Těhotenství s obezitou a úzkostmi?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
xxxpianist
Povídálka 14 příspěvků 08.08.19 22:48
Těhotenství s obezitou a úzkostmi?

Ahoj holky,
obracím se POUZE na ty z vás, které mají zkušenost se 2 záležitostmi z názvu, tedy - obezita v těhotenství a úzkosti-úzkostná porucha v těhotenství.
Mám zkušenosti s obezitou a snahou o hubnutí mám už od puberty, všichni v rodině jsme tlustý, ať děláme co děláme. Rodině jako jediná pomohla dělená strava podle Kořínkové, nicméně změna nebyla trvalá… Maximum, co se mi kdy podařilo (a jsem na to doteď hrdá) je, že jsem před 3lety zhubla ze 100kg na 85. Bohužel jsem nevydržela ten přísný režim a šílenou dřinu kdy jsem padala na hubu každý den po dobu 1roku, na vysoké jsem měla hodně stresu a během zkouškového bylo dodržení režimu a stravy to poslední, co jsem řešila. Kila šly zpět plus jojo efektem dalších 10 nahoru.
S přítelem začínáme pomalu plánovat rodinu, tak nějak do roka či dvou bychom rádi počali. Mám obavu jít do těhotenství s mými cca 110kg, nevím, jak velké tělo na mateřské změny reaguje, i bez těhotenství mě pobolívají záda od břicha a obrovských prsou. Snažím se jíst zdravě, vyváženě, omezovat jednoduché sacharidy, zařazovat zeleninu, ovoce, pravidelný pohyb (procházky, cvičení s vlastní vahou). To se děje asi měsíc, zatím bez výsledků na váze, jen pár cm dolů a srovnaly se mi střevní potíže, aspoň to je ale super, prozatím. :palec:
Druhá část se týká mé úzkostné poruchy, mám formu generalizované úzkostné poruchy s panickými atakami. Trpím jí už vlastně 10let, léčena je 6-7let. Zvládám ji myslím docela dobře, semtam panika přijde, celkově ale o 80% lepší než před lety. Beru pouze slabá antidepresiva Elicea 10mg denně (a to ještě mnohdy zapomenu) :lol:. Hodně jsem vybojovala svojí psychickou prací a vůlí, vysadit jsem se snažila již 3×, bohužel se pak vracely stavy, kdy jsem nebyla schopna fungovat (zasvěcené asi, bohužel, ví oč jde :zed: ). S mojí výbornou psychiatričkou jsme řešily možnost pokračování v medikaci po dobu těhotenství, prý to možné je. :srdce: Dodala mi dost kuráže, ale chci vědět VAŠI zkušenost.

Můj dotaz na vás, milá děvčátka, je dvojí: Vy, co bojujete s obezitou, jak se vám podařilo trvale zhubnout - a pokud jste baculky přes 100kg, jak jste prospívaly v těhu a poté rodily? /já mám 110kg a 175cm/ :oops:
A vy drahé spolubojovnice s úzkostnými stavy, jak jste zvládly obtížné období těhotenství, šestinedělí apod?
Moc děkuji předem za odpovědi, ráda si tu s vámi pokecám :) :kytka:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Sue2008
Zasloužilá kecalka 511 příspěvků 08.08.19 23:10

Já mám podobnou výšku jako ty, váhu o něco nižší (podle BMI už taky obezita :roll: ). Mám za sebou dvě těhotenství. Obě proběhly jen s běžnými problémy a porody byly taky fajn. Je fakt, že před prvním těhotenstvím jsem měla celkem kondičku: brusle, plavání, hory, cvičení… U druhého zase běhání za batoletem :mrgreen:. Najdi si nějakou formu pohybu, co tě baví (a né jenom kvůli hubnutí). Je fajn mít z čeho brát.
Za druhé jsem obě těhotenství brala AD Cipralex pro GAD. Dcery jsou obě zdravé. Já jsem to taky zvládla, hormony sice někdy lítají, ale to i „zdravým“ ženským. Co to udělá s tebou ti nikdo do předu neřekne.

Leviatan
Závislačka 3182 příspěvků 08.08.19 23:11

Ahoj, ja jsem zhubla ze 130 na 110 a pak jsem otěhotněla. Mám 172cm. Někdo v tehu hubne ale já musela furt jíst jinak jsem zvracela a jelikož jsem chodila do práce do 7 měsíce tak se mučit nešlo a hodně jsem přibrala. Rodila jsem se 140 :pensive: a šlo to dobře. Porodila jsem přirozené a neměla jsem problémy. V podstatě mě nic nebolelo celé těhotenství. Jsem hruška takže břicho vyrovnalo mou figuru :grin:

Úzkostně depresivní poruchu mám také ale v tehu to bylo ok. Problém nastal po porodu kdy se mi rozjela silná poporodní úzkost. Bylo to fakt strašně bála jsem se že zkoncim na psychiatrii. Manžel měl osetrovacku než jsem se dostala z nejhoršího protože jsem se nezvládala o dítě postarat, nebo spíš když jsem byla s ním sama měla jsem panické ataky že ho upustim, že zkolabuju a bude sám atd… a také jsem nemihla spát. Dál beru ad a stále ještě trochu úzkost mám.

Tak bych si dopředu připravila na tuto variantu a že aby měl kdo pečovat o miminko kdybys ty nemohla. Také bych zvážila zda kojit. Já ukončila kojení poté co jsem se dostala na dno a moc mi to pomohlo.bono ty laktační hormony jsou silné i na zdravou ženu. Pro labilní už je to dost.

Žij zdravě a uvidíš.

xxxpianist
Povídálka 14 příspěvků 08.08.19 23:32
@Sue2008 píše:
Já mám podobnou výšku jako ty, váhu o něco nižší (podle BMI už taky obezita :roll: ). Mám za sebou dvě těhotenství. Obě proběhly jen s běžnými problémy a porody byly taky fajn. Je fakt, že před prvním těhotenstvím jsem měla celkem kondičku: brusle, plavání, hory, cvičení… U druhého zase běhání za batoletem :mrgreen:. Najdi si nějakou formu pohybu, co tě baví (a né jenom kvůli hubnutí). Je fajn mít z čeho brát.
Za druhé jsem obě těhotenství brala AD Cipralex pro GAD. Dcery jsou obě zdravé. Já jsem to taky zvládla, hormony sice někdy lítají, ale to i „zdravým“ ženským. Co to udělá s tebou ti nikdo do předu neřekne.

Tak to jsi měla dobrou kondičku, já budu muset ještě hodně zabrat. Zadejchám se do schodů před bytem (3.patro) :lol: Jinak mně pohyb docela baví, jen prostě nevydržim nic.
Jinak se ani tak nebojim toho, že by mi „hráblo“ po porodu, jako spíš aby třeba mimčo tím nějak nestrádalo, že mamča bere trvale tyhle léky. :oops:
Ještě jsem nenapsala, že mám za sebou jedno přerušení těhu v 5tt před rokem a něco. :,( Zároveň jsem se starala o děti toho ex blba.. ty hormonální změny jsem zvládla a cyklus se vrátil, psychika se bohužel vzpamatovávala další rok z toho traumatu ze ztráty (miluju děti a chtěla jsem je, ale byla hrozná situace, partner, bez zázemí.. po potratu jsem se sesypala a proto se zas vrátila k lékům)… Vše jsem ale postupně zpracovala, věděla jsem, že to v mym srdci a hlavě nesmí zůstat. Už je to za mnou, díkybohu.
Jinak, jak jsi to měla s kojením při AD, je to s tím normálně možné? Moc ráda bych kojila :srdce:

xxxpianist
Povídálka 14 příspěvků 08.08.19 23:39
@Leviatan píše:
Ahoj, ja jsem zhubla ze 130 na 110 a pak jsem otěhotněla. Mám 172cm. Někdo v tehu hubne ale já musela furt jíst jinak jsem zvracela a jelikož jsem chodila do práce do 7 měsíce tak se mučit nešlo a hodně jsem přibrala. Rodila jsem se 140 :pensive: a šlo to dobře. Porodila jsem přirozené a neměla jsem problémy. V podstatě mě nic nebolelo celé těhotenství. Jsem hruška takže břicho vyrovnalo mou figuru :grin:

Úzkostně depresivní poruchu mám také ale v tehu to bylo ok. Problém nastal po porodu kdy se mi rozjela silná poporodní úzkost. Bylo to fakt strašně bála jsem se že zkoncim na psychiatrii. Manžel měl osetrovacku než jsem se dostala z nejhoršího protože jsem se nezvládala o dítě postarat, nebo spíš když jsem byla s ním sama měla jsem panické ataky že ho upustim, že zkolabuju a bude sám atd… a také jsem nemihla spát. Dál beru ad a stále ještě trochu úzkost mám.

Tak bych si dopředu připravila na tuto variantu a že aby měl kdo pečovat o miminko kdybys ty nemohla. Také bych zvážila zda kojit. Já ukončila kojení poté co jsem se dostala na dno a moc mi to pomohlo.bono ty laktační hormony jsou silné i na zdravou ženu. Pro labilní už je to dost.

Žij zdravě a uvidíš.

Jo, slyšela jsem, že holky při těle v těhu hubly, protože zvracely, nebo prostě víc dbaly na životosprávu a nějak to šlo samo dolů. Uvidím, ale vím, že chci do těhu jít s méně kily.
Mohu se zeptat, ta poporodní úzkost, bylo to něco ve stylu úzkostných/panických záchvatů? Já si vlastně neumím představit, že by mě to chytalo s dětmi, já mám práci, kde s dětmi dělám den co den a vlastně mám pocit, že děti mě drží od úzkostí, jsou to takový čistý dušičky a s nimi zapomínám na trápení.
Ohledně mateřských hormonů, jak jsem odepisovala slečně nad tebou, zažila jsem 5týdenní těhotenství a bylo to těžké, ale ono šlo o situaci, kdybych měla milujícího podporujícího partnera, zvládla bych to, to prostě vím. Co se mateřství a vůbec starání o dětí týče, cítím, že to je moje silná stránka, vše okolo mateřství mě spíše uklidňuje a cítím, že to je něco, na co se neskutečně těším. :srdce: Snad jen toho nevyspání se bojím skrz tu labilnější psychiku. 8o Jinak můj milej je super, opora, pochopení a láska. Kdybych měla špatné období, vím, že on by to zvládl a pomohl mi. Už mě zažil s celodenními úzkostmi na začátku našeho vztahu, kdy to bylo ještě fakt hrozný po tom traumatu z minulého vztahu.

xxxpianist
Povídálka 14 příspěvků 08.08.19 23:43
@Leviatan píše:
V podstatě mě nic nebolelo celé těhotenství. Jsem hruška takže břicho vyrovnalo mou figuru :grin:

Jo a to je právě to, já jsem jabko, mám pupek i bez mrňouse v sobě :lol: plus fakt velká prsa (velikost F). A bolí mě často záda. Takže fakt musim-chci zhubnout :) drž mi palečky.
No a kojit je moje přání. Celej život se tahám s velkejma prsama a hrozně ráda bych mrňouse jednou kojila a cítila to propojení… Ale je dobře, žes to napsala. Budu počítat i s tou možností jako se stala tobě.

Helca83
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 09.08.19 05:39

@xxxpianist Zdravim, je to sice mimo Tvuj dotaz, ale neda mi to. Nemam zkusenost s nadvahou ani AD, ale take mam vetsi prsa, a chci reagovat na Tve prani ohledne kojeni. Sice to obecne vypada ze to je ta nejprirozenejsi vec na svete, ale radej nic neplanuj, uvidis jak to pak pujde… ona je to totiz celkem veda, ne vzdy to jde, ackoli bys treba chtela… a taky to nekomu neni prijemne (rozzvykane bradavky, praskliny, atd atd)… takze se pak pripadne zarid dle aktualni situace a hlavne, kdyby to neslo, vubec si nic nevycitej. Casto to na chvili “polozi” i maminku bez AD, protoze dnesni medialni obraz je, ze je normalni kojit, zena si pak muze pripadat neschopna, nesikovna… dite se krouti a treba i odmita prso (ma vlastni zkusenost)… malokdo otevrene prizna, ze kojeni neni az takova prca jak se to prezentuje. Hodne stesti :mavam:

S.Berankinová
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 09.08.19 06:35

Ahoj, já jsem aktuálně 19tt a vážím 109. Začínala jsem na 105. Váha a jídlo celkově je moje životní prokletí. Při prvním těhu jsem začínala na 90 a rodila se 108. Je to hnus a nesnáším to šíleně. Stydím se přede všemi i před manželem. Ale… mám okolo sebe spoustu krásných štíhlých kamarádek a známých, kterým nejde vůbec otěhotnět a vím, že by to se mnou z fleku vyměnily. Moje jedno dítě a teď to druhé na cestě je moje slunce na tomhle světě. Manžel je úžasný. Jsem neskutečně šťastná. První těhotenství bylo normální, jen byla těhucukrovka. Ale žádné komplikace. Občas nějaká ta poznámka od doktorů o mé váze. Teď to druhé je trochu náročnější, ale taky jsem o dost starší a je to znát. Mám opět cukrovku, ale jinak je vše ok. Na kojení jsem se moc těšila. Mám obrovská prsa. Nešlo to. Ani kapka. Už z porodnice jsme odcházeli s lahvičkami. Strašně mě to sebralo. Trpěla jsem pak slušnou poporodní depresí. Teď už vím, že to není to nejdůležitější na světě a svoji hlavu jsem tak nastavila, abych se z toho zase nehroutila, když to nepůjde. Celkově jsem měla veliká očekávání, jak bude ten příval mateřské lásky, jak to bude úžasné, jak budu kojit, jak budeme všichni šťastní. Jo… prdlačku. Ale už vím, že s tím mám problém. Mám totiž vždy přehnaná očekávání, která se nenaplní a mě to pak dostane do kolen. Takže teď neočekávám nic. Těším se z toho teď, nic neplánuju. Po prvním porodu jsem už už sahala po AD, ale pak jsem si řekla, že to svinstvo brát prostě nebudu, že se z toho dostanu sama. Začala jsem vlastní duševní terapii, užívala bylinky a pomalu to bylo lepší a lepší. Teď ještě někdy takové depresivní záchvaty mívám, vůbec teď když se mnou hází hormony. Normálně létám na obláčku a pak přijde den, kdy se brodím bahnem. Ale zopakuju si, co všechno mám, a je to zase dobré. :mavam: :kytka:

Freeandwild
Kecalka 283 příspěvků 09.08.19 06:57

Ahoj, pokud je obézní celá rodina, bývají to zakořeněné stravovací návyky - když se Ti podaří z nich vybřednout a správně si nastavit příjem vs. výdej, půjde to určitě lépe. Plus někteří lidé mají zkrátka silnější hormony hladu, kterým se těžko poroučí. Ale pokud se Ti nebude dařit zhubnout, určitě je přinejmenším lepší pokusit se dostat do lepší kondice a získat vyšší podíl aktivní (svalové) hmoty - zrychlí se Ti metabolismus, zmenší se zátěž na bolavá záda i na kardiovaskulární systém a další věci. Držím palce :hug: Klidně mi napiš, kdybys chtěla, u mě v rodině jsou taky všichni obézní nebo s větší nadváhou a mně se podařilo najít nějaký systém, jak z toho ven.

luccifera
Ukecaná baba ;) 1803 příspěvků 09.08.19 07:05

Ja mela prvni tehu s nadvahou a pribrala asi 17 kg. 5 kg mi zustalo a tovnou rikam, ze co znam holky plochodraznice, kojily jak profi kojne. My prsatice (ja G) naopak nula bodou. A stalo me to hodne sil plne kojit aspon do sesteho mesice. V deviti mesicich jsem odstavovala.

Sue2008
Zasloužilá kecalka 511 příspěvků 09.08.19 07:13

@xxxpianist já jsem měla štěstí a kojení jsem zvládla bez problémů i s AD. První dceru přes 2 roky, plynule jsem navázala s druhou (ted 10m a nevypadá, že by chtěla přestat). Prsa taky F. Já jsem měla štěstí a u prvního těhotenství jsem přibrala asi 2kg (nejdřív mi bylo zle a hubla jsem). Nosila jsem obyčejně kalhoty a v porodnici jsem nechala asi 10 kg - super dieta 8) Druhé těhotenství to bylo asi do 8 kg. Zato jsem pak nedostatek spánku kompenzovala kávou a sladkostmi a je to bohužel poznat :( Pohybem jsem v podstatě bojovala i s nemoci, prostě jsem si zakázala sedět sama doma, s chlapem to pak bylo trochu horší, ale to jsme zas měli jiné „aktivity“ :oops:.

ConsuelaBananahamock
Nováček 7 příspěvků 09.08.19 07:50

Ahoj, co se týká AD, osobní zkušenosti nemám, ale s nadváhou před těhotenstvím (i když ne takovou jako ty) ano.
Je super, že přemýšlíš takhle dopředu a chceš se svoji váhou něco udělat. Je to opravdu velmi rozumné rozhodnutí (i když tady najdeš spoustu diskuzí a stížností obézních maminek, že si pan doktor dovolil zmínit, že nemají ideální váhu…). Neříkám že není možné porodit zdravé dítě s nadváhou. Těhotenství je ale samo o sobě tak extrémní zátěž pro tělo, že je vhodné na něj být dobře připravena. A to ty, když píšeš že se zadýcháš do schodů zrovna nejsi. A není to jen o těhotenství, ale přeci nechceš vychovat dítě se stejně špatnými stravovacími návyky, které si v dospělosti řekne „holt to mám po rodičích v genech“. Geny svojí roli hrají, ale většinu těch kil si „vyžereme“ sami (doufám že si ten výraz nebereš osobně).
Radila bych ti svěřit se do rukou výživového poradce, který ti ukáže cestu kudy jít a během té cesty tě bude motivovat a dávat pomocnou ruku abys věděla co a jak. Pomůže ti nastavit dlouhodobě udržitelný režim (což dělená strava opravdu není) a naučí tě přemýšlet o jídle jinak. Musíš být připravena na to, že to stojí pevnou vůli a v neposlední řadě taky peníze. Ale je to jedna z nejlepších investic do sebe sama. Pokud řešíš problémy s úzkostmi, tak určitě víš, že investovat sama do sebe je jedna z nejlepších investic. Určitě jde objednat se k obezitologovi přes pojišťovnu, ale když si to sama zaplatíš, alespoň budeš mít motivaci to nevzdát! :) Sama jsem byla nejdřív na pojišťovnu a se soukromým poradcem se to nedá srovnat. Před těhotenstvím jsem s poradcem zhubla 15kg. A to jen upravením jídelníčku a přidáním pohybu, který mě bavil. Nechci tu dělat reklamu žádné konkrétní firmě, ale kdyby tě zajímalo co a jak, tak se klidně ptej.
Držím moc palce ať to vyjde!

Denisa56
Kelišová 6853 příspěvků 09.08.19 08:06

S tou změnou stravovacích návyků vydrž dál, nevzdávej to, měsíc je krátká doba, aby se to při téhle váze viditelně projevilo. Kdysi jsem měla stejně jako ty (měřím stejně) a když jsem se obula do hubnutí, tak si pamatuju, že po prvním měsíci jsem se cítila odlehčeněji, ale vidět na mě nic nebylo, po druhém jsem zaznamenala krapet volnější oblečení v pase a od třetího měsíce se to pak najednou zbláznilo a šlo to dolů celkem rychle, takže mě to hubnutí začalo děsně bavit. Tak to prosím tě nevzdávej, nejhorší máš za sebou, ten první měsíc, kdy se člověk morduje a má pocit, že je to stejně k ničemu. Není, drž se dál a do Vánoc můžeš mít klidně pod devadesát. A to už při téhle výšce vypadá celkem obstojně. :kytka:

xxxpianist
Povídálka 14 příspěvků 09.08.19 11:47

Jee holky, moc díky za povzbuzující odpovědi a nic se nebojte, já jsem beran a když se pustím do něčeho, o čem jsem pevně přesvědčena, nepřestanu. :pankac: Když jsem tehdy měla 85 kilo - což pro mnohé holky by byla jakože sloní váha - já vypadala k světu a naprosto v normálu, byla jsem na svou postavu po xx letech pyšná. Jen mě sejří, že došlo na ten jojo efekt. :pocitac:
Jsem teda hodně zvědavá na tu psychickou stránku po porodu. Nesnášim nevyspání, když nespim aspoň 7-8h, mám zažívací potíže, bolí mě celý tělo a prostě je to děs…
Vím, že mám skvělého partnera, co mi se vším pomůže. Moje máma po porodu byla úplně na dně, ale říkala že to bylo tím vědomím, že táta se o mě nezajímá a měla strach jak to bez něj dá, už v porodnici jí volali psychiatra. Já jsem sice také labilnější, ale prostě partner je natolik hodnej a starostlivej a tak se těší na rodičovské povinnosti, že jsem přesvědčena, že to s ním dám.
Tak uvidíme :)

xxxpianist
Povídálka 14 příspěvků 09.08.19 11:56
@ConsuelaBananahamock píše:
Ahoj, co se týká AD, osobní zkušenosti nemám, ale s nadváhou před těhotenstvím (i když ne takovou jako ty) ano.
Je super, že přemýšlíš takhle dopředu a chceš se svoji váhou něco udělat. Je to opravdu velmi rozumné rozhodnutí (i když tady najdeš spoustu diskuzí a stížností obézních maminek, že si pan doktor dovolil zmínit, že nemají ideální váhu…). Neříkám že není možné porodit zdravé dítě s nadváhou. Těhotenství je ale samo o sobě tak extrémní zátěž pro tělo, že je vhodné na něj být dobře připravena. A to ty, když píšeš že se zadýcháš do schodů zrovna nejsi. A není to jen o těhotenství, ale přeci nechceš vychovat dítě se stejně špatnými stravovacími návyky, které si v dospělosti řekne „holt to mám po rodičích v genech“. Geny svojí roli hrají, ale většinu těch kil si „vyžereme“ sami (doufám že si ten výraz nebereš osobně).
Radila bych ti svěřit se do rukou výživového poradce, který ti ukáže cestu kudy jít a během té cesty tě bude motivovat a dávat pomocnou ruku abys věděla co a jak. Pomůže ti nastavit dlouhodobě udržitelný režim (což dělená strava opravdu není) a naučí tě přemýšlet o jídle jinak. Musíš být připravena na to, že to stojí pevnou vůli a v neposlední řadě taky peníze. Ale je to jedna z nejlepších investic do sebe sama. Pokud řešíš problémy s úzkostmi, tak určitě víš, že investovat sama do sebe je jedna z nejlepších investic. Určitě jde objednat se k obezitologovi přes pojišťovnu, ale když si to sama zaplatíš, alespoň budeš mít motivaci to nevzdát! :) Sama jsem byla nejdřív na pojišťovnu a se soukromým poradcem se to nedá srovnat. Před těhotenstvím jsem s poradcem zhubla 15kg. A to jen upravením jídelníčku a přidáním pohybu, který mě bavil. Nechci tu dělat reklamu žádné konkrétní firmě, ale kdyby tě zajímalo co a jak, tak se klidně ptej.
Držím moc palce ať to vyjde!

Hele, takhle. Zdravé stravovací návyky mi nejsou vůbec cizí. A když jsem tehdy zhubla, říkala jsem si, že to asi fakt bude tak, že se dědí ne sklon k přibírání, ale stravovací návyky. Ale zase u nás doma se nejedlo zas tak otřesně, aby všichni vypadali tak jak vypadali. A jiné moje kámošky jedly mnohem víc nezdravě a byly jak proutek. Takže ony nějaké ty dispozice tam hrát roli musí. Každopádně se na ně nehodlám vymlouvat. :lol:
Jinak dnes se chci ozvat panu doktorovi, kterého máme jako závodního (nebo jak se tomu říká). Je to zároveň obezitolog a zároveň otec holčičky, kterou učím. Takže by mě třeba i mohl vzít přednostně, haha :lol: no uvidíme. Ale máš pravdu, je to jedna z těch dobrých investic a peněz mi líto teda fakt nebude.
Jinak moje známá, co v těhu přibrala a už nikdy neshodila, ba naopak, mi tohle všecko vymlouvá. Doslova napsala „Prosim te chceš děti stejně priberes můžeš bejt ještě jednou taková a stejně to nepomaha jak jsem četla a slysela“… :zed: Ale já jí vysvětlila svoje stanovisko, na kterém trvám. NECHCI jít do těhotenství s touhle váhou, nedělá mi dobře ji mít. Ať ji třeba i mám na konci těhotenství, ale fakt ne jako startovní váhu.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama