Syndrom vyhoření ze zaměstnání a snažení o mimíska

Anonymní
1.4.20 13:58

Syndrom vyhoření ze zaměstnání a snažení o mimíska

Zdravím děvčata,

máte někdo prosím zkušenosti se syndromem vyhoření či psychickém vyčerpání z práce a z toho, co se tu momentálně děje? Jde o to, že se s manželem snažíme o mimi od února. AN neberu 6 let, 6 let se léčím na Hashimotovu tyreoiditidu a neustále léky jdou nahoru. A ještě na anemii a na početí beru Femibion 1. V práci jsem už to nevydržela a sesypala se. Jsem pár dní na neschopence a piju meduňkový čaj místo AD léků. V neděli jsem měla ovulaci, myslíte, že mám šanci na početí či nikoliv? Chtěli bychom mimi moc.

Děkuji Jana888

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1532
1.4.20 14:06

Až když má člověk dítě, tak si vlastně uvědomí jaké to bylo suprové chodit do práce :-D Než jsem otěhotněla, tak už mi to v práci taky lezlo krkem, pomalu jsem se blížila k syndromu vyhoření, jestli už jsem vyhořelá nebyla a strašně jsem se těšila na mateřskou, jak si odpočinu. No narodilo se mi takové mimčo, že koliky, reflux na denním pořádku, prořvaný dny a večery a šíleně se mi stýskalo po práci, kterou jsem tak strašně nesnášela :-D a pořád se tam strašně těším a štve mě, že jsem zdrhla už čtyři měsíce před porodem a nevydržela tam do konce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13038
1.4.20 14:16

No těhotenství do rozsypané psychiky je velmi mizerný nápad - ty hormony jen zvýší úzkost.

Takže se vykašli na meduňku, začni užívat léky co máš a v mezičase si srovnej psychiku. Až pak začni myslet na početí. Ideálně taky v mezičase zkus stabilizovat svoje autoimunitní onemocnění.

Mimochodme syndrom vyhořená má jako kořeny to, že realita je jinde, než představy člověka co vyhoří a tento namísto úpravy představ směrem k realitě vytrvale dělá furt něco, co je odsouzeno v nezdaru, jen proto, že si prsotě myslí, že to takhle chce/má být.

Prostě se teď alespoň půl roku sousstřeď na sebe samu, na řešení svých problémů, na srovnání svého zdraví a psychiky a na svoji pohodu. Nic víc. A ne - to že otěhotníš ti ji nepřinese.

Naopak, až se srovnáš, půjde otěhotnění výrazně snáze.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.4.20 14:29

@Zoe1 uprimne, ja vyhorela byla (dysfunkcni pracoviste) a musim rict, ze krome prvnich dvou mesicu je materstvi mene narocne nez moje prace. Delam ve zdravotnictvi, a tak nemuzu napsat, ze moje prace postrada smysl, ale materstvi mi dava zpet mnohokrat vic. Takze tohle je fakt individualni…

  • Nahlásit
  • Citovat
747
1.4.20 14:46

Opravdu si dítě nepořizuj jako náplast na to, že nechceš chodit do práce. Pokud už jsi na tom teď extra bídně, tak se nejdřív dej dokupy, než si pořídíš dítě.
Za prvé s tebou budou mlátit hormony, za druhé se ti může narodit malé satáně a ještě budeš vzpomínat na to, že sis po práci mohla lehnout a spát, nebo nějak relaxovat. Šestinedělí dokáže zamávat i s jinak celkem psychicky vyrovnanýma ženskýma, natož co to může udělat s někým kdo je na AD už teď.
Já už to v práci taky nezvládala, vyhořelá jsem nebyla, ale nechybělo moc. Musím říct, že je to teď rozhodně stokrát náročnější, ale zase mi přijde, že to má větší smysl. A navíc se to pomaličku zlepšuje, takže je tam nějaké světlo na konci tunelu :D V práci to nehrozilo.

Jinak v tom tvém příspěvku mi chybí ono obligátní „UŽ“: s manželem se snažíme o mimi UŽ od konce února. Věř mi, že to může trvat klidně rok, než se zadaří. A tohle čekání tě může deptat ještě víc. Takže vypusť z hlavy těhotenství, začni se dávat dokupy a ono tě to pak někdy samo překvapí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
856
1.4.20 14:47

Nepripada mi to jako dobry napad. Ani se nevi, co koronavirus muze udelat s nenarozenym miminkem, kdyz se matka nakazi uz v prvnim trimestru. Proto se ted otehotnet moc nedoporucuje. A kdyz uz ted nejste psychicky ok, tak co tehotenske a poporodni hormony? Vychovavat deti je ta nejtezsi prace. To neni 8/10 hodin 5 dni v tydnu, ale nonstop 7 dni v tydnu, zadna dovolena, volne vikendy, svatky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1532
1.4.20 14:55
@Anonymní píše:
@Zoe1 uprimne, ja vyhorela byla (dysfunkcni pracoviste) a musim rict, ze krome prvnich dvou mesicu je materstvi mene narocne nez moje prace. Delam ve zdravotnictvi, a tak nemuzu napsat, ze moje prace postrada smysl, ale materstvi mi dava zpet mnohokrat vic. Takze tohle je fakt individualni…

Ono asi záleží taky na dítěti, mám ještě syna a ten je oproti dceři zlatej a s ním samotným bych měla daleko větší pohodu, ale když mám k tomu ještě náročnou dceru, tak už mi to teda jako pohoda nepřipadá a fakt se těším strašně moc do práce, kterou jsem tak strašně moc posledních pár měsíců před odchodem nesnášela :-D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
183
1.4.20 15:50

Myslim, ze spis neotehotnis. Ja mela z prace po silenym pulroku neustaleho byti v praci ve dne v noci takovou unavu, ze jsem myslela, ze uz to v te praci roztriskam. Chteli jsme dite, snazili jsme se trictvrte roku a porad nic…samozrejme cim vic me to stvalo v praci, tim vic jsem ho chtela a nic. Pak jsem se rozhoupala k odchodu, konecne jsem uvidela slibnou perspektivu a zklidnila jsem se…no a otehotnela jsem pri nastupu do nove prace. :mrgreen: To sice neni idealni, ale je to tak a asi to tak byt melo. Psychika hraje myslim obrovskou roli, pokud nejsou fyzicke prekazky. Nejdriv srovnat sebe a ditko si cestu najde ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
501
1.4.20 16:44

Tak možnost je vždycky, ale pořizovat si dítě do pandemie koronaviru, rozjetýho autoimunitního onemocnění a rozsypané psychicky mi přijde jako blbej nápad.

Po opadnuti pandemie bych si sehnala psychologa a poresila tu psychiku a vyhoření, pokusila se co nejlíp srovnat tělo (co na otěhotnění říká endokrinolog?) a pak se snažila o dítě. Pokud to nepůjde po roce, šla bych do CAR. Po půl roce, jestli by ti bylo nad 35.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
501
1.4.20 16:45

Jo, a já osobní jsem teda vždycky otěhotněla až ve chvíli, kdy se mi to zrovna nehodilo :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1532
1.4.20 16:51

Zakladatelko, kolik ti je let? Jestli ti není 35 a víc, tak bych to fakt nehrotila jak radí ostatní a nejprve se dala sama psychicky do pořádku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.4.20 18:55

@Zoe1 v praci me uz stvalo vsechno a vsichni. Byla jsem vztekla jen kdyz na me nekdo promluvil. Byla jsem tam 5 let. Na materske jsem si odpocinula od prace a zato nafasovala ujeceny, nespici a jidlo odmitajici uzlicek. Po 3 letech jsem se tesila do prace. Jenze ten vetsi uzlicek nestesti mi tak nejak zustal k tomu. Dceri je 8 let a stale nespi celou noc, jidlo je porad zbytecna vec a hrouti se z kazde blbustky. Obihame psychologa, ortopeda, urologa, PPP. V praci jsem po materske take 5 let a vyhoret jsem nejak nestihla…

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama