Syndrom prázdného hnízda u mamky

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 15:41
Syndrom prázdného hnízda u mamky

Ahoj všem,
omlouvám se za anonymitu, ale je to pro mě citlivé téma a odkrývám rodinné vztahy.
Před týdnem jsme se s manželem odstěhovali do vlastního, nově postaveného domu. Předtím jsme bydleli u mých rodičů, pouze dočasně než bude dodělaný dům. Vztahy byly dobré, mamku mám jak svou kamarádku a i manžel vychází s rodiči skvěle. Ale dům je dodělaný a my odstěhovaný.
Moje mamka naším odchodem upadla do hrozného smutku, chce jen spát, nic nedělat, brečí (ne permanentně, ale velmi často), říká, že se nedožije narození vnučky, která se má narodit za 3 týdny apod. Je pravda, že trpí depresemi, se kterými se léčí, navštěvuje pravidelně psychoterapie apod. Bohužel, její deprese a úzkosti vychází z jejího dětství, na které nemá hezké vzpomínky, vše se to vrylo do podvědomí a jednoho dne to prostě vygradovala tím, že propukly ty deprese. Ale to bych mohla napsat deníček o tomto.

Mám o ní strach, nevím jak jí pomoct. Hodně si o tom povídáme, říká, že to chce jen čas, ale já prostě trnu hrůzou, že se jí něco stane. Hlavně vidím to rapidní zhoršení, byla mnohem v lepším stavu, měla energii, radost, pořídila si pejsky a jako kdyby jí to vlilo radost ze života a najednou takový propad, je jak ze záhrobí. Navštěvujeme se, když jsem s ní, je vcelku v pohodě, ale jakmile odjedu, tak je v tom zase.
Strašně si to odstěhování vyčítám, pak kvůli tomu doma brečím zase já, ze strachu o ní. Říkám si, že se tedy nastěhuji zpátky, ale to mamka nechce, k ničemu by to nevedlo a nechci si zničit svůj vztah s manželem.
Taťka jí bohužel moc nepomáhá, ten to bere docela v pohodě, že jsme pryč. Je na ní spíš nepříjemný, nedokáže to pochopit, utrhává se na ní, je ukřivděný, že s ním moc nemluví a je spíše v klidu, protože chce odpočívat. Do toho to zhoršují Vánoce, protože můj táta Vánoce nesnáší, nesnáší stromeček, cukroví, má potřebu to hrozně bojkotovat a rýpat do každého, kdo dělá jakoukoliv přípravu na Vánoce. Nechci tady tátu líčit jako někoho hrozného, je to ve výsledku fajn chlap, neuvěřitelně obětavý, ochotný pomoci, na rodině mu velmi záleží. Nemá ale ani za mák empatie a místo, aby mamku podpořil, bavil se s ní, tak s ní nemluví, nebo na ní štěká. To mě taky trápí, že se k ní chová takto.

Je to celé takové zamotané. Nevím, jak jí můžu pomoct, chci, aby se z toho dostala, aby měla zase radost a užívala si to, že máme hezký dům, narodí se za chvilku malá, že máme mezi sebou hezké vztahy. Tohle všechno jí říkám, ona to rozumově chápe a je za to šťastná, že jsme se nerozešli ve zlém, ale emočně to nedává.
Chci, aby se táta choval normálně, ale nemá cenu mu něco říkat, protože se okamžitě urazí a bude to ještě horší (upřímně si myslím, že trpí hysterií, ale to mu člověk nevysvětlí).

Teď do toho Vánoce, přijde mi, že úplně zkažené svátky, mamka je na tom psychicky špatně, táta rozladěný z toho, že jsou ty trapný Vánoce, já rozhozená z tohohle všeho, 3 týdny před porodem, hormony se mnou cloumají.

Možná ani nemám žádný specifický dotaz, jen jsem se potřebovala někomu svěřit, byť touto anonymní formou. Budu ale ráda za jakoukoliv radu jak tuto situaci zvládnout, přečkat, co dělat.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Uživatel je onlineBábrdl
Generální žvanilka 21496 příspěvků 22.12.16 15:47

Jasně jí předestři, že tě její citový vydírání nezajímá. Buď bude fungovat normálně, nebo utneš vztahy. Život je krátký, aby ses stýkala s energetický­mi upíry.

Jo, počkat, to byla emimi rada, kdyby šlo o tchyni. :cert: :jazyk: :jazyk: :jazyk: :cert: :cert:

Maminku samozřejmě všemožně podpoř. :cert:

 
alisekR
Kelišová 5176 příspěvků 22.12.16 15:55

Snažila bych se mamince vysvětlit, že jí potřebuješ silnou, že tě čeká porod dítěte a vše okolo a že budeš potřebovat pomoc, myslím, že to bude přechodné a až se narodí miminko, bude to pro ní obrovská vzpruha…vlije jí to novou energii, zatáhla bych jí do příprav na miminko, pokud nebydlíš daleko, brala bych jí sebou na nákupy posledních drobností pro miminko. A s tátou bych si energicky promluvila, mám vyzkoušené, že dcery na otce velmi platí…to je můj případ, našeho tátu umím srovnat jen já. :mrgreen: Najela bych na něj jako buldozer :mrgreen:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 16:12

Holky, děkuji. Mamku podporuji a vysvětluji jí to. Neřekla bych, že mě emočně vydírá, spíš si o tom potřebuje s někým popovídat. Když přijedu za rodiči, tak na mě nezkouší žádné tendence abych neodjížděla, že já za to vše můžu, že když odjedu, že jí zase bude blbě a tak. Já jen na ní vidím ten smutek a moc mě to trápí.
Naštěstí manžel je v pohodě, jak mamce není dobře, tak jí zítra pomůžeme udělat salát, polívku, oslavíme i její svátek a snad to bude fajn.
Doufám, že je to jen přechodné období a že to zvládneme.
Táta se zase uklidní. To, že se dneska chová, tak jak se chová je zase jen ukřivděnost. Včera jsem byla za rodiči a on zase měl řeči ohledně cukroví. Já už to nevydržela a pohádali jsme se ať konečně přestane rýpat do všech kolem sebe. Mamka mu pak jen dodala, že se chová jak hulvát. A on je prostě uražený a dává to najevo tím, že je zlý. Sice udělá mamce oběd, dojede nakoupit, dojede pro kapry, postará se o pejsky, ale jinak je zlej a to by bylo snad lepší, kdyby nic z výše uvedeného neudělal, ale choval se normálně.

 
dedrichov
Závislačka 2892 příspěvků 22.12.16 16:19
@Anonymní píše:
A není právě to tátovo chování důsledek z rodinných předvánočních stresů? Proto třeba vánoce rád nemá, protože ženy v jeho okolí se promění v horečně uklízející, vařící a pečící „saně“?
 
Takyjedna
Závislačka 4646 příspěvků 22.12.16 16:41

Dej jí čas. Je normální, když někdo z domova odejde, že ostatní smutní. Pamatuju si, že když se mi v druhé třídě odstěhovala sestra (vdala se, dostali byt), že jsme z toho byly s máti na nervy obě. Máti byla smutná, já jsem pořád bulela, nechtěla jíst, nevnímala paní učitelku. Dokonce jsem dostala vánoční dárek dřív, ale moc to nepomohlo. Trvalo to asi půl roku, než jsme si s máti na to ticho jako v hrobě zvykly. Není to asi nic nenormálního. Podle mě žádné rady nepomůžou. Jenom ten čas.

Příspěvek upraven 22.12.16 v 16:43

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 16:43

Prosim anonymne, jinak radeji smazat
Vim jake to je. Mama zila sama kdyz jsem vyletla z hnizda. Taky ma deprese uzkosti. O to hur ze presne vim co proziva mam je taky. Zpetne mi rikala ze brecela cely jeden rok po mem odchodu. A kdzy se to u ni objevi nanovo desim se co bude protoze ty priserne stavy sama znam. Jestli ma psychiatra ci psychologa zkusila bych se souhlasem mamky najit nejakou schudnejsi cestu. Treba ze by u vas mohla docasne pard dni v tydnu bydlet a tatovi bych zkusila vytisknout nejaky clanek, fakta co je u takoveho cloveka treba a co ne, treba by to pak rpo nej bylo snazsi pochopit. nezkazil by nic ani kdyby za mamcinym doktorem zasel a dal si to vysvetlit. Co na cas zvednout leky? Nebo prihodit na ty vanocni svatky nejaky driak? Pripadne jestli se nepletu tak nekde snad uz zavedli takovou krizovou sluzbu co dojede do domu. Ale je fakt ze toho je u nas moc malo. Drzim palce, sama bys ted potrebovala klid :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 16:44
@dedrichov píše:
@Anonymní píše:
A není právě to tátovo chování důsledek z rodinných předvánočních stresů? Proto třeba vánoce rád nemá, protože ženy v jeho okolí se promění v horečně uklízející, vařící a pečící „saně“?

já nevím, neřekla bych, že jsme nějaké uklízecí a pečící saně :nevim: :lol:. Jen jsem včera setřela prach v obýváku a poklidila takový ten provozní bordel - klasika normální úklid domácnosti, žádné šílení kolem Vánoc. Jinak máme napečeno 6 druhů cukroví a to mě osobně baví, takže proč ho rozčiluje pečení nechápu. Stromeček jsem včera nazdobila. Zítra se jen udělá salát, polívka a vánočky. Vůbec jinak kolem Vánoc nešílíme, že musí být naklizeno, umytá okna a lesklé dlaždičky, napečeno min. 15 druhů cukroví, protože co by jinak řekli lidi. Ale zase něco připravit chceme a já mám Vánoce strašně moc ráda, miluji vůni cukroví, ozdobený stromek, pohádky a vše co k tomu patří. Určitý chaos to samozřejmě je, ale jeho jediný úkol je koupit kapry a vyčistit je a koupit stromek včetně dání do stojánku. Jinak pečení se neúčastní, dárky nekupuje, vždy to společně vymyslíme, ale do nákupáku jdu stejně nakonec já a ne on (nebo to i vymyslím sama a pouze mu předám balíčky s účtenkami kolik mi má dát peněz).
On to prostě jen musí kazit, on má přece cukrovku a my můžeme za to, že má vysoký cukr - jako kdybychom mu to sladké rvaly do pusy s mamkou. On to přece nejí a pak najednou zmizí všechny vosí hnízda. Prostě mě ten jeho každoroční negativismus kolem Vánoc vytáčí a letos to ještě vše zhoršuje to naše odstěhování. Místo, aby dal najevo, že se těší, že budeme všichni spolu, tak nadává. Přitom vím, že se nakonec těší, má nás všechny rád, kdyby nic z toho nebylo (stromek, cukroví, kapr), tak by byl zase zklamaný, že to není. On je prostě složitá povaha :zed:

 
terinka4444
Hvězda diskuse 67884 příspěvků 22.12.16 16:45

Hele, tak je na vánoce vezměte k sobě, ať nejsou sami, Vánoce jsou pro „opuštěné“ lidi velký záhul, citový. Prostě bych jí řekla, že je zítra čekám, že už nemůžu, ať se přijede postarat a pomoct ti. Za chvíli se narodí malá. Jak daleko to máte od sebe to bydlení? Až se narodí malá, tak jí taky zapřáhni, ono to půjde. A pokud by se stav nelepšil, potřebuje jiná antidepresiva.

 
Almatka
Kelišová 6795 příspěvků 22.12.16 16:47
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
omlouvám se za anonymitu, ale je to pro mě citlivé téma a odkrývám rodinné vztahy.
Před týdnem jsme se s manželem odstěhovali do vlastního, nově postaveného domu. Předtím jsme bydleli u mých rodičů, pouze dočasně než bude dodělaný dům. Vztahy byly dobré, mamku mám jak svou kamarádku a i manžel vychází s rodiči skvěle. Ale dům je dodělaný a my odstěhovaný.
Moje mamka naším odchodem upadla do hrozného smutku, chce jen spát, nic nedělat, brečí (ne permanentně, ale velmi často), říká, že se nedožije narození vnučky, která se má narodit za 3 týdny apod. Je pravda, že trpí depresemi, se kterými se léčí, navštěvuje pravidelně psychoterapie apod. Bohužel, její deprese a úzkosti vychází z jejího dětství, na které nemá hezké vzpomínky, vše se to vrylo do podvědomí a jednoho dne to prostě vygradovala tím, že propukly ty deprese. Ale to bych mohla napsat deníček o tomto.

Mám o ní strach, nevím jak jí pomoct. Hodně si o tom povídáme, říká, že to chce jen čas, ale já prostě trnu hrůzou, že se jí něco stane. Hlavně vidím to rapidní zhoršení, byla mnohem v lepším stavu, měla energii, radost, pořídila si pejsky a jako kdyby jí to vlilo radost ze života a najednou takový propad, je jak ze záhrobí. Navštěvujeme se, když jsem s ní, je vcelku v pohodě, ale jakmile odjedu, tak je v tom zase.
Strašně si to odstěhování vyčítám, pak kvůli tomu doma brečím zase já, ze strachu o ní. Říkám si, že se tedy nastěhuji zpátky, ale to mamka nechce, k ničemu by to nevedlo a nechci si zničit svůj vztah s manželem.
Taťka jí bohužel moc nepomáhá, ten to bere docela v pohodě, že jsme pryč. Je na ní spíš nepříjemný, nedokáže to pochopit, utrhává se na ní, je ukřivděný, že s ním moc nemluví a je spíše v klidu, protože chce odpočívat. Do toho to zhoršují Vánoce, protože můj táta Vánoce nesnáší, nesnáší stromeček, cukroví, má potřebu to hrozně bojkotovat a rýpat do každého, kdo dělá jakoukoliv přípravu na Vánoce. Nechci tady tátu líčit jako někoho hrozného, je to ve výsledku fajn chlap, neuvěřitelně obětavý, ochotný pomoci, na rodině mu velmi záleží. Nemá ale ani za mák empatie a místo, aby mamku podpořil, bavil se s ní, tak s ní nemluví, nebo na ní štěká. To mě taky trápí, že se k ní chová takto.

Je to celé takové zamotané. Nevím, jak jí můžu pomoct, chci, aby se z toho dostala, aby měla zase radost a užívala si to, že máme hezký dům, narodí se za chvilku malá, že máme mezi sebou hezké vztahy. Tohle všechno jí říkám, ona to rozumově chápe a je za to šťastná, že jsme se nerozešli ve zlém, ale emočně to nedává.
Chci, aby se táta choval normálně, ale nemá cenu mu něco říkat, protože se okamžitě urazí a bude to ještě horší (upřímně si myslím, že trpí hysterií, ale to mu člověk nevysvětlí).

Teď do toho Vánoce, přijde mi, že úplně zkažené svátky, mamka je na tom psychicky špatně, táta rozladěný z toho, že jsou ty trapný Vánoce, já rozhozená z tohohle všeho, 3 týdny před porodem, hormony se mnou cloumají.

Možná ani nemám žádný specifický dotaz, jen jsem se potřebovala někomu svěřit, byť touto anonymní formou. Budu ale ráda za jakoukoliv radu jak tuto situaci zvládnout, přečkat, co dělat.

Nevím odkud jsi, ale doporučila bych mamince navštívit nějakého odborníka na faster EFT. Klidně napiš SZ, já jsem k jedné paní chodila a pomohlo mi to…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 16:55
@Anonymní píše:
Prosim anonymne, jinak radeji smazat
Vim jake to je. Mama zila sama kdyz jsem vyletla z hnizda. Taky ma deprese uzkosti. O to hur ze presne vim co proziva mam je taky. Zpetne mi rikala ze brecela cely jeden rok po mem odchodu. A kdzy se to u ni objevi nanovo desim se co bude protoze ty priserne stavy sama znam. Jestli ma psychiatra ci psychologa zkusila bych se souhlasem mamky najit nejakou schudnejsi cestu. Treba ze by u vas mohla docasne pard dni v tydnu bydlet a tatovi bych zkusila vytisknout nejaky clanek, fakta co je u takoveho cloveka treba a co ne, treba by to pak rpo nej bylo snazsi pochopit. nezkazil by nic ani kdyby za mamcinym doktorem zasel a dal si to vysvetlit. Co na cas zvednout leky? Nebo prihodit na ty vanocni svatky nejaky driak? Pripadne jestli se nepletu tak nekde snad uz zavedli takovou krizovou sluzbu co dojede do domu. Ale je fakt ze toho je u nas moc malo. Drzim palce, sama bys ted potrebovala klid :hug:

moc děkuji za tvá slova. Škoda, že nevím kdo jsi, jinak bych ti napsala i sz :hug:
já jsem bohužel po mamce náchylnější k určitým stavům smutku, ale nenazvala bych to přímo deprese.
Přemýšlela jsem, že se s mamčinou psychiatričkou i terapeutkou v jednom spojím a domluvím se s ní, co by bylo v tuto chvíli nejlepší řešení.
S taťkou je to bohužel těžké, on neuzná, že dělá něco špatně. On přece dělá maximum, uvaří, postará se o psíčky, doveze mamku k doktorovi, pracuje apod. Tím jí dokazuje, že jí má rád a jakože jí rád má. Ale mamka by potřebovala, aby jí pochopil, jak se cítí, co prožívá, mluvil s ní, zamyslel se nad svým chováním a co jí to způsobuje. Ale to je s tátou těžké, v tomto nemá bohužel žádnou sebereflexi :cert:
Táta bohužel všechnu starost vyjadřuje tím, že křičí. I o mě když má strach, tak na mě řve jak blázen a třeba mi i nadává. Neumí to podat v klidu, s empatií, prostě začne křičet. Říkám si, že by se měl jít léčit hlavně on :roll:
Je pravda, že bych potřebovala klid, ale já to nějak zvládnu. Chci hlavně, aby mamka byla zase v pohodě. Ona mi sice říká, ať se kvůli tomu netrápím, ale jak se nemám trápit, když mi na ní záleží.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 16:59
@terinka4444 píše:
Hele, tak je na vánoce vezměte k sobě, ať nejsou sami, Vánoce jsou pro „opuštěné“ lidi velký záhul, citový. Prostě bych jí řekla, že je zítra čekám, že už nemůžu, ať se přijede postarat a pomoct ti. Za chvíli se narodí malá. Jak daleko to máte od sebe to bydlení? Až se narodí malá, tak jí taky zapřáhni, ono to půjde. A pokud by se stav nelepšil, potřebuje jiná antidepresiva.

my jsme na Vánoce u nich, máme to asi 20 km, takže fakt kousek. To vůbec není problém dojet. Na malou se rodiče moc těší, říkám si, že to bude pro mamku zase nějaký smysl, že je potřebná. Věřím, že se to bude zlepšovat, četla jsem, že by tyto stavy smutku měly vymizet za 2-3 měsíce, nebo samozřejmě i dříve. Případně by potřebovala jiné léky, jak píšeš.

 
alisekR
Kelišová 5176 příspěvků 22.12.16 17:31
@Anonymní píše:
my jsme na Vánoce u nich, máme to asi 20 km, takže fakt kousek. To vůbec není problém dojet. Na malou se rodiče moc těší, říkám si, že to bude pro mamku zase nějaký smysl, že je potřebná. Věřím, že se to bude zlepšovat, četla jsem, že by tyto stavy smutku měly vymizet za 2-3 měsíce, nebo samozřejmě i dříve. Případně by potřebovala jiné léky, jak píšeš.

To je dobře, 20 km není nic. Možná že jí drtí kombinace vašeho odchodu a vánoc, pokud jste bývali na vánoce s nimi, tak má strach z toho, že budou s tátou jen sami.
My bydlíme od mých rodičů 150 metrů, jsme v denním kontaktu, můj táta má doslova závislost na vnoučatech :mrgreen: kdybych mu řekla, že prodám barák a stěhujem se, tak snad umře…moje ségra bydlí daleko a je trochu jiná, neosobní, její city jsou zvláštní. Proto rodiče tak lpí na mě a mém manželovi a dětech. Nikdy za svých 36 let jsem nebyla na vánoce jinde než s nima. Můj manžel je má radši než svoje rodiče. Prostě tam kde jsou ty vazby silné, jsou různá odloučení a změny zásahem i pro člověka vyrovnaného. Věřím, že tvojí mamince narození miminka opravdu pomůže, bude to pro ní euforie, zvlášť pokud si jejich jediné dítě a bude to zatím první vnouče. :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.16 17:54

Tvoje maminka má v lecčem obdobný osud a život jako ta moje… Velmi škaredé děství, bez rodičů, se starší sestrou a jejím manželem, co je moc mlátil.. Vzala si mého tátu a bydlela u tchánovců, vše vypuklo, když umřel tchán, hádyk o dědictví, ukázalo se, kdo jaký je v rodině, mamka 3 děti (3,6,9), práce s barákem, zvířatama (děda byl zemědělec, takže po něm zůstaly pole…), práce v práci… Takže též deprese… Když jsme byli starší, říkala, že už se těší, až budeme samostatní, ale teď? Jezdí za vnoučkem atp., doma je jaksi opuštěná, taky se u ní deprese zhrošily, navštívila po delší době psychiatra a je to lepší.. Takže to doporučuji já! Návštěvu odborníka…

 
Ou
Kelišová 5170 příspěvků 22.12.16 18:29

Přestaňte si to vyčítat - vaše maminka má veškerou možnou podporu a je konečně na čase, aby se naučila žít svůj život.

V žádném případě se nevracejte a rozhodně nepodléhjete její manipulaci.

Nejste zodpovědná za její štěstí, opravdu není vaše vina že se jí moc nechce dospět a přestat se trýznit.

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Změna, co šetří. Přechodem k Bohemia Energy můžete získat měsíc energií zdarma

Energie stále zdražují a na lepší časy se, bohužel, neblýská. Přesto lze... číst dále >

Články z Expres.cz

StarDance je nedobytný formát. Vokální skupinu Skety diváci pořadu odmítli

Ptáte se, proč během šestého přenosu taneční soutěže StarDance chyběla... číst dále >

Soukromí českých pornohereček: Fanynka Sparty, intelektuálka i dýdžejka

České pornoherečky a Instagram. Tyto dvě věci k sobě prostě patří. Tuzemské... číst dále >

Články z Ona Dnes

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >

Latexová svoboda nahých mužů. Na neobvyklé výstavě je orgasmus povolen

Po nahých ženách nabídli organizátoři výstavy Voayer skutečně nahé muže. V... číst dále >