Syn manžela nás nemá rád

Anonymní
15.10.20 22:00

Syn manžela nás nemá rád.

Dobrý večer, doma máme dost velký problém, s kterým si už nevíme rady a proto jsem se rozhodla založit tuto diskuzi a chtěla bych znát názor více lidí. Už nevíme jak dál postupovat, ale víme, že to nelze takto dále praktikovat. Aby bylo jasný o co jde, musím nastínit situaci. Můj muž 14 let nevěděl, že má syna. Po střední škole odjel do ciziny, kde žil 14 let a kde jsme se my poznali. Jsme oba Češi, ale žili jsme v cizině, kde jsme se i poznali. Do Čech jsme se vrátili hlavně proto, že muže kontaktoval jeho syn, nebyl to jediný důvod, ale byl hlavní. Když se chlapec narodil, muj muž už byl odcestovaný a neměl o tom ani tucha. S jeho matkou měl jen krátký románek. Matka v tu době nezletilá ho nikdy ne vychovávala, vychovávala ho prababička, stejně jako mladší sestru matky, jeho tetu. Po babiččině smrti byl v péči čerstvě plnoleté tety, zůstali v domě po prababičce, který zdědili ještě za jejího života, ona nechtěla, aby dům dědila dcera a její druhá vnučka. Začátky, když jsme se poznávali vypadalo vše slibně a bylo nám spolu dobře, hned od začátku, ještě, než se udělaly testy otcovství, proto po nich odchodem chlapce střední školu, cca rok po seznámení šel bydlet k nám. Vše proběhlo soudně a sám to chtěl. Bohužel od úplného začátku společného bydlení jsou problémy a v pořádku to bylo pouze dokud bydlel s tetou a strýcem a už to za chvíli bude rok. Chlapci bude na jaře 17 let, ale doma se téměř nezdržuje, u nás je pouze papírově, pod vlivem tety a strýce nás absolutně přehlíží, ukáže se jednou za měsíc, jinak nadále žije s nimi. Oni momentálně nedostávají na chlapce peníze a všude nás pomlouvají, že jim nedáme peníze na jeho potřeby, my mu je dáme, je to naše povinnost a i samozřejmě chceme, ale trváme na tom, aby žil u nás. Vidíme ho jednou za pár týdnů, osm měsíců u nás nepřespal. Moc nás to mrzí, chápeme ho, proto jsme na něj nechtěli tlačit, řešit to například přes ospod, vycházeli jsme mu vstříc, ale už to trvá moc dlouho a jestli je změna tak o horšímu. Velice často se to snažíme řešit s druhou stranou, ale marně, s mima není domluva, akorát to vždycky situaci zhorší. Už fakt nevíme jak dál, celou dobu jsme se ho nezeptali jestli by chtěl tedy zpět do péče tety, protože jsme nechtěli, aby to vyznělo, že ho doma nechceme, je to přesně naopak, ale už fakt nevím, takhle to prostě dál nejde a druhé straně nevěřímě, přijde mi zvláštní už jen to, že chlapce živí ze své kapsy, přitom je to naše starost a jsou to mladí manželé, druhé Dítě na cestě. Prostě už nemůžeme dál čekat, jak by jste se k tomu postavili, opravdu se snažíme co můžeme, ale nezájem. Děkuji všem za rady.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
15.10.20 22:17

Prostě jste pro něj cizí… :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15.10.20 22:19

Tak si ty finance nepodmiňujte tím, že bude u vás… Taky bych nebyla… K tetě má prostě blíž a asi i jí ho je líto a mají ho rádi, tak se o něj starají, i když je to zadarmo. Lásku si ani nevynutíš a ani nevyprosíš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9100
15.10.20 22:22

Hele, asi ho i chápu. A to není nic osobního. Ale prostě k otci si člověk vztah neudělá jen proto, že ho splodil. Na druhou stranu chápu i ty mladé. Kdyby to dali k soudu, museli byste stejně platit vy jim, protože v sedmnácti by ho nikdo nepremlouval a nenutil, aby bydlel u vás. A vy jim nedáte ani korunu. Takhke to v jeho očích může vypadat, že si ho u sebe chcete držet penězi :nevim: a když je mimo, je vám ukradený. Možná jste tím nadělali víc škody, než užitku. Oni - tedy hlavně teta, jsou jeho rodina celý život. Ať jim je 20 nebo 60

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10094
15.10.20 22:26

A proč tolik trváte na tom, aby žil u vás, když chce žít (a reálně žije) s tetou? Je to logické, zná ji celý život, vás chvilku. Navíc jste mu do života vstoupili v citlivém období :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
657
15.10.20 22:30
@Anonymní píše:
Dobrý večer, doma máme dost velký problém, s kterým si už nevíme rady a proto jsem se rozhodla založit tuto diskuzi a chtěla bych znát názor více lidí. Už nevíme jak dál postupovat, ale víme, že to nelze takto dále praktikovat. Aby bylo jasný o co jde, musím nastínit situaci. Můj muž 14 let nevěděl, že má syna. Po střední škole odjel do ciziny, kde žil 14 let a kde jsme se my poznali. Jsme oba Češi, ale žili jsme v cizině, kde jsme se i poznali. Do Čech jsme se vrátili hlavně proto, že muže kontaktoval jeho syn, nebyl to jediný důvod, ale byl hlavní. Když se chlapec narodil, muj muž už byl odcestovaný a neměl o tom ani tucha. S jeho matkou měl jen krátký románek. Matka v tu době nezletilá ho nikdy ne vychovávala, vychovávala ho prababička, stejně jako mladší sestru matky, jeho tetu. Po babiččině smrti byl v péči čerstvě plnoleté tety, zůstali v domě po prababičce, který zdědili ještě za jejího života, ona nechtěla, aby dům dědila dcera a její druhá vnučka. Začátky, když jsme se poznávali vypadalo vše slibně a bylo nám spolu dobře, hned od začátku, ještě, než se udělaly testy otcovství, proto po nich odchodem chlapce střední školu, cca rok po seznámení šel bydlet k nám. Vše proběhlo soudně a sám to chtěl. Bohužel od úplného začátku společného bydlení jsou problémy a v pořádku to bylo pouze dokud bydlel s tetou a strýcem a už to za chvíli bude rok. Chlapci bude na jaře 17 let, ale doma se téměř nezdržuje, u nás je pouze papírově, pod vlivem tety a strýce nás absolutně přehlíží, ukáže se jednou za měsíc, jinak nadále žije s nimi. Oni momentálně nedostávají na chlapce peníze a všude nás pomlouvají, že jim nedáme peníze na jeho potřeby, my mu je dáme, je to naše povinnost a i samozřejmě chceme, ale trváme na tom, aby žil u nás. Vidíme ho jednou za pár týdnů, osm měsíců u nás nepřespal. Moc nás to mrzí, chápeme ho, proto jsme na něj nechtěli tlačit, řešit to například přes ospod, vycházeli jsme mu vstříc, ale už to trvá moc dlouho a jestli je změna tak o horšímu. Velice často se to snažíme řešit s druhou stranou, ale marně, s mima není domluva, akorát to vždycky situaci zhorší. Už fakt nevíme jak dál, celou dobu jsme se ho nezeptali jestli by chtěl tedy zpět do péče tety, protože jsme nechtěli, aby to vyznělo, že ho doma nechceme, je to přesně naopak, ale už fakt nevím, takhle to prostě dál nejde a druhé straně nevěřímě, přijde mi zvláštní už jen to, že chlapce živí ze své kapsy, přitom je to naše starost a jsou to mladí manželé, druhé Dítě na cestě. Prostě už nemůžeme dál čekat, jak by jste se k tomu postavili, opravdu se snažíme co můžeme, ale nezájem. Děkuji všem za rady.

Nemeli jste si ho brat. Tihle levobocci a jejich většinou sociální familie jsou vždy jen problém… nestojí to za to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2652
15.10.20 22:36

Souhlas se všemi výše. Jste pro nej cizí. Když nebudete lpět na hloupých argumentech a zeptáte se ho na rovinu, nebude tam tenze a snáze se domluvíte. Je mu 17 let, je v podstatě dospělý. Zadržovat mu peníze a nechat ho živit tou mladou rodinou, to je trochu přes čáru. Napadá mě, že kamarádce dával otec alimenty přímo na její konto, ne své bývalé ženě. Jsou to peníze pro něj. Tak si s ním promluvte a upravte styk ať už oficiálně nebo ně. Za rok mu ty peníze budete muset dávat na ruku tak jak tak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1791
15.10.20 22:43

Já bych klukovi posílala peníze, ať bydlí kdekoliv. S vámi bydlet prostě nechce a vy by jste ho k tomu neměli nutit.
To že vás jeho rodina „pomlouvá“ docela chápu.
Lásku za peníze nekoupíš :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16939
15.10.20 22:49

Vžij se do toho kluka. Matka ho nechtěla, otec v trapu, zemřela mu osoba, která se o něj starala a pak se objeví někdo, kdo si ho najednou potřebuje přivlastňovat. Jak by bylo vám, kdyby vás někdo nutil žít s cizím člověkem místo s tím, koho znáte a milujete celý život. Že vás pomlouvají, se nedivím. Tady nejde o princip a o vás, ale o kluka, co už má tak dost těžkej život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7242
15.10.20 22:52

Já bych se klidně zase odstěhovala do ciziny a nechala tu jejich podivnou rodinu být tak, jak byla předtím. Peníze bych jim přeposlala dokud nebude plnolety nebo dokud nějaké k přeposílání budou.

Když jeho matka rozhodla, že tvůj muž otce dělat nemá, tak zřejmě nemá a ten syn to dává najevo. Už jenom ta fakta o tom, jaké komplikované vztahy v té rodině byly předtím, není standardní a něco napovídá.
Nelamala bych nic přes koleno. Udělejte si vlastní dítě a tuhle skoro dospělou osobu nechte žít jak je zvyklá. On o vás zájem nemá. Nevnucovat se je často lepší. A krev někdy jako voda je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7242
15.10.20 22:59

Docela si myslím, že mohlo být pouze cílem dosáhnout to přiznání otcovství, ale jinak nic kdyby v tom bylo více, jeho syn by vás neprehlizel. Sám by měl zájem navázat s vlastním otcem vztah.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.10.20 23:02

Normálně bych mu posílala peníze at bydlí, kde bydlí. Je mu uz 17 let. Já bydlím sama taky od sedmnácti a tata mi daval penize. Jsem mu za to dodnes vděčná, že se na me nevykašlal a mohla jsem vystudovat dokonce 3 vejšky. Nekdy je proste potřeba překonat to, jak byste to chteli vy a vcítit se do toho druhýho. Ten kluk už je prakticky dospělej a pokud si ma k tatovi najít cestu, rozhodne to nebude podminovanim si spolecneho bydlení..

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.10.20 23:23

@Janli Ale on to chtěl sám, my se mu stoprocentně přizpůsobili, sice jsme měli v plánu se někdy vrátit, ale ne tak honem. Všeho jsme nechali, rozprodali a vydali se za ním. Já mám za mořem rodinu, žila jsem tam od puberty, Mí nejbližší zůstali tam, měli jsme tam lepší práci a mnoho dalšího. Jednou jsme chtěli jít do velkoměsta, teď bydlíme v menším městě, tam kde má chlapec skolu a kamarády. Liboval si, že nebude muset dojíždět z vesnice, nebude muset řešit spojit, bude mít pro sebe velký pokoj a dalších mnoho výhod. Chtěl to sám a my jen dělali, to co si přeje, protože jsme byli strašně rádi, že jsme se našli. Děti mít nemůžeme. Řešilo se to několik měsíců, nebylo to ze dne na den a celou dobu chtěl, nikdo ho nenutil, teta ho přemlouvala a brečela ať zůstane, stejně si trval na svém. Jen jsme toho dosáhli, uplně otočil. Předtím, když k nám pouze docházel si stěžoval, že musí na baráku pomáhat, když není doma strýc topit a další věci, u nás nemusel nic. A přesto od přestěhování fakt okamžitě to začalo. Oni jsou ti nejlepší a my si dle slov tety máme táhnout odkus jsme přišli. Jeho profily na sociální síti denní zaplavují fotky a statusy jeho příbuzných se slovy rodina je nejvíc a podobně. Jak kdyby ho zpracovali. Chápu, že se mají rádi, nikdo mu taky nebránil v kontaktu i kdyby nás střídal, ale on na nás kašle uplne. Pokud je zde ve městě do noci a nemá spoj do vesnice, přesto u spolužáka, než aby sel k nám nebo co hůře, veřejně na sociální síti prosí kamarády s řidičákém o odvoz domu.To je přeci nebezpečné, ale druhou stranu to nechává chladnou, my jsme za něj zodpovědní a ani nevíme kde je a co dělá.

  • Citovat
  • Nahlásit
891
15.10.20 23:26

Reknu to blbe ale - bud rada. Ono to neni sranda zit s teenagerem, ktery vas nerespektuje, nechce a nema zajem. Ma vas u zadele. Vis kolik paseky to muze na vztazich napachat? On tam byt nechce a citi se tam cizi. Bud vdecna ze ma utociste jinde. Domluvte se na zasilani penez tam, kde ted skutecne bydli a hotovo smitec.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7242
16.10.20 00:00

Aha, tak vy nemáte děti. Proto jste rádi, že se našel syn. Škoda. Já bych doporučila vrátit se k takovému životu, co vyhovuje vám dvěma a pokud nejste příliš staří ještě prověřit možnosti, jestli by nešlo mít vlastní dítě. Z toho, co píšeš si myslím, že šlo z jejich strany o zájem přiznat otcovství, neboť v dosahu nejsou dědici, ale to bude tak všechno. Nepreděláš je, nikoho z nich.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama