Touha po vztahu X smíření se se samotou

Anonymní
17.9.20 13:23

Touha po vztahu X smíření se se samotou

Ahoj, :mavam:

klasický se sem (asi jako 80 % uživatelek) jdu vypovídát. Je mi 25, mám vystudovanou VŠ, skvělou perspektivní práci, miluji své rodiče. kamarádky, ráda cestují, hodím pravidělně cvičit, koukám na filmy/seriály, poslouchám hudbu, občas zajdu někam zapařit, atd. atd. atd. Nic světoborného. Vypadám (snad) také k světu, jsem štíhla, tak akorát vysoká, s hezkým obličejem a dlouhymi vlasy pod zadek. Snažím se být vždy hezký a sladěně oblečená (ať už doma či venku). Již od studii na VŠ jsem si našla pronájem a odstěhovala se od rodičů. Vlastně daří se mi úplně ve všem kromě vztahu :srdce:. Kromě dlouhodobého vztahu (5 + let) se tak nějak plácám v románcích o délce v rozmezí tři týdnů až tři měsíců. Tohle období u mě přetrává posledních 2,5 roku. Nejde o to, že by nebyl zájem ze strany mužského pohlaví, ale dopádá to tak, že si nevyhovujeme - v sexu, v názorech, ve vidině budoucnosti. Napadlo mě, že mám přílíš vysoká očekávání a nároky. Ano, měla jsem - hledala jsem prince, na bilém BMW, s vysportovanou postavou, který bude nejen zajištěný, samostatný, pracovitý, perspektvní atd., ale hlavně CHYTRÝ, hodný, bude mě mít rád. No co, teď jsem ve stavu, kdy si říkám, že mi vlastně stačí aby byl chytrý, hodný a byl alespoň (zčásti) osamostatněný od rodičů (30 letého pána bydlícího u mamínky - ne, děkuji). Samozřejmě, ve vztahu chci lásku a chemii, porozumění, respekt.

Tak nějak všichni kamarádky kolem mě se vdávají, těhotní, vypadají hrozně šťastně a spokojeně, mezitím, co já si žiju ten svůj pohodový, nenáročný život, kdy si můžu věnovat sama sobě. Jenže už i na mě přichází ten stav, kdy k sobě potřebují vážného partnera, se kterým bych začala něco budovat. Co si budeme, počet mužů, mezi kterými bych mohla potkat svou drahou polovičku, klesá každým dnem.

Momentálně jsem opět v porozchodovém stavu, kdy jsem si myslela, že tohle je opravdu ten pravý. Tomu pravému nakonec zamilovanost a pobláznění trvalo několik týdnu, najednou (opravdu z ničeho nic) otočil a začal mít psychicke depresivní nálady 8o, po kterých semnou přestal chtít trávit čas. Jediná oblast, ve které se ty jeho náladičky neprojevily, byl sex :roll:. Ze dne na den začal být protivný, nepřijemný, bylo mu vše jedno… Po dlouhém, ale opravdu dlouhém rozhovoru, kdy jsem se snažila něco zjistit, pochopit o co vlastně jde, jsem to ukončila. Mladý pán se nedokázal vymáčknout, co se mu v hlavě dějě :nevim:

Po x-té zklamaná, rozbitá, emočně prázdná si řikám, jestli mi to je vůbec souzeno? Pokaždé, když takový románek skončí mám chuť se na všechno vykašlat, chlapy poslat někam a zůstat sama. :,( Na druhou stranu opravdu jsem začala toužit po partnerovi, rodině, v budoucnosti i dítěti. Máte/měla jste někdo z Vás stejné pocity?

PS. Kde a v kolika letech jste potkali nynějšího partnera?

Díky za názory

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2628
17.9.20 13:33

Byla jsem na tom podobně. No trvalo mi to do 31, než jsem potkala. Protože tenkrát jsem to už vzdala. Byla to náhoda. A dobrý, jsme spolu 13let a 2 děti :srdce:
Taky potkáš, jsi mladá :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23498
17.9.20 13:35

Jsi pěkná, mladá, bezdětná, nevím, proč házíš flintu do žita.
Proč ti vztahy nevycházejí, těžko říct, možná si moc náročná (možná si moc náročná i na sebe), možná neumíš přejít chlapské malichernosti, které má kdekdo, možná mezi lidi vyzařuješ něco, proč tě „lepší“ chlapi nechtějí :nevim:

Mladý pán se nedokázal vymáčknout, co se mu v hlavě dějě já ti nevim, tenhle přístup mi zavání přílišnou náročností. „mladý pán“ totiž opravdu může mít problém, že neví, a ty místo toho, abys mu třeba zkusila pomoct nebo ho nechala, ať si pomůže sám, nebo až to přejde, si ho po jednom rozhovoru pustila k vodě :nevim:

Jinak já se (potřetí v životě) zamilovala ve 36 letech. Není to žádný bohatý princ na bílém koni, ale je milý, chytrý, samostatný, má podobné zájmy a miluje mě a dává mi to najevo. To mi ke štěstí naprosto stačí :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.9.20 13:37

Ahoj, omlouvám se, budu asi stručná…

byla jsem na tom kdysi podobně jako Ty. Pár románků, nějaké nevydařené vztahy, upínala jsem se na myšlenku, že jednou chci partnera pro život a založit rodinu. Pak jsem se rozešla s jedním chlapcem, se kterým bylo soužití dosti komplikované a stresující a já si říkala, že chlapa nechci minimálně tři roky vidět, všechny ty myšlenky na toho pravého a rodinu jsem pustila a začala si víc užívat sama se sebou, výlety, akce, kamarádky a pak lup, do půl roku jsem se dala dohromady s dlouhodobým známým z jedné akce a jsme spolu 5 let, plánujeme momentálně rodinu a naprostá spokojenost.

Tak asi rada zní…Vyprdni se myslet na chlapy, buď sama sebou, užívej si a on ten pravý jednou příjde, možná rychleji, než budeš čekat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.9.20 13:39

Reknu to asi takhle, dej si od chlapu pauzu, alespon na rok, bud sama se sebou, lip se poznej a ono to pak nejak prijde. Je mi 32, minuly rok nekdy v breznu jsem se definitivne rozesla s druhym vaznejsim pritelem a od ty doby jsem sama a je mi celkem, hlavne poslednich par mesicu fajn. Clovek si musi nejdriv srovnat hlavne sama sebe nez si zacne hledat dalsiho chlapa a dalsi vztah.

  • Citovat
  • Nahlásit
843
17.9.20 18:08

Ve 25 to opravdu není žádná tragédie. Soustřeď se na něco jiného, časem se někdo objeví. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26296
17.9.20 18:13
@Anonymní píše:
Ahoj, :mavam:

klasický se sem (asi jako 80 % uživatelek) jdu vypovídát. Je mi 25, mám vystudovanou VŠ, skvělou perspektivní práci, miluji své rodiče. kamarádky, ráda cestují, hodím pravidělně cvičit, koukám na filmy/seriály, poslouchám hudbu, občas zajdu někam zapařit, atd. atd. atd. Nic světoborného. Vypadám (snad) také k světu, jsem štíhla, tak akorát vysoká, s hezkým obličejem a dlouhymi vlasy pod zadek. Snažím se být vždy hezký a sladěně oblečená (ať už doma či venku). Již od studii na VŠ jsem si našla pronájem a odstěhovala se od rodičů. Vlastně daří se mi úplně ve všem kromě vztahu :srdce:. Kromě dlouhodobého vztahu (5 + let) se tak nějak plácám v románcích o délce v rozmezí tři týdnů až tři měsíců. Tohle období u mě přetrává posledních 2,5 roku. Nejde o to, že by nebyl zájem ze strany mužského pohlaví, ale dopádá to tak, že si nevyhovujeme - v sexu, v názorech, ve vidině budoucnosti. Napadlo mě, že mám přílíš vysoká očekávání a nároky. Ano, měla jsem - hledala jsem prince, na bilém BMW, s vysportovanou postavou, který bude nejen zajištěný, samostatný, pracovitý, perspektvní atd., ale hlavně CHYTRÝ, hodný, bude mě mít rád. No co, teď jsem ve stavu, kdy si říkám, že mi vlastně stačí aby byl chytrý, hodný a byl alespoň (zčásti) osamostatněný od rodičů (30 letého pána bydlícího u mamínky - ne, děkuji). Samozřejmě, ve vztahu chci lásku a chemii, porozumění, respekt.

Tak nějak všichni kamarádky kolem mě se vdávají, těhotní, vypadají hrozně šťastně a spokojeně, mezitím, co já si žiju ten svůj pohodový, nenáročný život, kdy si můžu věnovat sama sobě. Jenže už i na mě přichází ten stav, kdy k sobě potřebují vážného partnera, se kterým bych začala něco budovat. Co si budeme, počet mužů, mezi kterými bych mohla potkat svou drahou polovičku, klesá každým dnem.

Momentálně jsem opět v porozchodovém stavu, kdy jsem si myslela, že tohle je opravdu ten pravý. Tomu pravému nakonec zamilovanost a pobláznění trvalo několik týdnu, najednou (opravdu z ničeho nic) otočil a začal mít psychicke depresivní nálady 8o, po kterých semnou přestal chtít trávit čas. Jediná oblast, ve které se ty jeho náladičky neprojevily, byl sex :roll:. Ze dne na den začal být protivný, nepřijemný, bylo mu vše jedno… Po dlouhém, ale opravdu dlouhém rozhovoru, kdy jsem se snažila něco zjistit, pochopit o co vlastně jde, jsem to ukončila. Mladý pán se nedokázal vymáčknout, co se mu v hlavě dějě :nevim:

Po x-té zklamaná, rozbitá, emočně prázdná si řikám, jestli mi to je vůbec souzeno? Pokaždé, když takový románek skončí mám chuť se na všechno vykašlat, chlapy poslat někam a zůstat sama. :,( Na druhou stranu opravdu jsem začala toužit po partnerovi, rodině, v budoucnosti i dítěti. Máte/měla jste někdo z Vás stejné pocity?

PS. Kde a v kolika letech jste potkali nynějšího partnera?

Díky za názory

Jsi mladá, nemusíš tlačit na to mít vztah ani to hned hrotit, že už zůstaneš sama. Podle všeho náročná jsi dost, tak se ti holt bude zužovat výběr. Nakonec ale stačí i jen ten jeden. Jen poznámka na okraj - vyjadřuješ se tak nějak zvláštně… :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2365
17.9.20 18:23

V 25 letech po VŠ ještě není nic ztraceno, můžeš randit a zkoušet a po čase určitě ten vyhovující přijde. Nicméně to zase nejde donekonečna, protože se zvyšujícím se věkem budeš muset trochu slevovat z nároků. Ne že bys byla třeba ve 30 už stará, ale prostě ti „kvalitnější“ muži určitého věku už budou postupně „rozebraní“ a budou mít rodiny. Ještě je teda šance si pak počkat na druhé kolo, které někteří z nich pojedou, ale s tím je pak docela dost komplikací.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17.9.20 20:48

Holt jsi vadnej kus, když ti není nikdo dobrej, ve 30 budeš ráda možná za nějakého blbce, otázka jestli on bude rád za tebe, protože se přitahují jen protiklady :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1530
17.9.20 21:26

Jestli tě to potěší, tak mi babička po VŠ řekla, že teď už jsem moc chytrá a nikdo mě nebude chtít :zed:. No je mi 35, jsem vdaná a čekám 3.ditě. Zní to jako klišé, ale opravdu je ideální si zorganizovat život sama, na chlapy a románky teď kašli. Pro mě byl vztah komplikace (příjemná) v té nejméně vhodné době :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
724
17.9.20 22:34

Docela dlouho jsem žila velmi podobně, jako teď ty. A i když jsem se mela vážně dobře (fajn finance, super bydlení, spousta skvělých přátel, dovolené, výlety, různé akce), ten pravý mi chyběl. Pamatuji si, že v porozchodovych fázích jsem s tím taky vždycky chtěla seknout a na chlapy se vykašlat na dobro :mrgreen: Můj pan pravý přišel v mých 26, letos slavíme 5. výročí svatby. Peněz máme pomálu, bydlení už léta rekonstruujeme, zbylo pár přátel, na dovolenou nejsou peníze a na akce a výlety není čas a většinou ani sila :mrgreen: :jazyk: ale máme dva nádherné, zdrave a šikovné syny :srdce: Neves hlavu, on přijde, pokud tomu dáš další šanci. Nebo tu další nebo další… Věř tomu a štěstí si tě najde :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
75
17.9.20 23:21
@Anonymní píše:
Nejde o to, že by nebyl zájem ze strany mužského pohlaví, ale dopádá to tak, že si nevyhovujeme - v sexu, v názorech, ve vidině budoucnosti. Napadlo mě, že mám přílíš vysoká očekávání a nároky. Ano, měla jsem - hledala jsem prince, na bilém BMW, s vysportovanou postavou, který bude nejen zajištěný, samostatný, pracovitý, perspektvní atd., ale hlavně CHYTRÝ, hodný, bude mě mít rád. No co, teď jsem ve stavu, kdy si říkám, že mi vlastně stačí aby byl chytrý, hodný a byl alespoň (zčásti) osamostatněný od rodičů (30 letého pána bydlícího u mamínky - ne, děkuji). Samozřejmě, ve vztahu chci lásku a chemii, porozumění, respekt.

Z pohledu chlapa mi v uších zní: Já, já, já, jenom já. Červená kontrolka, něco je špatně, ruce pryč. Co do toho vztahu dokážeš dát ty? Dokážeš dát nejméně tolik, jako od něj sama očekáváš, nebo se chceš jen vézt?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
792
18.9.20 06:04

Bmw se vylucuje s chytrym a hodnym.
Ja se ve 24 vdavala, ted je mi 29. Soucasneho partnera jsem potkala 2 mesice zpet :mrgreen:
Za me určitě musíš zrevidovat kriteria, podle kterych partnera hledáš… Zamysli se, co opravdu chceš. Co je pro Tebe důležité ve vztahu treba i s prateli? Čeho si na lidech vážíš? S jakým typem člověka je Ti dobře?
Já osobně jsem třeba typ, co potrebuje k zivotu v partnerskem vztahu opravdu propojeni, aby ten druhy byl na stejné vlně, mel stejne hodnoty a zasady a podobne uvazovani. Proto se vyhybam treba prave typum s bmw :lol: nesnasim u lidi prebujele ego, naopak preferuju vnimavost, empatii, vztah ke zvířatům a prirode atd. To je za mne mnohem dulezitejsi nez trojboj krasny-bohaty-perspektivni. Ale musíš sama vědět.
Jinak ve 25 samozrejme není nic ztraceno, lidi se navíc schází a rozcházejí stále. A co nevyhovuje jednomu, muze byt ideální pro jineho. Potkat můžeš v každém věku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
202
18.9.20 06:42

Hele, já se rozešla s dlouholetým přítelem, když mi bylo 29, v podstatě už 30, taky jsem si myslela, že je to ten pravej, ale asi zřejmě nebyl, jinak bychom se nerozešli. Teď hledám už cca půl roku a zatím tedy hodně špatný :lol: Tak snad bude časem líp, ještě se staře necítím, bio hodiny neřvou, závazky nemám, myslím, že taky vypadám k světu, bydlení vlastní, práce dobře placená…tak fakt netuším, co dělám špatně. Vlastně vím, jsem netrpělivá :lol: A teď v době korony mi přijde, že to bude jen zbytečně těžký, fakt nechápu ten halo efekt kvůli „chřipce“.

Ne, že bych neuměla být single, ale člověk chce přesně nějakého parťáka. A je těžký přehodit výhybku, neřešit chlapy a vztahy, věnovat se jen sobě a nemyslet na to, kde koho potkám a jestli tam někdo bude…ono se to lehce říká, ale když to člověk opravdu chce…

Každopádně ti asi nic jiného nezbývá, než to stále zkoušet, zkus si dát za úkol jít na rande s klukem, který těm tvým kritériím neodpovídá, minimálně to bude nová zkušenost :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
754
18.9.20 07:33
@Anonymní píše:
Ahoj, :mavam:

klasický se sem (asi jako 80 % uživatelek) jdu vypovídát. Je mi 25, mám vystudovanou VŠ, skvělou perspektivní práci, miluji své rodiče. kamarádky, ráda cestují, hodím pravidělně cvičit, koukám na filmy/seriály, poslouchám hudbu, občas zajdu někam zapařit, atd. atd. atd. Nic světoborného. Vypadám (snad) také k světu, jsem štíhla, tak akorát vysoká, s hezkým obličejem a dlouhymi vlasy pod zadek. Snažím se být vždy hezký a sladěně oblečená (ať už doma či venku). Již od studii na VŠ jsem si našla pronájem a odstěhovala se od rodičů. Vlastně daří se mi úplně ve všem kromě vztahu :srdce:. Kromě dlouhodobého vztahu (5 + let) se tak nějak plácám v románcích o délce v rozmezí tři týdnů až tři měsíců. Tohle období u mě přetrává posledních 2,5 roku. Nejde o to, že by nebyl zájem ze strany mužského pohlaví, ale dopádá to tak, že si nevyhovujeme - v sexu, v názorech, ve vidině budoucnosti. Napadlo mě, že mám přílíš vysoká očekávání a nároky. Ano, měla jsem - hledala jsem prince, na bilém BMW, s vysportovanou postavou, který bude nejen zajištěný, samostatný, pracovitý, perspektvní atd., ale hlavně CHYTRÝ, hodný, bude mě mít rád. No co, teď jsem ve stavu, kdy si říkám, že mi vlastně stačí aby byl chytrý, hodný a byl alespoň (zčásti) osamostatněný od rodičů (30 letého pána bydlícího u mamínky - ne, děkuji). Samozřejmě, ve vztahu chci lásku a chemii, porozumění, respekt.

Tak nějak všichni kamarádky kolem mě se vdávají, těhotní, vypadají hrozně šťastně a spokojeně, mezitím, co já si žiju ten svůj pohodový, nenáročný život, kdy si můžu věnovat sama sobě. Jenže už i na mě přichází ten stav, kdy k sobě potřebují vážného partnera, se kterým bych začala něco budovat. Co si budeme, počet mužů, mezi kterými bych mohla potkat svou drahou polovičku, klesá každým dnem.

Momentálně jsem opět v porozchodovém stavu, kdy jsem si myslela, že tohle je opravdu ten pravý. Tomu pravému nakonec zamilovanost a pobláznění trvalo několik týdnu, najednou (opravdu z ničeho nic) otočil a začal mít psychicke depresivní nálady 8o, po kterých semnou přestal chtít trávit čas. Jediná oblast, ve které se ty jeho náladičky neprojevily, byl sex :roll:. Ze dne na den začal být protivný, nepřijemný, bylo mu vše jedno… Po dlouhém, ale opravdu dlouhém rozhovoru, kdy jsem se snažila něco zjistit, pochopit o co vlastně jde, jsem to ukončila. Mladý pán se nedokázal vymáčknout, co se mu v hlavě dějě :nevim:

Můžeš případně rozvinout, co bys tomu princi nabídla, přesněji, proč by si z širokého výběru, který takový princ má, měl vybrat zrovna Tebe?

Sama sis připsala to nic světoborného. Pokud to není projev skromnosti, tak tam toho moc nevidím.

Když si to přečtu (řekněme, že bych byl princ :mrgreen: ), tak relevantní by pro mne bylo - stará se o sebe (cvičí), štíhlá, hezký obličej, dlouhé vlasy, asi chytrá

Ten zbytek téměř není relevantní nebo je tak nějak samozřejmost u kvalitní osoby - něco vystudovaného má kde kdo, práci taky…

Všechno dobré, šikovná holka, ale nevidím tam, proč by „princ“ měl jít do kolen.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama