Táta dělá mámu, máma s depresí v nemocnici

4
25.5.18 08:32

Táta dělá mámu, máma s depresí v nemocnici

Před měsícem se nám narodil vytoužený syn. Vytoužený, protože doktoři přitelkyni nedávali šanci otěhotnět po roční chemoterapii. Tu měla kvůli nádoru v noze. Dokonce ji přímo varovali, že těhotenství může nádor doslova vyživit a bude růst, nebo se i rozšíří. Jedno dítě má přitelkyně z předchozího vztahu, tak jsem se smířil s tím že bude jediná a dal ji svou lásku. Jalo se nás štěstí, když samovolně otěhotněla, dlouho jsme si prostě nedávali pozor. Následovalo období radosti i stresu, zda vše bude ok. Různá genetická vyšetření, zda je mimčo ok. Vše se vydařilo, zvládla dokonce přirozený porod, malý měl 4kg a 55cm. Trápila se 14 hodin, zvládla to. Svět se nám zbortil kvůli něčemu, co by mě ani ve snu nenapadlo. Poporodní deprese, nepodcenili jsme to a u obvodní lékařky jsme byli už po týdnu. Podcenila to lékařka, myslela že to odezní a nechtěla ohrozit kojení, tak nám dala slabé, zcela neúčinné léky. Teď je moje milovaná zavřená na uzavřeném oddělení na psychiatrii, protože už měla i myšlenky na sebevraždu. Prognóza není dobrá, hospitalizovaná bude 14 dnů, normální snad za 2.měsíce. Všechno to vypadalo jen jako nespavost. Teď jsem doma na paragraf, starám se o 5.letou holčičku a měsíční miminko krmené už jen nutrilonem, po 3.dnech už začínám mít černé myšlenky já…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4922
25.5.18 08:35

Klid. To zvladnes. Musis bejt silnej kvuli detem a pritelkyni :hug:.

@mrav by ti mohl dat par rad, jak ma delat tatinek mamu :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73233
25.5.18 08:35

@Puke Jako chápu, že je to pro tebe teď náročné, ale tomu, že předpokládají, že ji po 14 dnech pustí a do 2 měsíců bude OK říkáš že prognóza není dobrá 8o A jinak o 2 děti se ženy starají běžně, kolikrát i s podstatně menším věkovým rozdílem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25.5.18 08:42

Nedelej ted zadne zavery. Situace je MOMENTALNE neprizniva, ale za par tydnu muzete byt stastna rodina. Ted bych jela na automat, snazila se co nejvic spat a dobre jist, at se neslozis taky. S miminkem budes mit silnou vazbu a hlavne bude lip, uvidis!!!
Jsi skvelej tata a partner a ti maji stejne sily jako matky a zvladnou cokoli, ver si :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.5.18 08:42

Máme kamarády, který se stalo totéž - ovšem žena se z depresí nedostala ani po roce, sice byla doma, ale víceméně nebyla schopná o dítě pečovat, střídal se tatínek s babičkou. Ted je holčičce 6 let, máma pořád funguje tak nějak na baterky, poslední dva roky se snaží víc, konečně našli léčbu, která jí zabírá. Víceméně se stará spíš pořád on, než matka, dcera má k němu mnohem větší a silnější vztah než ke své mámě. Takže zvládnout se to dá, nicméně je to fuška - ženské to tak dělají pořád a je to v pořádku, tak to taky zvládneš. :palec: Držím palce, at se z toho žena brzy dostane.

  • Citovat
  • Nahlásit
Verun83
25.5.18 08:43

Je nekdo, kdo ti muze pomoct? Nekdo kdo deti vezme ven, ty si odfrknes?

@j.a.n.i1 jiste a taky maji manzela, ktery jim pomaha. Jestli v tom je sam 24h, tak je to narocny. Navic starost o zenu moc energie neprida, spis naopak.

  • Citovat
  • Nahlásit
6189
25.5.18 08:43

Ono s dětmi je to náročné, buďte rád, že jste situaci nepodcenili a máte reálnou šanci na to, že budete za nějaký čas fungovat jako rodina společně. Švagrové kamarádi to podcenili a paní svůj boj s poporodní depresí po půl roce prohrála definitivně.
Držím palce a až prťě povyroste, bude líp.
:kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25.5.18 08:45

A usnadni si cokoli, co je mozne. Tedy pozadej o pomoc okoli, tedy rodinu a pratele a obcas si s nekym zavolej, at na to nejsi psychicky sam a nekdo s Tebou probere situaci zeny. Jestli muzes, zaplat si uklid nebo si jidlo obcas objednej. Musis setrit sily. Ja naprosto chapu, ze pro muze je Tva situace nesmirne tezka. Spousta chlapu neda narozeni ditete ani s fit matkou oo boku, takze mas muj obdiv a drzim Ti vsechny palce! Klidne kdykoli napis, podporim Te.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73233
25.5.18 08:48

@Verun83 Já netvrdím, že to náročný není, ale mít z toho černé myšlenky po 3 dnech je hodně brzo a měl by hlídat trochu i sebe. A s těmi pomáhajícími manželi bych to neviděla tak růžově, podle místní statistiky to nebude ani 50%.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2494
25.5.18 08:48

Kamaradka byla nemocna jiz pred porodem paychicky u prvniho miminka po narozeni nemela vubec zajem o dite a nemohla vubec vstat a starat se. Postarala se babicka a manzel, ted porodila druhe a o nej se starsla uz po porodu… prejde to. Dejte ji cas a bude zase v poradku a jestli je to mozne nech si i ty pomoc od nekoho z rodiny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15632
25.5.18 08:55

Máš někoho, kdo by ti pomohl? Známé s dětmi, rodiče (tvé i manželčiny)? Neboj se jim říct, že by jsi potřeboval pomoct. I kdyby to bylo jen vozit 2 hodiny malé miminko do kočárku. Pětiletá chodí do školky, ne? Takže dopoledne by mohlo být relativně klidněji. Už jste zvládli hodně věcí, tohle překonáte také. Odměnou ti bude naprosto jedinečný vztah se svým malým synkem. Tak blízcí by jste si v přítomnosti matky nikdy být nemohli. Je to čerstvé, jsi ve stresu, nevyspalý, ale zvládneš to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29370
25.5.18 09:14
@Puke píše:
Před měsícem se nám narodil vytoužený syn. Vytoužený, protože doktoři přitelkyni nedávali šanci otěhotnět po roční chemoterapii. Tu měla kvůli nádoru v noze. Dokonce ji přímo varovali, že těhotenství může nádor doslova vyživit a bude růst, nebo se i rozšíří. Jedno dítě má přitelkyně z předchozího vztahu, tak jsem se smířil s tím že bude jediná a dal ji svou lásku. Jalo se nás štěstí, když samovolně otěhotněla, dlouho jsme si prostě nedávali pozor. Následovalo období radosti i stresu, zda vše bude ok. Různá genetická vyšetření, zda je mimčo ok. Vše se vydařilo, zvládla dokonce přirozený porod, malý měl 4kg a 55cm. Trápila se 14 hodin, zvládla to. Svět se nám zbortil kvůli něčemu, co by mě ani ve snu nenapadlo. Poporodní deprese, nepodcenili jsme to a u obvodní lékařky jsme byli už po týdnu. Podcenila to lékařka, myslela že to odezní a nechtěla ohrozit kojení, tak nám dala slabé, zcela neúčinné léky. Teď je moje milovaná zavřená na uzavřeném oddělení na psychiatrii, protože už měla i myšlenky na sebevraždu. Prognóza není dobrá, hospitalizovaná bude 14 dnů, normální snad za 2.měsíce. Všechno to vypadalo jen jako nespavost. Teď jsem doma na paragraf, starám se o 5.letou holčičku a měsíční miminko krmené už jen nutrilonem, po 3.dnech už začínám mít černé myšlenky já…

hroutit se po 72 hodinách je k ničemu, holt na to musíš jít jako ženská… jako priority si stanov krmení a přebalování, na úklid a ostatní věci kolem toho se vykašli, per to, co nutně potřebuješ (takže oblečení pro děti a možná pro tebe, pokud nemáš plnou skříň), plenky kupuj jednorázové, pokud je nemáte, ať máš o starost méně… nutrilon je hotový raz dva, sobě si nech dovézt nějaké hotové jídlo nebo si nakup hotovky, které jen ohřeješ v mikrovlnce… pětiletá je asi ve školce, tak ji tam nech až do odpoledne a nic nehroť… ono se to zajede, neboj se… když to zvládnou ženské, tak to musí zvládnout i chlap…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15057
25.5.18 09:17

Je to teprve tři dny, všechno na tebe padá a vypadá to beznadějně. Ale neboj, za pár dní si ustálíš nějaký režim, najdeš způsob jak to zvládat. Nutrilon má výhodu, je pořád stejně výživný, krmení je pravidelné (mohl jsem si podle krmení řídit hodinky). Hlavně hodně spi, zdravě jez a občas si zacvič. Za chvíli se začneš nudit. Držím palce :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17
25.5.18 09:18

Já mám taky poporodní deprese a pomáhá mi meditovat a vycházky do přírody s kočárkem, abych z toho nesilela úplně.
Pětileté holčičky vetšinou moc rády pomáhají a rady se cítí důležité. Když ji nenásilně zapojíš do péče o miminko a domácnost, bude to hezký společný čas. Důležité pro ni bude hlavně být u toho spolu, sdílet. A jestli bude mít pocit že pomáhá, bude nadšená.
Pravidlo číslo jedna, dítě je životaschopné a když je zrovna krize, vydrží hodně. Pravidlo číslo dvě, rodič není jen oporou pro dítě, ten vztah je oboustranný a je oporou i dítě pro rodiče, přiměřeně věku, samozřejmě. Nech je dělat Ti radost a neřeš starosti.
Já vím, snadno se to říká a těžko zvládá, ale tyhle věci mi pomáhají taky, zvlášť když se cítím jako fakt mizerná matka (čti nedokonalá, takže úplně normální :D)
Přeju hodně sil! :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
775
25.5.18 09:31

To se může stát. Tohle se přihodilo mojí kamarádce. Úplně se rozsypala. Nějakou dobu si pobyla na psychiatrii, pak to bylo dobré. Ono to nějakou dobu trvá, než určité léky zaberou, ale neboj, dostane se z toho. Chápu, že teď toho musí být na tebe moc. Já se tehdy nabídla, že si vezmi dítě k sobě, měla jsem vlastního syna, kterého jsem kojila, takže bych se postarala. Taťka toho miminka ale řekl, že se musí starat sám, že je to jeho dítě, tak se musí snažit. Ale ocenil moji pomoc a pomoc celé rodiny, kdy jsme se střídali, nosili uvařené jídlo, vypomohli se staršími, pohlídali občas mimčo. Musíš nutně zapojit lidi kolem sebe. Rodinu, přátele, kamarádky partnerky, prostě všechny, kdo mohou, ať pomohou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama