Syndrom vyhoření, úzkostná porucha, deprese - co dál

73
23.4.20 11:29

Syndrom vyhoreni, uzkostna porucha deprese - co dal

Dobry den,
ani nevim, proc zakladam tuto diskuzi, ale uz nevim jak dal a třeba by mi někdo poradil na zaklade jeho zkusenosti.
Cely život (cca 16let), je mi 41 jsem pracoval v narocne a stresujici praci. Vždy jsem byl uzkostnejsi a perfekcionista. V posledních letech na manazerske pozici. Práce pro me byla vsim a obetoval jsem ji vse, prekonaval prekazky. Nicmene v prosinci 2019, jsem najednou vlivem stresujícího zazitku, prestal spat, jist a zacal jsem trpet hroznymi úzkostnými stavy. Mesic jsem byl doma, ale bylo to hrozne, nasazeni AD, mel jsem uz caste myslenky na sebevraždu. Pak od ledna jsem se se vsi silou prekonaval a zacal opet chodit do práce, ale každý den byl pro me peklo. Nakonec mi diagnostikovali syndrom vyhoreni a generalizovanou úzkostnou poruchu. Take beru sem tam nejaky biozp (rivotril). Chodim na psychoterapie. Nejvetsi uzkosti mi vyvolavaji jednani s lidmi, coz bylo před tim od rana do vecera. Jsem ve fazi, ze me nic nebavi, nemam z niceho radost, na nic se netesim, vůbec nemam zajem se s nekym stykat, nevenuji se detem a zene, která je jiz z toho take zoufala. Byla mi jiz nabidnuta hospitalizace, které jsem se ale zalekl, ze si myslim, ze by mi mohla ještě vice pritizit. Vůbec nevim, co budu delat dal (rodina, hypotéka…). Co me ulevi, je vždy představa, ze z toho kolotoce uplne odejdu a budu delat praci bez lidi, třeba jezidt autem, nevim. Ale vim, ze racionalne musim pracovat kvůli rodine. Ale představa, ze se tam vratim (ted jsou ruzne odstavky kvůli aktualni situaci s koronavirem) me nici. A cim dal casteji premyslim jak to ukoncit. Uz nevim premyslel jsem uz take o invalidnim duchodu. Mam uzkosti, deprese, často brecim nad bezvychodnosti situace. Prosim poradte, dekuji

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
23.4.20 11:49

@JirkaHr Prošla jsem si vyhořením. Medikace v kombinaci s psychoterapií je super řešení. Až se víc stabilizuješ, přestaneš vidět věci tak černě. Teď je ještě brzy myslet na budoucnost. Nejdřív se musíš uzdravit-odpočívej, nepřetahuj se, dělej věci, co máš rád.
Překonávat se je to nejhorší, co můžeš teď udělat, dostaneš se ještě do horšího stavu. Pokud již nejsi, tak jdi na nemocenskou. Klidně na pár měsíců, ono se to ze dne na den nezlepší.
Změnit práci asi bude nevyhnutelné, ale takové důležité rozhodnutí mlžeš udělat, až Ti bude lépe. Tvůj psychoterapeut by Ti v tomhle měl být průvodcem.
Já si našla méně stresující práci. Je sice trochu míň placená a jsem na ní v podstatě překvalifikovaná, ale mám klid a jsem vcelku spokojená. Nikdo neříká, že tam budu na věky.

  • Citovat
  • Nahlásit
10081
23.4.20 11:50

A co změna práce?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.4.20 11:57

A co ti brání odejít? :nevim: snad nemáte hypotéku tak vysokou, abys ji uživil jen z manažerského platu, ne? Není lepší být šťastný řidič (pekař, zahradník, cokoliv) než úplně zoufalý manažer? :think: Z nezávislého pohledu mi přijde řešení víc než jasné, ale rozumím tomu, že pro tebe je v tom zamotaná kariéra a pocit, že vybudovaný post přece neopustíš jen tak, ale přijde mi to lepší než takhle přežívat život. Vždyť práce není všechno. Máš zdravé děti, ženu, dům, co víc by tě mělo naplňovat než tenhle úžasný základ. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
23.4.20 11:59
@JirkaHr píše:
Dobry den,
ani nevim, proc zakladam tuto diskuzi, ale uz nevim jak dal a třeba by mi někdo poradil na zaklade jeho zkusenosti.
Cely život (cca 16let), je mi 41 jsem pracoval v narocne a stresujici praci. Vždy jsem byl uzkostnejsi a perfekcionista. V posledních letech na manazerske pozici. Práce pro me byla vsim a obetoval jsem ji vse, prekonaval prekazky. Nicmene v prosinci 2019, jsem najednou vlivem stresujícího zazitku, prestal spat, jist a zacal jsem trpet hroznymi úzkostnými stavy. Mesic jsem byl doma, ale bylo to hrozne, nasazeni AD, mel jsem uz caste myslenky na sebevraždu. Pak od ledna jsem se se vsi silou prekonaval a zacal opet chodit do práce, ale každý den byl pro me peklo. Nakonec mi diagnostikovali syndrom vyhoreni a generalizovanou úzkostnou poruchu. Take beru sem tam nejaky biozp (rivotril). Chodim na psychoterapie. Nejvetsi uzkosti mi vyvolavaji jednani s lidmi, coz bylo před tim od rana do vecera. Jsem ve fazi, ze me nic nebavi, nemam z niceho radost, na nic se netesim, vůbec nemam zajem se s nekym stykat, nevenuji se detem a zene, která je jiz z toho take zoufala. Byla mi jiz nabidnuta hospitalizace, které jsem se ale zalekl, ze si myslim, ze by mi mohla ještě vice pritizit. Vůbec nevim, co budu delat dal (rodina, hypotéka…). Co me ulevi, je vždy představa, ze z toho kolotoce uplne odejdu a budu delat praci bez lidi, třeba jezidt autem, nevim. Ale vim, ze racionalne musim pracovat kvůli rodine. Ale představa, ze se tam vratim (ted jsou ruzne odstavky kvůli aktualni situaci s koronavirem) me nici. A cim dal casteji premyslim jak to ukoncit. Uz nevim premyslel jsem uz take o invalidnim duchodu. Mam uzkosti, deprese, často brecim nad bezvychodnosti situace. Prosim poradte, dekuji

Nebránila bych se té hospitalizaci. Určitě by ti mohla pomoci v akutní fázi, ve které se teď nacházíš a potom psychoterapie. Pravděpodobně bude nutné změnit práci, styl života a celkově se naučit techniky mindfulness, jak pracovat s úzkostí a vyčerpáním. Slyšela jsem na to pozitivní reakce. Také mám kolegyně, které dostihl syndrom vyhoření a úzkosti. Kolegyně říkala, že jí pomáhá na usnutí nějaké techniky ovládání dechu, prý usne do 10 minut.

  • Citovat
  • Nahlásit
1826
23.4.20 12:04

Práce přece není všechno. Vykašli se na to, změň práci na méně náročnou, kde nebude to, co tě stresuje, věnuj se rodině, koníčkům.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73
23.4.20 12:20

Prekvapili me tak rychle reakce, dekuji
Ono je to slozitejsi, to vyhoreni mi zpusobilo tu zkostnou poruchu, které me nici a hlavne znemoznuje klidnou komunikaci s lidmi. Vždy se mi automaticky spousti uzkosti při jakekoliv komunikaci. I napr. při sledovani televize, kde vidim bestarostne lidi, jak komunikuji, tak mi to vždy vyvola hrozne uzkosti. Nevim, prijde mi, ze telo chce abych se uplne stranil lidi a jakekoliv komunikace. A to me nici, protože nevidim vyhlidky a sance najit si něco i méně placeného v oboru. S tim jsem se jiz smiril nejak, ze odejdu (i když to je tezke, VS, cela leta driny, zanedbavani rodiny a ted konec).
Ale je to uz 4 mesice nemenny stav (muzu tedy uz spat po praskach, to jedine se zlepšilo), takze v hlave neverim, ze by se to mohlo nekdy zlepsit.
V praci o tom vi, ze mam problémy, ale ne tyto detaily. Uz mi take nabidnuli, ze odejdu z te poslední pozice, ale porad me tlaci do nejake další manazerske pozice a ja vbitrne asi uz vim, ze to nechci. Doma take zena chce, abych porad pokracoval v nejake takoveto pozici.
Každý den se mi honi v hlave myslenky, ze uz nebudu schopen pracovat, zena se se mnou rozejde a skoncim nekdy jako bezdomovec.
Mimochodem volno mi nejak nepomaha, i když jsem doma, tak se cely den uziram negativními myslenkami, jsem napnuty, mam ty uzkosti, co pak prechazi v deprese.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20117
23.4.20 12:41
@JirkaHr píše:
Prekvapili me tak rychle reakce, dekuji
Ono je to slozitejsi, to vyhoreni mi zpusobilo tu zkostnou poruchu, které me nici a hlavne znemoznuje klidnou komunikaci s lidmi. Vždy se mi automaticky spousti uzkosti při jakekoliv komunikaci. I napr. při sledovani televize, kde vidim bestarostne lidi, jak komunikuji, tak mi to vždy vyvola hrozne uzkosti. Nevim, prijde mi, ze telo chce abych se uplne stranil lidi a jakekoliv komunikace. A to me nici, protože nevidim vyhlidky a sance najit si něco i méně placeného v oboru. S tim jsem se jiz smiril nejak, ze odejdu (i když to je tezke, VS, cela leta driny, zanedbavani rodiny a ted konec).
Ale je to uz 4 mesice nemenny stav (muzu tedy uz spat po praskach, to jedine se zlepšilo), takze v hlave neverim, ze by se to mohlo nekdy zlepsit.
V praci o tom vi, ze mam problémy, ale ne tyto detaily. Uz mi take nabidnuli, ze odejdu z te poslední pozice, ale porad me tlaci do nejake další manazerske pozice a ja vbitrne asi uz vim, ze to nechci. Doma take zena chce, abych porad pokracoval v nejake takoveto pozici.
Každý den se mi honi v hlave myslenky, ze uz nebudu schopen pracovat, zena se se mnou rozejde a skoncim nekdy jako bezdomovec.
Mimochodem volno mi nejak nepomaha, i když jsem doma, tak se cely den uziram negativními myslenkami, jsem napnuty, mam ty uzkosti, co pak prechazi v deprese.

Takže tě žena při změně pracovní pozice nepodpoří? :think: hádám, že tě nejvíc tlačí peníze, takže je možné si najít něco, co by ti vyhovovalo víc a peníze byli na stejno? zřejmě to bude chtít ubrat na výdajích, protože budete muset změnou tvé práce snížit příjmy, to by bylo reálné nebo jedete finančně na knop? děti máte?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73
23.4.20 12:50

Ja myslim, ze ona byla zvykla jiz na takovy standart, který by se hodne snizil. Ale pro me to není problem, samozrejme vydaje snížíme, to lze. A mysli, ze take vnima muj stav jak jsem v haji. Ale porad by chtěla abych to nevzdaval.
Musim ric, ze take doma, jiz několik let nebyla atmosféra ruzova, často jsme se hadali.
Ale po 4 mesiccih každodenního trapeni, ja uz ztracim silu. Napr. včera jsem pouze lezel, brecel a nebyl schopny niceho.
Dnes mam psychoterapii, kde musim rici, ze pani terapeutka je velice empaticka. Ale prijde mi to spise takove povidani, kde ja si vylevam, jak je mi spatne. Ona ale mi radi, abych uz neodkladal rozhodnuti, odstoupit z te pozice, zkusit to co mi nabidnou a když to nepujde tak pak odejit na nemocenskou, prip. hospitalizace, lazne na nervy atd…
Take jsem zkousel nejakeho pana, co leci tyto pripady, sam si tim pry prosel. Ale prislo mi, ze na tom pouze vydelava, chtěl 2000 CZK za sezeni. Porad se hloubal v mem detstvi a chtěl po me vizualizace, co bude za 3 roky. Spise se mi vždy pritizilo když jsem od nej sel, tak jsem to po 3 sezenich ukocil take kvůli financim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73
23.4.20 12:56

Mimochodem, bral jsem od prosince cipralex a od ledna vecer mirtazapin (az po nem jsem zacal spat a jist) a občas nejaky neurol nebo rivotril. Cipralex jsem vysadil, protože mi nedelal dobře, ted beru 30 mirtazapin vecer.
Ale neverim, ze by mi ty prasky mohli nejak pomoci, myslim, ze je třeba odstranit ty stresory.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73
23.4.20 12:58

Mame dva kluky 6 a 11. Ten starsi uz je z toho take smutny, když vidi, ze před tim jsem s nimi blbnul, jezdil na vylety ard…Ted pouze prezivam a lezim v posteli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23.4.20 13:04
@JirkaHr píše:
Mimochodem, bral jsem od prosince cipralex a od ledna vecer mirtazapin (az po nem jsem zacal spat a jist) a občas nejaky neurol nebo rivotril. Cipralex jsem vysadil, protože mi nedelal dobře, ted beru 30 mirtazapin vecer.
Ale neverim, ze by mi ty prasky mohli nejak pomoci, myslim, ze je třeba odstranit ty stresory.

Ale ty prášky ti právě dodají sílu na to, ty stresory odstranit. Bez nich budeš jenom ležet. A odstranit stresory neznamená jen najít si novou práci, ale změnit myšlení, aby se ti to samé nestalo v nové práci znovu. A k tomu je dobrá ta psychoterapie, věř, že povídáním už se leccos vyřešilo. A pán nebyl evidentně terapeut, ale kouč, ten ti v tomto stavu nepomůže

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.4.20 13:21
@JirkaHr píše:
Ja myslim, ze ona byla zvykla jiz na takovy standart, který by se hodne snizil. Ale pro me to není problem, samozrejme vydaje snížíme, to lze. A mysli, ze take vnima muj stav jak jsem v haji. Ale porad by chtěla abych to nevzdaval.
Musim ric, ze take doma, jiz několik let nebyla atmosféra ruzova, často jsme se hadali.
Ale po 4 mesiccih každodenního trapeni, ja uz ztracim silu. Napr. včera jsem pouze lezel, brecel a nebyl schopny niceho.
Dnes mam psychoterapii, kde musim rici, ze pani terapeutka je velice empaticka. Ale prijde mi to spise takove povidani, kde ja si vylevam, jak je mi spatne. Ona ale mi radi, abych uz neodkladal rozhodnuti, odstoupit z te pozice, zkusit to co mi nabidnou a když to nepujde tak pak odejit na nemocenskou, prip. hospitalizace, lazne na nervy atd…
Take jsem zkousel nejakeho pana, co leci tyto pripady, sam si tim pry prosel. Ale prislo mi, ze na tom pouze vydelava, chtěl 2000 CZK za sezeni. Porad se hloubal v mem detstvi a chtěl po me vizualizace, co bude za 3 roky. Spise se mi vždy pritizilo když jsem od nej sel, tak jsem to po 3 sezenich ukocil take kvůli financim.

Zkus tu hospitalizaci. Kolegyni to hodně pomohlo. I kolegovi, který na tom byl hodně podobně. To není rozumová záležitost ty úzkosti, když už člověk ignoruje náznaky a dostane se za pomyslnou mez, tak je to potom hodně náročné. Jednou jsem v rámci práce doprovázela jednu klientku jezdit na koních - hypoterapie a ten pán mně říkal, že tam má hodně zcela vyhořelých manažerů kolem 40, kteří k němu chodí jezdit. Mně na prevenci proti syndromu vyhoření pomáhá příroda, les, rychlá procházka… Teď nedávno jsem slyšela v televizi jednoho psychologa, který říkal, že se zabývá terapií v lese.

  • Citovat
  • Nahlásit
32829
23.4.20 13:32

@JirkaHr Vykasli se na ostatní, na rodinu, děcka a hypo…dělej co potřebuješ ty sám. Klidně se seber a někam odjed, pokud maš potřebu, pokud potřebujes brečet tak breč, slzy léčí. nNemysli na to co bude, soustřed se na to co je teď a co ti může teď pomoci. Co máš rád, co tě baví. Bereš antidepresiva? Chodíš k psychiatrovi? Na práci bych se vylašlala a šla na nemocenskou a pokud ti nepomahá byt doma, začni dobrovolničit. Někomu posekej zahradu, co já vím, slož uhlí, zaměstnej se fyzicky, začni běhat, chodit po horách.. hlavně se nenech ovládát negativníma myšlenkama co když… nedej jim šanci. Dobrá nálada a zlepšení do klína nespadne samo, chce to hodně snahy, ty víš co teď potřebuješ..jestli klid, fyzickou činnost, koukat na seriály, poslouchat hudbu, relaxovat nebo se odrovnat fyzickou prací. Určitě se zaměř na práce s dechem, relaxační techniky, sport, procházky, pokud chceš být sám tak opravdu buď, t o je to co teď potřebuješ? ok. naslouchej si.
a tvoje žena je s prominutím necitlivá kravvvka :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.4.20 14:26

@JirkaHr Ahoj Jirko, nečetla jsem reakce, tak se třeba budu opakovat, ale.. Minulý rok jsem si prošla tím samým, bylo léto a já padla. Také dělám v jedné firmě již 20 let.. Úplně jsem odpadla na tři měsíce, pak mi bylo lépe a hop honem do práce, úplně mě to tam semlelo, opět jsem byla na začátku.. Ted jsem opět doma a myslím, že ten nej stresor je právě práce s lidmi, i když mě normálně vůbec nedělá problém.. Také uvažuji co dál, jsem teď 14 dní na PN a uvidím..Taky by mě asi nejvíc vyhovovalo teď dělat něco nenáročnýho.. Neboj, až se ti uleví a zmizí ta mlha z hlavy- že to vůbec nepřemýšlí, budeš to vidět pozitivněji. Hlavne ber poctivě léky, bez těch to teď asi nepůjde, pokud se ti neulevuje, tak znovu k Mudr., určitě něco vymyslí, drž se, vím jaký to je, když o vyčištění zubů je horší než Mount Everest :))

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat