Těhotenství a svatba švagrové
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Dovolte mi, abych se vypsala
Dozvěděla jsem se že příteluv bratr se bude ženit a že se svou přítelkyní čekají dítě. Vycházím s nimi tak nějak normalne, konflikty nemáme, ale zároveň si s nimi nejdeme sednout do hospody a ani se nenavstevujeme.
Všechno jim to přeju, ale i tak na mě dolehla nějaký pocit smutku. My jsme s partnerem spolu skoro jednou tak dlouho, ale jsme tedy zase mladší, než oni.. Švagr na svou přítelkyni často nadává, chce ji vracet klíče a pak se dozvím tohle. Zatímco já kolem svého partnera tancuju a neměl snad důvod, aby na mě někdy někde nadával mezi lidmi jako to dělá jeho bratr. A tak mě nějak přišlo líto, že tam kde to vypada každou chvíli na rozchod, přišla svatba a dítě dříve než u nás.
Nezávidím, přeju jim to, ale toho zvláštního pocitu lítosti se nemůžu zbavit.
Já bych dítě už chtěla, vdávala bych se taky, ale stojím si za tím, že první svatba a potom dítě. A jelikož žádná žádost nepřišla.. Navíc dítě bohužel nějakou dobu kvůli práci přijít nemůže ač bych/bychom chtěli…
Nejvic mě ubiji ta představa, jak se tchanovci z toho budou moct s prominutím pos*at. Bude se mluvit o šatech, prstynkach, dortu, kočárku, jak ji roste bříško, bude se vybírat jméno a já tohle nebudu schopna ustát. Teď mne nikdo ještě nic nepredhazuje a je mně do pláče jen když si na vzpomenu na to, jaká šťastná žena to vlastně je i přes ty věčne rozbroje u nich..
Promiňte, potrebovala jsem se z toho vypsat..
Měla jste to některá stejně? Že na Vas dolehla lítost, i přesto že jste štěstí jiným přála a lítost jste se snažili ze sebe vytlačit a nešlo to?
Prostě žárlíš a závidíš 
I když není moc co - zřejmě dítě nebylo
úplně plánované a svatba přišla jako logický krok před porodem, sama
píšeš, že takhle bys to nechtěla. Takže přestaň řešit je, sedni si
s přítelem a proberte, jak vidíte budoucnost. Možná vůbec netuší, že
bys ráda svatbu a chlapi jsou v tomhle občas docela natvrdlý 
Nicméně i kdyby se vymáčkl, rozhodně se
neberte a nepořizujte dítě ve fázi, kdy to má být jako snaha vyrovnat se
někomu jinému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No pokud je to tak jak píšeš, tak pořízení si dítěte a svatba samo o sobě nikomu štěstí nepřinese. Pokud jsou ve vztahu problémy, tak se spíše začnou postupně prohlubovat. Takže otázkou je, zda je na místě „závidět“. A vy se s partnerem nebavite o svatbě a dětech? Už podruhé mě dnes překvapuje, že žena má čekat na zadost o ruku. My jsme si s manželem povídali o budoucnosti, a pak jsme dospěli do okamžiku, že už jsme chtěli mít spolu děti a věděli, že nejprve chceme i svatbu. A vlastně až potom, kdy jsme věděli, jaka ta svatba bude, jsem byla velmi romanticky požádana o ruku. Asi bych to nechtěla nechat jen na partnerovi a čekat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Měla jsem něco podobného. My teda byli už vzití ale snažili jsme se
skoro rok o miminko a tenkrát to nějak vyplulo na povrch, že už bychom
chtěli. Švagrová byla s přítelem asi půl roku a okamžitě tenkrát
vysadili antikoncepci a zasnoubili se.. no do měsíce byla těhotná a já
pořád nic. To bylo náročný ale za pár měsíců se nám taky zadařilo
. Nikdy jsem se netajila tím že chci dvě děti
brzo od sebe takže když bylo malýmu půlroku začali jsme řešit druhý
mimčo. Švagrová vždycky tvrdila, že chce děti až tak po 3letech.. no
uplynuly dva měsíce já měla problémy takže jsem věděla že minimálně
půlroku bude trvat než se to povede a ona přišla že se jim stala nehoda a
čekaj druhý a že teda kdyby nehrozilo že za pár let už děti moct mít
nebude tak že by šla na potrat ale že si to teda nechaj. To mě znova dostalo
úplně na kolena… ale nakonec mi asi pomohlo vědomí toho, že my máme
krásnej vztah a vše k nám přijde ve správnej čas. Oni i když měli
všechno hned tak se věčně hádaj, na děti řvou a s penězma jdou z ruky
do huby. Já už mám teď měsíc před porodem druhýho mimča a vím že to
stálo za to si počkat 
držím pěsti ať je ti lépe
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Dovolte mi, abych se vypsala
Dozvěděla jsem se že příteluv bratr se bude ženit a že se svou přítelkyní čekají dítě. Vycházím s nimi tak nějak normalne, konflikty nemáme, ale zároveň si s nimi nejdeme sednout do hospody a ani se nenavstevujeme.
Všechno jim to přeju, ale i tak na mě dolehla nějaký pocit smutku. My jsme s partnerem spolu skoro jednou tak dlouho, ale jsme tedy zase mladší, než oni.. Švagr na svou přítelkyni často nadává, chce ji vracet klíče a pak se dozvím tohle. Zatímco já kolem svého partnera tancuju a neměl snad důvod, aby na mě někdy někde nadával mezi lidmi jako to dělá jeho bratr. A tak mě nějak přišlo líto, že tam kde to vypada každou chvíli na rozchod, přišla svatba a dítě dříve než u nás.
Nezávidím, přeju jim to, ale toho zvláštního pocitu lítosti se nemůžu zbavit.
Já bych dítě už chtěla, vdávala bych se taky, ale stojím si za tím, že první svatba a potom dítě. A jelikož žádná žádost nepřišla.. Navíc dítě bohužel nějakou dobu kvůli práci přijít nemůže ač bych/bychom chtěli…
Nejvic mě ubiji ta představa, jak se tchanovci z toho budou moct s prominutím pos*at. Bude se mluvit o šatech, prstynkach, dortu, kočárku, jak ji roste bříško, bude se vybírat jméno a já tohle nebudu schopna ustát. Teď mne nikdo ještě nic nepredhazuje a je mně do pláče jen když si na vzpomenu na to, jaká šťastná žena to vlastně je i přes ty věčne rozbroje u nich..
Promiňte, potrebovala jsem se z toho vypsat..
Měla jste to některá stejně? Že na Vas dolehla lítost, i přesto že jste štěstí jiným přála a lítost jste se snažili ze sebe vytlačit a nešlo to?
Možná si to nechceš přiznat nahlas, ale závidíš. Otázka je, jestli je
co, podle toho jak jejich vztah popisuješ. Jestli jim to neklape a berou se
protože musí, tak to žádná výhra není. Lepší než se vrtat v cizích
vztazích, je pečovat o ten vlastní. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Dovolte mi, abych se vypsala
Dozvěděla jsem se že příteluv bratr se bude ženit a že se svou přítelkyní čekají dítě. Vycházím s nimi tak nějak normalne, konflikty nemáme, ale zároveň si s nimi nejdeme sednout do hospody a ani se nenavstevujeme.
Všechno jim to přeju, ale i tak na mě dolehla nějaký pocit smutku. My jsme s partnerem spolu skoro jednou tak dlouho, ale jsme tedy zase mladší, než oni.. Švagr na svou přítelkyni často nadává, chce ji vracet klíče a pak se dozvím tohle. Zatímco já kolem svého partnera tancuju a neměl snad důvod, aby na mě někdy někde nadával mezi lidmi jako to dělá jeho bratr. A tak mě nějak přišlo líto, že tam kde to vypada každou chvíli na rozchod, přišla svatba a dítě dříve než u nás.
Nezávidím, přeju jim to, ale toho zvláštního pocitu lítosti se nemůžu zbavit.
Já bych dítě už chtěla, vdávala bych se taky, ale stojím si za tím, že první svatba a potom dítě. A jelikož žádná žádost nepřišla.. Navíc dítě bohužel nějakou dobu kvůli práci přijít nemůže ač bych/bychom chtěli…
Nejvic mě ubiji ta představa, jak se tchanovci z toho budou moct s prominutím pos*at. Bude se mluvit o šatech, prstynkach, dortu, kočárku, jak ji roste bříško, bude se vybírat jméno a já tohle nebudu schopna ustát. Teď mne nikdo ještě nic nepredhazuje a je mně do pláče jen když si na vzpomenu na to, jaká šťastná žena to vlastně je i přes ty věčne rozbroje u nich..
Promiňte, potrebovala jsem se z toho vypsat..
Měla jste to některá stejně? Že na Vas dolehla lítost, i přesto že jste štěstí jiným přála a lítost jste se snažili ze sebe vytlačit a nešlo to?
Řekla bych, že je to stejný případ jako u nás v rodině já
„nejmladší“ ze sestřenic jsem se vdala po skoro 3 letech vztahu a hned
na to se „musela“ vdát sestřenka - já v tu dobu cca v 5-6 měsíci
těhotenství a co čert nechtěl, nezapomněli oznámit, cze též čekají
rodinu - prý omylem, přes HA 
a to spolu nebyli ani rok - jo tak evidentně
láska, neřešila jsem to, na svatbu jsme šli. A teda nevím u nás
v rodině nikdo kromě nás s partnerem a mamkama svatbu, dort, prstýnky
neřešil a nikomu jsme to nepřesahovali - a to je můj chlap jedinej ženáč
z jeho strany rodiny (co se týká „mladé generace“) a teda obě moje
těhotenství se „řešila“ tak nějak normálně - vše v pořádku? jak
se cítíš? Do jmen nám taky nikdo nekecal. Zase bych to tak neprožívala,
když jim to tak přeješ hold na svatbě chytej kytku a pak ji chlapovi
cpi pod nos, že příští rok jsi na řadě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
O dětech i svatbě se bavíme, ví to, navíc je z křesťanske rodiny a
nemanželské dítě by tam ani neprošlo..
Včera když jsme se to dozvěděli mě to docela vzalo, přišlo prostě líto,
žádná závist, jen že tam to přišlo i přes neshody s my v krásném
vztahu nic a budu muset od tchanovcu poslouchat jak miminko roste apod 
a tohle se bojím že mě rozbrečí snad
pokaždé
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
A bohužel, partnerova matka je taková, že tohle bude ohromně
prožívat.
Už na první vánoční svátek mě predhazovala „kdyby bylo miminko, šla
bych na procházku s kočárkem, ale co já tady teď…“
To už mě taky zamrzelo, kdyby to bylo tak snadné a šlo by to tak snadno, tak
už mám třeba i dvě 
No a takhle když to vysněné a vymodlene vnouce přijde, budeme o něm
slychat všichni a pořád.. Na obědech se nebude řešit nic jiného, to samé
se svatbou ani by mě to tolik netizilo,
kdyby si to právě řešili jen mezi sebou, což ale nebudou a já to budu
muset poslouchat
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Moje o 5 let mladší sestra se vdavala taky dřív než já. Původně jsem se měla vdavat první já, ale 6 týdnů před svatbou si to můj nastávající rozmyslel. Takže nikdy neni tak zle aby nemohlo být hůř. Buď ráda za to co máš a nesrovnavej se s ostatmima.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@JancaS84 píše:
Moje o 5 let mladší sestra se vdavala taky dřív než já. Původně jsem se měla vdavat první já, ale 6 týdnů před svatbou si to můj nastávající rozmyslel. Takže nikdy neni tak zle aby nemohlo být hůř. Buď ráda za to co máš a nesrovnavej se s ostatmima.
Ta svatba mě tak líto ani nepřijde, ta je na vůli člověka. Jen to
miminko už člověk nemůže mít lusknutim prstů jako tu svatbu a můžou ho
chtít partneři sebevíc 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
O dětech i svatbě se bavíme, ví to, navíc je z křesťanske rodiny a nemanželské dítě by tam ani neprošlo..
Včera když jsme se to dozvěděli mě to docela vzalo, přišlo prostě líto, žádná závist, jen že tam to přišlo i přes neshody s my v krásném vztahu nic a budu muset od tchanovcu poslouchat jak miminko roste apod
Přiznej si, že je to závist a uleví se ti 
Já to znám, před nějakými lety jsem
záviděla každé těhotné… ale uměla jsem si to přiznat. Ono pak přijde
porovnávání dětí, bydlení a člověk je v pr…
S těma dětma jsem to chvilku cítila u první dcery, když všichni okolo -
a naše umí to a tamto. Naučila jsem se to neřešit. Máme s manželem
krásný vztah, tři zdravé děti. Bydlení nemáme ideální - zatím,
protože manžel dělá všechno sám a tak to trvá. Jedni příbuzní mají
všechno ze žurnálu a nad naším bydlením kroutí hlavou. Pravděpodobně
o nás řekli i to, že bydlíme jako cikáni (protože to řekli o jiných
známých). My se tomu smějeme. MY jsme spokojeni, my máme mezi sebou jasno a
co říkají ostatní, neřešíme. Někdy sice nestačíme koukat, co lidi
vymyslí, ale musíme se smát.
Mohla bych napsat deníček - příbuzenské vztahy a vztahy na malé vsi - ale
by to bylo moc průhledné
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Přiznej si, že je to závist a uleví se ti
S těma dětma jsem to chvilku cítila u první dcery, když všichni okolo - a naše umí to a tamto. Naučila jsem se to neřešit. Máme s manželem krásný vztah, tři zdravé děti. Bydlení nemáme ideální - zatím, protože manžel dělá všechno sám a tak to trvá. Jedni příbuzní mají všechno ze žurnálu a nad naším bydlením kroutí hlavou. Pravděpodobně o nás řekli i to, že bydlíme jako cikáni (protože to řekli o jiných známých). My se tomu smějeme. MY jsme spokojeni, my máme mezi sebou jasno a co říkají ostatní, neřešíme. Někdy sice nestačíme koukat, co lidi vymyslí, ale musíme se smát.
Mohla bych napsat deníček - příbuzenské vztahy a vztahy na malé vsi - ale by to bylo moc průhledné
Jak píšeš, asi to chce čas. Takhle to přišlo všechno v jeden den, do
toho mám plno starostí a problémů okolo a tohle už mě jen večer úplně
dorazilo
Děkuji za tvé názory
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ta svatba mě tak líto ani nepřijde, ta je na vůli člověka. Jen to miminko už člověk nemůže mít lusknutim prstů jako tu svatbu a můžou ho chtít partneři sebevíc
Ty si ale protiřečíš - v úvodu jsi psala, že dítě teď kvůli práci
přijít nemůže, i když byste chtěli a zároveň, že nemanželské dítě
by v rodině přítele neprošlo Tak si spíš ujasni, co chceš. Logicky pokud
chcete dítě, ale až v manželství, tak by to chtělo zapracovat na té
svatbě, ne? Tam práce snad překážkou
není. Píšeš, že jste spolu dlouho, oba toužíte po rodině, ale dosud jste
s tím nic neudělali? Proč?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@unuděná píše:
Ty si ale protiřečíš - v úvodu jsi psala, že dítě teď kvůli práci přijít nemůže, i když byste chtěli a zároveň, že nemanželské dítě by v rodině přítele neprošlo
Máme problémy, a tak i když bysme to dítě chtěli, tak ze zdravotních důvodů to tak snadno nepůjde. Proto i možná u nás není svatba ani tak žhavé téma, protože tu vlastně jen tak něco neuteče a ani nic/někdo nepřijde
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Zakladatelko můžu tě uklidnit akorát tím, že teď se zaostří
pozornost i na tvého liknaveho přítele. Těm kecum neujdete ani jeden, tak
jen v klidu odpovidej, že je přece jasné, že nejdřív svatba a potom
dítě a že ty jsi o ruku požádána nebyla. Jako kolovratek.
Chápu, že je ti to líto, zároveň chapej, že každý má jiné tempo a
jiné priority. Preju ti, ať se s tím brzy srovnas. Nikdy nevíš, třeba se
rozvedou, ono dítě je pro nestabilní vztah velká zátěž. Informace
o svatbě poslouchej, budou se ti jednou hodit 👍 Možná když se
budeš i trochu aktivně angažovat, tchyni partnera trochu popostrci. Hodně
štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Svatba v zahraničí jak by jste se rozhodli vy
- První miminko / těhotenství
- Tehotenstvi a pozitivní a negativní test.
- Čerstvé těhotenství - termín porodu říjen 2021
- Těhotenství a konec pracovní smlouvy
- Biochemické těhotenství a snažení?
- Můžu poznat těhotenství takto brzy?
- Ultrazvuk močového měchýře v těhotenství
Dovolte mi, abych se vypsala
Dozvěděla jsem se že příteluv bratr se bude ženit a že se svou přítelkyní čekají dítě. Vycházím s nimi tak nějak normalne, konflikty nemáme, ale zároveň si s nimi nejdeme sednout do hospody a ani se nenavstevujeme.
Všechno jim to přeju, ale i tak na mě dolehla nějaký pocit smutku. My jsme s partnerem spolu skoro jednou tak dlouho, ale jsme tedy zase mladší, než oni.. Švagr na svou přítelkyni často nadává, chce ji vracet klíče a pak se dozvím tohle. Zatímco já kolem svého partnera tancuju a neměl snad důvod, aby na mě někdy někde nadával mezi lidmi jako to dělá jeho bratr. A tak mě nějak přišlo líto, že tam kde to vypada každou chvíli na rozchod, přišla svatba a dítě dříve než u nás.
Nezávidím, přeju jim to, ale toho zvláštního pocitu lítosti se nemůžu zbavit.
Já bych dítě už chtěla, vdávala bych se taky, ale stojím si za tím, že první svatba a potom dítě. A jelikož žádná žádost nepřišla.. Navíc dítě bohužel nějakou dobu kvůli práci přijít nemůže ač bych/bychom chtěli…
Nejvic mě ubiji ta představa, jak se tchanovci z toho budou moct s prominutím pos*at. Bude se mluvit o šatech, prstynkach, dortu, kočárku, jak ji roste bříško, bude se vybírat jméno a já tohle nebudu schopna ustát. Teď mne nikdo ještě nic nepredhazuje a je mně do pláče jen když si na vzpomenu na to, jaká šťastná žena to vlastně je i přes ty věčne rozbroje u nich..
Promiňte, potrebovala jsem se z toho vypsat..
Měla jste to některá stejně? Že na Vas dolehla lítost, i přesto že jste štěstí jiným přála a lítost jste se snažili ze sebe vytlačit a nešlo to?