Taky někdy máte pocit, že už nemůžete?

Anonymní
12.7.20 10:06

Taky někdy máte pocit, že už nemůžete?

Ahojte. Asi se jen potřebuju vypsat. Nemám se o to s kým podělit. Mám krásného a šikovného syna. Má 10 měsíců. Ve všem je podle doktorky o 3 měsíce popředu. Už říká první slova, skoro sám chodí. Jsem na něj moc pyšná, ale je to s ním hodně náročné. Ani chvilku neposedí, pořád potřebuje něco objevovat. A to pro mě znamená, že já si taky vůbec nesednu. Od mala má problém se spánkem. Málo spí a když byl malý, byl hodně uplakaný. Trpěl na koliky a neuměl vypnout a byl pořád přetažený. Už tolik měsíců denně hodiny pronosím, aby usnul. Bolí mě záda, jsem nevyspalá, unavená. Pak na něj zařvu, například u přebalování, které je boj na čtvrt hodiny. A je mi to pak líto. Pak si připadám jako hrozná matka a brečím. Manžel sice pomáhá, jak může. Ale malý potřebuje spíš maminku. Třeba uspat ho musím zásadně já zpěvem a chozením po bytě. Nemůžu nikam jít. Chybí mi život před ním. Nemám čas se podívat na televizi, nebo přečíst knížku, dát si vanu, pokecat s kamarády. On s ničím nevydrží ani 5 minut. Pokud něco dělám, musím s ním. Pak se o půlnoci konečně dostanu do postele a jsem vyřízená a to vím, že budu v noci ještě několikrát vstávat a v lepším případě se před 6 vzbudí. Usínám a říkám si, že už nechci být máma. Přitom ho miluju, věnuju se mu celý den, hrajeme si, zpíváme, tulí me se. Ale pak to na mě padne a já mám pocit, že už nemám žádný život a může za to on. Jsem hrozná matka :( nevím, jak to udělat, aby mě totální absence sebe a vlastního života naplňovala.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1201
12.7.20 10:13

Já mám to samé, akorát mám děti dvě. Dcera má tři a půl roku a syn má rok a půl. Spát chodí o půl desáté a vstávají před šestou. Syn Teda ještě spi chvíli po obědě, ale nic moc. U ničeho nevydrží dlouho. Chtějí hlavně pořád někde běhat a doma je to pro ně utrpení. Přebalování bylo taky problém, ale koupila jsem pampers pants a už je to pohoda. Manžel ať si ho vezme aspoň na hodinu nebo dvě. Já to tak dělám. Chodila jsem cvičit, tam sem si krásně odpocinula. Nejsi hrozná matka. Je to náročné no. Vydrž :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2146
12.7.20 10:19

Vydržet a pak soukromá školka od roku a půl? Já svoje dítě taky miluji, ale moc se těším do práce a nepřijde mi na tom nic špatného. Do školky půjde snad od dvou a půl roku. Společnost miluje, dětské skupiny zvládá v pohodě, tak by neměl být problém. Hlídání nemáme a já už občas po prodbele noci taky nemůžu a říkám si již od rána, ať už je večer :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.7.20 10:21

Pomohlo by ti vedomi, ze jsou na tom mamy mnohem hur nez ty? Mozna zmenit na tu situaci pohled a uvedomit si pozitiva ve svem zivote a zacitn se z nich vic radovat. Ja jsem treba byla 2 mesice zavrena v nemocnici na rizikaci a nemohla jsem se hnout z postele a bylo to v dobe chripk. epidemie tj. zakaz navstev. Po porodu dalsi 3 mesice v nemocnici s prckem. Po par mesicich doma v tvem rezimu, zjisteni tragicke diagnozy u ditete a uz jsem zas od ledna v nemocnici pripoutana s ditetem k infuznimu stojanu, kdy jedine co delat je chovat dite na zidli nebo s nim delat tri kroky tam a zpet. Konec je se stestim v horizontu roku…to je cely muj zivot ted. A opet bez navstev, protoze Covid. Na to obdobi, ktere mas ted ty, vzpominam jako na nejstastejsi obdobi poslednich let…co bych dala za mesic v kuse v domacim prostredi bez nemoci…Pokud jsi zdrava a mas kde bydlet, co jist a mas dobreho muze tak staci otevrit oci a proste byt vdecna za to co mas…ten pocit radosti ze zivota prijde v zapeti.

  • Nahlásit
  • Citovat
1261
12.7.20 10:22

Nevím jestli tě uklidnim, ale mám to tak už 11 let a člověk si zvykne :oops: :lol:. Na první jsem zůstala sama a ta byla od malinká doteď velmi komplikované a náročné dítě. Pak mám dva kluky. Spát chodí ve 22,vstávají přede mnou. Po třetím porodu se objevil covid a mně 2 týdny po porodu zůstaly doma všechny děti. Nejmenší obrácený režim, přes den domácí vyuka s nejstarší, vaření, triletak, barák. Manžel velmi zaneprázdněn, hlídání 0. Teď jsem po 4 měsících, kdy jsem nedošla v klidu ani na WC nebo sprchy, natož mít chvíli pro sebe přemýšlela, zda je lepší se rozvést nebo od nich utéct. Ale všechno je docasu a bude zas líp a třeba ještě jednou nebudeme vědět co s volným časem dělat :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
321
12.7.20 10:25

No, v dobré víře sis na sebe ušila pořádný bič. Nosit desetiměsíční dítě hodiny na rukou, aby usnulo? Proč? :nevim:
Začni tím, že ho naučíš usínat sama. Já prostě uložila do postýlky, pohladila, řekla dobrou noc a odešla. Když vstával nebo brečel, vrátila jsem se, ale nevzala ho na ruku. Jen položila, pohladila, řekla dobrou noc a odešla. Intervaly jsem postupně prodlužovala, až se to naučil..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1201
12.7.20 10:29
@Anonymní píše:
Pomohlo by ti vedomi, ze jsou na tom mamy mnohem hur nez ty? Mozna zmenit na tu situaci pohled a uvedomit si pozitiva ve svem zivote a zacitn se z nich vic radovat. Ja jsem treba byla 2 mesice zavrena v nemocnici na rizikaci a nemohla jsem se hnout z postele a bylo to v dobe chripk. epidemie tj. zakaz navstev. Po porodu dalsi 3 mesice v nemocnici s prckem. Po par mesicich doma v tvem rezimu, zjisteni tragicke diagnozy u ditete a uz jsem zas od ledna v nemocnici pripoutana s ditetem k infuznimu stojanu, kdy jedine co delat je chovat dite na zidli nebo s nim delat tri kroky tam a zpet. Konec je se stestim v horizontu roku…to je cely muj zivot ted. A opet bez navstev, protoze Covid. Na to obdobi, ktere mas ted ty, vzpominam jako na nejstastejsi obdobi poslednich let…co bych dala za mesic v kuse v domacim prostredi bez nemoci…Pokud jsi zdrava a mas kde bydlet, co jist a mas dobreho muze tak staci otevrit oci a proste byt vdecna za to co mas…ten pocit radosti ze zivota prijde v zapeti.

To je mi líto. To si pak opravdu člověk uvědomí, jak dobře se má. Budu vám držet palce, ať se to co nejdřív lepší a už je jen líp a líp. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
LD1
189
12.7.20 10:39

@Ann-Sylvie já desetiměsíčního stále uspavam u prsa, a co? Doporučuju knížku S láskou o dětském spánku… nedělala jsem si dítě proto, aby mě obtěžovalo, že mě mimino potřebuje při uspávání. Od 4.měsíce prostě sám neusne a já ho vyřvat fakt nenechám.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15808
12.7.20 10:40
@Ann-Sylvie píše:
No, v dobré víře sis na sebe ušila pořádný bič. Nosit desetiměsíční dítě hodiny na rukou, aby usnulo? Proč? :nevim:
Začni tím, že ho naučíš usínat sama. Já prostě uložila do postýlky, pohladila, řekla dobrou noc a odešla. Když vstával nebo brečel, vrátila jsem se, ale nevzala ho na ruku. Jen položila, pohladila, řekla dobrou noc a odešla. Intervaly jsem postupně prodlužovala, až se to naučil..

Gratuluju k bezůdržbovýmu dítěti. Opravdu takový nejsou všechny… ;) To není tvoje zásluha, to je dar hodnýho dítěte…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8470
12.7.20 10:47

Zakladatelko, nejsi hrozná matka! Nerikej si to. Syna milujes, hezky se staráš…a Tvuj vlastní život se ted upozadil a neni nic spatneho na tom, ze Ti chybi. Zkus to brat jako období, ktere za chvilku pomine, a budes mit fajn parťáka :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50
12.7.20 10:49
@Anonymní píše:
Pomohlo by ti vedomi, ze jsou na tom mamy mnohem hur nez ty? Mozna zmenit na tu situaci pohled a uvedomit si pozitiva ve svem zivote a zacitn se z nich vic radovat. Ja jsem treba byla 2 mesice zavrena v nemocnici na rizikaci a nemohla jsem se hnout z postele a bylo to v dobe chripk. epidemie tj. zakaz navstev. Po porodu dalsi 3 mesice v nemocnici s prckem. Po par mesicich doma v tvem rezimu, zjisteni tragicke diagnozy u ditete a uz jsem zas od ledna v nemocnici pripoutana s ditetem k infuznimu stojanu, kdy jedine co delat je chovat dite na zidli nebo s nim delat tri kroky tam a zpet. Konec je se stestim v horizontu roku…to je cely muj zivot ted. A opet bez navstev, protoze Covid. Na to obdobi, ktere mas ted ty, vzpominam jako na nejstastejsi obdobi poslednich let…co bych dala za mesic v kuse v domacim prostredi bez nemoci…Pokud jsi zdrava a mas kde bydlet, co jist a mas dobreho muze tak staci otevrit oci a proste byt vdecna za to co mas…ten pocit radosti ze zivota prijde v zapeti.

Je mi moc lito, co Vas a detatko potkalo. Musi to byt nesmirne tezke!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
234
12.7.20 10:56

Dneska kluk( rok a čtvrt) vstával v 5.15. Já šla včera spát v 23.40. Smůla. Půl hodiny jsem do něj cpala jogurt, pak krájela ovoce, zatímco on stál na stupínku u dřezu, pouštěl vodu a házel tam příbory. Ovoce snědl u krtka, já jsem do sebe mezitím u linky hodila přímo u přípravy snídani a kafe. Vyprovodili jsme tatínka. Druhé kafe. Napustila jsem si vanu, zavřela jsem ho se mnou do koupelny a hlavu jsem si umývala, zatímco mi do vany házel kostičky, kachnu a olizoval pěnu ze šamponu. Po 4 minutách jsme byli z koupelny venku. Rychle obléct, usušit hlavu, kluk mezitím ládoval pračku botama. Vytáhnout boty z pračky, jdem vysávat. Obývák jsem vysávala 45 minut, protože mi pomáhal a držel se hadice. Po dvou hodinách jsme vysáli celý byt, takže přišla chvíle zasvinit ho rozdrobeným krajícem chleba. To už jsme neuklízela, zase zítra. Nachystat meloun, hlídat, aby aspoň něco vypil, poskládat vyprané oblečení ze včera. Zatímco jsem složila jednu věc, dvě rozložil. V 10.20 usnul. Já vařím oběd, stihnu se možná najíst a poklidit kuchyň, než bude vzhůru. A takhle ty dny prostě vypadají, to se nedá nic dělat. :) dávej ho spát, až bude opravdu unavený. Nebo ho dej do nosítka, až bude čas spaní, třeba žehli nebo se si na balónu čti a počkej, až usne. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50
12.7.20 10:57

Zakladatelko, je toho na Tebe hodne. Mam v podobnem modu dvojcata- kluky a 4lettou holcicku. Navrhuji predat tatinkovi napr odpoledne/v podvecer tatinkovia odejit ven vypnout napr se klidne jit projit apod. Uvidite, oni to zvladnou. Take jsem starsi tahala vsude jak kocka kote(doslovne v satku/nositku), ale u dvojcat me tento pristup dost srazil (uz jsem nezvladala nespat, kojit a odstrikavat, koliky,…). Pritel taky pomaha apod. Ted vim, ze s tatkou jsou spokojeni a ja jedu napr na rodinny nakup sama nebo se starsi a vypnu u toho od kluku. A dlouhe prochazky nebo pobyt venku - vypustit ve starem obleceni na zahradu nebo v lese. Doporucuji, jinak je ten kolotoc na blazinec ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3330
12.7.20 11:05

No ale na to nošení a uspavani jsis ho naučila sama.. Proč ho pořád nosis? Proč ho uspavas? Tak ho nech chvíli brečet, je mu to neublíží. Taky mi dcera při usínání řve, tak ji prostě chvíli nechám. Pak ji přijdu pohladit a spí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
234
12.7.20 11:12

@mackA159
neublíží mu, že chvíli řve? Aha, takže když potřebuje mámu a volá, tak mu vlastně neublíží, že nepřijde? Já kluka nikdy nenechávala brečet u usínání. Když stačilo pohladit, pohladila jsem. Když bylo potřeba tam sedět, seděla jsem. Když chtěl z postele ven, vytáhla jsem ho a uspala na rukou nebo v naší posteli. Nebo ho nechala ještě chvíli vzhůru hrát si. A kupodivu z něj vyrostlo batole, které samo pozná, kdy má jít spát, v postýlce si řekne o pusu a sám si s úsměvem lehne. Tohle “naučení dítěte na něco” je blbost, pardon.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama