Syndrom vyhoření, deprese, seberealizace na RD

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
25.11.21 11:32

Syndrom vyhoření, deprese, seberealizace na RD

Ahoj,
jsem na RD 3tim rokem. Mam 2 deti. 3 letou a 5 měsíční. Kdyz bylo první (dále V.) 1 rok, začala jsem pracovat ve školce jako chůva. Mám pedagogické vzdělání, VŠ jsem nedodělala. Pak jsme se ale přestěhovali na vesnici a já už jsem v koncích. Bydlíme tu už více jak rok a půl. Nemám tu kamarády, ani žádné vyžití, koníčky apod. Dcera V. Chodí do školky, ale mně to vůbec nepomáhá. Ona tam chodí moc ráda, pro mě to jen „práce na víc“. Protoze když je doma, hraje si i s mladší. Za další ráno musíme vstávat (dcera je spac), a navíc už v půl třetí ji musím vyzvednout, a ja doma nic nestihnu. Několik týdnů už ani pořádně nejím, nejenže nemám hlad, ale já „nemám čas“. Nevím jak bych to „nemám cas“ popsala. Protoze mám samozřejmě času dost. Ale já mám pocit, ze hodiny ubíhají strašně rychle, a já za tu dobu nic nestihnu, a už zase letím do školky. Co mi dřív dělalo radost, už mi radost nedělá. Jsem totálně vyhořela. Přemýšlím nad nějakou seberealizaci, zkusila jsem MLM - to mi nevyšlo. Nejsem průbojná a přijdu si úplně k ničemu. S první to tak nebylo. Mela jsem s ní 2 kroužky + jsem chodila 4× týdne do práce. Vydělala si i 10tis. Měsíčně. Všechno jsem stihla. Cítila se velice sebevědomá. Ted zpětně to nechápu. Jak jsem mohla tohle všechno zvládat, kde jsem brala ten čas a sílu?
Cítím se v depresi už od chvíle co tu bydlíme. Chlap se snaží. Ale já mám pocit, ze porad málo. :,(
Prosím jak z toho ven? Co jste dělali na RD vy? Jak se zabavit na vesnici bez auta, když tu nic není? Jak si najít kamarády, když jsem nesebevedoma a ticha? Už jsem na pokraji všech sil.
Pomoc prosím.
Anonym snad chápete :andel:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3601
25.11.21 11:44

A jak daleko je ta vesnice od mesta? Mas tam pratele? Proc nemas auto? Nebo neridis vubec? Mas nejake konicky, kterym by ses mohla venovat, kdyz se o deti stara manzel? Jak velka je vesnice, kde bydlite, nepotkavas pri prochazkach nejakou dalsi maminku s kocarkem?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
65238
25.11.21 11:56

Auto a jezdi do města mezi lidi.. na bydlení na vesnici musíš mít náturu. U nás je 10 domů, stálých obyvatel asi 30, z toho my v počtu 6 ks.. když mi chybí lidi, jedu prostě pryč.. jako doma s dítětem, kor takovým, co už se pohybuje, je dělání spousty věcí náročné, ale kdyz si to usporadas a budeš chtít, tak to zvládneš..ale ty potřebuješ evidentně hlavně kontakt.. co nějaký kurz, ať se trochu posunes dál?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9293
25.11.21 11:57

Proč ji do školky nedává a nevyzvedává chlap? :think: chodíš na procházky, nebo jen dřepíš doma? Jsou tam někde obědy, které si můžeš vyzvednou a nemusíš vařit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6277
25.11.21 12:13

Co jsem dělala na RD…? Studovala a rekvalifikovala se. Nudit jsem se nestihla teda ani u nás na zapadlé vesnici

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3067
25.11.21 12:30

A neni moznost se prestehovat zpet do mesta? Ja bych tam nesla ani za zlate prase. Na rodicovsky jsem mela praci doma na pocitaci, 1 tydne odpoledne mel deti manzel a ja sla pracovat. S 1 ditetem jsem takto chodila na 3 odpoledne, ale 2 deti uz pohlidal jen manzel. Starsi dite jsem vyzvedavala ve 12:00-12:30 a to byla pohoda doma jen s mladsim. To jsem toho stihla furu. Pak nejake srazy a pokec s kamaradkama, vo maji stejne stare deti. Kazdy den jsme dli nekam jinam-na jine hriste/do lesa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.11.21 12:34

Zakladatelka

Auto jsem mela, ale museli jsme ho prodat. Na „nové“ není. Nejbližší menší město je půl hodky, větší hodinu. V tom menším nic není, v tom větším, to je okresní město, tam je všechno. Jenze vlak jezdí pěkně blbě. Na procházky se nazim chodit. Ale je to pořád to samý do kola. Máme ti takové mini hřiště, ale tam chodí jen pubertaci. Maminky co jsem tu potkala se se mnou nechtějí bavit, protože jsem z města, a určitě namyslena. Navíc tu mám příbuznou co celou vesnici stačila naockovat. I mého partnera se snažila přemluvit, ať ode mě odejde :zed: je zavistiva, jenže ona tu bydlí od narození. A já az teď rok a půl. Všechno tu funguje jinak než ve městě a já si nemůžu zvyknout. Navíc už rok a půl rekonstruujeme a rekonstrukce nenabira konce :( to je taky šílený. Navíc ani nevím co tady budu dělat po RD, kam se upichnu? Na pracovní inzeráty koukám tak jednou měsíčně a nic tu není :(
@Makca87 nějaká jídelna tu dělá rozvoz, ale to mi chlap nedovolí. Hlavně skrz peníze. Nevyvolává ji kvůli smenam. Vlastně taky kvůli svy pohodlnosti. Jednou za čas mu řeknu, ať ji vyzvedne. Ale to má plnou pusu keců. Jinak má odpolední a to jí nestihne vyzvednout. Ráno ji tam neodvede asi nikdy v životě, pac musí spát, protože chudinka musí chodit do práce… kdyz jsem chodila do práce já, taky jsem v noci vstavala k té naší starší dceři. Ted je chodím uspavat, v noci k nim vstávám taky sama. O ránu nemluvě, nikdy s nimi nevstal a nenechal mě prispat. A to holky teda jsou hodný a vstávají az kolem 8. Hodiny
Co se týče deti nepomáhá mi, protože nevidí, že je to potřeba, že stejně chtějí maminku. Co se týče domácnosti tak to zas pomůže. Občas i uvaří. Co se týče kolem baráku, tak to dělá všechno a rád…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.11.21 12:47

@martina.se no právě, já jsem se narodila v hlavním městě a taky tam vyrostla, když jsem potkala svého muže, tak tam chtěl zůstat. Jenze pak koupil tento dům. Začal mě přemlouvat jak tady suprove vyrostl, jak to bude super, že jeho mám bude super hlídací babička apod. Hodně na mě tlačil, ať se tam s ním přestěhuju. Bylo to sobecké, protože jsem mela práci. Ale taky jsme spolu měli dítě a já si řekla, že pro mě není nic nemožné, že to všechno zvládnu. Že ukážu, že se tady dá žít stejně dobře, jako v Praze. Tak dokud jsem mela auto, jezdila jsem s dcerou po kroužcích. Ale to byl celý den v pr. Protoze ty cesty byly šílený, kroužky jsou samozřejmě až v těch vzdálenějších městech. Navíc dcera nesnáší auto, takže 3 hodiny přořvala v tom autě :(
Pak prodal auto, a to svoje mi ani moc neoujcuje, maximálně řekne mámě, ale to mi pak řekne, že tak max k doktorovi, že si taky nemůžu říkat pořád. :,(
Dřív jsme měli peněz víc než dost, dcerka mela chodit do soukromé školky. Pak se rozhodl změnit povolání a začít budovat svoji firmu. Na firmu se vykašlal a dlea jako dělník. Což je sice fajn, že ho máme víc doma. O to víc času tráví v hospodě, a celkově co bydlíme tady se strašně změnil :( neustále drží korunu, ani jídlo třeba nechce kupovat a říká mámě apod. Chce po mne peníze na rekonstrukci, jídlo. Nikdy po mně nechtěl ani korunu. Takze se teď skrtim i já. Na dětech musím šetřit apod. Finance jsme měli hezky rozděleny. Ted kolikrát platím víc já. Už na to padly všechny moje úspory. Ono teda i ty jeho. Ale já chci mít taky něco bokem :(
Já vím jenom si stěžuje, ale já fakt už nevím co dělat. Jsem psychicky na dně

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.11.21 12:49

@Oriseka kéž by, on nechce. Jak už jsem výše psala dům koupil bez předešlé domluvy, nechtěl udělat ani kompromis.
Dřív jsem toho za 3 hodiny stihla, co dneska nestihnu za 3 dny, protože nějak nemůžu, nechce se mi, nejde mi to. Všechno mi trvá, padá. Nic se mi nedaří, nebaví mě to. Nemám žádnou motivaci ani chtíč

  • Citovat
  • Nahlásit
544
25.11.21 12:49

Přes tu školku se s někým nemůžeš seznámit?

Já bydlím na samotě, jenže mně nevadí být sama :lol: Občas to na mně přijde, pak samotu zahanim telefonem (kamarádky jsou stovky kilometrů daleko) a zaplaťpánbůh za internet.

Možná by to chtělo zkusit si udělat plán, najít něco nového, co tě bude bavit a kde se budeš realizovat? Tohle sklouznutí do víceméně domácího spotřebiče - uvařit, uklidnit, děti - to je cesta do pekel.

Vzdělávání, ruční práce, zkus najít něco, co tě bude bavit.

A chlapa koukej víc zapojit, jinak tě trefí. Mám jen jedno dítě a manžel se občas tvářil, co brblam když je mateřská tak fajn. Stačilo mu dát syna na hlídání na pár hodin a změnil názor. I kvůli vztahu k dětem je důležitý, aby se otec zapojil. :nevim:

Jo a rekonstrukce nikdy nekončí :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
544
25.11.21 12:52
@Anonymní píše:
@martina.se no právě, já jsem se narodila v hlavním městě a taky tam vyrostla, když jsem potkala svého muže, tak tam chtěl zůstat. Jenze pak koupil tento dům. Začal mě přemlouvat jak tady suprove vyrostl, jak to bude super, že jeho mám bude super hlídací babička apod. Hodně na mě tlačil, ať se tam s ním přestěhuju. Bylo to sobecké, protože jsem mela práci. Ale taky jsme spolu měli dítě a já si řekla, že pro mě není nic nemožné, že to všechno zvládnu. Že ukážu, že se tady dá žít stejně dobře, jako v Praze. Tak dokud jsem mela auto, jezdila jsem s dcerou po kroužcích. Ale to byl celý den v pr. Protoze ty cesty byly šílený, kroužky jsou samozřejmě až v těch vzdálenějších městech. Navíc dcera nesnáší auto, takže 3 hodiny přořvala v tom autě :(
Pak prodal auto, a to svoje mi ani moc neoujcuje, maximálně řekne mámě, ale to mi pak řekne, že tak max k doktorovi, že si taky nemůžu říkat pořád. :,(
Dřív jsme měli peněz víc než dost, dcerka mela chodit do soukromé školky. Pak se rozhodl změnit povolání a začít budovat svoji firmu. Na firmu se vykašlal a dlea jako dělník. Což je sice fajn, že ho máme víc doma. O to víc času tráví v hospodě, a celkově co bydlíme tady se strašně změnil :( neustále drží korunu, ani jídlo třeba nechce kupovat a říká mámě apod. Chce po mne peníze na rekonstrukci, jídlo. Nikdy po mně nechtěl ani korunu. Takze se teď skrtim i já. Na dětech musím šetřit apod. Finance jsme měli hezky rozděleny. Ted kolikrát platím víc já. Už na to padly všechny moje úspory. Ono teda i ty jeho. Ale já chci mít taky něco bokem :(
Já vím jenom si stěžuje, ale já fakt už nevím co dělat. Jsem psychicky na dně

A koukám, že problém není vesnice, ale chlap :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2131
25.11.21 12:55

No, tak tady bych řekla že je špatně všechno.
Manžel má co chtěl a na tebe, jako svoji partnerku evidentně kašle. Další z těch co si svoji ženu přeměnil na spotřebič do domácnosti, který obstará všechno co je třeba a hlavně žádné vymýšlení, protože to stojí moc peněz.
Tebe vesnice nebaví, vyžití nemáš, příbuzná proti tobě naočkovala lidi, kteří samozřejmě věří někomu, koho celý život znají, než tobě.
Když se člověk matlá v depresivních stavech, tak opravdu nic nestíhá. To můžu potvrdit a to nemusí jít ani o pravou depresi. Celý den člověku proteče mezi prsty a on ani netuší, kde se ty hodiny ztratily. Přitom není uklizené, není to, není tamto… Z toho má člověk další brutální výčitky. Hromadí se jak práce, tak výčitky, deprese se prohlubuje…
Je pro tebe možnost se sebrat i s dětma a jet třeba zpět do Prahy ke tvým rodičům, nebo ke kamarádce? Alespoň třeba na víkend nebo tak. Aby sis zašla do parku s kámoškama, nebo pokecala s někým kdo se o tebe zajímá a ulevila si tak alespoň dočasně?
Nemají tam nějaký dětský klub? Kde bys mohla s dětmi chodit a seznámit se tak s jinými rodiči? Oni by možná změnili názor, když by zjistili, že nejsi taková/maková jak tvoje příbuzná řekla.

A ten zbytek je rozhodně na řešení s manželem. On je spokojený, ale ty vůbec ne. Pokud to nezačnete řešit, skončíte nejspíš rozvodem. Klasická situace páru, který má děti a všechny peníze cpe do rekonstrukce. Už jsem to párkrát viděla. Některé to víc stmelí, jiné to rozdělí. Někteří to pak ještě zachrání ale jiní se rozvedou…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.11.21 13:00

@Secado chtěla bych si udělat nějaké kurzy, začít nějak podnikat. Ale já si přijdu úplně marná. Kolikrát zapomínám slova, všechno :roll:
Ja jsem introvert, myslela jsem že mi samota nebude vadit. Ale v podstatě jsem 24h s detma. Chlapa už mě taky nebaví poslouchat, snaží se mi najít kamarády, vždycky mě s někým seznámí, najde nám něco co by jsme spolu mohli dělat, ale pak to nedopadne. Ve školce se vždycky snažím rozjet konverzaci i když se šíleně stydím. Ale jsem v tom nejspíš dost špatná :roll: učitelky že školky mě tu pomlouvaji, že dávám svou 3 letou do školky, když mám doma mimi. A že nejsem schopna si ji vyzvednout dřív jak po odpolední svačině v půl třetí. Taky se jim nelíbí, že má dcera značkové oblečení (přitom má oblečení z hmka :? ) tohle se doneslo až do Prahy, že co si o sobě myslím, když svému dítěti dávám značkové oblečení do školky 8o
Prostě nějak cítím, že to tu pro mě není ono… jako ko treba si to dělám sama. Snažím se mít nad sebou sebereflexi. Ale třeba to dělám špatně :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
3067
25.11.21 13:02
@Anonymní píše:
@martina.se no právě, já jsem se narodila v hlavním městě a taky tam vyrostla, když jsem potkala svého muže, tak tam chtěl zůstat. Jenze pak koupil tento dům. Začal mě přemlouvat jak tady suprove vyrostl, jak to bude super, že jeho mám bude super hlídací babička apod. Hodně na mě tlačil, ať se tam s ním přestěhuju. Bylo to sobecké, protože jsem mela práci. Ale taky jsme spolu měli dítě a já si řekla, že pro mě není nic nemožné, že to všechno zvládnu. Že ukážu, že se tady dá žít stejně dobře, jako v Praze. Tak dokud jsem mela auto, jezdila jsem s dcerou po kroužcích. Ale to byl celý den v pr. Protoze ty cesty byly šílený, kroužky jsou samozřejmě až v těch vzdálenějších městech. Navíc dcera nesnáší auto, takže 3 hodiny přořvala v tom autě :(
Pak prodal auto, a to svoje mi ani moc neoujcuje, maximálně řekne mámě, ale to mi pak řekne, že tak max k doktorovi, že si taky nemůžu říkat pořád. :,(
Dřív jsme měli peněz víc než dost, dcerka mela chodit do soukromé školky. Pak se rozhodl změnit povolání a začít budovat svoji firmu. Na firmu se vykašlal a dlea jako dělník. Což je sice fajn, že ho máme víc doma. O to víc času tráví v hospodě, a celkově co bydlíme tady se strašně změnil :( neustále drží korunu, ani jídlo třeba nechce kupovat a říká mámě apod. Chce po mne peníze na rekonstrukci, jídlo. Nikdy po mně nechtěl ani korunu. Takze se teď skrtim i já. Na dětech musím šetřit apod. Finance jsme měli hezky rozděleny. Ted kolikrát platím víc já. Už na to padly všechny moje úspory. Ono teda i ty jeho. Ale já chci mít taky něco bokem :(
Já vím jenom si stěžuje, ale já fakt už nevím co dělat. Jsem psychicky na dně

Tak to je teda pekne na nic. Byla chyba jit z Prahy pryc. Ja se ji drzela zuby nehty a jsem rada, ze jsme v byte v Praze nez v dome nekde, kde davaji lisky dobrou noc. Tezko radit. Druhe dite je jeste male. Kdyz ma manzel dost casu, tak by mohl hlidat deti a ty jit za praci a vydelat na to druhe auto, ale nevim, zda je druhe dite kojene. Nebo treba za par mesicu, az bude mit druhe dite rok a nebude tak zavisle na mamince. Nejlepe barak prodat a koupit byt ve meste, ale to chlap nebude chtit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.11.21 13:08

@LilyJane samozřejmě do Prahy můžu kdykoliv, jen teď před vánoci se to fakt nehodí, nikdo nemá čas. Jinak se tam snažím jezdit co nejčastěji. Myslím, že jednou měsíčně mi to zhruba vyjde. Máme tam i se starsi dcerou doktory. Takze tam vlastně „musíme“ jezdit. Já se s partnerem snažím mluvit pořád. Ale on právě mě vůbec neposlouchá. Už jsem mluvila i s jeho mámou, co se mu to snažila vysvětlit. Ale nic. Pritom dřív? Úplně jinej člověk. V únoru jsem mu řekla, že chci odejít. Stropil strašnou scénu jak se bude snažit, že všechno bude. Že všem větrem zrak, že jsme to zvládli, protože nám nikdo nevěřil. Nechala jsem se ukecat. Včera jsem mu zase říkala, že jestli vůbec vidí, jak se cítím, jak mi je. A on že moc přeháním :roll: deti ho milujou, to on si s nimi pohraje, ale jakmile ho to přestane bavit, šup zpátky ke mně. Mýty mě příbuzné se mi třeba snaží vymýtit. Všem říká, že to není pravda, a důkazy. Psala jsem i výše, že se mi snaží najít kamarádku

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat