Těhotenství a svatba švagrové

Měla jsem něco podobného. My teda byli už vzití ale snažili jsme se skoro rok o miminko a tenkrát to nějak vyplulo na povrch, že už bychom chtěli. Švagrová byla s přítelem asi půl roku a okamžitě tenkrát vysadili antikoncepci a zasnoubili se.. no do měsíce byla těhotná a já pořád nic. To bylo náročný ale za pár měsíců se nám taky zadařilo . Nikdy jsem se netajila tím že chci dvě děti brzo od sebe takže když bylo malýmu půlroku začali jsme řešit druhý mimčo. Švagrová vždycky tvrdila, že chce děti až tak po 3letech.. no uplynuly dva měsíce já měla problémy takže jsem věděla že minimálně půlroku bude trvat než se to povede a ona přišla že se jim stala nehoda a čekaj druhý a že teda kdyby nehrozilo že za pár let už děti moct mít nebude tak že by šla na potrat ale že si to teda nechaj. To mě znova dostalo úplně na kolena… ale nakonec mi asi pomohlo vědomí toho, že my máme krásnej vztah a vše k nám přijde ve správnej čas. Oni i když měli všechno hned tak se věčně hádaj, na děti řvou a s penězma jdou z ruky do huby. Já už mám teď měsíc před porodem druhýho mimča a vím že to stálo za to si počkat držím pěsti ať je ti lépe 

@Anonymní píše:
Dovolte mi, abych se vypsala
Dozvěděla jsem se že příteluv bratr se bude ženit a že se svou přítelkyní čekají dítě. Vycházím s nimi tak nějak normalne, konflikty nemáme, ale zároveň si s nimi nejdeme sednout do hospody a ani se nenavstevujeme.
Všechno jim to přeju, ale i tak na mě dolehla nějaký pocit smutku. My jsme s partnerem spolu skoro jednou tak dlouho, ale jsme tedy zase mladší, než oni.. Švagr na svou přítelkyni často nadává, chce ji vracet klíče a pak se dozvím tohle. Zatímco já kolem svého partnera tancuju a neměl snad důvod, aby na mě někdy někde nadával mezi lidmi jako to dělá jeho bratr. A tak mě nějak přišlo líto, že tam kde to vypada každou chvíli na rozchod, přišla svatba a dítě dříve než u nás.
Nezávidím, přeju jim to, ale toho zvláštního pocitu lítosti se nemůžu zbavit.
Já bych dítě už chtěla, vdávala bych se taky, ale stojím si za tím, že první svatba a potom dítě. A jelikož žádná žádost nepřišla.. Navíc dítě bohužel nějakou dobu kvůli práci přijít nemůže ač bych/bychom chtěli…
Nejvic mě ubiji ta představa, jak se tchanovci z toho budou moct s prominutím pos*at. Bude se mluvit o šatech, prstynkach, dortu, kočárku, jak ji roste bříško, bude se vybírat jméno a já tohle nebudu schopna ustát. Teď mne nikdo ještě nic nepredhazuje a je mně do pláče jen když si na vzpomenu na to, jaká šťastná žena to vlastně je i přes ty věčne rozbroje u nich..
Promiňte, potrebovala jsem se z toho vypsat..
Měla jste to některá stejně? Že na Vas dolehla lítost, i přesto že jste štěstí jiným přála a lítost jste se snažili ze sebe vytlačit a nešlo to?

Řekla bych, že je to stejný případ jako u nás v rodině já „nejmladší“ ze sestřenic jsem se vdala po skoro 3 letech vztahu a hned na to se „musela“ vdát sestřenka - já v tu dobu cca v 5-6 měsíci těhotenství a co čert nechtěl, nezapomněli oznámit, cze též čekají rodinu - prý omylem, přes HA a to spolu nebyli ani rok - jo tak evidentně láska, neřešila jsem to, na svatbu jsme šli. A teda nevím u nás v rodině nikdo kromě nás s partnerem a mamkama svatbu, dort, prstýnky neřešil a nikomu jsme to nepřesahovali - a to je můj chlap jedinej ženáč z jeho strany rodiny (co se týká „mladé generace“) a teda obě moje těhotenství se „řešila“ tak nějak normálně - vše v pořádku? jak se cítíš? Do jmen nám taky nikdo nekecal. Zase bych to tak neprožívala, když jim to tak přeješ hold na svatbě chytej kytku a pak ji chlapovi cpi pod nos, že příští rok jsi na řadě 

A bohužel, partnerova matka je taková, že tohle bude ohromně prožívat.
Už na první vánoční svátek mě predhazovala „kdyby bylo miminko, šla bych na procházku s kočárkem, ale co já tady teď…“
To už mě taky zamrzelo, kdyby to bylo tak snadné a šlo by to tak snadno, tak už mám třeba i dvě
No a takhle když to vysněné a vymodlene vnouce přijde, budeme o něm slychat všichni a pořád.. Na obědech se nebude řešit nic jiného, to samé se svatbou ani by mě to tolik netizilo, kdyby si to právě řešili jen mezi sebou, což ale nebudou a já to budu muset poslouchat

@JancaS84 píše:
Moje o 5 let mladší sestra se vdavala taky dřív než já. Původně jsem se měla vdavat první já, ale 6 týdnů před svatbou si to můj nastávající rozmyslel. Takže nikdy neni tak zle aby nemohlo být hůř. Buď ráda za to co máš a nesrovnavej se s ostatmima.

Ta svatba mě tak líto ani nepřijde, ta je na vůli člověka. Jen to miminko už člověk nemůže mít lusknutim prstů jako tu svatbu a můžou ho chtít partneři sebevíc 

@Anonymní píše:
Přiznej si, že je to závist a uleví se ti Já to znám, před nějakými lety jsem záviděla každé těhotné… ale uměla jsem si to přiznat. Ono pak přijde porovnávání dětí, bydlení a člověk je v pr…
S těma dětma jsem to chvilku cítila u první dcery, když všichni okolo - a naše umí to a tamto. Naučila jsem se to neřešit. Máme s manželem krásný vztah, tři zdravé děti. Bydlení nemáme ideální - zatím, protože manžel dělá všechno sám a tak to trvá. Jedni příbuzní mají všechno ze žurnálu a nad naším bydlením kroutí hlavou. Pravděpodobně o nás řekli i to, že bydlíme jako cikáni (protože to řekli o jiných známých). My se tomu smějeme. MY jsme spokojeni, my máme mezi sebou jasno a co říkají ostatní, neřešíme. Někdy sice nestačíme koukat, co lidi vymyslí, ale musíme se smát.
Mohla bych napsat deníček - příbuzenské vztahy a vztahy na malé vsi - ale by to bylo moc průhledné

Jak píšeš, asi to chce čas. Takhle to přišlo všechno v jeden den, do toho mám plno starostí a problémů okolo a tohle už mě jen večer úplně dorazilo
Děkuji za tvé názory 

@unuděná píše:
Ty si ale protiřečíš - v úvodu jsi psala, že dítě teď kvůli práci přijít nemůže, i když byste chtěli a zároveň, že nemanželské dítě by v rodině přítele neprošlo Tak si spíš ujasni, co chceš. Logicky pokud chcete dítě, ale až v manželství, tak by to chtělo zapracovat na té svatbě, ne? Tam práce snad překážkou není. Píšeš, že jste spolu dlouho, oba toužíte po rodině, ale dosud jste s tím nic neudělali? Proč?

Máme problémy, a tak i když bysme to dítě chtěli, tak ze zdravotních důvodů to tak snadno nepůjde. Proto i možná u nás není svatba ani tak žhavé téma, protože tu vlastně jen tak něco neuteče a ani nic/někdo nepřijde