Trauma z vlastní mámy

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
12.1.22 21:22

Trauma z vlastní mámy

Ahoj, příští týden mi bude 17 a mám problém s vlastní mamkou. Předem bych ráda napsala, že jsem si to po sobě četla a vidím, jak chaoticky to působí, ale lépe to popsat nedovedu. Moji rodiče jsou rozvedení už 16 let, tak bydlím jen s mamkou a jejím přítelem a bratrem (jsou spolu asi 5 oficiálně let, ale před ním měla mamka další chlapy.) Hned po rozvodu s mým otcem se znova vdala za jiného muže, který pracoval v Německu a domů se vracel jen na víkendy. Byli manželé asi 10 let (asi do mých 12) a pamatuji si, že když byl pracovně pryč máma si domů vodila jiné muže. Vybavuji 4 různé muže, které si domů vodila po čas manželství, ale nebylo to současně. Vždycky to táhla třeba 3 roky s jedním a pak si našla jiného. Toho jejího nového manžela jsem měla ráda, staral se o nás, bral nás na dovolené, ale mamka mi zakazovala cokoliv mu říct. Když mi bylo asi 12 tak mamce na nevěru přišel a rozvedli se. Mamka zůstala s tím posledním milencem a je s ním až do teď a mají spolu mého bratra.
Můj problém ale je její chování vůči mě. Vybavuji si, že když jsem byla na zakladce dost mě mlátila úplně za vsechno. Přinesla jsem ze školy horší známku než 2,tak mě zbila, ale takovým způsobem že mi trhala vlasy a mlátila mě vařechou, nebo knížkou a čímkoliv jiným co zrovna měla po ruce. Kolikrát jsem měla i modřiny a vždycky mi řekla, že si za to můžu sama. Každý den mě nutila se učit, a pak mě z toho zkoušela a když jsem něco nevěděla zmlatila mě zas a poslala mě znova se to učit. Stačilo abych nevěděla odpověď na jednu otázku a takhle mě držela vzhůru až pozdě do noci, dokud jsem nevěděla všechno ze všech předmětů do slova jako básničku. Celou základní školu jsem teda neměla na vysvědčení nic jiného než jedničky, až v deváté třídě jsem měla jednu dvojku. Stále mi předhazovala, že jsem jako můj otec, že jsme oba dva úplně stejní. (Doteď teda nevím v čem, s mým tatínkem mám skvělý vztah) situace se trošku změnila až když jsem šla na střední školu. V té době ona porodila a už neměla tolik času řešit mě. Od doby, co se narodil brácha mě asi ani nezbila, ale pořád je to doma na nic. Neumí se mnou mluvit normálně a za všechno po mě hned řve. Například, když jsem dneska vytřela a špatně jsem povesila hadru a voda z hadry pokapala zem v koupelně. Nebylo to moc, ale stejně to vypadalo, že vzteky praskne. Řvala, na co mám ten mozek a že to by neudělal ani malý brácha. Jenže ona to pak dává najevo celý den. A takhle je to každý den. Přijde mi, že snad hledá cokoliv za co by mě mohla seřvat. Chodí, tříska dveřmi a když na ni promluvím ani neodpoví nebo jen naštvaně odsekne. Nejraději bych se hned odstěhovala, ale to mi nedovolí a když bych chtěla jít k taťkovi tak mi jen řekne, že mě má v péči ona a že stejně než by to prošlo soudem tak mám 18. Navíc vím, že bych ji tím naštvala a zas by byl oheň na střeše. Celé své dětství jsem jen čekala, až přijde víkend a pojedu k taťkovi a mám to tak i do teď. Před okolím se přetvařuje, dělá jaká je hodná, milá a jak moc máme skvělý vztah. Tohle celé jsem vlastně nikomu neřekla ani když jsem byla menší. Babičku už nemám a taťkovi jsem se styděla to říct i když vztah máme skvělý. Z toho celého mám problém i osobním životě, protože kdykoliv, když na mě někdo zvýší hlas, nebo když mi někdo něco vyčítá se rozbrečím a celá se klepu. Už od malá mám problém s tím, že jsem až moc velký introvert, když je někde víc lidí nedokážu s nikým mluvit a to ani ve škole. Nedokážu třeba ani odpovědět učiteli ve škole na otázku, na kterou znám odpověď, protože se bojím, že bych odpověděla špatně a vždy teda řeknu jen že nevim, i když vím. Celý den je doma napětí a špatná atmosféra a jen čekám na ten víkend. Úplně nejlepší to doma je, když má odpolední, protože se s ní prakticky nevidím.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
12.1.22 21:31

Jednoduše řečeno jsi týrané dítě, podle mě dokonce brutálně týrané dítě a pokud bys chtěla svou situaci řešit, tvoje matka by zřejmě čelila zaslouženému policejnímu a soudnímu stíhání. 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8153
12.1.22 21:35

Děsný…zřejmě má vůči tobě nenávist v sobě u od doby, kdy se rozešli s tvým otcem…Celý život jí to žere, i to, že ty naopak s ním dobře vychazis. Já bych asi hledala způsob, jak se co nejdřív osamostatnit a z této domácnosti frnknout. Možná ji jednou pochopíš, třeba si jednou všechno vyrikate, asi neměla lehký život, ale takové ubližování v tobě bude celý život. Držím palce, rozhodně by ses měla svěřit otci

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
201
12.1.22 21:38

Svěř se tátovi a požádej ho, aby si tě vzal. Není pravda, že by si musela čekat než vše projde soudem, jsou předběžná opatření, takže by tě dali do péče táty než to projde soudem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
268
12.1.22 21:45

No, máš to blbý, ale ber to pozitivně. Moje máti mi nejen zvládala dělat ze života peklo, ale navíc mi svými výstupy a rozhodnutími v učení aktivně bránila. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5785
12.1.22 21:50

Ach jo, zkusila bych to zaonačit, abych mohla bydlet u táty. Už jen to, že jsi až takový introvert, je do života kříž, ještě k tomu takovou matku. Objímám tě na dálku :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
867
12.1.22 21:56

Na youtube si zadej „narcistická matka“…myslím, že v tom svou matku docela poznáš. Opravdu pokud sebereš sílu, odejdi od ní a jdi žít ke svému otci. Máma nejspíš nechce přijít o alimenty, takže bude dělat dusno, tak se nedej

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2635
12.1.22 22:06
@Anonymní píše:
Nejraději bych se hned odstěhovala, ale to mi nedovolí a když bych chtěla jít k taťkovi tak mi jen řekne, že mě má v péči ona a že stejně než by to prošlo soudem tak mám 18. Navíc vím, že bych ji tím naštvala a zas by byl oheň na střeše. Celé své dětství jsem jen čekala, až přijde víkend a pojedu k taťkovi a mám to tak i do teď. Před okolím se přetvařuje, dělá

Tvoje matka je psychicky nemocná, pravděpodobně narcis, taky to mám doma, ale ne v takové míře jako ty. Vina je v ní, ne v tobě :hug:
K taťkovi jít můžeš v klidu :hug: Nevěř tomu co říká, klidně zítra zavolej otci a běž k němu. Nikdo tě násilím tahat zpět k matce nebude a kdyby chtěla tak by to řešil OSPOD a problém by měla ona, ne ty. A na soud čekat nemusíš. Je ty skoro 17 let, tam zaleží prvořadě na názorů dítěte, ne na tom co chce matka, psychický nemocná
Hodně sil, řekni to otci :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4236
12.1.22 22:08

Jdi k otci a milou matinku mu napráskej.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12504
12.1.22 22:13

:hug: ach jo, to je strašný. Jak pisi ostatní, zajdi se poradit na Ospod a najdi si psychologa co ti pomůže se dát dohromady.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4236
12.1.22 22:13
@Fuflík píše:
No, máš to blbý, ale ber to pozitivně. :mavam:

Nechápu jak to můžeš napsat. Holce je vyčítán i mokrý hadr na podlahu. Myslíš, že je pozitivní, když se můžeš přetrhnout a stejně ti někdo říká, že to není dost? Ta se bojí ve škole i jen snažit, aby neudělala chybu, protože je přece hloupá a k ničemu. Nikdy to nikam nedotáhne ze strachu ze selhání.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1437
12.1.22 22:29

Nejsi introvert, to jsou reakce na týrání, které zažíváš. V 17 letech můžeš říct, že u ní nechceš bydlet a jít třeba do Klokánku. Bude ti tam lépe. Nebo říct u soudu, že chceš bydlet s tátou, pokud by si tě byl ochoten vzít. Běž se poradit na radnici na odbor péče o dítě. A doporučuji zajistit terapii zaměřenou na týrané dítě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21520
12.1.22 22:34
@Anonymní píše:
Ahoj, příští týden mi bude 17 a mám problém s vlastní mamkou. Předem bych ráda napsala, že jsem si to po sobě četla a vidím, jak chaoticky to působí, ale lépe to popsat nedovedu. Moji rodiče jsou rozvedení už 16 let, tak bydlím jen s mamkou a jejím přítelem a bratrem (jsou spolu asi 5 oficiálně let, ale před ním měla mamka další chlapy.) Hned po rozvodu s mým otcem se znova vdala za jiného muže, který pracoval v Německu a domů se vracel jen na víkendy. Byli manželé asi 10 let (asi do mých 12) a pamatuji si, že když byl pracovně pryč máma si domů vodila jiné muže. Vybavuji 4 různé muže, které si domů vodila po čas manželství, ale nebylo to současně. Vždycky to táhla třeba 3 roky s jedním a pak si našla jiného. Toho jejího nového manžela jsem měla ráda, staral se o nás, bral nás na dovolené, ale mamka mi zakazovala cokoliv mu říct. Když mi bylo asi 12 tak mamce na nevěru přišel a rozvedli se. Mamka zůstala s tím posledním milencem a je s ním až do teď a mají spolu mého bratra.
Můj problém ale je její chování vůči mě. Vybavuji si, že když jsem byla na zakladce dost mě mlátila úplně za vsechno. Přinesla jsem ze školy horší známku než 2,tak mě zbila, ale takovým způsobem že mi trhala vlasy a mlátila mě vařechou, nebo knížkou a čímkoliv jiným co zrovna měla po ruce. Kolikrát jsem měla i modřiny a vždycky mi řekla, že si za to můžu sama. Každý den mě nutila se učit, a pak mě z toho zkoušela a když jsem něco nevěděla zmlatila mě zas a poslala mě znova se to učit. Stačilo abych nevěděla odpověď na jednu otázku a takhle mě držela vzhůru až pozdě do noci, dokud jsem nevěděla všechno ze všech předmětů do slova jako básničku. Celou základní školu jsem teda neměla na vysvědčení nic jiného než jedničky, až v deváté třídě jsem měla jednu dvojku. Stále mi předhazovala, že jsem jako můj otec, že jsme oba dva úplně stejní. (Doteď teda nevím v čem, s mým tatínkem mám skvělý vztah) situace se trošku změnila až když jsem šla na střední školu. V té době ona porodila a už neměla tolik času řešit mě. Od doby, co se narodil brácha mě asi ani nezbila, ale pořád je to doma na nic. Neumí se mnou mluvit normálně a za všechno po mě hned řve. Například, když jsem dneska vytřela a špatně jsem povesila hadru a voda z hadry pokapala zem v koupelně. Nebylo to moc, ale stejně to vypadalo, že vzteky praskne. Řvala, na co mám ten mozek a že to by neudělal ani malý brácha. Jenže ona to pak dává najevo celý den. A takhle je to každý den. Přijde mi, že snad hledá cokoliv za co by mě mohla seřvat. Chodí, tříska dveřmi a když na ni promluvím ani neodpoví nebo jen naštvaně odsekne. Nejraději bych se hned odstěhovala, ale to mi nedovolí a když bych chtěla jít k taťkovi tak mi jen řekne, že mě má v péči ona a že stejně než by to prošlo soudem tak mám 18. Navíc vím, že bych ji tím naštvala a zas by byl oheň na střeše. Celé své dětství jsem jen čekala, až přijde víkend a pojedu k taťkovi a mám to tak i do teď. Před okolím se přetvařuje, dělá jaká je hodná, milá a jak moc máme skvělý vztah. Tohle celé jsem vlastně nikomu neřekla ani když jsem byla menší. Babičku už nemám a taťkovi jsem se styděla to říct i když vztah máme skvělý. Z toho celého mám problém i osobním životě, protože kdykoliv, když na mě někdo zvýší hlas, nebo když mi někdo něco vyčítá se rozbrečím a celá se klepu. Už od malá mám problém s tím, že jsem až moc velký introvert, když je někde víc lidí nedokážu s nikým mluvit a to ani ve škole. Nedokážu třeba ani odpovědět učiteli ve škole na otázku, na kterou znám odpověď, protože se bojím, že bych odpověděla špatně a vždy teda řeknu jen že nevim, i když vím. Celý den je doma napětí a špatná atmosféra a jen čekám na ten víkend. Úplně nejlepší to doma je, když má odpolední, protože se s ní prakticky nevidím.

Zkus kontaktovat psycholožku, psychiatra, nebo krizové centrum pro rodiny.
Nevím, kde bydlíš, takže nemohu poradit přesně. Já jako pěstounka mám doprovázející organizaci v Praze.
Pokud chceš, napiš mi osobní zprávu. :hug: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
92
12.1.22 22:34
@Fuflík píše:
No, máš to blbý, ale ber to pozitivně. Moje máti mi nejen zvládala dělat ze života peklo, ale navíc mi svými výstupy a rozhodnutími v učení aktivně bránila. :mavam:

:? To není moc povzbuzující :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
913
12.1.22 22:42

Je mi tě moc líto :hug: Měla by ses svěřit taťkovi. Myslím, že bude na místě i nějaká psychoterapie, aby ses toho strachu zbavila a začala si věřit. První je ale potřeba se z té domácnosti co nejdříve dostat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat