Trapím se, že se nemůžu věnovat oběma dětem na 100%

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Wisha
Ukecaná baba ;) 1440 příspěvků 12.06.19 15:06
Trapim se, ze se nemuzu venovat obema detem na 100%

Ahoj maminky, mam dva syny, starsi ma 3 roky, mladsi necelych 8 mesicu, a co zacal lezt, nemuzu si se starsim vubec hrat, protoze nam do toho mladsi „sumuje“ a starsiho to zlobi. Jsem si vedoma toho, ze je to prechodny stav, ze za rok uz si budou hrat spolu a me potrebovat nebudou, ale v tuhle chvili me to strasne trapi, ze se nemuzu ani jednomu venovat na 100%, aby tim ten druhy netrpel, zacinam mit pocity jako ze jsem mizerna matka, jsem v depresi, frustrovana a zhorsuje se to, byli jsme ted 3 tydny zavreni doma (starsi mel napred horecky a antibiotika, o tyden pozdeji dostal nestovice a ted cekam, kdy je chytne mladsi). Neni den, aby se mladsi nejak neducnul, porad pada nebo se o neco mlati, proste porad dokola hrozny strach o jejich zivot, do toho starsi jak citi moje zoufalstvi tak zacal zlobit a odmlouvat…Nechci kritiku nebo kecy typu „chtela jsi dve deti, tak je mas“ - jsem stastna ze je mam a nemenila bych, jen nejak potrebuji prezit v psychickem zdravi tohle obdobi, tak se chci zeptat, mate to nektera taky tak?

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 15:14

Mám úplně stejně staré děti a obě jsou teda tak přeaktivní, že u nás je tento stav už déle. No nejsem z toho nadšená, ale beru to tak, že dělám co můžu, nesedím někde s cigárkem v hospodě (jsou i takové matky), věnuji se seč můžu jim, manželovi i domácnosti a prostě jsem jen jedna, rozkrájet se nehodlám, myslím, že na tom ve výsledku až tak nesejde, jestli si stavebnici spolu stavíte 3 hodiny nebo pár minut, jde o to, že jsi dětem k dispozici, mazlíš se s nimi a poskytuješ jim to nejlepší zázemí, jaké dokážeš. :nevim: Btw. kamarádka má 5. dítě, neviděla jsem, že by se mu někdy věnovala… Prostě o tom to asi není, spíš právě o té atmosféře a „matce v pohodě“. :kytka:

Rive
Ukecaná baba ;) 1872 příspěvků 12.06.19 15:14

Možná by se to chtělo trošku povznést nad to, že mladší padá, spadne párkrát, pak se to naučí a pohoda, nějakým strachem a jeho zachraňováním to děláš jen horší.
Pokud to jde, dala bych mladšího třeba na dvě odpoledne taťkovi a se starším si udělala vlastní program. Chodí do školky?
Já dávám dceru na dvě dopoledne týdně do školky a jsem doma jen pro mladšího a pak odpoledne se více starám o dceru.

sediza
Závislačka 2607 příspěvků 12.06.19 15:17

Predejte štafetu manzelovi a jděte s kamoskou na kafe. Řešíte blbosti. Pardon, ale potřebujete vypadnout na chvíli z domu. Byt s detmi doma je náročný. Je úplně normalní, ze se detem nemuzete a nebudete venovat na 100%. Musite se totiz venovat taky sobě a domacnosti apod. Pro deti ani není dobre, když se jim matky příliš věnují. Nedokázou si pak hrat samy. Az budete chodit do práce, tak to teprve bude málo času. Jste dobrá matka, věnujte se více sobě a bez výčitek. Děti budou v pohodě.

terien
Extra třída :D 11789 příspěvků 12.06.19 15:26

Hlavně je dost vtipný, jak si představuješ, že si za rok vyhrají a nebudou tě potřebovat :lol: dojdi si pro prášky na nervy, protože to zřejmě moc nedáváš a je před tebou mnohem delší doba než jeden rok.

1mila2
Ukecaná baba ;) 1095 příspěvků 12.06.19 15:35
@terien píše:
Hlavně je dost vtipný, jak si představuješ, že si za rok vyhrají a nebudou tě potřebovat :lol: dojdi si pro prášky na nervy, protože to zřejmě moc nedáváš a je před tebou mnohem delší doba než jeden rok.

Ne ne, ja taky doufam, ze az bude mit mladsi rok a kousek, tak si se starsi vyhrajou spolu :lol: :lol: :lol:

Aduš8
Kelišová 5243 příspěvků 12.06.19 15:36

Když to čtu, tak si říkám, jaká jsme strašná matka. Já syna klidně nechala, aby spadl, když se začal stavět u nábytku a světě div se, on spadl fakt jen párkrát a pak se padat naučil, moc dobře věděl, že do hlavy to bolí. Teď je mu rok a půl, všude leze, nechávám ho, když to není vyloženě zásuvka a podobně. Hraje si v pokojíčku sám, jen za mojí asistence, ale určitě u něj nesedím a neskládám kostky jemu pro zábavu celý den. Manžel je že mě úplně na nervy, ale já osobně jsem úplně vyřízená z maminek, které za dítětem lezou i na prolézačky, překáží tam těm ostatním dětem a je jim to úplně jedno. Starší ti začal zlobit a odmlouvat, protože na to má věk, ne kvůli tvému zoufalství. Hoď se do klidu, máš zdravé děti a zbytečně šílíš.

Bubla Bůčková
Kelišová 7204 příspěvků 12.06.19 15:40
@Wisha píše:
Ahoj maminky, mam dva syny, starsi ma 3 roky, mladsi necelych 8 mesicu, a co zacal lezt, nemuzu si se starsim vubec hrat, protoze nam do toho mladsi „sumuje“ a starsiho to zlobi. Jsem si vedoma toho, ze je to prechodny stav, ze za rok uz si budou hrat spolu a me potrebovat nebudou, ale v tuhle chvili me to strasne trapi, ze se nemuzu ani jednomu venovat na 100%, aby tim ten druhy netrpel, zacinam mit pocity jako ze jsem mizerna matka, jsem v depresi, frustrovana a zhorsuje se to, byli jsme ted 3 tydny zavreni doma (starsi mel napred horecky a antibiotika, o tyden pozdeji dostal nestovice a ted cekam, kdy je chytne mladsi). Neni den, aby se mladsi nejak neducnul, porad pada nebo se o neco mlati, proste porad dokola hrozny strach o jejich zivot, do toho starsi jak citi moje zoufalstvi tak zacal zlobit a odmlouvat…Nechci kritiku nebo kecy typu „chtela jsi dve deti, tak je mas“ - jsem stastna ze je mam a nemenila bych, jen nejak potrebuji prezit v psychickem zdravi tohle obdobi, tak se chci zeptat, mate to nektera taky tak?

Taky bych to tak měla a proto chci jedno. Tohle prý tak prostě je a musíš vydržet. Pak třeba za sourozence bude rád. Ale chápu tě, mně jen ta představa trhá srdce :hug:

Tazvesnice
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 15:41

@Aduš8 pod to se podepisuji :kytka: taky nestojim diteti porad za zadkem a je neskutence samostatne :) jak jinak ty deti maji pochopit, ze kdyz nekam lezou, tak muzou spadnout, ze si s nima mama nemuze hrat cely den apod :nevim: manzel je nastesti stejneho razeni, ale mam kamaradky, co fakt porad stoji za ditetem a chytaji ho, vsude ho zvednout apod :roll:

hanka.br.
Generální žvanilka 20249 příspěvků 12.06.19 15:41
@Wisha píše:
Ahoj maminky, mam dva syny, starsi ma 3 roky, mladsi necelych 8 mesicu, a co zacal lezt, nemuzu si se starsim vubec hrat, protoze nam do toho mladsi „sumuje“ a starsiho to zlobi. Jsem si vedoma toho, ze je to prechodny stav, ze za rok uz si budou hrat spolu a me potrebovat nebudou, ale v tuhle chvili me to strasne trapi, ze se nemuzu ani jednomu venovat na 100%, aby tim ten druhy netrpel, zacinam mit pocity jako ze jsem mizerna matka,jsem v depresi, frustrovana a zhorsuje se to, byli jsme ted 3 tydny zavreni doma (starsi mel napred horecky a antibiotika, o tyden pozdeji dostal nestovice a ted cekam, kdy je chytne mladsi). Neni den, aby se mladsi nejak neducnul, porad pada nebo se o neco mlati, proste porad dokola hrozny strach o jejich zivot, do toho starsi jak citi moje zoufalstvi tak zacal zlobit a odmlouvat…Nechci kritiku nebo kecy typu „chtela jsi dve deti, tak je mas“ - jsem stastna ze je mam a nemenila bych, jen nejak potrebuji prezit v psychickem zdravi tohle obdobi, tak se chci zeptat, mate to nektera taky tak?

Já to nechci zlehčovat nebo dělat chytrou, ale jestli stav, že máš dvě děti, kterým přirozeně musíš pozornost rozdělit, uvrhuje do depresí a frustrací, zamysli se nad sebou. Přijde mi, že dneska je moderní být " v depresi" při každé nepohodě nebo každé chvíli, která neprobíhá podle našich představ. Navíc dětem naprosto neublíží, když nemají nonstop 100% mateřskou pozornost, na to si dej pozor, abys nevychovala nesamostatné a nesvéprávné mamánky. O psychické zdraví by se člověk mohl obávat při vážné nemoci v rodině nebo nějakých fakt problémech, ale ne ve chvíli, kdy zdravé děti normálně žijí. Jako to lepší nebude a té frustrace tě čeká dalších dvacet let.

Ou
Echt Kelišová 8189 příspěvků 12.06.19 15:42

Primární problém je v tom, jak si utopená v úzkosti a pocitech viny. To je něco co potřebuješ řešit, protože skutečně platí - šťastná matka, štǎstné děti. Vynerovaná, vinou zaplavená matka nená jak svoje děti naučit sebepřijetí a takovýmhle věcem.

Hlasuju za to, aby si jeden večer v týdnu chodila někam pryč s kamarádkami, jeden večer v týdnu s manželem a jednu hodinu někdy odpoledne na psychotetrapii, kde si pročitíš všechnu tu zátěž, co si sama na sebe hážeš a kterou se ničíš. Slibuju že to bude prospívat jak tobě, tak manželovi, tak tvým dětem.

Děti když se učí chodit, tak padají - je to dost základní součást toho, jak se učí chodit. Nezabije se. Děti jsou odolné - evoluce dost efektivně odstranila ty geny, které odolné nebyli.

Neděláš nic špatně a to nejlepší co můžeš pro svého staršího syna udělat je dát ho třeba na jedno či dvě odpoledne do školky - jsou tu vcelku jasné důvody, proč to tříletým dělá dobře. Mimo jiné proto, že tou dobou je dost pdostatné naučit se fungovat mezi ostatními dětmi. Ideálně s co nejmenším zasahováním dospělých.

Příspěvek upraven 12.06.19 v 15:43

ugluk
Hvězda diskuse 47047 příspěvků 12.06.19 15:42

Vidíš, mně to přijde svým způsobem přínosný. Mám teda o dost větší rozestup, ale i když jsme se starší snažili nevychovávat jako jedináčka, co má oba rodiče k dispozici na první písknutí, tak prostě maximální pozornost nás obou byla vždycky napřená jen tím jedním směrem. Po sourozenci starší vždycky toužila a i teď si to velmi užívá a miluje ho, ale holt si zvyká, že na zvolání - mamííí, potřebuju strašně nutně právě teď něco podat - se dostává strohého kojím, počkej deset minut nebo si poraď jinak.
Nějak nechápu ten strach o život, to jako kvůli tomu, že pořád padá? Věř, že mé dítě ve zdraví přežilo tisíc a jeden dětský pád, boule i modřiny aby si nakonec větší zranění pořídilo při naprosto bezpečné hře pod dohledem učitele, chce to trochu nadhledu.
Jo, rána máme krušná, kolikrát pěním, ale i když je naše situace něco jiná než tvoje, slova jako zoufalství, deprese či frustrace mě teda nenapadají.
Ber to tak, že pro ty děti je to i přínosné, když se naučí, že celý svět se netočí jenom kolem nich. Když občas vidím, s jakýma řešeníma přichází starší ve chvíli, kdy se jí dočasně odmítám věnovat, možná má taahle výchova i něco do sebe.

jizvíková
Extra třída :D 12909 příspěvků 12.06.19 15:58
@sediza píše:
Predejte štafetu manzelovi a jděte s kamoskou na kafe. Řešíte blbosti. Pardon, ale potřebujete vypadnout na chvíli z domu. Byt s detmi doma je náročný. Je úplně normalní, ze se detem nemuzete a nebudete venovat na 100%. Musite se totiz venovat taky sobě a domacnosti apod. Pro deti ani není dobre, když se jim matky příliš věnují. Nedokázou si pak hrat samy. Az budete chodit do práce, tak to teprve bude málo času. Jste dobrá matka, věnujte se více sobě a bez výčitek. Děti budou v pohodě.

SOUHLAS, zakladatelka ma dost,
mam tri kluky, kdyz dvojacata mela rok, narodil se nejmladsi, fakt jsem nemela cas, resit takove veci, jako, ze vsichni me nemaji na 100%,
za prve to nepotrebuji a za druhe to je zivot

Kriss Tina
Extra třída :D 11140 příspěvků 12.06.19 16:01

Mám to podobně, akorát mám syna 4 roky a teď měsíčního, akorát ten menší si žádá 100% pozornosti, každou hodinu se chce kojit, když kouká tak se chce chovat, jak ho někde položím hned řev… Staršího můžu maximálně tak zapojovat do péče o mladšího a do domácích prací :zed: ale on je zaprvé naštěstí samostatný, radši si hraje sám, a zadruhé chodí každý den do školky tak tam si pohraje s kamarádama a odpoledne ho beru ven, menší spí v kočáru a staršího vemu na zmrzku a aspoň pokecáme, nebo jde chvíli na hřiště. Není to ideál, ale zas ten větší musí pochopit že už není sám a nemůže mít veškerou pozornost on a za pár měsíců už si budou hrát spolu a bude to lepší :think:

warita
Extra třída :D 11424 příspěvků 12.06.19 16:06
@Wisha píše:
Ahoj maminky, mam dva syny, starsi ma 3 roky, mladsi necelych 8 mesicu, a co zacal lezt, nemuzu si se starsim vubec hrat, protoze nam do toho mladsi „sumuje“ a starsiho to zlobi. Jsem si vedoma toho, ze je to prechodny stav, ze za rok uz si budou hrat spolu a me potrebovat nebudou, ale v tuhle chvili me to strasne trapi, ze se nemuzu ani jednomu venovat na 100%, aby tim ten druhy netrpel, zacinam mit pocity jako ze jsem mizerna matka, jsem v depresi, frustrovana a zhorsuje se to, byli jsme ted 3 tydny zavreni doma (starsi mel napred horecky a antibiotika, o tyden pozdeji dostal nestovice a ted cekam, kdy je chytne mladsi). Neni den, aby se mladsi nejak neducnul, porad pada nebo se o neco mlati, proste porad dokola hrozny strach o jejich zivot, do toho starsi jak citi moje zoufalstvi tak zacal zlobit a odmlouvat…Nechci kritiku nebo kecy typu „chtela jsi dve deti, tak je mas“ - jsem stastna ze je mam a nemenila bych, jen nejak potrebuji prezit v psychickem zdravi tohle obdobi, tak se chci zeptat, mate to nektera taky tak?

starsi ma 3 roky, mel by umet si hrat i sam, neni treba mu u toho asistoat. 8 mesicni te potrebuje ted mnohem vic, tak se soustred na nej a problem vyreseny.

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama