Tak i mně se to stalo, asi je to konec

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  02.03.18 08:43
Tak i mně se to stalo, asi je to konec

Ahoj a omlouvám se za anonym, ale vzhledem k tomu, že se sem jdu vyzpovídat, prosím o jeho zachování.

Kdyby mi tohle někdo před 5 lety řekl (co to kecám..říkali mi to snad všichni, jen já byla zblblá), asi bych se jim vysmála. Jo, přesně tak to bylo. Myslela jsem, že mi závidí, nepřejí mi ten super vztah, který mám. Omyl.

Teď je mu 42 let. Mně 25. Seznámili jsme se úplnou náhodou a já se zamilovala. Prostě jsem do toho spadla, ani nevím jak, ale to asi hodně z vás zažilo taky. Byla jsem čerstvě po maturitě, měla jsem všechno hezké před sebou. Plánovala jsem jít na VŠ, měla jsem podporu mámy, chtěla, abych šla dál. A tady začala moje první velká chyba. Poslechla jsem tehdy svého přítele, že žádnou VŠ nepotřebuji k životu, že ta mi stejně k ničemu nepomůže. Byl starší a asi i proto jsem slepě věřila všemu, co říká. Dělal, že všemu rozumí, všechno zná a naprosto přesně ví, co říká. Takže VŠ se nekonala. Místo toho jsem s ním šla dělat jakési projekty, které měly přinést peníze a samozrejmě mělo vše dokonale fungovat. Nefungovalo nic. Došlo to do fáze, že mě máma po asi 5 měsících vyhodila z bytu. Měly jsme mezi sebou ten vztah opravdu napjatý, byla jsem celkem dost zmanipulovaná, zpětně to vidím. Nebyla se mnou rozumná řeč a oni ho prostě neměli rádi. Takže se jelo dál a zkoušely se nové a nové projekty. Samozrejmě nic nešlo. A když ano, jen chvíli a nedalo se na to spolehnout.
Přeskočím ty méně zajímavé části, protože by to bylo stále dokola. Samozřejmě mezi tím ujišťování, jak mě miluje, nikdy se sem mnou nerozejde, jsem jeho všechno, nikdy beze mě nechce být.
(Někde tady jsem opět obnovila kontakty s mou rodinou, cca rok jsme mezi sebou nekomunikovali, i když snaha z jejich strany občas byla. Ale já byla tvrdohlavá, pořád pod vlivem nějakých řečí, prostě jsem neměla vůbec jakoby svou hlavu, své myšlení. Ale samozřejmě v hloubi duše mi to bylo strašně líto. Pak jsem se tedy ozvala já a stále děkuji Bohu nebo čemukoliv jinému za to, že omluvu vzali a přijali mě, jakoby se nic nestalo.)
Přítel se tedy nechal zaměstnat. Já jsem šla na DPP s vidinou toho, že z toho vznikne pracovní poměr. Po nějakých 8 měsících mi řekl, že by chtěl miminko. Že už na to má věk a já taky a že nechce mít dítě někdy v 50. Na to jsem se ho zeptala, jestli si tím je jistý (stále jsem měla jen DPP, husa hloupá) a že musí počítat s tím, že se může cokoliv stát, nebudu moct chodit do práce, protože můžu mít rizikové, může mi být hodně špatně, prostě jestli to chápe a je schopný a ochotný se potom tedy starat sám. Řekl, že ano, že stejně by nechtěl, abych těhotná pak do té práce chodila. Takže jsme se tedy začali snažit. Trvalo to něco málo přes 4 měsíce a já našla dvě čárky na testu. Byla jsem šťastná, těšila jsem se na to, co bude a že se mi v podstatě plní přání. Mít rodinu. S ním. Též byl rád, myslím. Ovšem došla jsem do 6.tt a začaly mi nevolnosti takové, že jsem celý dny trávila s hlavou v záchodě a modlila se, ať udržím alespoň čaj a kousek sušenky. Občas se zadařilo, občas ne. Od gynekologa jsem dostala papír s diagnózou hyperemesis gravidarum a nařízený klidový režim. Musela jsem zůstat doma. Ze začátku ok.

Vše začalo v 9. nebo 10.tt, kdy mi přítel oznámil, že by bylo lepší, aby ho šla na potrat, protože on se jako jediný starat prostě nebude. Tohle byla do těch super stavů studená sprcha a já zůstala v šoku. Jít na potrat? Vždyť sakra to dítě nebyla nehoda, to dítě bylo v plánu, přece s tím přišel on. Já bych prostě nezvládla žít sama se sebou, kdybych to udělala (a vlastně už mě jednou na potrat poslal, měla jsem nehormonální tělísko, které selhalo, dostalo se do děložního hrdla a neplnilo svou funkci, bohužel se tak stalo po všech kontrolách, zda tělísko je tam, kde má být, na těch bylo vše ok. Takže jsem podstoupila UPT, bylo to zrovna v těch dobách, kdy se nedařilo nic, nesla jsem to špatně, bylo mi to líto, ale sama jsem neviděla východisko). Řekla jsem, že na potrat nepůjdu, že nebudu riskovat, že je tu v sázce i moje zdraví a nemůže mě posílat na potrat za potratem, navíc ještě, když to bylo v plánu. Řekla jsem mu také, že bych s ním pak už ani dál nedokázala být. Od té doby to bylo jako na houpačce, i když spíš dole, než nahoře. Doma samé výčitky, nadávky, ponižování jak jsem k ničemu. Já jsem ho do té doby takového neznala. Byl to pro mě najednou někdo úplně jiný. Nakonec jsem pro dehydrataci skončila na kapačkách ve špitále, když už se i doktor na gyndě zhrozil z toho, jak vypadám. Poté, co jsem 3 dny neudržela ani tu vodu, jsem musela jít. S ním to ani nehlo. Byl přesvědčen o tom, že to hraju, že mi nic přece není, když jiné to zvládají bez problémů a jen já mám problém. Dostala jsem i vynadáno za to, že nebylo jeden večer umyté nádobí, že on maká a já se válím doma. Po propuštění ze špitálu to na chvíli utichlo. Začal se chovat lépe, říkal, ať odpočívám, ležím. Bylo mi pořád špatně, ale aspoň už ne v takové míře. Klidový režim měl pokračovat. Doma jsem se snažila delat vše tak, aby byl spokojený, když něco potřeboval, naběhla jsem a okamžitě byla k dispozici. Říkala jsem, že bych mohla zkusit se vrátit do práce, aspoň na pár hodin. Řekl, ať na to kašlu a jsem doma. Takže jsem dělala aspoň občas z domu, když bylo co.

Teď jsem v 8. měsíci. Břicho mám mega velké, dítko mi asi nějakým způsobem utlačuje plíce a nemůžu ani pořádně dýchat plus další věci, co většina zná :). Ale je zdravé a prospívá, to je pro mě nejdůležitější. On se do téhle doby ničím okolo miminka nezabývá, vše sháním a zařizuji sama, na matriku jsem ho musela doslova dokopat. Jenže…

Stalo se to včera. Včera večer. Nezažila jsem nikdy nikoho, aby na mě začal tak řvát a sprostě mi nadávat. Mám okamžitě táhnout makat a nebo se sbalit a vypadnout ( hledala
jsem i různé další brigády od 7. měsíce, ale jak jsem zmínila, že jsem těhotná, couvli. Jako kdyby to byl mor, záuční doba dlouhá, nevezmou si mě na triko atd atd. Prosila jsem ho, ať mi zkusí zařídit něco u nich v práci. Nic.) Nezasloužím si ho a jsem líná sviě a pía a mám teda táhnout zpátky k té svni, která porodila jen další svini. Ať mu jdu z očí, že jinak mě zmlátí nebo vyrazí ven. Že jsem úplně k hovnu (nevyprala jsem mu věci, ve kterých spal), začal do všeho mlátit, se vším třískat. K čemu mě prý má. Takovou línou svi*i. Ať to dítě dám raději do BabyBoxu, že se o něj beztak nedokážu postarat. Nikdy se nikdo na mě nedíval s takovou nenávistí v očích. NIKDY. Já se fakt bála, že mi ublíží. Nevěděla jsem, co mám dělat. Zavřela jsem se do pokoje a volala mámě. Všechno jsem jí řekla. On mezi tím zalezl a šel spát. Domluvily jsme se, že mě dneska přestěhuje zpátky k ní. On ráno odešel do práce. A já tu teď sedím, brečím a nevím, co bude dál. Mám ze všeho strach, já toho člověka miluju, nedovedu sis představit být bez něj. I přes to všechno. Ale vím, že když zůstanu, bude to asi ještě horší. V práci ho akorát navádějí proti mně, to jsem se taky včera dozvěděla. Nechci zůstat mámě na krku, současně nevím, jak všechno zvládnout, nechci zůstat sama, nechci, aby moje dítě vyrůstalo bez táty. Vážně se bojim toho, co bude. A naplno si uvědomuji své chyby. Byla to blbost, dělala jsem jedno špatné rozhodnutí za druhým a vím to a nejraději bych sama sobě za to dala facku. Stydím se před mámou, ona mi tohle říkala. Stydím se před ostatními, neposlouchala jsem je ani trochu. Vim, že jakmile sbalim tašky a zabouchnu za sebou, je to konec. Ale asi nic jiného nezbývá. Strašně mi to všechno ublížilo, pořád se mi ty nadávky přehrávají v hlavě a nejde to zastavit. Hrozně to bolí :,(.

Já teď vlastně ani pořádně nevím, proč to sem píšu, ale asi jsem to ze sebe potřebovala dostat. Znát i cizí názor. Asi si vyslechnu i kritiku na sebe, ale počítám s tím. Vim, že jsem byla hloupá a naivní, nezodpovědná v hodně věcech. Mám vůbec šanci žít normální život? S dítětem? Najdu k sobě někoho, kdo bude fajn, bude hodný a bude nás mít rád? Budu ještě schopná věřit? Teď vidím všechno hrozně černě. Bojím se odejít a bojím se zůstat. V duchu si přeju, abych se vzbudila a tohle byl sen. Nebo aby mi aspoň zazvonil telefon jako dřív a byl to on. Aby mi řekl, že to tak nemyslel. Že mu to je líto. Vím, že se to asi nestane. A i kdyby jo, nevím, co bych řekla. Šly byste pryč? Nebo byste to řešily jinak? Je možné, aby se člověk takhle změnil? Myslela jsem si, že ne, že se tohle neděje a kroutila hlavou nad všemi těmi diskuzemi o psychickém deptání od partnera při zjištění těhotenství nebo po porodu. Že to není možné. A teď vidím sama, že je.

Pokud jste dočetli/y až sem, děkuju a omlouvám se, jestli je to místy zmatené a občas se třeba objevil nějaký nesmysl vinou automatických oprav na mobilu. Všem také děkuji za vyjádření a pohled na věc.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Další »

Reklama

Reakce:
 
klaryskaaa
Stálice 96 příspěvků 02.03.18 08:51

Ahojda,
zprvu… je mi opravdu moc líto, co se stalo. Píšeš, že toho člověka miluješ - promiň, ale i ty sama si to celé přečti a to klidně několikrát a opravdu ho miluješ? Jdi k mamince, která ti určitě pomůže a zbav se tohohle debila! Od něj ruce pryč.. jsi chvíli před porodem, potřebuješ klid! On se určitě ozve a bude litovat, ale hádej co.. bude to to samé ne-li horší. Neblázni! Teď už musíš myslet i na to nenarozené miminko!!

 
happiest
Ukecaná baba ;) 1080 příspěvků 02.03.18 08:53
Hodne sil

Teda to je hnus ten chlap a ty, jak jsi sama rekla, jsi byla skutecne pitoma od sameho zacatku.
Jenze ted budes mama a mas zodpovednost za sve dite - na toho chlapa okamzite zapomen - jen at plati a nenech se po porodu zblbnout i kdyby te znovu premlouval zpet - zacal by te brzy mlatit a za par mesicu ci let bys skoncila v nejake zenske lize uplne hotova.
Vrat se k mamce, ta ti jiste pomuze a zacni od zacatku, vsecko zvladnes a i ten spravny chlap se jednou najde.

 
Uživatel je onlineAgrion
Závislačka 2709 příspěvků 02.03.18 08:54

Holka nestastna… zkazeny zivot je vzdy dusledkem retezce spatnych rozhodnuti… ty mas ted jedinecnou a mozna posledni sanci se zachranit! Dekuj Bohu, ze mas maminku, ktera te vzala zpet a je ochotna ti pomoct. Nesed na netu, ale okamzite zacni balit. Jsi v blbe situaci, ktera ale jeste porad ma reseni… jeste muzes svuj zivot - i zivot tveho ditete zachranit… nepromarni svou mozna posledni sanci. Drzim palce at to zvladnes :hug:

 
káťa
Extra třída :D 12318 příspěvků 02.03.18 08:55

Vím, že všechno teď vidíš černé, ale věř mi, že jednou budeš zase šťastná a spokojená. ;) :hug:. Bud rada, že máš podporu v rodině a máš kam jít. V klidu se zábal, zabouchnou ty dveře a odejdi. S tímhle člověkem by tě čekalo jen utrpení a nervovými, nic víc.
Prošla jsem si podobným uvažováním a situaci, jen s již narozenou dcerkou. Po rozchodu a rozvodu se mi paradoxně i přese všechen strach velmi ulevilo a dneska jsem šťastná, s přítelem, který si nás opravdu váží a chová se k nám krásně. Někdo takový čeká jednou i na tebe ;)

 
rozand
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 02.03.18 08:55

Ahoj,

tak za prvé si nemyslím, že se změnil, byl takový vždy. Ovládal ti život už dávno, jen sis to nechala líbit a vyhovovalo ti to.

„Nechci zůstat mámě na krku, současně nevím, jak všechno zvládnout, nechci zůstat sama, nechci, aby moje dítě vyrůstalo bez táty.“ - takový manipulátor není táta, nikdy jím nebude schopný být… Tak, jak ničí sebevědomí tobě, by ho ničil i dítěti (vím to, mám takového otce).

Na žádné omluvy a telefonáty bych nedala, tohle není hádka, to je jeho nátura, tu nezmění (rozhodně ne bez psychoterapie).

Absolutně nechápu ani ten obrat, že najednou dítě chce, když jiné tě nechal nechat zabít, protože se nehodilo. Přitom se zdá, že materiální situace tehdy tak odlišná nebyla.

Doporučuji se od něj naprosto odstřihnout, co jen to jde. Vyřídit si všechny dávky, které jdou a po porodu i alimenty na dítě i sebe.

Držím palce, ať pochopíš, že to není láska, ale závislost na někom, kdo tě na sebe tímto způsobem upnul, abys mu sloužila.

A. :srdce:

 
eviku-miluna
Kelišová 6766 příspěvků 47 inzerátů 02.03.18 08:56

Mama ti nabidla pomoc, tak na nic necekej.

 
j-p
Extra třída :D 11619 příspěvků 02.03.18 08:56

No všechno si napsala a odpovedela sis sama. Vsichni tě varovali a ty jsi neposlechla. Budes sama z děckem u maminky, zkusíš se postavit na vlastní nohy a ten pravý přijde jindy. Chybama se člověk učí ;) :D. Ten si tě nezaslouží a za chvíli by te mohl i bit. Takze žádný miluju ho. Rychle pryč ať jsi v klidu ty i miminko :hug:.

 
vertunka
Závislačka 4143 příspěvků 02.03.18 08:56

Tak ty se, holka blazniva, okamzite sbal a padej k mame. Bud rada, ze se potom vsem mamka na tebe nevyprdne, ale chce ti pomoc. Chlap je pekny hova.do a lepsi uz to nebude. Nechapu jak muzes psat, ze ho milujes a ze doufas, ze ti zavola a omluvi se. Potom co ti vcera rekl :zed:.

Budes to mit tezky, ale snad ti rodina pomuze. Moc Ti drzim palce, aby jsi konecne dostala rozum a zvladla se postavit na vlastni nohy. :hug:

 
nozu
Extra třída :D 11281 příspěvků 02.03.18 08:57

Ufff. tohle je uz spis na denicek nez diskusi. docetla jsem cele. drz se! ted se sbal, odstehuj k mamce. je super, ze v ni mas oporu. v tomto vztahu nezustavej, bude to jen horsi. uvidis, ze se vsechno srovna a i s ditetem mas sanci potkat super chlapa pro zivot!

 
elibro
Zasloužilá kecalka 628 příspěvků 02.03.18 09:01

Nečekej nám naše názory. Sbal se, nezapomeň si doklady, peníze… A jeď.

Ta tvoje zamilovanost, za tou se táhne puch manipulace a vyvolané závislosti. Přečti si to po sobě. Co je na takovém člověku k milování? Manipuluje tě do pozice slabé, závislé ženušky od počátku - rozmluvil ti VŠ, nenechal tě normálně pracovat, celé těhotenství je skvělý způsob jak tě ještě víc srazit. A navzdory tomu výlevu ten tě nechce pryč - ten chce doma fackovacího panáka. Tak tu hru nehraj, odejdi a připrav se, že doleze, bude škemrat, slibovat, vyhrožovat. A v jádru zůstane stejný zmetek.

 
LaPaloma
Zasloužilá kecalka 869 příspěvků 02.03.18 09:02

„Nezasloužím si ho a jsem líná sviě a pía a mám teda táhnout zpátky k té svni, která porodila jen další svini.“

Ohodnotil Tebe i Tvou matku. Řekl tím vše, cos potřebovala vědět. Znáš přesně svoji cenu pro něj a nejsi dost chytrá, pokud chceš věřit pohádkám. Bez ohledu na hormony musíš mít špetku rozumu.

Při tom všem ještě máš poslední kapku štěstí - že rodiče chtějí pomoct. To je momentálně jediné štěstí, protože jiná pomoc zrovna teď asi není.

Budeš ráda, pokud jednou uhradí alimenty, více bych nečekala, a nesnažila bych se z něj dělat ani víkendového taťku, když je to hulvát. Jemu bych se dítě bála i půjčit. Brala bych jako štěstí, kdyby jen platil a o dítě skutečný zájem neměl. Pletl by se do výchovy, a převychovávat zkažené dítě je těžké.

 
Anonymní  02.03.18 09:03

Ahoj,
Všechno bude lepší než život s nim.
Já sama mám ted měsíční miminko a jsme samy. Od šestého měsíce těhotenství.
A měla jsem stejne pocity, jak to vse zvládnu. A zvládám. Musím.

 
Tunrida
Hvězda diskuse 46383 příspěvků 02.03.18 09:04

To je úděl dobrých rodičů, kteří tiše a trpělivě dohlíží a čekají, až se to jejich dítě probere ze sna a uvidí realitu. I když je to bolí, ale ví, že silo prostě nic nezmění. Hlavně teď před mámou nezavírej dveře a jeď k nim domů

 
malá_holka
Závislačka 4142 příspěvků 02.03.18 09:05

Zdrhej od něj pryč, od hajz.la. :zed: Všechno se zvládne, neboj. nepřemýšlej nad hroznýma scénářema co bude, to je k ničemu a jen ti to přitíží. Klidně si tu vysokou ještě můžeš dodělat i s dítětem, nic není nemožný. :palec:

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na... číst dále >

Nákup na AliExpressu: Jak ho zvládnout krok po kroku?

Dámské, pánské i dětské oblečení, hračky, dekorace, nábytek, šperky… zkrátka... číst dále >

Články z Expres.cz

Neupravená Hanka a příjezd sanitky! Krampol podruhé slavil narozeniny

V řadě druhou oslavu svých osmdesátých narozenin uspořádal v úterý večer... číst dále >

Zuřící reportérka BBC označila Maďarsko za xenofobní, ministr zahraničí ji „stíral“

Strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána budí vášně v celé Evropě, a... číst dále >

Články z Ona Dnes

Tajemství krásy herečky Halle Berry: cvičení a silný vývar z kostí

V jednapadesáti letech vypadá Halle Berry stále skvěle, může za to cvičení a... číst dále >

Čtyři snadné změny, které vám pomohou přestat s neustálým mlsáním

Chutě, stres, nuda, ale hlavně špatně sestavený jídelníček. To jsou... číst dále >


Reklama