Toxické vztahy - zkušenosti

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
inesa
Povídálka 29 příspěvků 06.03.18 08:43
Toxické vztahy - zkušenosti

Ahoj všem,

tímto bych chtěla oslovit všechny zdejší ženy i muže, které/kteří měli nebo mají toxický vztah, tj. vztah, ve kterém dochází k násilí, jak fyzickému tak verbálnímu, emočnímu vydírání, manipulaci, nátlaku, atd atd.
Stejně tak vztahy s lidmi, kteří jsou patologičtí - tj. mají poruchu osobnosti, trpí závislostí nebo mají nějakou charakterovou vadu, která způsobuje druhým utrpení či bolest (jakéhokoliv druhu).

Zajímalo by mě, o jaký vztah jde, jak jste daného člověka potkali, co se ve vztahu děje a jak jste z něj odešli, popřípadě, proč s dotyčným/dotyčnou zůstáváte.

Myslím, že by mohlo být zajímavé se tu pobavit na toto téma.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
MartinaIrena
Extra třída :D 10220 příspěvků 06.03.18 08:55

Já jsem odešla z předchozího vztahu poté, co jsem konečně pochopila, že onen dotyčný mě mě svými sliby, že se vezmeme a budeme mít kupu dětí, že si pořídíme společný byt, jen tahá za fusekli. Účelem bylo, aby měl pravidelný servis. A jsem neskonale šťastná, že jsem to udělala. Dneska mám spokojené manželství, vysněné bydlení a tři krásné, zdravé děti. Z dnešního pohledu se divím, že jsem od něj neutekla dřív. Byli jsme spolu pět let.

 
malá_holka
Kelišová 5367 příspěvků 06.03.18 09:25

Řekla bych, že být se mnou je toxický :think: Vyvolávàm hàdky, dřív jsem hàzela věcma, vyhrožovala sebevraždou, citová manipulace tam je asi taky :think: Musí být po mým, jsem únavá a hodně citlivà, cholerik, sobec. V hádce dokážu dost ubližovat, myslím, že být chlap, možná bych byla schopna i fyzickÿho násilí.

 
Ms.Ragdoll
Závislačka 2642 příspěvků 06.03.18 09:31

@malá_holka a zkousis s tim nejak pracovat? S psychologem treba, nebo to pritel respektuje a ty jsi s tim, jak to je, spokojena?

Vsechna cest, jsi takova prima, otevrena. Malokdo dokaze naplno vyjmenovat sve nedostatky a uvedomuje si je.

 
Bábrdl
Generální žvanilka 21466 příspěvků 06.03.18 09:34
@malá_holka píše: Řekla bych, že být se mnou je toxický :think: Vyvolávàm hàdky, dřív jsem hàzela věcma, vyhrožovala sebevraždou, citová manipulace tam je asi taky :think: Musí být po mým, jsem únavá a hodně citlivà, cholerik, sobec. V hádce dokážu dost ubližovat, myslím, že být chlap, možná bych byla schopna i fyzickÿho násilí.

No, podle popisu asi je 8o

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.03.18 09:54

Já jsem ukončila vztah s matkou. Jako dítě mě týrala- fyzicky i psychicky. Pak pokračovala. Nenávidí mě stále. Akorát já jsem utnula všechny kontakty. Stále se snaží dostat do mého života. Jednu dobu objížděla příbuzné a líčila jim, jak jsem neschopná, hloupá a že se za mě stydí. Snažila jsem se k ní najít cestu, ale pro ni to byl jen závdavek mi ublížit ještě víc. Díky matce jsem neměla daleko od sebevraždy. No teď už mě to tak netrápí. Smířila jsem se s tím a respektuji to. Já nikdy nezažila mamku, jako osobu, která by mě milovala. Takže jen tak tuším o co mě připravila. Našla jsem si dost podobného partnera. Poslední kapka byla, když se s ním spolčila proti mě. Opustila jsem oba a teď je mi dobře. Moc se mi ulevilo :*

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.03.18 10:13
@Anonymní píše:
Já jsem ukončila vztah s matkou. Jako dítě mě týrala- fyzicky i psychicky. Pak pokračovala. Nenávidí mě stále. Akorát já jsem utnula všechny kontakty. Stále se snaží dostat do mého života. Jednu dobu objížděla příbuzné a líčila jim, jak jsem neschopná, hloupá a že se za mě stydí. Snažila jsem se k ní najít cestu, ale pro ni to byl jen závdavek mi ublížit ještě víc. Díky matce jsem neměla daleko od sebevraždy. No teď už mě to tak netrápí. Smířila jsem se s tím a respektuji to. Já nikdy nezažila mamku, jako osobu, která by mě milovala. Takže jen tak tuším o co mě připravila. Našla jsem si dost podobného partnera. Poslední kapka byla, když se s ním spolčila proti mě. Opustila jsem oba a teď je mi dobře. Moc se mi ulevilo :*
:think: Píšeš o mně? :D :D Myslela jsem, že takovou cvokárnu máme jen u nás doma a ono to je i jinde. :hug: :hug: To je dobře, že už je to za tebou. Taky jsem si svůj život zařídila jinak.
 
zamilovaná 35
Nováček 2 příspěvky 06.03.18 10:15

Já mám zkušennost se vztahem s člověkem závislým na benzodiazepinech a kterému naknec diagnostikovali bipolární poruchu ( maniodeprese)…bylo to jak nahoupačce :zed:, jeden den jsem byla nejlepší a strašně mě miloval, druhý se rozcházel a nechtěl mě viděl…sliboval, že se rozvede, že budeme žít spolu…já blbec jsem věřila a čekala 4 roky…tet jsem od něho pryč 2 roky a jsem za to štastná a nechápu jak jsem to mohla vydržet bez újmy na psychickém zdraví ( teda doufám :mrgreen: )

 
malá_holka
Kelišová 5367 příspěvků 06.03.18 10:16
@Ms.Ragdoll píše:
@malá_holka a zkousis s tim nejak pracovat? S psychologem treba, nebo to pritel respektuje a ty jsi s tim, jak to je, spokojena?Vsechna cest, jsi takova prima, otevrena. Malokdo dokaze naplno vyjmenovat sve nedostatky a uvedomuje si je.

je to lepší než dřív teda, o hodně. Umím se stopnout, když jdu do extrému. Rozptýlím se nějak. V nejhorším škubu papír. Chodím k psycholožce, ta říká, že jsem jen prostě citlivější a labilnější no a že v mým věku k ní ještě nikdo nechodil, aby se naučil pracovat sám se sebou. Ale možná jen přehlídla, že jsem magor :lol: kdoví :nevim: S mladým jsme v pohodě, za ty roky s tím umíme už pracovat oba, i on. Já těma scénama vlastně jen vyžadovala pozornost. Už to ví.

 
malá_holka
Kelišová 5367 příspěvků 06.03.18 10:20
@Anonymní píše:
Já jsem ukončila vztah s matkou. Jako dítě mě týrala- fyzicky i psychicky. Pak pokračovala. Nenávidí mě stále. Akorát já jsem utnula všechny kontakty. Stále se snaží dostat do mého života. Jednu dobu objížděla příbuzné a líčila jim, jak jsem neschopná, hloupá a že se za mě stydí. Snažila jsem se k ní najít cestu, ale pro ni to byl jen závdavek mi ublížit ještě víc. Díky matce jsem neměla daleko od sebevraždy. No teď už mě to tak netrápí. Smířila jsem se s tím a respektuji to. Já nikdy nezažila mamku, jako osobu, která by mě milovala. Takže jen tak tuším o co mě připravila. Našla jsem si dost podobného partnera. Poslední kapka byla, když se s ním spolčila proti mě. Opustila jsem oba a teď je mi dobře. Moc se mi ulevilo :*

já šla taky proti sobě a snažila se furt překonat můj odpor k otci, myslela jsem, že je chyba ve mě. Pochopila jsem ale, že není chyba buď v nikom, nebo v obou. Postě tam není vztah otce s dcery a nebude. Chce to přijmout jak to je a nesnažit se za každou cenu spravovat, co je na cimprcampr. Udělalas dobře.

 
malá_holka
Kelišová 5367 příspěvků 06.03.18 10:23
@zamilovaná 35 píše:
Já mám zkušennost se vztahem s člověkem závislým na benzodiazepinech a kterému naknec diagnostikovali bipolární poruchu ( maniodeprese)…bylo to jak nahoupačce :zed:, jeden den jsem byla nejlepší a strašně mě miloval, druhý se rozcházel a nechtěl mě viděl…sliboval, že se rozvede, že budeme žít spolu…já blbec jsem věřila a čekala 4 roky…tet jsem od něho pryč 2 roky a jsem za to štastná a nechápu jak jsem to mohla vydržet bez újmy na psychickém zdraví ( teda doufám :mrgreen: )

Přesně jako já, trochu šílená a trochu normální, ale bipolar diagnostikova­nej nemám.

 
lolink
Zasloužilá kecalka 913 příspěvků 06.03.18 10:28
@Anonymní píše:
Já jsem ukončila vztah s matkou. Jako dítě mě týrala- fyzicky i psychicky. Pak pokračovala. Nenávidí mě stále. Akorát já jsem utnula všechny kontakty. Stále se snaží dostat do mého života. Jednu dobu objížděla příbuzné a líčila jim, jak jsem neschopná, hloupá a že se za mě stydí. Snažila jsem se k ní najít cestu, ale pro ni to byl jen závdavek mi ublížit ještě víc. Díky matce jsem neměla daleko od sebevraždy. No teď už mě to tak netrápí. Smířila jsem se s tím a respektuji to. Já nikdy nezažila mamku, jako osobu, která by mě milovala. Takže jen tak tuším o co mě připravila. Našla jsem si dost podobného partnera. Poslední kapka byla, když se s ním spolčila proti mě. Opustila jsem oba a teď je mi dobře. Moc se mi ulevilo :*

Mam to dost podobne. Odstehovala jsem se hodne daleko, ale nechci branit malymu vidat babicku. Nejak ji porad nedokazi odpustit a to, co se stalo nedavno, byla posledni kapka. Neco se ve mne uz zlomilo. Je mi to ale dost lito. A nejvic me desi, ze me deti taky tak zavrhnou. I kdyz se snazim nedelat to, co ona a myslim, ze se mi to dari. Myslela jsem, ze ji casem pochopim. Co mam dite, nechapu to jeste vic…

 
Emimin7
Echt Kelišová 9288 příspěvků 06.03.18 10:45

Ne ve vztahu, ale naše parta měla kamaráda s depresivní psychózou, který svých chováním všechny od sebe odháněl. Bohužel. :think: On žije v domnění, že ho absolutně každý člověk, kterého potká, pomlouvá a přemýšlí o něm. A tak se uzavřel ve svém bytě a už ho asi rok nikdo z nás neviděl.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.03.18 10:49
@inesa píše:
Ahoj všem,

tímto bych chtěla oslovit všechny zdejší ženy i muže, které/kteří měli nebo mají toxický vztah, tj. vztah, ve kterém dochází k násilí, jak fyzickému tak verbálnímu, emočnímu vydírání, manipulaci, nátlaku, atd atd.
Stejně tak vztahy s lidmi, kteří jsou patologičtí - tj. mají poruchu osobnosti, trpí závislostí nebo mají nějakou charakterovou vadu, která způsobuje druhým utrpení či bolest (jakéhokoliv druhu).

Zajímalo by mě, o jaký vztah jde, jak jste daného člověka potkali, co se ve vztahu děje a jak jste z něj odešli, popřípadě, proč s dotyčným/dotyčnou zůstáváte.

Myslím, že by mohlo být zajímavé se tu pobavit na toto téma.

10leté manželství asi s něčím jako emoční vydírání, manipulace, nátlak… já jsem opatrná na házení viny jen na jednoho - určitě tam z jeho strany jsou „patologické“ vzorce chování, ale z mé byly taky… Sklon k závislosti na něm např., z toho vyplývající skutečnost že jsem měla nároky, který jsem si měla řešit jinak… jistě jsem nebyla vysvěnou ženou… No nic. Proč tak dlouho? Jsem vychována, že se manželství dá za jakýchkoli okolností zachovat :-) jistou dobu jsem tomu věřila, jistou dobu jsme měli lepší období, nakonec s dítětem se vykrystalizovalo hodně a ruplo to.
Pak „se mi přihodil“ dost krátce po rozchodu vztah asi s někým jako s určitou formou poruchy osobnosti. Ten byl naopak silně nezávislý, na jednu stranu to bylo osvobozující a měla jsem hodně o čem přemýšlet, na druhou stranu to bylo spíš až nezdravé a já jsem tím trpěla. Asi tím, v jakém stavu jsem byla po rozchodu, jsem tušila hodně brzo, že to nebude ono, ale nebyla jsem schopná něco rozseknout celých 8-skoro 9 měsíců. Věděla jsem ale, že musím „být na sebe hodná“ a udělat něco až toho budu psychicky schopná. On byl moje velká láska.
Pak jsem teda zapracovala :-D a našla si někoho, kdo ten vztah myslel hodně vážně a byl milý. Balzám po těch dvou předchozích!! Akorát se tentokrát velmi rychle ukázalo, že myslí vážně nejen vztah, ale vpodstatě i to, že se na mě nesmí žádnej jinej chlap ani podívat (i sms od ex ohledně dítěte byl problém :zed: ) a tak jsem to celá vystresovaná utla po dvou měsících. Mně vyloženě šokovalo, jak mylně jsem si toho posledního „milého“ na začátku vyložila a jak ti mí tři chlapi měli logickou návaznost, každým jsem „řešila“ nějak toho předchozího. Ale ráda bych vztah fakt přežila i psychicky dobře, či si ho dokonce užila :D takže se teď snažím sebrat a jsem sama. Celkově si myslím, že vztah s někým patologickým je vždycky o tom, že cosi nezdravého má v sobě i ten kdo se na první pohled jeví jako ubohá oběť.
zaláskovávací anonymka :srdce: :D

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.03.18 10:49

Když jsem byla mladší, mela jsem partnera, který mel diagnostikovanou bipolarni poruchu a byl to nejsilnejší vztah mého života, ale teda rozhodne ne nejlepší. Když jsem byla s ním tak se celý svet otáčel nejak jinak, než normálne. všechno bylo drama, nebo naopak byl ale zcela okouzlující, romantik… sama jsem to s ním psychicky málem nezvládla, deptal me, protože jsem ze mu nechtela „dost oddat“ - proste jsem si nebyla jistá, jestli se chci stopro ponořit do vztahu s nekym „jiným“. Mimojiné se behem našeho vztahu pokusil o sebevraždu. Ten pocit, že vám nekdo telefonuje, že si neco udelal a brzy umře, nepřeju nikomu. Nakonec me odkopnul s tim, že „nezvládne se mnou být, když to není na sto procent“, chtela jsem zustat přáteli, on nechtel. Je to vyjímečný človek, kterého jsem chtela mít ve svém živote. Ted delá, jakože se neznáme. Občas na nej myslím a říkám si, co by kdyby. ale jsem ráda, že jsem ho přežila ve zdraví, a už bych ze do toho znovu nevrátila. Ted má přítelkyni, tak jí všechna čest, že to dává. Modlím se za svojí vnitřní sílu, abych ho už nikdy nekontaktovala, ačkoliv me nekdy svrbí ruka.
Prosím ponechat anonym nebo smazat, tohle nikde nevykládám, stydím ze.

anonymka L.

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Novinky z Pákistánu: Tereza si ve vazbě našla kamarádku a chybí jí vepřové maso

Češka Tereza H., která je obviněna z pašování devíti kilogramů heroinu, v... číst dále >

Oscarový Michael Caine v českém filmu Jan Žižka. Jaký je jeho příběh?

Když byl ještě dítě, chodil často do kina, kde ho napadlo, že se stane... číst dále >

Články z Ona Dnes

Nejčastější chyby při čištění zubů, které mohou za zničený chrup

Téměř každý se za svůj život setká se zubním kazem. Na vině je podle lékařů... číst dále >

Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce

Zatímco Václav Klaus byl jako prezident jedněmi obdivován a druhými... číst dále >