Těhotenství a strach z manželství

Anonymní
30.3.21 21:06

Těhotenství a strach z manželství

Hezký večer, vím, ze tohle je asi v mém období (těhotenství) obvykle a podobný strach měla většina z nás. Asi potřebuji jen uklidnit, ze je to normální :) Jde o to, ze jsem v 6 měsíci těhotenství, jsem šťastne vdaná. S manželem máme nádherný vztah hned od začátku, miminko jsme moc chtěli. Čím více se ale bližime ke konci, tim více mě prepadaji negativní myšlenky, typu : bude ten náš krásný vztah pořád stejne krásný? Budeme mit na sebe čas? Nezkazi se,, něco,,.mezi námi?… Atd atd… Vím, ze se toho změní hodně, nebudeme sami dva, budeme tři, ale bojím se toho, ze přijdeme o to krásné, co je mezi nami teď :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7748
30.3.21 21:11

No můžu ti říct, že jsme si s manželem taky prosli takovým drobnými krizemi když se narodilo první dítě, ale nic co by jsme nedokázali překonat. Do té doby jsme se snad ani jednou nepohadali. První rok je hodně náročný. Na to se nejde ani nijak předem připravit. Důležitý je hodně komunikovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2334
30.3.21 21:13

Tak jako nevim, co chces slyset…tady nikdo neumi predpovedet budoucnost. Urcite dite vas vztah nejakym zpusobem zmeni. Ale nemaluj certa na zed…taky vas to hodne obohati. Pokud jste silny par, tak to ustojite.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30458
30.3.21 21:14

Nějaké obavy jsem měla, ale nenaplnily se. Jestli váš vztah byl pevný předtím, vydrží i příchod dítěte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
LD1
244
30.3.21 21:23

Každý mi rikal, jak je dítě obrovská zkouška vztahu. Par měsíců po porodu se me kamarádka ptala, co manzel, jestli jsme ok, jestli byly krize… My měli před dítětem fakt nádherný vztah, ale s čistým svědomím muzu říct, že ted ho máme ještě hezčí. Jasne ze se ten vztah změnil, ale proste je to pro mě nějak nepopsatelne lepší a on mi kolikrát sam od sebe rekl to samé. Sexu je samozřejmě méně, casu na sebe taky, ale ve všech krizich, co jsem měla (kojeni, nevyspani, koliky ditete, rev, rev, rev…), me neuveritelne podržel a moc mi pomáhal. Ne s miminem, ale se vším kolem pece o domácnost. Ja mela pocit, ze jen ležím s prsama venku v posteli s dítětem, ale on mi porad rikal, jak jsem úžasná, jak me obdivuje, fakt nějak dokázal říkat ve správný chvíle ty správný veci a je to tak vlastně do dnes. Kdyz mame hlídání a jsme spolu jen sami dva, užíváme si to o to víc. Ted čekáme druhé a víme, že to zase bude ficak na začátku, ale dáme to a moc se těšíme. Myslím, že je důležitý si předem říct, co od sebe očekáváte, co ten druhy dokáže zvládnout, s čím se vic zapojí, pomůže..a pak to dodržet. Zároveň ale nečekat, ze nakonec bude ten druhy dělat něco víc, ze ho dítě „zmeni“, ze něco prehodnoti… prostě počítat s tím, co jste si řekli a necekat zázraky. Podle mě nejvíc zklamání způsobuje nevyslovene očekávání, je to zbytečný trápení navíc.
Připrav ho na výkyvy emoci, který můžou v šestinedělí přijít, ja kazdej den v pět odpoledne bezdůvodně brečela :mrgreen:
Ne, vážně… vztah vám dite zmeni, ale rozhodně to neznamená, že k horšímu. Ja se vždycky bala, ze s dítětem skončí můj život, ale teď to vidím spíš tak, ze až s dítětem vlastně doopravdy začal. Drzim palce, at je to u vás podobně. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
504
30.3.21 21:23

No, není to prdel, co si budem vykládat 😂
Ale pokud jste rozumní, dáte to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.3.21 21:26

@LD1 děkuji za krásný příspěvek 😊 hned jsi me uklidnila, ze me obavy jsou teď zbytečne a ze ten,, krásný vztah,, nemusí skončit s narozením dítěte 🙂

  • Citovat
  • Nahlásit
72
30.3.21 21:34

Měla jsem úplně stejné obavy, ale musím říct že se naštěstí nenaplnily 🙂 na začátku mi přišlo že nás miminko naopak hrozně spojilo (dojmy z porodu, z toho že jsme doma, na všechny prdiky a proplakané noci jsme opravdu byli dva - manžel klidně v noci hodinu nosil abych si trochu zdřímla a pak jsme se vystřídali, i když šel další den normálně do práce…)… Postupně se s malou vše ustálilo, vytvořili jsme si nějaký režim, takže jsme věděli kdy budeme mít na sebe čas s manželem. Malá byla od 2 měsíců na UM, takže až byla starší a krmila se třeba jen 1× v noci, tak nebyl problém uspat, nechat s ní doma babičku (která dítě vlastně ani neviděla, protože celou dobu spalo :lol:) a zajít si s manželem třeba do divadla :) a od začátku jsme nebrali dítě jako nějaké omezení kvůli kterému něco „nemůžeme“, činnosti které jsme měli rádi jako bezdětný pár jsme dělali dál i s miminkem (samozřejmě to chtělo malé ústupky, ale kde je vůle, je i cesta :)). Samozřejmě že není pořád všechno sluníčkové a někdy se chytneme, to je asi normální, ale vůbec to nesouvisí s miminkem a bylo to tak i předtím než se malá narodila :) takže neboj :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1426
30.3.21 21:47

Urcite vas vztah dite zmeni. Krize urcite prijdou, ale je na vas jak se k tomu postavite, hlavne komunikovat. Jsou vztahy kde pred ditetem slunickove, nadherne a vztah po diteti na bode mrazu a v nejhorsim rozchod. Nikdo nikdy nevime co bude. Ted se nestresuj a nemysli na to nejhorsi. Co prijde, tak prijit ma

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3109
30.3.21 21:57

Tady je strašně důležitý, aby se po porodu žena nestala pouze matkou a dítě nebylo jediné, co ji zajimá. Nekteří partneři to těžce nesou. A zase aby chlap nebyl sobecek a ženskou podržel a pomohl, když je to třeba. Pak příchod dítěte vztah vydrží ba i posílí :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
LD1
244
31.3.21 12:45
@Anonymní píše:
@LD1 děkuji za krásný příspěvek 😊 hned jsi me uklidnila, ze me obavy jsou teď zbytečne a ze ten,, krásný vztah,, nemusí skončit s narozením dítěte 🙂

Neni vůbec zač. Popsala bych nas vztah ted jako opravdovejsi, naplnenejsi. Stvořili jsme „něco“ společného, mame krásného, zdravého, šikovného syna a moc si ho oba užíváme. Víme, že mu svým příkladem dáváme vzor do budoucího života. Jsme stastni, ze naše dítě vyrůstá v prostředí, kde vidí lásku, peci a pozornost. Deti jsou fakt kopirky, on sám často chodi, objímá, pusinkuje. Občas, když lezime s mužem vedle sebe treba na gauči, si vleze mezi nas a tlačí nam ručičkama hlavy k sobe, abychom si dali pusu :lol: fakt je to super. Nesmi se člověk kvůli dítěti vykašlat na ten vztah s partnerem… zároveň ale každý rozumný chlap pochopí, že dítě má po nějakou dobu absolutní přednost před vším. Je to na nějakou dobu a je to tak v pořádku :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4018
31.3.21 14:34

My byli s manželem jen my dva 14 let než přišla naše malá ďáblice. Jasně dítě je náročné psychicky/fyzicky zvlášť začátek i když aktuální období vzdoru je taky chuťovka. Zdravý vztah, na kterém se pracuje, to ale vždycky přežije. Neměj strach, jen mysli na to, že on je ve všem s tebou a jak ty chceš, aby on chápal tebe, musíš i ty chápat jeho. Určitá partnerská empatie je nezbytná. Stejně jako já potřebuji občas milého slova, obejmutí či pochvaly tak stejně to potřebuje i on.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31704
1.4.21 17:13

Je to zkouska no. A je jen na vas, jak ji zvladnete. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat