Syndrom vyhoření - ztrácím sílu jít dál

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.18 10:32
Syndrom vyhoření- ztrácím sílu jít dál

Zdravím..
Asi nepotřebuju radu, spíš se vypsat..
Už 1 rok a 6 měsíců se snažíme s manželem o miminko, pořád se nedaří, zjistily mi PCO syndrom. Beru 2 cyklus Clostilbegyt a Ovitrille ale pořád žádná změna.
Pracuji s mentálně a tělesné postiženými dětmi a připadá mi, že už nemůžu dál. Touha po dítěti je tak moc velká, že nedokážu myslet na nic jiného. Nedokážu se usmát v práci, všímají si kolegyně i rodiče klientů, dokonce i samotní klienti.
Ráno mám kolikrát pocit, že se ani nevykopu z postele. Nebaví mě vůbec nic.
Všechno mi leze na mozek, nejraději bych byla jen pořád doma a nechodila mezi lidi. ( myslím, do práce)
Svoji práci jsem milovala a miluju, chtěla jsem to dělat od mala ale myslím, že ted uz to dal nezvládnu.
Uvažovala jsem o změně práce ale jak už jsem psala, práce mě baví a navíc to mám 5 minut od baráku a peníze taky ujdou. Vím, že kdybych změnila práci tak přijdu o smlouvu na dobu neurčitou atd..
Jen prostě nevím jak dál. Potřebovala bych už miminko.. kolem mě jsou samý miminka a bříška..pořád přemýšlím, proč zrovna já nemůžu mít, to po čem toužím.. proč zrovna já, nemůžu manželovi dát dítě, které tak moc chce.. jsem úplně bezradná:(

Reakce:
Kfětoslava
Ukecaná baba ;) 2111 příspěvků 10.12.18 10:43

Vezmi si dovolenou nebo neplacené volno, pokud to jde. Odpočiň si. Máš psychicky náročnou práci, ve volném čase dělej něco, u čeho nemusíš myslet. Choď třeba venčit pejsky do útulku. Nebo se procházej po sekáčích, třeba vyhrábneš nějakou hezkou halenku. Dělej cokoli, zdravě jez, hodně spi. Sleduj komedie, udělej překvapení pro muže. Jen se neutápěj ve svých myšlenkách. A pokud cítíš, že na to nemáš dost sil, pak psycholog nebo psychoterapeut. Nebo i kineziolog.

LuciVeLu
Nováček 6 příspěvků 3 inzeráty 10.12.18 10:54
Neztrácej naději, prosím.

Zdravím Vás. Není nic horšího než podlehnout úzkosti. Zešílite s toho. Práce,kterou vykonávate, je náročná. Pokud máte možnost si oddychnot, udělejte to. Hlavně nepropadejte panice. Vím o čem mluvím, na dcerku jsme čekali přes tři roky. Sice je to z jiného soudku a můj balzám na nervy byl syn… o to to bylo jednodušší. Ale naděje umírá poslední. Přeji hodně štěstí.

kytkalenka
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 10.12.18 11:01

Mam stejnou diagnozu. Na syna jsem cekala rok a pul, povedlo se nahodou kdyz jsem to prestala resit. Druhe trvalo 5 let, tam uz jsem chodili do CAR a frceli v IUI a IVF. Kdyz jsem to vzdali tak za mesic jsem byla tehotna. Opravdu ta psychika dela strasne moc. Pomuze zdravy zivotni styl, pohyb, jidlo malo cukru a neni naskodu Inofolic.

Alkata
Zasloužilá kecalka 612 příspěvků 10.12.18 11:34

A žádné mit taky nebudeš dokud se od toho neoprostis. S takovým stavem psychiky na to zapomen. Netlac na sebe, nekoukej na cas a počet pokusu. Dej tomu volný průběh. Cesta musi byt zatim tvůj cíl. Jak to udelat nevim, musi to byt těžké. Ale musis se hodit do klidu.

tininas
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 10.12.18 11:53
@Anonymní píše:
Zdravím..
Asi nepotřebuju radu, spíš se vypsat..
Už 1 rok a 6 měsíců se snažíme s manželem o miminko, pořád se nedaří, zjistily mi PCO syndrom. Beru 2 cyklus Clostilbegyt a Ovitrille ale pořád žádná změna.
Pracuji s mentálně a tělesné postiženými dětmi a připadá mi, že už nemůžu dál. Touha po dítěti je tak moc velká, že nedokážu myslet na nic jiného. Nedokážu se usmát v práci, všímají si kolegyně i rodiče klientů, dokonce i samotní klienti.
Ráno mám kolikrát pocit, že se ani nevykopu z postele. Nebaví mě vůbec nic.
Všechno mi leze na mozek, nejraději bych byla jen pořád doma a nechodila mezi lidi. ( myslím, do práce)
Svoji práci jsem milovala a miluju, chtěla jsem to dělat od mala ale myslím, že ted uz to dal nezvládnu.
Uvažovala jsem o změně práce ale jak už jsem psala, práce mě baví a navíc to mám 5 minut od baráku a peníze taky ujdou. Vím, že kdybych změnila práci tak přijdu o smlouvu na dobu neurčitou atd..
Jen prostě nevím jak dál. Potřebovala bych už miminko.. kolem mě jsou samý miminka a bříška..pořád přemýšlím, proč zrovna já nemůžu mít, to po čem toužím.. proč zrovna já, nemůžu manželovi dát dítě, které tak moc chce.. jsem úplně bezradná:(

Ahoj.

Absolutně chápu, jak je ubíjející to domácí „plané“ snažení a každý měsíc vidět na testu jen jednu čárku. Bohužel jsem to zažila.

Ale my to s manželem vydrželi přesně rok (poslední dva cykly též s Clostilbegytem). Pak nám ruply nervy :) a objednali se do CARu.

Doporučuji, protože Tě to nakopne a dodá novou naději. Začne se totiž něco dít a psychice to hodně pomůže. :)

A nakonec se Vám třeba miminko podaří i bez pomoci lékařů, ale podle toho co píšeš, potřebuješ se hnout o krok dál a vidět světlo na konci tunelu.

Přeji, aby to klaplo, co nejdříve.

LuciVeLu
Nováček 6 příspěvků 3 inzeráty 10.12.18 12:19
@Alkata píše:
A žádné mit taky nebudeš dokud se od toho neoprostis. S takovým stavem psychiky na to zapomen. Netlac na sebe, nekoukej na cas a počet pokusu. Dej tomu volný průběh. Cesta musi byt zatim tvůj cíl. Jak to udelat nevim, musi to byt těžké. Ale musis se hodit do klidu.

Plně souhlasím, každé mé těhotenství (celkem 6, ale to sem nepatří) přišlo když jsem to nejmíň čekala. Pokaždé aniž bych chtěla jsem se soustředila na něco nového, ať už to byla nová práce, nebo hospitalizace syna, … prostě to vypustit!!! Brát to tak, jak to je.. Vím je to těžké, taky jsem si tím prošla, bylo to zdlouhavé, ale výsledek mi teď chrupka v posteli. .. příjde to, až to nebudeš čekat.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.18 12:51

@tininas my už jsme v péči CARu, můj gynekolog nezjistil ani že mám PCO až v CARu :( už jsem podstoupila test na průchodnost vejcovodů, vše ok.. spermio perfektní ,oni sami neví kde je problém.
Já doufám,že to vyjde co nejdřív, jinak mi asi rupne.
Teď je i švagrová těhotná a ani se jí nemůžu zeptat jak jí je,nebo se podívat na bříško..pak mám celé večery proplakané.

hela86
Stálice 92 příspěvků 10.12.18 13:07

Taky jsme si prošli něčím podobným, o třetí dítě jsme se snažili dva roky, prodělala jsem tři potraty, jednu interupci ze zdravotních důvodů miminka. Je to na hlavu, strašně těžko se to snáší. Až když jsme se nechali vyšetřit na hematologii, tak to nakonec vyšlo a výsledek má přes tři měsíce. Psychika dělá hodně, přeju hodně štěstí!

Keshi
Závislačka 2838 příspěvků 10.12.18 14:46
@Anonymní píše:
Zdravím..
Asi nepotřebuju radu, spíš se vypsat..
Už 1 rok a 6 měsíců se snažíme s manželem o miminko, pořád se nedaří, zjistily mi PCO syndrom. Beru 2 cyklus Clostilbegyt a Ovitrille ale pořád žádná změna.
Pracuji s mentálně a tělesné postiženými dětmi a připadá mi, že už nemůžu dál. Touha po dítěti je tak moc velká, že nedokážu myslet na nic jiného. Nedokážu se usmát v práci, všímají si kolegyně i rodiče klientů, dokonce i samotní klienti.
Ráno mám kolikrát pocit, že se ani nevykopu z postele. Nebaví mě vůbec nic.
Všechno mi leze na mozek, nejraději bych byla jen pořád doma a nechodila mezi lidi. ( myslím, do práce)
Svoji práci jsem milovala a miluju, chtěla jsem to dělat od mala ale myslím, že ted uz to dal nezvládnu.
Uvažovala jsem o změně práce ale jak už jsem psala, práce mě baví a navíc to mám 5 minut od baráku a peníze taky ujdou. Vím, že kdybych změnila práci tak přijdu o smlouvu na dobu neurčitou atd..
Jen prostě nevím jak dál. Potřebovala bych už miminko.. kolem mě jsou samý miminka a bříška..pořád přemýšlím, proč zrovna já nemůžu mít, to po čem toužím.. proč zrovna já, nemůžu manželovi dát dítě, které tak moc chce.. jsem úplně bezradná:(

Moc dobře to znám. Po 4 letech snažení u prvního už jsem byla na pokraji sil. Pak jsem si řekla a dost! Začala zase víc chodit mezi lidi, přestala se omezovat „coby kdyby“ a začala být vděčná, za to co mám…za život, za zdraví, za manžela, trochu se s tím srovnala…smířila a začala řešit papíry pro adopci, peníze na IVF jsme buchli za dovolenou a za měsíc jsem byla těhotná. :pankac: Držím moc palce. :hug:

Uživatel je onlineOu
Kelišová 5806 příspěvků 10.12.18 16:22

Vstup do psychoterapie. A téměř jistě to je už i na antidepresiva. Něco mi říká, že na supervizi svůj stav tajíš, co?

Obávám se, že ta urputná touha po dítěti je spíš něco, co překrývá ochotu si přiznat pravou povahu věcí a všechny příčiny svádíš na to, že nemáš dítě a kdyby si měla dítě, tak by si byla šťastná.

Tak to není - hormonálními změnami, spánkovou deprivací a únavou se tvoje současné psychické problémy jen prohloubí.

A v okamžiku kdy si vyčistíš a začneš léčit vlastní psychické rány, přestane ti v krvi kolovat tolik stresových hormonů, které tě nyní chrání před těhotenstvím - u kterého vlastně není jisté, jestli by tvoje psychika unesla.

Stejně tak PCOS se často vyskutuje u superžen, které všechno táhnou svojí vůlí, rozdávají se pro druhé a ignorují svoje potřeby a především si nechtějí přiznat svoji slabost a už vůbec nezvládají si říct o pomoc.

Teď je ten čas se zastavit, říct si o pomoc a být na sebe hodná a pečovat o sebe. Paradoxně je to ta nejrychlejší cesta k těhotenství. Ne urputnější snaha a výkony jako železný Gekon.

Uživatel je onlineOu
Kelišová 5806 příspěvků 10.12.18 16:24

Jinak pokud si to nepřiznáš a pořád to potáhneš dál silou své vůle, tak začneš být protivná na klienty. To se tak pomáhajícím na cestě dolů do vyhoření stává.

https://obchod.portal.cz/…m-pomocnika/

Fakt si přiznej že potřebuješ pomoc, nauč se ji přijímat a buď na sebe hodná, i když nesplňuješ svoje utkvělé představy jaká bys měla být.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.18 17:21
@Ou píše:
Vstup do psychoterapie. A téměř jistě to je už i na antidepresiva. Něco mi říká, že na supervizi svůj stav tajíš, co?

Obávám se, že ta urputná touha po dítěti je spíš něco, co překrývá ochotu si přiznat pravou povahu věcí a všechny příčiny svádíš na to, že nemáš dítě a kdyby si měla dítě, tak by si byla šťastná.

Tak to není - hormonálními změnami, spánkovou deprivací a únavou se tvoje současné psychické problémy jen prohloubí.

A v okamžiku kdy si vyčistíš a začneš léčit vlastní psychické rány, přestane ti v krvi kolovat tolik stresových hormonů, které tě nyní chrání před těhotenstvím - u kterého vlastně není jisté, jestli by tvoje psychika unesla.

Stejně tak PCOS se často vyskutuje u superžen, které všechno táhnou svojí vůlí, rozdávají se pro druhé a ignorují svoje potřeby a především si nechtějí přiznat svoji slabost a už vůbec nezvládají si říct o pomoc.

Teď je ten čas se zastavit, říct si o pomoc a být na sebe hodná a pečovat o sebe. Paradoxně je to ta nejrychlejší cesta k těhotenství. Ne urputnější snaha a výkony jako železný Gekon.

Tedy tvůj příspěvek jde brát trochu jako šamanismus, ale je to tak. PCOS často zhoršuje stres, vypětí, moc velký výkon v práci… Čím víc se žena chová jako žena (zklidní se a co jde nechá plynout), tím míň se ty příznaky mohou projevujevovat. Moje vlastní zkušenost. Když jsem byla manažer a nesla plnou zodpovědnost za všechno, PCOS se mi zhoršovalo. Jakmile jsem cíleně zvolnila, začala jsem sportovně relaxovat (necvičila jsem silově) a přestala se přecpávat prázdnými sacharidy, tak se PCOS uklidňovalo. Za mě pomáhá nejíst převahu sacharidů, suplementovat hořčík a inositol, cvičit tak, aby se ti nezvedal kortizol a celkově se zklidnit. Prostě zbrzdit ten tlak ve všem, i v té touze po dítěti. Nejsem Harry Potter, takže tohle fakt nebude fungovat na každou ženu, PCOS je genetická porucha, ale současný životní styl a tlak na výkon u žen tuhle poruchu ještě víc zhoršuje. Kortizol a inzulín jestli to dobře chápu často nějak spouští PCOS. Kortizol zvyšuje stres a inzulín snad na to nějak reaguje taky a hlavně ho máme vyšší i díky tomu, že se obecně málo hýbeme a špatně se stravujeme.

tininas
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 10.12.18 17:58
@Anonymní píše:
@tininas my už jsme v péči CARu, můj gynekolog nezjistil ani že mám PCO až v CARu :( už jsem podstoupila test na průchodnost vejcovodů, vše ok.. spermio perfektní ,oni sami neví kde je problém.
Já doufám,že to vyjde co nejdřív, jinak mi asi rupne.
Teď je i švagrová těhotná a ani se jí nemůžu zeptat jak jí je,nebo se podívat na bříško..pak mám celé večery proplakané.

Ahoj.

A připravuješ se, nebo máš za sebou už IUI/IVF?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.12.18 18:07

@tininas zatím máme jen plánovaný styk 3 měsíc , když to tentokrát nevyjde tak bychom chtěli v lednu zkusit IUI.

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na... číst dále >

Články z Expres.cz

Doják dne: Hollywoodský herec Steve Buscemi se rozloučil s láskou svého života

Miloval ji z celého srdce dlouhých třicet let. Teď musel hollywoodský herec... číst dále >

Vrahovi pumpařky hrozí výjimečný trest, práskl ho komplic kvůli dvěma tisícům

Policisté zadrželi a obvinili muže, kteří přepadli čerpací stanici u... číst dále >

Články z Ona Dnes

Jak prožít spokojený rok 2019? Zlepšujte přítomnost, radí psycholog

Pokaždé, když rok končí a další začíná, všichni si přejeme, aby byl ten nový... číst dále >

Plastika mi zničila vztah i život, říká žena závislá na úpravách vzhledu

Modelka Elina Romasenková má za sebou nespočet plastických operací. Nechala... číst dále >