jen při svátcích a narozeninách, nikdy objetí či držení za ruku…) a mám v sobě nějak zafixováno, že takové věci se nedělají. Další důvod je šikana v dětství, v jejímž důsledku jsem začal potlačovat emoce, abych se vyrovnal s jejími následky a nedal ostatním šanci to opakovat (když se člověk hned nerozbrečí, dotyčné to baví méně) - jenomže projevy emocí a otevření se mám spojené s pocity zranitelnosti a slabosti, které jsem tehdy zažíval a které rozhodně vracet nechci.

Racionálně sice vím, že lidé své emoce i sexualitu projevují a že to bez nich v partnerských vztazích nejde a že je to ve skutečnosti normální, i že holky neberou iniciativu kluků nutně vždy jako vnucování a otravování, naopak je mnohdy vítána atd., ale pořád si přitom připadám, jako když bych se za to měl stydět a automaticky očekávám negativní reakce okolí, které sice obvykle nepřijdou, ale pořád mi není příjemná představa, že ostatní ví o mých vztahových, citových či sexuálních tužbách (ono už pozvat nějakou holku někam je projev takového zájmu). Je to skoro horší než strach z odmítnutí - připadám si, jako kdybych dělal něco špatného, i když by dotyčná reagovala pozitivně.
Na druhou stranu má potlačování emocionality a sexuality výhodu, že mi abstinence v sexu a partnerských vztazích neleze tak na mozek, jako některým jiným.

Máte k tomu nějaké rady, zkušenosti apod.?
:P Tak aspoň že neztrácíš nadhled a vidíš ve svém „hendikepu“ nějaká pozitiva. Tohle jsem trošku prožívala jako dospívající holka, pak jsem se otrkala. Ale dodnes, když je někdo moc kontaktní (cizí lidi, ne rodina, u té mi to přijde normální), mám tendenci taky dělat krok zpět. Píšeš celkem sympaticky, zkusila bych seznámení po internetu. Nedělat ze sebe co nejsi. Stydlivý být můžeš, ač to teda přestřicátníkovi už moc lidí neuvěří. Řekla bych, že když potkáš vhodnou holku, že ty zábrany trochu spadnou. Nebudeš se bát třeba i trochu „shodit“.
 
rational.girl
Nováček 1 příspěvek 15.03.18 13:55

Ahoj Anonymní,

to znám velice dobře, podobné vzorce z dětství nesené do dospělosti a nyní mi tyto interakce taky nepřipadají vhodné/příjemné atd.
Bojuji s tím celý život, jsou chvíle, kdy na mě nesmí nikdo ani sáhnout. Většinou se to odbourá max alkoholem. Řešení? Netuším, po krůčkách se snažím odbourávat zábrany. Sexuálně takový problém nemám jako emočně. Taky automaticky čekám průšvih.

Jen chci říct, že nejsi sám.

 
Anonymní  15.03.18 17:53
@Russet píše: :P Tak aspoň že neztrácíš nadhled a vidíš ve svém „hendikepu“ nějaká pozitiva. Tohle jsem trošku prožívala jako dospívající holka, pak jsem se otrkala. Ale dodnes, když je někdo moc kontaktní (cizí lidi, ne rodina, u té mi to přijde normální), mám tendenci taky dělat krok zpět. Píšeš celkem sympaticky, zkusila bych seznámení po internetu. Nedělat ze sebe co nejsi. Stydlivý být můžeš, ač to teda přestřicátníkovi už moc lidí neuvěří. Řekla bych, že když potkáš vhodnou holku, že ty zábrany trochu spadnou. Nebudeš se bát třeba i trochu „shodit“.

Tak ona je ta nesmělost a neprůbojnost na mne vidět, už mi to řeklo několik lidí (mezi nimi i ženy). Stejně tak si všimnou lidé i toho, že moc emoce neprojevuju a moc toho na sobě nedávám znát. Na některé lidi díky tomu působím trochu nudně a upjatě. Samozřejmě o tom, co jsem napsal tady, se zrovna běžně nebavím, takže rozsah mojí stydlivosti si mohou jen domýšlet.

Jinak při seznámení po internetu ze sebe lva salónů rozhodně dělat nechci a nebudu, ale když bych napsal i jenom část toho, co tady, tak tím asi skoro všechny potenciální partnerky odradím. Ono by už stačilo zmínit sexuální a vztahovou nezkušenost v mém věku.

 
Russet
Kelišová 6774 příspěvků 15.03.18 18:20
@Anonymní píše:
Tak ona je ta nesmělost a neprůbojnost na mne vidět, už mi to řeklo několik lidí (mezi nimi i ženy). Stejně tak si všimnou lidé i toho, že moc emoce neprojevuju a moc toho na sobě nedávám znát. Na některé lidi díky tomu působím trochu nudně a upjatě. Samozřejmě o tom, co jsem napsal tady, se zrovna běžně nebavím, takže rozsah mojí stydlivosti si mohou jen domýšlet.Jinak při seznámení po internetu ze sebe lva salónů rozhodně dělat nechci a nebudu, ale když bych napsal i jenom část toho, co tady, tak tím asi skoro všechny potenciální partnerky odradím. Ono by už stačilo zmínit sexuální a vztahovou nezkušenost v mém věku.

Kdybych si kolem třicítky psala s chlapem o něco starším, zvlášť na internetu, spíš bych se bála, že narazím na holčičího svůdce nebo tak něco. Bylo by milé zjistit, že jsi spíš opak. Tvoje nesmělost by neměla vyznívat jako že jsi nekňuba. Jen se prostě moc neprojevuješ. Ale že se o protějšek zajímáš.
Nenech se odradit, pokud ti vyčítají ženy nesmělost. Jsou asi zvyklé, že kolem nich chlap krouží jako družice. Třeba já vždycky spíš letěla na nemluvy než na lvy salónů, mluvky a frajírky.

 
Anonymní  15.03.18 18:45
@Russet píše:
Kdybych si kolem třicítky psala s chlapem o něco starším, zvlášť na internetu, spíš bych se bála, že narazím na holčičího svůdce nebo tak něco. Bylo by milé zjistit, že jsi spíš opak. Tvoje nesmělost by neměla vyznívat jako že jsi nekňuba. Jen se prostě moc neprojevuješ. Ale že se o protějšek zajímáš.
Nenech se odradit, pokud ti vyčítají ženy nesmělost. Jsou asi zvyklé, že kolem nich chlap krouží jako družice. Třeba já vždycky spíš letěla na nemluvy než na lvy salónů, mluvky a frajírky.

Já spíše volím taktiku se tématu mého vztahového a sexuálního života vyhnout. Většinou se to daří, pokud se na to ale někdo zeptá, tak - nejde-li o opravdu dobré kamarády - tak se z toho snažím nějak vykroutit, zamluvit to, nechat to vyšumět apod. Mám ale dojem, že by si při zjištění mé nezkušenosti v tomto věku spousta žen myslela, že je někde problém, když zatím nic nebylo.
Zajímalo by mne, jak by se měl nesmělý muž chovat či se prezentovat, aby to současně nevypadalo, jako že je nekňuba, trouba apod.
Jinak při nemnohých příležitostech, kdy jsem měl delší rozhovor s nějakou slečnou (bez dalších lidí), jsem spíše ten, kdo méně mluví a více se ptá.

 
stankaSR
Kecalka 409 příspěvků 15.03.18 19:40

To chce dobrého psychológa. Na yt sú videá kouča menom Richard Grannon, venuje sa klientom s CPTSD, komplexná posttraumatická stresová porucha. Je to v angličtine. Vzniká v detstve výchovou, necitlivym prístupom rodičov k emóciám a potrebám detí. Ty mi pripadáš ako typický prípad. To sam nevyriešiš, ja som podobný typ ako ty, no nie tak extrémny. Dá sa s tým niečo robiť, ale je to tvrdá práca na sebe a veľa bolesti, čo musí von.

 
Russet
Kelišová 6774 příspěvků 15.03.18 20:09
@Anonymní píše:
Já spíše volím taktiku se tématu mého vztahového a sexuálního života vyhnout. Většinou se to daří, pokud se na to ale někdo zeptá, tak - nejde-li o opravdu dobré kamarády - tak se z toho snažím nějak vykroutit, zamluvit to, nechat to vyšumět apod. Mám ale dojem, že by si při zjištění mé nezkušenosti v tomto věku spousta žen myslela, že je někde problém, když zatím nic nebylo.
Zajímalo by mne, jak by se měl nesmělý muž chovat či se prezentovat, aby to současně nevypadalo, jako že je nekňuba, trouba apod.
Jinak při nemnohých příležitostech, kdy jsem měl delší rozhovor s nějakou slečnou (bez dalších lidí), jsem spíše ten, kdo méně mluví a více se ptá.

Jestli se ptáš, tak to je dobré. Když jsem nastoupila do své první práce, byla jsem ťuňťa stydlivá, takže jsem si taky něco vyslechla. Nebo se na mě lepili úplně divní týpci. Postupně jsem se otrkala. Nikomu jsem o svých nemnohých zkušenostech nepovídala, ale muselo to být dost poznat. Myslím, že nikomu do toho nic není, jak moc zkušený jsi. Mezi chlapama je možná normální bavit o počtu zářezů, holky si asi spíš ubírají. Může to vypadat, jako že máš problém, když nejsi dávno protřelý vztahy. Ale určitě musí existovat pár holek, kterým by to nevadilo. Nevím, jestli by ti pomohlo promluvit si o tom s psychologem. On by ti asi stejně neporadil nic jiného než se nestranit společnosti, mít koníčky, scházet se cvičně s různými lidmi. Netlačit se do vztahu. Nechat to plynout a budoucnost ukáže.

 
Anonymní  15.03.18 20:26
@Russet píše:
Může to vypadat, jako že máš problém, když nejsi dávno protřelý vztahy. Ale určitě musí existovat pár holek, kterým by to nevadilo.

Mně byl „nabídnut“ jeden známý, co má asi podobné problémy. Resp. kamarád co nás chtěl dát dohromady, se snažil jako blázen nastolit situace aby to vyplynulo samo, ale překvapivě to neklaplo - já nejsem ta povaha že bych ten vztah nějak začala namísto chlapa a on prostě nic :zed: tak se nakonec kamarád neudržel a popostrčil ho (po mém souhlasu). Bohužel mi hned po tom souhlasu došlo, že mi prostě nesedí že měl skrz nemalou snahu tamtoho kamaráda tolik příležitostí… že jsem jakoby nevěřila že by s ním byl možný nějaký normální život. Možná je to povaha od povahy ale já bych to určitě nezvládala být tím určujícím kdo projevuje ty emoce a i nakonec tu sexualitu, abych to asi tak nějak vyvážila. Cítila jsem že bych to vyvažovat musela a to ne málo. A ještě ho k tomu nějak povzbudit, podpořit :nevim:

Ono pokud si to takhle uvědomuješ tak je to možná s tebou lepší než u toho mého známého, ale i tak… :nevim:
Jen jsem chtěla říct že pro ty objekty zájmu nemusí být až tak divný to že máš málo „zářezů“, spíš právě to že se „neprojevuješ“.

Jinak jsem v jedné „duchovní“ knížce přesně o tomhle typu lidí četla, že to „duchovně“ může způsobovat okultní minulost toho člověka nebo někoho z jeho rodiny - snad bych to sem ani nepsala ale u toho mého známého to 100% sedí.

 
Anonymní  15.03.18 21:11

Zakladateli, zřejmě jsem na tom dost podobně. Mně je 26, nikdy jsem neměla vztah, ani žádnou sexuální zkušenost. Jsem hodně uzavřený člověk. Když už na mě přijde před okolím silná emoce, která jde opravdu těžko skrýt, cítím se nepatřičně, špatně, a stejně nepatřičně se cítím při pomyšlení na svou sexualitu. I když se mi někdo líbí, nebo mě dokonce přitahuje, mám pocit, že je to něco špatného, divného a že bych to cítit neměla, tak to skrývám. Dokonce jsem se naučila vyhýbat se situacím, kde bych se snad s někým mohla seznámit, prostě se neskutečně stydím, bojím, ani ne odmítnutí, ale celé té situace, že to bude trapné atd. Nečekaný i jen letmý dotek mě dokáže naprosto vyvést z míry a nějakou dobu mi trvá, než se zase dostanu do klidu. O vztazích se bavím nerada, raději vždycky měním téma, případně lžu. Co s tím, vyzkoušela jsem kde co, ale nejvíc mi zatím pomáhá psycholog. Ne tím, že by mi říkal co mám dělat, nebo tak, ale pro mě je psychoterapie prostor, ve kterém můžu bezpečně zkoušet cítit a projevovat to, co jinde nejde a doufat, že se to promítne i do běžného života. Nešlo to hned, vlastně to jde hoodně pomalu, ale vím, že sama bych neušla ani ty malé krůčky, které jsem zatím udělala. Ale chce to opravdu si s terapeutem sednout, což se ne vždy podaří. Nejsi v tom sám, je nás víc. :)

 
TrueIsFalse
Kecalka 458 příspěvků 16.03.18 09:22
@Anonymní píše:
Zakladateli, zřejmě jsem na tom dost podobně. Mně je 26, nikdy jsem neměla vztah, ani žádnou sexuální zkušenost. Jsem hodně uzavřený člověk. Když už na mě přijde před okolím silná emoce, která jde opravdu těžko skrýt, cítím se nepatřičně, špatně, a stejně nepatřičně se cítím při pomyšlení na svou sexualitu. I když se mi někdo líbí, nebo mě dokonce přitahuje, mám pocit, že je to něco špatného, divného a že bych to cítit neměla, tak to skrývám. Dokonce jsem se naučila vyhýbat se situacím, kde bych se snad s někým mohla seznámit, prostě se neskutečně stydím, bojím, ani ne odmítnutí, ale celé té situace, že to bude trapné atd. Nečekaný i jen letmý dotek mě dokáže naprosto vyvést z míry a nějakou dobu mi trvá, než se zase dostanu do klidu. O vztazích se bavím nerada, raději vždycky měním téma, případně lžu. Co s tím, vyzkoušela jsem kde co, ale nejvíc mi zatím pomáhá psycholog. Ne tím, že by mi říkal co mám dělat, nebo tak, ale pro mě je psychoterapie prostor, ve kterém můžu bezpečně zkoušet cítit a projevovat to, co jinde nejde a doufat, že se to promítne i do běžného života. Nešlo to hned, vlastně to jde hoodně pomalu, ale vím, že sama bych neušla ani ty malé krůčky, které jsem zatím udělala. Ale chce to opravdu si s terapeutem sednout, což se ne vždy podaří. Nejsi v tom sám, je nás víc. :)

V tomhle věku bez jakýchkoliv vztahových zkušeností, to už zavání snad patologií. Úplně si nedovedu představit někoho, kdo by do takového vztahu šel :nevim:

 
Anonymní  16.03.18 10:13
@Anonymní píše:
Zakladateli, zřejmě jsem na tom dost podobně. Mně je 26, nikdy jsem neměla vztah, ani žádnou sexuální zkušenost. Jsem hodně uzavřený člověk. Když už na mě přijde před okolím silná emoce, která jde opravdu těžko skrýt, cítím se nepatřičně, špatně, a stejně nepatřičně se cítím při pomyšlení na svou sexualitu. I když se mi někdo líbí, nebo mě dokonce přitahuje, mám pocit, že je to něco špatného, divného a že bych to cítit neměla, tak to skrývám. Dokonce jsem se naučila vyhýbat se situacím, kde bych se snad s někým mohla seznámit, prostě se neskutečně stydím, bojím, ani ne odmítnutí, ale celé té situace, že to bude trapné atd. Nečekaný i jen letmý dotek mě dokáže naprosto vyvést z míry a nějakou dobu mi trvá, než se zase dostanu do klidu. O vztazích se bavím nerada, raději vždycky měním téma, případně lžu. Co s tím, vyzkoušela jsem kde co, ale nejvíc mi zatím pomáhá psycholog. Ne tím, že by mi říkal co mám dělat, nebo tak, ale pro mě je psychoterapie prostor, ve kterém můžu bezpečně zkoušet cítit a projevovat to, co jinde nejde a doufat, že se to promítne i do běžného života. Nešlo to hned, vlastně to jde hoodně pomalu, ale vím, že sama bych neušla ani ty malé krůčky, které jsem zatím udělala. Ale chce to opravdu si s terapeutem sednout, což se ne vždy podaří. Nejsi v tom sám, je nás víc. :)

Jsme na tom hodně podobně, i když já mám problém hlavně s vnějším projevem. Když se mi nějaká holka líbí nebo mne přitahuje, nepřipadám si kvůli tomu špatně za předpokladu, že si to nechám pouze pro sebe. Pokud bych se měl nějak vyjádřit, tak se zaseknu a nic ze mne nevypadne, budu mluvit nejistým hlasem, případně zčervenám :oops: apod. Připadal bych si, jako když bych dělal něco špatného, pokud by o mne nějaká holka věděla, že se mi líbí/že jí mám rád/že mne přitahuje. A to i když bych věděl, že by reagovala kladně.

 
Anonymní  17.03.18 19:24
@TrueIsFalse píše:
V tomhle věku bez jakýchkoliv vztahových zkušeností, to už zavání snad patologií. Úplně si nedovedu představit někoho, kdo by do takového vztahu šel :nevim:

Patologií? Jakou? Co s tím mám dělat? :roll: Nutit se do vztahu, když to tak necítím. Přinutit se k sexu s kýmkoli i když je mi to nepříjemné? Střídají se u mě fáze, kdy si říkám, že s tím vším něco musím udělat, že přece nejsem normální, když to cítím takhle a naopak fáze, kdy mě napadá, že se s tím musím nějak smířit, snažit se mít se ráda tak, jak jsem. Nevím co z toho je správné. Nedělám si iluze, taky si nedovedu představit, že by do takového vztahu někdo šel.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Počítání peněz, samota i blýskání na lepší časy. Jak se žije maminkám samoživitelkám z eMimina?

Byla to láska jako trám, ale po svatbě se z něj stal jiný člověk. Nezměnil se... číst dále >

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Články z Expres.cz

Místo svatby pohřeb? Kazatel z mešity nabádal k popravě prince George!

Ve Velké Británii probíhá soud s učitelem z mešity v lancashirském městě... číst dále >

Vedle něj sedět doma nebude! Kopřivová opět odjela bez Jágra, prý na týdny

Modelka Veronika Kopřivová (27) opět utíká od svého přítele Jaromíra Jágra za... číst dále >

Články z Ona Dnes

Tajemství účesu vévodkyně Meghan. Rovná si vlasy speciálním keratinem

Její vlasy vypadají vždycky perfektně. Hladké a lehce vlnité ji poletují... číst dále >

Vysoký tlak je třeba léčit. Může totiž poškodit cévy i mozek, řekla lékařka

Hypertenze je jedna z nejčastějších kardiovaskulárních chorob, která může při... číst dále >


Reklama