Reklama

Těším se na něj, ale když ho uvidím, jsem naštvaná

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.18 20:46
těším se na něj, ale když ho uvidím, jsem naštvaná

Ahoj,

prosím anonymně - zažívám takové zvláštní pocity. S přítelem jsme asi dva roky, nebydlíme spolu. Já mám děti, on už ne. Když někam spolu jedeme nebo jdeme, tak se na něj (anebo možná tu aktivitu) těším, ale když ho uvidím, tak se objeví takový pocit naštvanosti (vyvolá to třeba jeho postoj, když na mě čeká, jeho výraz určité naštvanosti, taška, do které si zabalí třeba plavky (stydím se), kalhoty… prostě něco). Takže moje těšení úplně zmizí a jsem někdy i protivná. Ty další pocity jsou, že se za něj stydím, že má takový sockovský styl, že šetří tam, kde by to asi nebylo nutné… A pak promluví, má vadu v řeči, někdy mu skoro nerozumím - a je úplně hotovo.
Jsou věci, kterých si na něm vážím, ale tohle nějak postupně začalo převažovat.

Stalo se vám to taky? Dá se to nějak překonat anebo je to cesta ke konci?

dík


Reklama

Reakce:
 
Mart81
Závislačka 2651 příspěvků 21.08.18 20:55

Je něco, co mu nemůžete odpustit? Zažili jste spolu něco špatného? Nebo se to děje bez zjevného většího důvodu? Že vám jeho styl i přítomnost postupně leze na nervy?

 
Tuco
Echt Kelišová 9492 příspěvků 21.08.18 21:00

…konečná…když spolu ani nebydlíte a s*re tě už jenom když ho vidíš a aniž by chudák něco provedl…to asi fakt nedopadne :mrgreen:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.08.18 21:01
@Mart81 píše:
Je něco, co mu nemůžete odpustit? Zažili jste spolu něco špatného? Nebo se to děje bez zjevného většího důvodu? Že vám jeho styl i přítomnost postupně leze na nervy?

Myslím, že to odstartovala návštěva u jeho příbuzných, kde snažil být jako vtipný, ale byl spíš trapný a urážel, koho mohl. A to se chlubil, jak je ve společnosti oblíbený a vtipný. Tehdy jsem začala mít strach ho víc představovat svým přátelům. Ale možná jsem přecitlivělá, co já vím.

 
Tarjei
Závislačka 3783 příspěvků 21.08.18 21:17

Prestal Ti imponovat, drazdi Te..dle meho nazoru konecna.

 
Knihomyš
Extra třída :D 10535 příspěvků 21.08.18 21:19

Nemyslím, že by to šlo překonat. K dobrému parterství je nutná vzájemná úcta a respekt. Pokud si ho nemůžeš vážit, být na něj hrdá, ale naopak se za něj stydíš, tak to imo nemá šanci.
Neřeš, jestli jsi přecitlivělá a kde je chyba. Prostě si nesednete, to se stane.

 
nostress
Extra třída :D 12885 příspěvků 21.08.18 21:22
@Anonymní píše:
Ahoj,

prosím anonymně - zažívám takové zvláštní pocity. S přítelem jsme asi dva roky, nebydlíme spolu. Já mám děti, on už ne. Když někam spolu jedeme nebo jdeme, tak se na něj (anebo možná tu aktivitu) těším, ale když ho uvidím, tak se objeví takový pocit naštvanosti (vyvolá to třeba jeho postoj, když na mě čeká, jeho výraz určité naštvanosti, taška, do které si zabalí třeba plavky (stydím se), kalhoty… prostě něco). Takže moje těšení úplně zmizí a jsem někdy i protivná. Ty další pocity jsou, že se za něj stydím, že má takový sockovský styl, že šetří tam, kde by to asi nebylo nutné… A pak promluví, má vadu v řeči, někdy mu skoro nerozumím - a je úplně hotovo.
Jsou věci, kterých si na něm vážím, ale tohle nějak postupně začalo převažovat.

Stalo se vám to taky? Dá se to nějak překonat anebo je to cesta ke konci?

dík

Nemohla bych být s někým, koho si nevážím, a za koho se stydím.

 
terinka4444
Hvězda diskuse 66540 příspěvků 21.08.18 21:22

Konečná. Vůbec to neprodlužuj, ukonči a jděte oba dál.

 
emmimmi
Stálice 57 příspěvků 21.08.18 23:31
Ahoj

Ahoj, taky se mi neco podobneho parkrat stalo…kdyz jsem s dotycnym muzem nebyla a treba jsme si jen volali, tak jsem se hodne tesila a potom jsem ho videla a byla jsem nastvana, ale treba ja jsem to mela vzdycky jen, kdyz treba po telefonu byl skvely, mel dobrou povahu, ale fyzicky delal treba neco nechutneho, nebo se mi neco fyzicky nelibilo…nemuze to byt neco v jeho vzhledu?, no kazdopadne casem ti to zacne vadit vic a vic a nakonec uz ho ani nebudes chtit videt, imho to nema cenu…mozna se na nej tesis jen, kdyz ho nevidis a neslysis ani po telefonu kvuli te vade reci, povahu asi jinak bude mit dobrou

 
Annabela11
Ukecaná baba ;) 1922 příspěvků 21.08.18 23:35
@Anonymní píše:
Ahoj,

prosím anonymně - zažívám takové zvláštní pocity. S přítelem jsme asi dva roky, nebydlíme spolu. Já mám děti, on už ne. Když někam spolu jedeme nebo jdeme, tak se na něj (anebo možná tu aktivitu) těším, ale když ho uvidím, tak se objeví takový pocit naštvanosti (vyvolá to třeba jeho postoj, když na mě čeká, jeho výraz určité naštvanosti, taška, do které si zabalí třeba plavky (stydím se), kalhoty… prostě něco). Takže moje těšení úplně zmizí a jsem někdy i protivná. Ty další pocity jsou, že se za něj stydím, že má takový sockovský styl, že šetří tam, kde by to asi nebylo nutné… A pak promluví, má vadu v řeči, někdy mu skoro nerozumím - a je úplně hotovo.
Jsou věci, kterých si na něm vážím, ale tohle nějak postupně začalo převažovat.

Stalo se vám to taky? Dá se to nějak překonat anebo je to cesta ke konci?

dík

Nedá se to překonat…skončí to..

 
Mart81
Závislačka 2651 příspěvků 22.08.18 08:54
@Anonymní píše:
Myslím, že to odstartovala návštěva u jeho příbuzných, kde snažil být jako vtipný, ale byl spíš trapný a urážel, koho mohl. A to se chlubil, jak je ve společnosti oblíbený a vtipný. Tehdy jsem začala mít strach ho víc představovat svým přátelům. Ale možná jsem přecitlivělá, co já vím.

Překonat se to asi dá. Tím, že spolu jasně proberete, co vám ve skutečnosti vadí, co vás zamrzelo. On si na to bude dávat pozor. A půjdete do větší vzájemné otevřenosti, kdy ve vás zmizí rozpor mezi tím, co si myslíte, že by vám mělo vadit a tím, co vám vadí… U obou to vyžaduje vysokou schopnost unést nepříjemné a zůstat u toho upřímní, otevření a zranitelní i ochotu na sobě dlouhodobě pracovat.

Vy na toleranci a abyste nepodrobovala partnera očekáváním, ale měla ho ráda a vážila si ho takového, jaký je. On na různých nešvarech - v tomto případě asi to, že třeba i díky vadě řeči má nižší sebevědomí, snaží se to kompenzovat a ne vždy se mu daří být vtipný jak by si přál, někdy je trapný.

Také se můžete cíleně zaměřovat na to, co vám na něm imponuje, čeho si vážíte. Nedostatky se naučit respektovat, brát je jako jeho součást - zejména pokud uvidíte, že na nich postupně pracuje, tak si ho můžete vážit i za to.

Jenže je to velmi těžká cesta. Pokud vás spolu jinak nic nepojí a nejsou tam ani hluboké city (že byste oba vnitřně věděli, že jste pro sebe ti praví, celoživotní partneři a chcete spolu zestárnout), tak se to většině lidí nevyplatí podstupovat.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Váháte, zda a kdy nechat děti očkovat? Udělejte si vlastní názor

Neublížím svému miminku očkováním brzy po narození? Otázku, kdy začít s... číst dále >

Co zařídit po porodu: Přehled do konce šestinedělí

Už se miminko klube na svět? Příjemnou novinku je potřeba nahlásit nejen... číst dále >

Články z Expres.cz

Na dovolenou jeli po rozchodu? Bučková naznačila konec už před měsícem

Napsala jsem vše, co jsem říct chtěla, na svůj Instagram, odbývá Eliška... číst dále >

„Žoldáci, kteří sem pustí migranty,“ říká Orbán o Frontexu. Co je agentura zač?

Německá kancléřka apeluje na členské státy Evropské unie, aby pomohly... číst dále >

Články z Ona Dnes

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude... číst dále >

Příběh Soni: Syn s vnoučaty nás odmítá navštěvovat, vadí mu švagr

S manželem jsme již v důchodu, na který jsme se těšili. Nejen na klid a... číst dále >


Reklama