Syn(4 roky) se bojí psa žijící ve společné domácnosti

Anonymní
30.8.20 20:25

Syn(4 roky) se bojí psa žijící ve společné domácnosti

Ahoj holky, před časem jsem se přestěhovala i se svými třemi dětmi k partnerovi, se kterým jsem přes rok a půl randila a vzájemně jsme zjišťovali, zda vztah posunout nebo neposunout dál, bylo a je mezi námi vše super, partner si skvěle rozumí se všemi dětmi a je nám zkrátka fajn. Problém je soužití nejmladšího člena rodiny se zvířecím členem. Ani za trictvrte roku si malý na psa nezvykl. Venku to jde i si ho pohladí, jde vedle něho, ale doma šílené scény, jen pes projde okolo, nedej bože, když pes k malému přijde a chce pohladit nebo nás vítá po příchodu domu. Místo, aby se to zlepšilo, jelikož se snažíme stále s tím něco udělat, vysvětlujeme, odměňujeme, když nezačne plakat, ukazujeme, jak pejska hladit, dělá mě to jak my, tak starší děti, aby viděl, že se nemusí bát, ale žádná změna, spíše horší. Malý k nám chodí v noci do postele, ale stojí přede dveřmi a volá, nevejde do místnosti, protože na partnerově straně před postelí pes lehá. Máme malý byt, pes musí spát s námi, nechat ho v obývákokuchyni, tak si malý nedojde ani na záchod. Takže jsme ve střehu i v noci, jestli malý něco nepotřebuje, stále se budíme a chodíme do dětského pokoje, jestli malý spí, protože máme strach, aby se nebál vyjít z pokojíčku, kvůli pejskovi. Strašně nás to už trápí, už nevíme co udělat, aby se malý přestal bát. Pes je hodný, vychovaný a kromě vítáni, když přijdeme domu si malého nevšímá, jedině, když začne ječet, tak to naopak psa láká jít k němu, jak kdyby ho chtěl utěšit. Nevíte jak se s tím poprat, aby se nám tady všem dobře žilo?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5108
30.8.20 20:32

Jestli to má kluk podobné jako já, tak se to nikdy nezlepší a věř, že ten strach ze zvířete je hrozný a nějaký vysvětlování nemá cenu, protože jemu je jedno jak je to zvíře hodný a vitaci, problem je, že je…ještě dodám. Čím větší pes tím větší strach.

Příspěvek upraven 30.08.20 v 20:33

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5208
30.8.20 20:32

Nase dcera dělá něco podobného a to je na psa zvyklá od miminka. Akorát my máme zahradu a kotec a v noci spí tam. Ale je prostě vetsi nez ona a kdyz vítá tak je moc hrr.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4291
30.8.20 20:49

Ty jo, chudák dítě. No řešení asi nebude jednoduchý. Psa se asi zbavit nechcete, ven jít nemůže… nemůže mít aspoň klec, na kterou ho naučíte? Třeba když bude v jasně vymezeném prostoru, ze kterého nebude nekontrolovatelně vybihat, syn bude v pohodě. Bude vědět, že pes je tam a on může být kdekoliv jinde. Když vy nejste doma, má pes celý byt. Když jste doma, má svůj pelisek v kleci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31588
30.8.20 20:50

Mám panicky strach ze psů. U mě se zlepšilo jen to, že dnes dovedu své projevy kontrolovat, ale vnitřní prožívání se nezměnilo, hlavně strach z velkých plemen a nikdy nezmění(i v dospělosti jsem zkusila kde co). Nikdy bych nebydlela se psem ve společné domácnosti, byla bych nešťastná.

Jako dítě naši psa měli, bydlel na dvoře v boudě, taky se mě snažili přemlouvat, motivovat, odmenovat i trestat. Nic z toho nepomohlo, ke psům jsem si vztah nikdy nenašla.
Mám k nim respekt a u našich taky sama na dvůr nejdu. Stejně tak nechodím na návštěvy nijam do bytů, kde mají velkého psa.
Mám to po babičce, měla to stejně. A stejně jako já to mají i mé dvě děti. Ostatní mají vztah ke zvířatům a psům vřelý, dedily jiné geny.

Toho dítěte je mi líto, myslím, že si na to úplně nejde zvyknout, pouze psa akceptovat a respektovat dítě v jeho projevech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31588
30.8.20 20:53

Každý to máme jinak. Já se třeba vůbec nebojím pavouků ani hmyzu a u příbuzných nebo přátel klidně vezmu do ruky jejich želvu. To moje dcery, které milují psy, pisti, když vidí malého pavoucka a želvu se bojí vzít, že by mohla drápnout :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
51943
30.8.20 20:56

@chaela 8o celý den v kleci i v noci? Dost šílená představa. navíc ten pes už nějaký věk asi má. Naše naučené na klec nejsou a ani nechci vidět co by tam dělaly a rozhodně by tam nevydržely kdyby jsme byli doma :?

Kluk má hrůzu z každého psa co vidí? nebo mu vadí jen tento? Co je to za plemeno? V bytě to je na nic, to prostě moc oddělit nejde :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
60371
30.8.20 20:58

Já nemám k psům důvěru od mala a nikdy se to nezmění.. A to jsme doma měli postupně 4 psy, segra má psa atd.. Cizí pes je pro mě utrpení úplně.. Nevěřím ani těm našim :mrgreen: malého je mi líto.. Tohle moc řešení ale nemá.. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
51943
30.8.20 20:59

@Jana206 :mrgreen: jako u nás, pavouci, včely, vosy to je masakr. Vali to samé ale venku by se vrhla na jakéhokoliv psa a hned jééé ten je krásnej a toho chci domů a ty 3 co máme doma jsou prý málo :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31588
30.8.20 21:10

@Markéta80 Taková je jedna dcera, má hodně vřelý vztah ke psům, ale na žádnou havěť by nechytla :mrgreen: Mně nevadí ani žába kdyby došlo na věc. Naši bývalí sousedi měli chameleony, pavouky i hady. Nic z toho mi nevadilo vzít si pod jejich dozorem do ruky. Tenkrát byla tato dcera malá, ale pistela :lol:

Jedna příbuzná má velkého psa, křížence ridzbega ještě s něčím a kotec má. Pes je hodně vitaci a nedávají to ani návštěvy, které nemají fobii. Dcera toho psa zvládne. Pes snadno vycítí, kdo k němu ma vztah a kdo ne. Já mám naučené stereotypy a pohyby, jak se ve společnosti velkého psa chovat. Ale ta vrelost tam není. Stojí mě to dost energie, jsem furt v pozoru. Velké plemeno našich taky miluje tu dceru, která k němu má vztah a před tou, která uskakuje, je pes ostrazity.

Je to blbý, ale tím, že vím, jak to prožívala moje babička, já a moje dvě děti-i když ty mají jen mírné projevy oproti mně v dětství, možná je to ale i tím, že já je chápu a respektuji, obhajuji před okolím, naši se mě snažili zlomit, bych snad doporučila, aby chlapec žil se svým otcem, pokud psa v bytě nemá. Kdyby pes byl venku, je to zvladnutelne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.20 21:15
@Markéta80 píše:
@chaela 8o celý den v kleci i v noci? Dost šílená představa. navíc ten pes už nějaký věk asi má. Naše naučené na klec nejsou a ani nechci vidět co by tam dělaly a rozhodně by tam nevydržely kdyby jsme byli doma :?Kluk má hrůzu z každého psa co vidí? nebo mu vadí jen tento? Co je to za plemeno? V bytě to je na nic, to prostě moc oddělit nejde :?

Právě, že bydlíme v bytě, je to velký knírač, jemu 5 let. Jakože bojí se každého, ale venku to ještě jde, problém je to doma. Snažili jsme se je dost seznamovat ještě před přestěhováním, dostali jsme se tam, že si ho venku pohladí nebo ho chce vést na vodítku, to se nikdy u žádného jiného psa nestalo, doufali jsme, že se to bude pomalu lepsit i doma, ale bohužel. Když už to vypadá, že je to malinko lepší, pes občas zaštěká, protože něco slyší a jsme na začátku.

  • Citovat
  • Nahlásit
31588
30.8.20 21:22

Co může pomoct tu fobii zvládnout jsou prý homeopatika(proti stresu a úzkosti), psychoterapie a hypnoza. Poslední jsem nezkoušela, ale psychoterapie(už dávno) mně pomohla se to naučit respektovat a přijmout jako fakt, že to není problém, se kterým by se nedalo žít, že každý jsme jiný, mám právo na to, aby to okolí respektovalo, nikdo mě nemůže nutit sdílet domácnost se psem a, taky jsem se naučila ovládat a kontrolovat ty projevy.
To ale není zrovna to, co chce zakladatelka slyšet. Myslím si, že i v případě zakladatelky by terapeut pracoval s ní, aby prehodnotila okolnosti, jestli to dítě musí v té domácnosti žít :nevim: Ale rozhodně by se nesnažil zlomit dítě.

Z alternativních směrů by se možná našly techniky na bázi „čarodějnictví“, které by se snažily fobii odstranit, ale do toho bych nešla. Mně nevadí být na salasi v otevřeném výběhu ovcí, nebo stát u koně(ne, že bych to vyhledavala), ale nebojím se narozdil od setkání s velkým psem :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4291
30.8.20 21:24

@Markéta80 já někde píšu, že má být v kleci celý den? Naopak, celý den, kdy jsou všichni v práci, školce, škole…Bude pes mít celý byt pro sebe. Do klece půjde až se všichni vrátí. A jasně, pokud ho tam budou zavírat za trest, bude to špatně, ale pokud ho tam naučí, jako na jeho pelisek, jeho výsostné místo, pes tam bude spokojenej a bude se tam uklízet sám.

Zakladatelko, Ja bych se nikdy neprestehovala někam, kde se moje dítě bude bát. Dovedeš si představit, jak tomu klukovi je? Ty by ses chtela doma bat vyjit z pokoje nebo vejít do loznice? My máme podobnou situaci u příbuzných a prostě tam nejezdime. Bohužel, mrzí mě to, chtěla bych je navštěvovat častěji, než jednou ročně, když přijedou oni sem, ale za ty nervy mi to opravdu nestojí. A nehodlam si z ditete udelat uzlicek nervu jen kvuli psovi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.20 21:27
@Jana206 píše:
@Markéta80 Taková je jedna dcera, má hodně vřelý vztah ke psům, ale na žádnou havěť by nechytla :mrgreen: Mně nevadí ani žába kdyby došlo na věc. Naši bývalí sousedi měli chameleony, pavouky i hady. Nic z toho mi nevadilo vzít si pod jejich dozorem do ruky. Tenkrát byla tato dcera malá, ale pistela :lol:

Jedna příbuzná má velkého psa, křížence ridzbega ještě s něčím a kotec má. Pes je hodně vitaci a nedávají to ani návštěvy, které nemají fobii. Dcera toho psa zvládne. Pes snadno vycítí, kdo k němu ma vztah a kdo ne. Já mám naučené stereotypy a pohyby, jak se ve společnosti velkého psa chovat. Ale ta vrelost tam není. Stojí mě to dost energie, jsem furt v pozoru. Velké plemeno našich taky miluje tu dceru, která k němu má vztah a před tou, která uskakuje, je pes ostrazity.

Je to blbý, ale tím, že vím, jak to prožívala moje babička, já a moje dvě děti-i když ty mají jen mírné projevy oproti mně v dětství, možná je to ale i tím, že já je chápu a respektuji, obhajuji před okolím, naši se mě snažili zlomit, bych snad doporučila, aby chlapec žil se svým otcem, pokud psa v bytě nemá. Kdyby pes byl venku, je to zvladnutelne.

Malý otce nemá, respektive není v rodném liště, je to člověk, ke kterému jsem utekla před bývalým manželem, který mě a později i staršího syna fyzicky týral, když se jeho agrese přesunula i na syna, odešli jsme. Bohužel jsem byla opět hloupá a uvěřila tomu nesprávnému, když jsem zjistila, že je něco podobného jako bývalý manžel, byla jsem už v šestém měsíci těhotenství. Zůstala jsem se třemi dětmi sama, poté jsem potkala nynějšího partnera a to je zdá se (nechci to zakriknout a jsem ve střehu), už konečně ten pravý. Starší děti po předchozích zkušenostech ho měly problém přijmout, ale jemu se to povedlo, jsme všichni konečně šťastní, až na tento problém, asi nemůžu mít nic úplně bez problémů. Nicméně partner pro nás hodně udělal a dělá, děti si ho moc oblíbily a ty dvě starší i psa, myslím, že zrovna on byl takovým prostředníkem mezi partnerem a dětmi, když si k němu hledaly cestu a já prostě nemůžu chtít, aby šel pes pryč, přijde mi to vůči partnerovi i psovi nefér. Sice to partner už navrhl, že by ho dal k rodicum na zahradu, ale v očích byl vidět smutek, ten pes je celý život v bytě, fixovaný na majitele a já bych ráda ještě cokoli jiného zkusila, než dát psa pryč.

  • Citovat
  • Nahlásit
1776
30.8.20 21:27

Upřímně? Pejska bych někomu darovala. Klukovi musí být strašně a je to už dlouhá doba, co se to nezlepšilo. Doma se necítí bezpečně a pro mě je dítě na prvním místě. Je to hrozný, ale pes by šel pryč. Podle mě to tak příště syn mít bude. Bude se bát psů celý život. :( Ale důležité by pro mě bylo, aby se nebál doma. :think: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama