Tak jo, dobrovolně se přiznávám, že to nedávám

Anonymní
6.4.20 20:22

Tak jo, dobrovolně se přiznávám, že to nedávám

Musím se přiznat, že nevím jak dál. Mám totiž asi vážný problém, i když jsem byl přesvědčenej, že to mám pod kontrolou. Abych začal od začátku. Už pár let na sobě pozoruju, že potřebuju mít v životě určitý řád. Řád v tom smyslu, že potřebuju, aby se každý rok odbýval relativně stejně jako ten předchozí, nevadí mi drobné odlišnosti, když ve výsledku je ten harmonogram aspoň v hrubých obrysech podobný jako předchozí. Do toho mám strašně málo kamarádů. Tedy jako těch skutečných kamarádů asi pět. Z čehož se dvěma se vídám poměrně aktivně a často. Máme stejný smysl pro humor, stejné vidění světa, stejné názory a tak dál. Abych to upřesnil, mě nevadí, že jich mám tak málo, navíc oni to mají podobně. Naše časové možnosti jsou momentálně příznivé i té mé nesnášenlivosti ke změnám, takže se to odehrává v každoročním stereotypu. Jenže v tom je právě ten háček. Jednak už samotnou situaci ohledně koronaviru příliš nezvládám, ne snad, že bych měl strach, ale spíš v tom, že je všechno jinak, zkrátka, že se pokazil stereotyp. A do toho ještě jiná věc. Jeden kamarád to má doma poměrně neuspořádané, nechci říkat důvody, ale několikrát se zmínil, že čeká na vhodnou příležitost (ženskou), aby odešel někam daleko a druhý končí příští rok školu, půjde do práce a je otázka jestli taky neodejde někam daleko. Na letošek jsme měli naplánováno enormní množství různých akcí a já to po dlouhým a dlouhým smiřování bral tak, že to bude taková labutí píseň naší party, zkrátka, že se pořádně vyblbnem a bude se nám líp rozcházet (nějak nevěřím tomu, že by se podařilo, abychom se dál vídali). Jenže s tím vším je konec, protože to všechno padlo a příležitost k náhradnímu termínu už nebude nikdy. Takže nad tím furt přemýšlím, celý dny se ve mě akorát mísí vztek, zklamání, smutek, beznaděj, taková zvláštní prázdnota a navíc i znechucení sám nad sebou, protože jsme doma všichni zdraví (musím zaklepat) a já si toho nevážím a navíc i znechucení proto, protože mám pocit, že jsem pro svoje kamarády spíš přívažek, jestli na nich nejsem až příliš závislej. Doma o tom moc nemluvím, ale dostalo se mi rady, že bych se s tím měl prostě smířit, protože nebudu trávit čas pořád se stejnýma lidma. Já to vím, ale já jsem nikdy k žádnýmu kamarádovi necítil prostě něco, co bych dokázal pojemnovat jako chlapský kamarádství (upozorňuju, že jsem heterosexuál, akorát mám nedostatek mužskýho elementu). Takže začínám tušit, že se mi to celý kapku vymyká z rukou.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9739
6.4.20 20:39

Nepochopil jsem, co tady od lidi chces?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 20:47

@Cenarius Možná to jenom někomu říct.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 20:52
@Cenarius píše:
Nepochopil jsem, co tady od lidi chces?

Nebo ještě jinak, dost často mě napadají všemožný i hodně černý myšlenky ohledně mého odchodu z tohohle světa. Jenom mi příjde poněkud bulvární a laciný to dávat všem na odiv a dávat to do nadpisu nebo do příspěvku. Tak jsem věřil, že by to mohla být dobrá terapie.

  • Citovat
  • Nahlásit
1240
6.4.20 20:53

Jestli jste takové delikátní povahy všichni hoši, tak myslím, že vám to vydrží i tak… Takže se není proč stresovat. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6626
6.4.20 20:55

Možná, že když dospěješ, bude ti líp.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 20:57
@Uslava píše:
Možná, že když dospěješ, bude ti líp.

Věř mi, že bych rád dospěl a že takhle rozhodně neblbnu jen proto, že momentálně nemám co na práci.

  • Citovat
  • Nahlásit
4716
6.4.20 21:01

Tak to jsi šťastný kluk (myslím teda, že ti není víc než 18). Já mám jen jednu kamarádku, se kterou se vídám sporadicky. Začni pracovat na tom, abys byl spokojený sám se sebou, tedy ve své vlastní společnosti. Potom nebudeš tolik závislý na přátelích, kteří si dovolili jít životem směrem, který jsi nepředpokládal.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4209
6.4.20 21:11

Trošku v tom vidím PAS, přesněji řečeno aspergeruv syndrom. Možná by bylo vhodné zajít k psychologovi a svěřit se mu.

Jinak myslím, že pokud máš 5 dobrých kamarádů, jsi šťastný člověk. Kolik lidí tu píše, že nemá vůbec nikoho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
177
6.4.20 21:12

Bojíš se odmítnutí, samoty, máš malé sebevědomí. Předpokládám, že jsi partajni tahoun, a že pro druhé uděláš víc, než vlastně oni pro tebe. Co nějaká holka? Je na obzoru?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10160
6.4.20 21:28

Taky si myslím, že to může být nějaká porucha, připadá ti třeba, že se chováš jako Sheldon Cooper? Možná by ti určení „diagnózy“ pomohlo pochopit, proč se chováš tak jak se chováš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 21:31
@Mallorka píše:
Trošku v tom vidím PAS, přesněji řečeno aspergeruv syndrom. Možná by bylo vhodné zajít k psychologovi a svěřit se mu.Jinak myslím, že pokud máš 5 dobrých kamarádů, jsi šťastný člověk. Kolik lidí tu píše, že nemá vůbec nikoho.

Nebudu zastírat, že mě to taky nenapadlo. Ale, když jsem já byl dítě, tak si učitelé mysleli, že Asperger je město v Norsku. A myslím, že dneska už by mě to diagnostikování nic novýho nepřineslo. Za těch víc jak dvacet let už jsem se naučil vyhýbat věcem, který by mě mohly rozhodit, ale jsou ty, který neovlivním a ty mě děsí.

Já si myslím, že v tomhle ohledu jsem šťastný člověk a rozhodně si toho vážím, ale na druhou stranu to ve mě vyvolává i jiné pocity. Jednak až panickou hrůzu z toho, že ty lidi ztratím nebo že nastane jakákoliv změna a špatné svědomí z toho, že jim tím vlastně komplikuju život, což si myslím, že by správný kamarád dělat neměl. Což ve mě pak ještě vyvolává pocit, že vlastně nejsem vhodný kamarád.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 21:37
@subrag píše:
Bojíš se odmítnutí, samoty, máš malé sebevědomí. Předpokládám, že jsi partajni tahoun, a že pro druhé uděláš víc, než vlastně oni pro tebe. Co nějaká holka? Je na obzoru?

Jo, jak samoty, tak odmítnutí. I to malé sebevědomí je pravda. Partajní tahoun rozhodně ne, spíš mám spoustu nápadů, který bych s nima rád zrealizoval, ale nechci je tím obtěžovat, takže čekám s čím příjdou oni a pak se přizpůsobím. Holka ne. Jednak o mě nikdy nebyl moc velký zájem a jednak, co jsem tak pročítal diskuse tady, tak jsem absolutní atyp toho, jak by měl vypadat chlap do vztahu. Tak na co někomu působit obtíže? Navíc člověk, co nemá rád změny není zrovna nejlepší pro hledání vztahu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 21:39
@AnastazieB píše:
Taky si myslím, že to může být nějaká porucha, připadá ti třeba, že se chováš jako Sheldon Cooper? Možná by ti určení „diagnózy“ pomohlo pochopit, proč se chováš tak jak se chováš…

TBBT jsem moc nesledoval, můj obzor sitcomů skončil u Mashe a Přátel, ale vím zhruba kam míříš. Ano, mám pár koníčků, o kterých jsem schopný vykládat hodiny (aniž by to někoho bavilo), i když se to netýká kvantové fyziky.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.20 21:44

Jseš si jistej, že by tě žádná holka nechtěla? Nepročítej skrz to diskuze tady na emiminu a raději se rozhlídni kolem sebe.. Třeba by se někdo našel.. taky nikoho nemám, a myslim, že mě nikdy nikdo nebude chtít, ale chce to i rozhlížet se kolem.. nevěsím hlavu a ty ji taky nevěs! :)

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat