Trápí mě láska k bývalému, který neví co chce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.01.19 19:18
Trápí mě láska k bývalému, který neví co chce

Ahoj… Pročítám už nějakou dobu místní diskuse o vztazích a rozhodla jsem se i já nechat si trochu otevřít oči od zkušených žen / třeba i mužů. Už přes rok se plácám v ex vztahu. Od svých nácti jsem byla vždycky v dlouhodobých a pěkných vztazích, které skončily buď z mé nebo z partnerovi strany, ale nikdy ne nijak hrozně vyhroceně. Před několika lety jsem se neskutečně zamilovala do muže, rozvedeného s docela malými dětmi. Zamilovala jsem si i jeho děti, trávili jsme spolu spoustu času, cestovali jsme, bylo mi fakt krásně. On ale začal trpět blbým pocitem kvůli dětem, že s nimi netráví tolik času, jako by chtěl atd (ale ne kvůli mě, já s nimi čas trávila ráda, myslím, že si prostě vyčítal odchod od ženy - ten se odehrál dlouho předtím než jsme se poznali a vracet se prý nechtěl k ní, ale děti mu chyběly, vídal je jen o víkendech a prázdninách). Rozešel se se mnou po roce a půl vztahu se slovy, že mě miluje, jako nikoho předtím, ale děsí ho ta hloubka citů, že by to bylo na úkor dětí., že už vlastně žádný vztah po rozvodu nikdy nechtěl, že bude sám. Po tom rozchodu jsme se ještě minimálně půl roku stejně potkávali, vlastně jsme se pořád scházeli a rozcházeli, nikdy jsme spolu nepřestali spát a po třičtvrtě roce tohohle jsme se dali na další skoro dva roky zase dohromady jako normální pár, bylo to moc hezký, zase totéž jako na začátku. Ale během téhle doby se spřátelil s jednou ženou, jeho kolegyní z práce a svobodnou matkou se synem a ta se ho začala poměrně systematicky snažit ode mě dostat- tedy tak to na mě působilo. Vedla s ním dlouhé hovory o dětech, často mi pak říkal, že například utrousila, že bezdětná žena nikdy nemůže pochopit rodičovskou lásku a pouto atd, nechávala se od něj utěšovat, když měla nějaké smutky, psala mu od rána do večera… A po několika měsících toho jejich poměrně intenzivního přátelství (chodili spolu hodně sami i s dětma ven, děti si začaly samozřejmě rozumět, protože jsou podobně staré s jejím), jsem už sice dost žárlila, neřekla jsem ale skoro nikdy nic, jen občas jsem si zaplakala nebo trošku postěžovala, že se cítím docela blbě, když s ní tráví tolik času a jestli chce být s ní, at to řekne. Pořád mi říkal, že by jí nikdy nechtěl než jen jako kamarádku, že se mu nelíbí ani ona fyzicky, ani její poměrně radikální názory na různé věci, výchovu, život, kariéru atd. Jenže mezi námi se to začalo kazit, vzdaloval se, propadal zase do zvláštních nálad, byl odtažitý. A opět jsme se rozešli, bylo to hodně vzájemné, já už se šíleně trápila tím, že on neví, co chce, jestli se mnou může / chce být nebo ne… ale dohodli jsme se, že se máme natolik rádi, že si v životě zůstaneme jako přátelé. Řekl mi, že chce být sám, nechce žádný vztah, nechce s žádnou ženou žít.. jenže já i tak doufala, že mu začnu jako partnerka chybět a vrátí se… no ale asi po dvou měsících se s ní dal dohromady. Od té doby najednou všechno šlo, najednou mu nic nevadilo, to co říkal, že by nechtěl, tak najednou chtěl, neuvěřitelně to začal dávat na sociální sítě, což dřív tolik nedělal, navíc jsme z poměrně malého města a pořád jsem je potkávala spolu na ulici, bere ji na místa, kam jsme chodili spolu a já tam třeba pořád chodím… Já se uplně složila. Věřila jsem předtím každému slovu. Strašně mi chyběl od začátku odluky on i jeho děti, samotnou mě překvapilo, jak moc jsem je měla a mám ráda. Po čase (po asi dvou nebo třech měsících toho jejich vztahu) mě začal hodně vyhledávat, i mezitím jsme byli většinou nějak alespon málo v kontaktu, ale začal hodně, několikrát se stalo - bohužel (protože nevěru jsem nikdy neschvalovala a nechtěla jsem nikdy nikomu tímhle způsobem ublížit) - že jsme se spolu i vyspali. Vždycky tam najednou byla ta šílená blízkost, neskutečně krásně ladící sex, všechno jako dřív… ale řekl mi, že když vidí, jak jsou děti šťastný, že mají kamaráda (jejího syna) a že ona po něm nechce žádnou budoucnost, nic, tak že si zvolil tohle (a přitom já nechtěla svatbu ani děti, smířila jsem se s tím, že on to už nechce a nenutila jsem ho do žádných závazků - kromě toho, že jsem chtěla s ním být v lásce, partnerství). Později začal říkat, že ji má rád a je s ní šťastnej a je to to pravé, co chtěl a konečně to ví, že tohle chtěl.. prostě různě ten svůj postoj měnil, na sociálních sítích se jí vyznával… bylo to hrozný období. Postupně jsem se z toho začala dostávat, odřízla jsem ho na pár měsíců… jenže nedávno se mi zase „objevil“ v životě, zase přišel a začal mi říkat, že to ne vždycky je v tom vztahu ono, že to není to co chtěl, že je zmatenej… a přiznám se, že nám to zase občas ujelo a vyspali jsme se spolu nebo i bez sexu jen u mě přespal a objímal mě… Asi chápete, že jsem z toho uplně v háji, už mnoho měsíců nejsem schopná se žádnému jinému muži otevřít, i když nabídky jsem nějaké měla a ráda se s lidmi seznamuji, ale prostě to nejde. On ví, že já k němu lásku nepřestala cítit a občas mám dojem, že mě fakt ponižuje odmítáním, protože když spolu prožijeme něco hezkýho silnýho, tak se pak na pár týdnů úplně stáhne, o to víc pak dává všude fotky s ní a říká k nim, jak je šťastný, i mě to pak zdůrazňuje, že je teď s ní spokojený apod… a pak zase, třeba jdeme spolu na víno, jakmile se trošku opije, začnou z něj lézt věci typu, že ona po něm chce co on nechce, že je žárlivá a zakazuje mu kamarádky atd atd. a že se mnou to bylo jiné atd.. Je mi trapně, že s sebou nechávám takhle mávat. Ono mi asi není pomoci, nedokážu ho odříznout, vždycky se odmlčí on, já to respektuju, ale jakmile mi napíše, jsem jasná :(. Cítím poslední dobou strašnou krizi, chci lásku, partnera, vůbec mi nevadí muž s dětmi, ale jsem v tomhle citu tak zabředlá, že nevím, jak ven.

Je tu někdo, kdo má podobný příběh, kdo něco takového zažil a třeba z toho vyšel? Pokud je tu nějaký muž, dokáže mi vysvětlit, proč za mnou pořád chodí a vždycky je to takový blízký a pak zase upaluje do svého „spokojeného“ vztahu a nedokáže z něj odejít a říct, co vlastně chce a kterou chce? Jediná kamarádka, které jsem to svěřila, která má sama děti, mi řekla, že je dost možné, že mu hodně vyhovuje, že ona má dítě a to si „hraje“ s těmi jeho a on pak tráví čas s nimi všemi a necítí se vlastně blbě a zároveň, že když děti chtějí být s kamarádem, nedokáže jim říct ne a prostě je ten vztah pro něj takhle jednodušší než byl se mnou. Ale asi je to spíš jen moje pravda… bojím se, že jsem já ta, která s sebou nechává manipulovat a vláčet se v citech. Jenže nevím, jak z toho ven.

Díky za anonymitu, je to pro mě hodně citlivé téma, mám spoustu kamarádek s dětmi, které sem možná chodí, neznají většinou celý příběh, ale vlastně se za to stydím a radši bych, aby to nikdo nevěděl.

Děkuju, jestli jste to dočetli až dolů. Je mi vlastně dost smutno ze mě samotné, vždycky jsem měla ráda čisté vztahy bez nějakých podvodů a lží, tohle mi prostě dobře nedělá a toužím po hezkým vztahu, ale nedokážu se odpoutat. Už jsem zkoušela i psycholožku, ale mám pocit, že nademnou skoro zlomila hůl. Jediná rada je odstříhnout uplně kontakt, ale já to nedokážu, vlastně před ním často předstírám, že jsem hrozně v pohodě… že mě to netrápí, že chci být kamarádka… A jsem v bludném kruhu.

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
sediza
Ukecaná baba ;) 1791 příspěvků 02.01.19 19:31

Omg. Vy si vůbec, ale vůbec nevážíte sama sebe a života. S takovým lhářem, podvodnikem bych nebyla ani minutu navíc. Jenom všechny využívá ve svůj prospěch. Sobec! Myslim, že Vám pomůže jedině psycholog a to dlouhodobě, abyste zase našla cestu sama k sobě a ke svému štěstí.

Russet
Extra třída :D 13341 příspěvků 02.01.19 19:32
@Anonymní píše:
Ahoj… Pročítám už nějakou dobu místní diskuse o vztazích a rozhodla jsem se i já nechat si trochu otevřít oči od zkušených žen / třeba i mužů. Už přes rok se plácám v ex vztahu. Od svých nácti jsem byla vždycky v dlouhodobých a pěkných vztazích, které skončily buď z mé nebo z partnerovi strany, ale nikdy ne nijak hrozně vyhroceně. Před několika lety jsem se neskutečně zamilovala do muže, rozvedeného s docela malými dětmi. Zamilovala jsem si i jeho děti, trávili jsme spolu spoustu času, cestovali jsme, bylo mi fakt krásně. On ale začal trpět blbým pocitem kvůli dětem, že s nimi netráví tolik času, jako by chtěl atd (ale ne kvůli mě, já s nimi čas trávila ráda, myslím, že si prostě vyčítal odchod od ženy - ten se odehrál dlouho předtím než jsme se poznali a vracet se prý nechtěl k ní, ale děti mu chyběly, vídal je jen o víkendech a prázdninách). Rozešel se se mnou po roce a půl vztahu se slovy, že mě miluje, jako nikoho předtím, ale děsí ho ta hloubka citů, že by to bylo na úkor dětí., že už vlastně žádný vztah po rozvodu nikdy nechtěl, že bude sám. Po tom rozchodu jsme se ještě minimálně půl roku stejně potkávali, vlastně jsme se pořád scházeli a rozcházeli, nikdy jsme spolu nepřestali spát a po třičtvrtě roce tohohle jsme se dali na další skoro dva roky zase dohromady jako normální pár, bylo to moc hezký, zase totéž jako na začátku. Ale během téhle doby se spřátelil s jednou ženou, jeho kolegyní z práce a svobodnou matkou se synem a ta se ho začala poměrně systematicky snažit ode mě dostat- tedy tak to na mě působilo. Vedla s ním dlouhé hovory o dětech, často mi pak říkal, že například utrousila, že bezdětná žena nikdy nemůže pochopit rodičovskou lásku a pouto atd, nechávala se od něj utěšovat, když měla nějaké smutky, psala mu od rána do večera… A po několika měsících toho jejich poměrně intenzivního přátelství (chodili spolu hodně sami i s dětma ven, děti si začaly samozřejmě rozumět, protože jsou podobně staré s jejím), jsem už sice dost žárlila, neřekla jsem ale skoro nikdy nic, jen občas jsem si zaplakala nebo trošku postěžovala, že se cítím docela blbě, když s ní tráví tolik času a jestli chce být s ní, at to řekne. Pořád mi říkal, že by jí nikdy nechtěl než jen jako kamarádku, že se mu nelíbí ani ona fyzicky, ani její poměrně radikální názory na různé věci, výchovu, život, kariéru atd. Jenže mezi námi se to začalo kazit, vzdaloval se, propadal zase do zvláštních nálad, byl odtažitý. A opět jsme se rozešli, bylo to hodně vzájemné, já už se šíleně trápila tím, že on neví, co chce, jestli se mnou může / chce být nebo ne… ale dohodli jsme se, že se máme natolik rádi, že si v životě zůstaneme jako přátelé. Řekl mi, že chce být sám, nechce žádný vztah, nechce s žádnou ženou žít.. jenže já i tak doufala, že mu začnu jako partnerka chybět a vrátí se… no ale asi po dvou měsících se s ní dal dohromady. Od té doby najednou všechno šlo, najednou mu nic nevadilo, to co říkal, že by nechtěl, tak najednou chtěl, neuvěřitelně to začal dávat na sociální sítě, což dřív tolik nedělal, navíc jsme z poměrně malého města a pořád jsem je potkávala spolu na ulici, bere ji na místa, kam jsme chodili spolu a já tam třeba pořád chodím… Já se uplně složila. Věřila jsem předtím každému slovu. Strašně mi chyběl od začátku odluky on i jeho děti, samotnou mě překvapilo, jak moc jsem je měla a mám ráda. Po čase (po asi dvou nebo třech měsících toho jejich vztahu) mě začal hodně vyhledávat, i mezitím jsme byli většinou nějak alespon málo v kontaktu, ale začal hodně, několikrát se stalo - bohužel (protože nevěru jsem nikdy neschvalovala a nechtěla jsem nikdy nikomu tímhle způsobem ublížit) - že jsme se spolu i vyspali. Vždycky tam najednou byla ta šílená blízkost, neskutečně krásně ladící sex, všechno jako dřív… ale řekl mi, že když vidí, jak jsou děti šťastný, že mají kamaráda (jejího syna) a že ona po něm nechce žádnou budoucnost, nic, tak že si zvolil tohle (a přitom já nechtěla svatbu ani děti, smířila jsem se s tím, že on to už nechce a nenutila jsem ho do žádných závazků - kromě toho, že jsem chtěla s ním být v lásce, partnerství). Později začal říkat, že ji má rád a je s ní šťastnej a je to to pravé, co chtěl a konečně to ví, že tohle chtěl.. prostě různě ten svůj postoj měnil, na sociálních sítích se jí vyznával… bylo to hrozný období. Postupně jsem se z toho začala dostávat, odřízla jsem ho na pár měsíců… jenže nedávno se mi zase „objevil“ v životě, zase přišel a začal mi říkat, že to ne vždycky je v tom vztahu ono, že to není to co chtěl, že je zmatenej… a přiznám se, že nám to zase občas ujelo a vyspali jsme se spolu nebo i bez sexu jen u mě přespal a objímal mě… Asi chápete, že jsem z toho uplně v háji, už mnoho měsíců nejsem schopná se žádnému jinému muži otevřít, i když nabídky jsem nějaké měla a ráda se s lidmi seznamuji, ale prostě to nejde. On ví, že já k němu lásku nepřestala cítit a občas mám dojem, že mě fakt ponižuje odmítáním, protože když spolu prožijeme něco hezkýho silnýho, tak se pak na pár týdnů úplně stáhne, o to víc pak dává všude fotky s ní a říká k nim, jak je šťastný, i mě to pak zdůrazňuje, že je teď s ní spokojený apod… a pak zase, třeba jdeme spolu na víno, jakmile se trošku opije, začnou z něj lézt věci typu, že ona po něm chce co on nechce, že je žárlivá a zakazuje mu kamarádky atd atd. a že se mnou to bylo jiné atd.. Je mi trapně, že s sebou nechávám takhle mávat. Ono mi asi není pomoci, nedokážu ho odříznout, vždycky se odmlčí on, já to respektuju, ale jakmile mi napíše, jsem jasná :(. Cítím poslední dobou strašnou krizi, chci lásku, partnera, vůbec mi nevadí muž s dětmi, ale jsem v tomhle citu tak zabředlá, že nevím, jak ven.

Je tu někdo, kdo má podobný příběh, kdo něco takového zažil a třeba z toho vyšel? Pokud je tu nějaký muž, dokáže mi vysvětlit, proč za mnou pořád chodí a vždycky je to takový blízký a pak zase upaluje do svého „spokojeného“ vztahu a nedokáže z něj odejít a říct, co vlastně chce a kterou chce? Jediná kamarádka, které jsem to svěřila, která má sama děti, mi řekla, že je dost možné, že mu hodně vyhovuje, že ona má dítě a to si „hraje“ s těmi jeho a on pak tráví čas s nimi všemi a necítí se vlastně blbě a zároveň, že když děti chtějí být s kamarádem, nedokáže jim říct ne a prostě je ten vztah pro něj takhle jednodušší než byl se mnou. Ale asi je to spíš jen moje pravda… bojím se, že jsem já ta, která s sebou nechává manipulovat a vláčet se v citech. Jenže nevím, jak z toho ven.

Díky za anonymitu, je to pro mě hodně citlivé téma, mám spoustu kamarádek s dětmi, které sem možná chodí, neznají většinou celý příběh, ale vlastně se za to stydím a radši bych, aby to nikdo nevěděl.

Děkuju, jestli jste to dočetli až dolů. Je mi vlastně dost smutno ze mě samotné, vždycky jsem měla ráda čisté vztahy bez nějakých podvodů a lží, tohle mi prostě dobře nedělá a toužím po hezkým vztahu, ale nedokážu se odpoutat. Už jsem zkoušela i psycholožku, ale mám pocit, že nademnou skoro zlomila hůl. Jediná rada je odstříhnout uplně kontakt, ale já to nedokážu, vlastně před ním často předstírám, že jsem hrozně v pohodě… že mě to netrápí, že chci být kamarádka… A jsem v bludném kruhu.

Dokud se opravdu neodstřihneš, budeš psát pořád takové dlouhé nudné slátaniny. Blokuj si ho v telefonu. Řekni mu, že s ním nechceš mít žádný kontakt.

Kdyby tě měl rád, tak s tebou je a neutíká k jiné.

Maiandra
Kecalka 478 příspěvků 02.01.19 19:40

No bere tě jako jistotu a ty se tak bereš taky. Sebeúcta nula nic. Je celkem jedno, jestli je takový slaboch nebo sobec, chlap pro život to zjevně není.
Když to napíšu tvrdě, až tak moc tě nežere. Jestli s ní není spokojený, ať se rozejde, děti to přežijou. A PAK ať se vrací k tobě. Nebo ať je s ní a pracuje na vztahu. Ne že si sem tam odskočí a zafňuká si u tebe - takovou roli pro sebe snad nechceš.
Takže mu jasně říct, ať si vybere, že šancí měl víc než dost, ty zájem máš, ale chceš někoho, kdo má opravdu zájem o tebe a řešil by, jak být s tebou, a ne hledal neustále výmluvy a důvody, proč to nelze. A pak, když si nevybereš tebe, doopravdy utnout kontakt. Žádné že SE něco stalo, ty ses s ním prostě že své vůle opakovaně vyspala, protože jsi zoufale chtěla, aby tě chtěl, a visíš na něm. Přestaň ze sebe dělat životem zmítanou loutku a vezmi ho konečně do svých rukou, zasloužíš si něco lepšího než tohle.

Martina84
Ukecaná baba ;) 2097 příspěvků 02.01.19 19:46

Asi je ti jasný, že s nim musíš přerušit kontakt. Nic jiného než to a čas nepomůže. Chlap s velkym CH, opravdu :roll:
Chce to změnu v životě, cokoli odstěhuj se. Musíš se ho zbavit, zahazuješ s ním roky života a je to jak nemoc. Pritom by si mohla mít partnera se vším všudy.

anupati
Kelišová 6442 příspěvků 02.01.19 19:49

První krok je přiznat si, že nejsi v pohodě, že tě ničí dělat, že jsi jeho kamarádka a odstřihnout se.Jo.Pak ziskaš aspoň trochu nadhled a konečně se zdravě naštveš. Prvne na sebe, že jsi tak hloupá, že jsi se sebou nechala tak zametat, nechala se ponižovat, nedokázala to utnout dřív…pak přijde fáze dvě, kdy si uvedomíš, že jsi naštvaná na něj. Že to není jen tvoje chyba, že on má na tom lví podíl a musíš si uvědomit, že není důležité, co ti říká, domýšlet si za něj PROČ, ale soustředit se na to, jak se k tobě chová. Ano, za lidi mluví činy. On není nikdo, kdo by to s tebou myslel dobře, kamarád, přítel…jen si u tebe dobíjí baterky, že pro tebe je NĚKDO…dělá mu dobře, že jsi z něj hotová. Vždycky, když se mu v realitě nedaří, přijde si cucnout té tvoji totální odevzdanosti jemu…no a pak následují další a další kroky. Hodne štěstí, ať už konečně vykročíš.

Příspěvek upraven 02.01.19 v 19:54

jasnahvezda
Kecalka 115 příspěvků 02.01.19 19:51

OMG 8o nedočetla jsem. Jako první mě napadlo: Taková ztráta času! S lhářem a sobcem. Fuj. ONA..ona ho prý chtěla..ty jsi tak důvěřivá! Sezobeš mu všechno, co ti nažvaní a ještě ani nepípneš. Budoucnost uzpůsobíš jemu a on s tebou vytírá podlahu, prokrmuje tě. Nemůžu uvěřit, že máš tak nízké sebevědomí. Kopni ho do zadku a tu Onu tak tu tedy upřímně lituju. Buď ráda, že ses zbavila parazita. Jak podvádí ji s tebou, tak podváděl tebe s ní. Vem rozum do hrsti a oslavuj, že jsi mladá a máš čas začít jinde a rovnocenně!

lilithlilith
Kecalka 330 příspěvků 02.01.19 19:52

Ať si sežere ty svoje dětičky i tu novou, a táhne. Odbreč si to, zruš všechny kontakty, čas všechno vyléčí. Máš na lepšího.

anupati
Kelišová 6442 příspěvků 02.01.19 19:52

Jo a jednou to budeš brát jako požehnání…až budeš mít své vlastní dítě, tak ti teprve dojde, jaka byla blbost se toho málem vzdát pro někoho takového…

Příspěvek upraven 02.01.19 v 19:58

Chytrak
Závislačka 2926 příspěvků 02.01.19 19:57

Moc dlouhy roman na me, takze se bohuzel nevyjadrim :D :mavam:

Maiandra
Kecalka 478 příspěvků 02.01.19 20:00
@Chytrak píše:
Moc dlouhy roman na me, takze se bohuzel nevyjadrim :D :mavam:

Ex s ní nechce být a měl k tomu hubu plnou výmluv, teď je s jinou, ovšem zakladatelku si nechává na příležitostný sex a sem tam jí zas něco nabulíkuje, ona čeká a doufá. :D

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.01.19 20:03

Ahoj taky jsem mela stejny problem jako ty a to jsem byla tehotna s pritelem se kterym porad jsem.Jenze ono to bylo tak ze jsem toho chlapa milovala i nenavidela on se rad napil a potom se vyspal s jinou babou.Porad jsem premyslela bYla jsem si nejista a az jsem byla v 5.mesici tehotenstvi a skoncila na rizikovym jak se rika za minutu 12 tak jsem si uvedomila koho chci.S mym pritelem se kterym jsem dosud jsem zustala.V porodnici byvaly pritel,ktery se rad napil a spal s kazdou ukazal svou pravou tvar.Alkohol a zensky byly prednejsi.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.01.19 20:08

Jinak dobra rada je vymazat ho ze sveho zivota a zacit zit.Jinak se zahrabes a budes litovat toho,ze si byla s pidvodnikem a lharem.Mas ne lepsiho zkus novy vztah myslim si ze kdyz s nim budes kazdy den tak se treba se zamilujes casem.Preji hodne stesti k nove zamilovanosti vim o cem mluvim ver mi

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.01.19 20:11

Ps omlouvam se za chyby jsem v psani rychlejsi nez telefon nejak nestiha :nevim: :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.01.19 20:15
@Russet píše:
Dokud se opravdu neodstřihneš, budeš psát pořád takové dlouhé nudné slátaniny. Blokuj si ho v telefonu. Řekni mu, že s ním nechceš mít žádný kontakt.Kdyby tě měl rád, tak s tebou je a neutíká k jiné.

Já vím, že je to nudná slátanina… asi jsem se z toho potřebovala vypsat a samotnou mě to až vyděsilo, jak to zní. Máte všechny pravdu, že si nevěřím, nechápu, kde se ta malá sebedůvěra vzala, vždycky jsem byla docela sebevědomá. Pokaždé mu skočím na řeči, že jsem osudová, přitom je pak zase s ní… a ještě mě vždycky něčím jakoby poučí - nějakým životním moudrem (je starší jen o pár let), takže mám pak pocit, že jsem ještě za tu blbou, co nechápe život a není dostatečně vyrovnaná.

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

Články z Expres.cz

Rozhovor s primářkou nemocnice, kde leží Pomeje: Ročně u nás zemře 200 pacientů

Do Nemocnice Na Pleši byl před několika týdny přemístěn herec a producent... číst dále >

Mám méně fanoušků, protože jsem gay, stěžuje si Kovy. Jako vážně?

Karel Kovář (22) alias Kovy patří mezi nejznámější české youtubery. Jeho... číst dále >

Články z Ona Dnes

Plastika mi zničila vztah i život, říká žena závislá na úpravách vzhledu

Modelka Elina Romasenková má za sebou nespočet plastických operací. Nechala... číst dále >

Jak prožít spokojený rok 2019? Zlepšujte přítomnost, radí psycholog

Pokaždé, když rok končí a další začíná, všichni si přejeme, aby byl ten nový... číst dále >