Submisivita vůči partnerovi

Anonymní
22.11.20 16:43

Submisivita vůči partnerovi

Ahoj. Poslední dobou mě jedna věc štve. Vidím, jak strašně podřízeně, skoro až ustrašeně se chovám vůči svému partnerovi. Přesně jako jsem to vídala u mojí mámy. Předsevzetí o emancipaci a samostatnosti mi vydržela přesně do sestěhování s přítelem… Nejde o to, že by na mně nebyl hodný nebo mě nějak terorizoval, ale uvědomuju si, že snad úplně ve všem co dělám, dělám tak aby se to líbilo hlavně jemu. Až potom mi dojde, že sama bych to tak neudělala. Např. jsem si nedávno objednala sako a kolovou sukni. Když jsem to doma vybalila a pak uklízela do skříně, došlo mi, že ty věci jsou sice krásné, ale vůbec to není můj styl. JÁ mám přeci ráda mikiny, džíny, sportovní a pánský styl - místo toho mám šatník plný elegantních a ženských kousků, protože příteli se to tak líbí. Když spolu mluvíme, většinu věcí mu odkývu a na odpor se zmůžu maximálně hodně nenápadně a nesměle (většinou spíš v myšlenkách). Např. kupujeme v drtivé většině maso a uzeniny, i když já miluju zeleninu (zelenina je prý drahá a člověk se jí nenají). Dokonce i když doma uklízím, dělám to tak jak si myslí přítel a ne podle sebe… Upřímně, když si všechny tyhle věci dám dohromady, už mi to skoro nepřipadá normální. Moje máma mi naopak říká že je to přirozené, že v partnerství zkrátka člověk musí dělat různé ústupky a kompromisy. Co vy na to, co si o tom myslíte? Díky

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
22.11.20 16:53

Bohužel neporadím mám to totiž hodně podobné.. Myslím vždy víc na ostatní než na sebe. Třeba i dárky na Vánoce vymyslím s čím udělat všem radost a mě se nikdo na nic neptá. Partner mi dává obálku kde jsou většinou 2000 nebaví ho nic vymýšlet. Moje matka mi třeba dala peněženku, která se líbí jí a nezeptala se mě, jestli ji vůbec potřebuju nebo aspoň na barvu. Já všem dávám to co vím, že chtějí a nebo se ptám a chci jim udělat radost. Takže u stromečku jsou všichni nadšený a já tam sedím a říkám si hmmm tak zase nic :lol:
Nejsem nevděčná, ale já si fakt tu práci dám aby všichni kolem měli radost. To samé s oblečením, jak píšeš ty. Partnerovi se líbí totéž sukně, šaty atd mě ne, ale nosím to..

  • Citovat
  • Nahlásit
3922
22.11.20 16:59

A to je problém koupit uzeniny i zeleninu? Mít v šatníku šaty i džíny? Ano, když s někým žiješ, nějaká míra vzájemného přizpůsobení je nutná, ale není v pořádku, aby ustupoval vždycky jenom jeden a navíc i ve věcech, které se toho druhého vlastně ani netýkají. A já si navíc myslím, že ve slutečném partnerství by měla fungovat spíš dohoda a konsenzus - čili hledání cest, jak budou spokojeni oba. Ústupky a kompromisy vedou k trvalé nespokojenosti jednoho nebo dokonce obou a to není dobře.
Z tvého popisu není moc poznat, nakolik si to děláš sama, protože jsi tak naučená vzory z dětství, a nakolik to dělá tvůj partner. Asi budeš muset prostě víc myslet na vlastní potřeby, otevřeněji o nich mluvit a víc si na nich trvat. Partnerský vztah nemá být boj kdo s koho. Ale když nikdy neřekneš „ale já tu zeleninu fakt chci, jíst pořád salámy mi nedělá dobře“, a do toho košíku ji nedáš, tak já má tvůj přítel vědět, že je to pro tebe důležité?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1081
22.11.20 17:02
@Anonymní píše:
Ahoj. Poslední dobou mě jedna věc štve. Vidím, jak strašně podřízeně, skoro až ustrašeně se chovám vůči svému partnerovi. Přesně jako jsem to vídala u mojí mámy. Předsevzetí o emancipaci a samostatnosti mi vydržela přesně do sestěhování s přítelem… Nejde o to, že by na mně nebyl hodný nebo mě nějak terorizoval, ale uvědomuju si, že snad úplně ve všem co dělám, dělám tak aby se to líbilo hlavně jemu. Až potom mi dojde, že sama bych to tak neudělala. Např. jsem si nedávno objednala sako a kolovou sukni. Když jsem to doma vybalila a pak uklízela do skříně, došlo mi, že ty věci jsou sice krásné, ale vůbec to není můj styl. JÁ mám přeci ráda mikiny, džíny, sportovní a pánský styl - místo toho mám šatník plný elegantních a ženských kousků, protože příteli se to tak líbí. Když spolu mluvíme, většinu věcí mu odkývu a na odpor se zmůžu maximálně hodně nenápadně a nesměle (většinou spíš v myšlenkách). Např. kupujeme v drtivé většině maso a uzeniny, i když já miluju zeleninu (zelenina je prý drahá a člověk se jí nenají). Dokonce i když doma uklízím, dělám to tak jak si myslí přítel a ne podle sebe… Upřímně, když si všechny tyhle věci dám dohromady, už mi to skoro nepřipadá normální. Moje máma mi naopak říká že je to přirozené, že v partnerství zkrátka člověk musí dělat různé ústupky a kompromisy. Co vy na to, co si o tom myslíte? Díky

Tak to nedelej ne, kdyz ti to vadi. Ja jsem uz dost stary na to abych delal neco co nechci. Pocitej ovsem s tim, ze se ti zhorsi vztahy s okolim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.20 17:04

Jako u nas doma. Partner je hodný, ale taky jsem se po jeho boku stala vice submisivni. Diky za anonym.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.20 17:05

Přesně tohle jsem řešila nedávno. Nosím šaty a punčochy, protože se to líbí partnerovi. Ale někdy mám potřebu jít jen tak na pohodu, prostě v klídku. Když mám kalhoty-tak, ne, že by mě hned kritizoval. Ale vyjádří se stylem, že mi kalhoty taky sluší, ale v sukni mi to sekne, že ji umím nosit a tak. Prostě mě tímhle taky nutí podřizovat se. A není to jen jedna takhle věc, mohla bych jich vyjmenovat x. Kolikrát si říkám, že si jen namlouvám, že se k sobě hodíme. Docházím pomalu do bodu, kdy zjišťuji, že to nejsem já, že se budu muset naučit říkat ne. A buď se mnou zůstane nebo si najde jinou. Dřív jsem se jen té myšlenky hrozně lekala, ale včera jsem zravna měla chvíli, kdy jsem na to myslela a nepřišlo mi to vůbec nijak tragické.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.11.20 17:08
@Anonymní píše:
Ahoj. Poslední dobou mě jedna věc štve. Vidím, jak strašně podřízeně, skoro až ustrašeně se chovám vůči svému partnerovi. Přesně jako jsem to vídala u mojí mámy. Předsevzetí o emancipaci a samostatnosti mi vydržela přesně do sestěhování s přítelem… Nejde o to, že by na mně nebyl hodný nebo mě nějak terorizoval, ale uvědomuju si, že snad úplně ve všem co dělám, dělám tak aby se to líbilo hlavně jemu. Až potom mi dojde, že sama bych to tak neudělala. Např. jsem si nedávno objednala sako a kolovou sukni. Když jsem to doma vybalila a pak uklízela do skříně, došlo mi, že ty věci jsou sice krásné, ale vůbec to není můj styl. JÁ mám přeci ráda mikiny, džíny, sportovní a pánský styl - místo toho mám šatník plný elegantních a ženských kousků, protože příteli se to tak líbí. Když spolu mluvíme, většinu věcí mu odkývu a na odpor se zmůžu maximálně hodně nenápadně a nesměle (většinou spíš v myšlenkách). Např. kupujeme v drtivé většině maso a uzeniny, i když já miluju zeleninu (zelenina je prý drahá a člověk se jí nenají). Dokonce i když doma uklízím, dělám to tak jak si myslí přítel a ne podle sebe… Upřímně, když si všechny tyhle věci dám dohromady, už mi to skoro nepřipadá normální. Moje máma mi naopak říká že je to přirozené, že v partnerství zkrátka člověk musí dělat různé ústupky a kompromisy. Co vy na to, co si o tom myslíte? Díky

Taky laboruji, nikdy jsem nepekla cukrovi, nebavilo me to doted ho dostavala, ted jsem sestehovana u partnera a ten chce abych upekla sama..jeho sestra, mama pry pecou taky. Nevim co s tim, asi to udelam, ale nebavi me to a vim ze to nebude ono, ale zase vim, ze nechce nic zvlastniho a jinak je vse v pohode..takze u cukrovi enancipace skonci ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
5978
22.11.20 17:09
@Anonymní píše:
Ahoj. Poslední dobou mě jedna věc štve. Vidím, jak strašně podřízeně, skoro až ustrašeně se chovám vůči svému partnerovi. Přesně jako jsem to vídala u mojí mámy. Předsevzetí o emancipaci a samostatnosti mi vydržela přesně do sestěhování s přítelem… Nejde o to, že by na mně nebyl hodný nebo mě nějak terorizoval, ale uvědomuju si, že snad úplně ve všem co dělám, dělám tak aby se to líbilo hlavně jemu. Až potom mi dojde, že sama bych to tak neudělala. Např. jsem si nedávno objednala sako a kolovou sukni. Když jsem to doma vybalila a pak uklízela do skříně, došlo mi, že ty věci jsou sice krásné, ale vůbec to není můj styl. JÁ mám přeci ráda mikiny, džíny, sportovní a pánský styl - místo toho mám šatník plný elegantních a ženských kousků, protože příteli se to tak líbí. Když spolu mluvíme, většinu věcí mu odkývu a na odpor se zmůžu maximálně hodně nenápadně a nesměle (většinou spíš v myšlenkách). Např. kupujeme v drtivé většině maso a uzeniny, i když já miluju zeleninu (zelenina je prý drahá a člověk se jí nenají). Dokonce i když doma uklízím, dělám to tak jak si myslí přítel a ne podle sebe… Upřímně, když si všechny tyhle věci dám dohromady, už mi to skoro nepřipadá normální. Moje máma mi naopak říká že je to přirozené, že v partnerství zkrátka člověk musí dělat různé ústupky a kompromisy. Co vy na to, co si o tom myslíte? Díky

Asi uplne nechapu co resis.
Tvuj pritel ti tve obleceni objednava anebo plati?
Ty nepracujes a zivi te pritel? Pokud ne, tak nerozumim, ze ti vybira obleceni anebo co mas jist.
Naprosto totez s uklidem.
Podle toho co pises, jsi takove velke dite a proto ti musi rikat pritel co mas delat. :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3922
22.11.20 17:14
@Anonymní píše:
Taky laboruji, nikdy jsem nepekla cukrovi, nebavilo me to doted ho dostavala, ted jsem sestehovana u partnera a ten chce abych upekla sama..jeho sestra, mama pry pecou taky. Nevim co s tim, asi to udelam, ale nebavi me to a vim ze to nebude ono, ale zase vim, ze nechce nic zvlastniho a jinak je vse v pohode..takze u cukrovi enancipace skonci ;)

Tak mu navrhni, že budete péct spolu. Pustíte si k tomu koledy nebo nějakou příjemnou hudbu a bude to hezký společně strávený čas. Podle reakce dost poznáš, o co mu ve skutečnosti jde - jestli o vánoční atmosféru, na kterou je zvyklý, a domácí pohodu, nebo o to, abys šlapala jako hodinky podle jeho představ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
113
22.11.20 17:16

Tak především by jsi měla žít a dělat, tak jak chceš ty. Samozřejmě kompromisy jsou super, ale nevidím důvod tohle uplatňovat u jídla, přece jsi dospělá, tak si jez a nakupuj na co máš chuť co máš ráda. Nebo nákupy platí partner? My když jdem na nákup s manželem, tak si dá každý do košíku co chce. Jinak k tomu oblékání. To se teda hodně přizpůsobuješ. Manžel má taky rád, když spolu někam jdem a hezky se obleču, třeba i když vím, že nějaké šaty se mu líbí, tak ráda mu tím udělám radost. Ale na druhou stranu mám kousky, které se mu vyloženě nelíbí, ale on to nenosí. A taky by byl rád, kdybych se kamkoliv malovala. Ale ne vždy je nálada se pokaždý malovat.

Jak dlouho spolu vůbec jste?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14584
22.11.20 17:16

No tak se holt začni učit vnímat kdo jsi ty, co ty chceš a co jsou tvoje potřebu a věnuj tomu stejnou důležitost, jako potřebám druhých.

Miluj bližního svého,jako sebe samého.

Seberespekt a sebepřijetí nejsou arogance a sebestřednost. Ale cesta k nějaké harmonii v partnerství.

Bezpečná a efektivní cesta k tomu, aby člověk respektoval i svoje vlastní potřeby a uměl je vyjádřit bez konfliktů a včas je třeba tzv. nenásilná komunikace

tady si o tom poslechni audiodokument
https://vltava.rozhlas.cz/…kace-6249993

tady je pak k tomu scan knihy, kde je to vysvětlené podrobně

https://uloz.to/…kace-ocr-pdf

Pokud chceš změnu, musíš ji provést ve své vlastní hlavě, ve vztahu k sobě samé.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
970
22.11.20 17:19

Holky no upřímně mne to přijde lepší, než mit submisivniho chlapa, to je pak teprve k vzteku :lol: já jsem rada, ze mám normálního a ze toho chlapa nemusím dělat já :potlesk: :andel: ale samozřejmě ze se občas přizpůsobí jeden a občas druhy. Já taky dělám spoustu věci “kvůli němu”, no a co :nevim: myslim, ze si celkově hodně vycházíme vzájemně vstříc, jinak bychom se asi museli zabit, jsme oba celkem dominantní povahy :P

jo, s masem to je taky stejná vec, máme ho plný mrazak. Je ale taky pravda, ze se potřebujeme najíst oba dva a jen ze zeleniny se tedy nenajim ani já. Takže si dáme to maso a já přes den občas zobnu ovoce nebo zeleninu nebo k jidlu udělám salát, který on si taky dá, když už je na stole. Ale sám by ho neudělal. Lepší než mit doma někoho, kdyby měl ve stravě speciální požadavky, například vegana nebo makrobiotika :mrgreen: :lol:

A saty a sukně nosím rada sama od sebe :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12452
22.11.20 17:19

Nemam to tak, jisteze delam veci, ktery ma muj rad. Ale delam je s radosti, pro jeho radost, kdyz vylozene neco nechci ( napr pect cukrovi ), tak to proste delat nebudu. Nejsem ani jeho matka, ani sestra. Si bude muset zvyknout na nove tradice :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12452
22.11.20 17:20

Dulezite je, aby ustupky delali obcas oba a zaroven, abyste se tim ustupkem necitily ukrivdene.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
113
22.11.20 17:20
@Anonymní píše:
Taky laboruji, nikdy jsem nepekla cukrovi, nebavilo me to doted ho dostavala, ted jsem sestehovana u partnera a ten chce abych upekla sama..jeho sestra, mama pry pecou taky. Nevim co s tim, asi to udelam, ale nebavi me to a vim ze to nebude ono, ale zase vim, ze nechce nic zvlastniho a jinak je vse v pohode..takze u cukrovi enancipace skonci ;)

Proč teda nějaké cukroví neobjednáš? Pro dva lidi stačí stejně troška. Nebo proč když peče máma a ségra si nevezmete po trošce od nich? Přece když tě to nebaví a ani si na to netroufáš, tak proč se stresovat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama