Tři děti s malým věkovým rozdílem

Anonymní
27.1.21 13:07

Tři děti s malým věkovým rozdílem- zkušenosti

Protože občas v diskuzích zahlédnu, že se tu vyskytují maminky se třemi dětmi brzy po sobě - řekněme do čtyř let, potěšilo by mě, kdyby se podělily o zkušenosti. Případně mohou být zajímavé zkušenosti těch, kteří mají sourozence věkově blízko k sobě, jak to vnímali/vnímají. Ty co znám jako dospělé mají zrovna fakt pevné sourozenecké pouto, ale je mi jasné že to nemusí být pravidlo.

Zvažujeme možnost třetího dítěte, ale z mnoha různých důvodů nám z toho vychází varianta „teď nebo nikdy“, čili pokud by se miminko opravdu rozhodlo přijít, měli bychom řekněme tři děti do cca 3,5- 4 let. Vím že to za nás nikdo nerozhodne, ale moc ráda si čtu příběhy ostatních, může mi to dát zase jinou perspektivu.
Takže

  • jak vnímalo starší dítě příchod dalšího sourozence? (u prvního bylo moc malé, tak tam to bylo v pohodě- aspoň u nás)
  • jak jste zvládaly třetí těhotenství v relativně krátké době- bylo to o hodně náročnější než první dvě?
  • jaká fáze pro vás byla nejnáročnější? (myšleno těhotenství, první půl rok, první rok, nebo je to čímdáltím náročnější? :))
  • myslíte si že mít děti takhle blízko je víc náročné pro rodiče, nebo že je to spíš nevýhoda pro ty děti? (to často někde čtu, jakože chudáci děti, že nemají tolik pozornosti- jak to vnímáte?)
  • stíhaly jste mít ještě nějakou chviličku pro sebe? (třeba jít si zasportovat?)

Anonym, nechci aby si můj nick někdo spojil s tímhle nápadem, který třeba vůbec nedojde realizace…:)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
30346
27.1.21 13:18

Já jsem o rok od sestry a cele dětství jsme se hadaly a nesnášely, jsme příliš rozdílné povahy. Ale tos asi číst nechtěla. :(

Ano, všechnu pozornost vyzrala sestra, ona šla do školy - velká sláva, já šla rok po ní - hm, to tu bylo loni. Naši to nedělali určitě schválně, ale bylo to tak.

Navíc takhle malý věkový rozdíl svádí ke srovnání, v němž ten starší na vždycky navrch, i když z pohledu dospělých jdou „skoro stejně staří, ale x zvládne už tohle, zatímco y ještě ne“.

Ale nás probl nebyl věkový rozdíl, jako to, že jsme si neseděly lidský.

Teď, v dospělosti spolu vycházíme a jsem ráda, že ji mám. Až teď. Není a nebude to moje kamarádka, ale je to moje sestra.

Příspěvek upraven 27.01.21 v 13:22

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.1.21 13:21

Já mám tři děti s větším věkovým rozdílem, jsem v pohodě, mám kamarádku, která má tři děti během 4 let a je zralá na Bohnice, nestíhá se věnovat ani jednomu pořádně, řve po nich a to 2 jsou odrostlá mimina, sama to přiznává… věřím, že až jim bude okolo 6- 9 let bude to ok, ale teď jí to teda fakt nezávidím…ale že to úplně nezvládá ona neznamená, že to tak budeš mít i ty, že jo…anonym drby o kámošce

  • Citovat
  • Nahlásit
642
27.1.21 13:28

Myslím že to této kategirie patřím, tak odpovím. Máme tři děti od sebe jsou pokaždé 22 měsíců. Upřímně bych si po zkušenostech udělala větší rozestupy, ale asi by to bylo jiné kdyby nejmladší syn nebyl nebezpečný sám sobě, nezačal chodit v 9 měsících a vlastně od cca 1 roku do 2,5 let jsem ho pořád sundavala ze skříní a řešila kde si zase namlátil. :D Nejstarší se na miminko hrozně těšil, vše je zvládli v pohodě. Těhotenství uplynulo tak rychle, že jsem ani nějak nepostřehla problémy, ale bylo asi nejnáročnější. Z nedostatku pozornosti mám taky strach, proto se snažím být vždy alespoň chvilku jen s jedním. Vidím na nich, že když někam přijdeme, tak mají potřebu na sebe strhávat pozornost všech dospělých. Ale nadruhou stranu, jsou neskutečně šikovní a samostatní. Nejhorší byl pro mě přechod z jednoho dítěte na dvě, to třetí už tam tak nějak zapadlo. A pak teda ten 1,5 roku, díky kterému jsem poslední dobou dost vyhořelá a hrozně celkově unavená.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
556
27.1.21 13:36

Mame 3 deti, prvni jsou dvojcata a se 4letym rozestupem mame nejmladsiho (necele 2 roky). Kdyz jsme na ne doma ve dvou, venujeme se jim fakt intenzivne, vecer „padame unavou“, ale s pocitem, ze jsme spokojeni, dobre najedeni a deti mely dost pozornosti. Kdyz jsem s nima sama, padam unavou vyrazne vic, nektere situace resim v afektu, protoze neni prostor resit to v klidu (a nejsem uplne klidas). Deti vychovavame velmi kontaktne, coz tedy asi je nekdy „vic prace“ nez dite zavreny s hrackama v ohradce a usinajici samo v postylce s flaskou. Tohle je taky potreba zvazit, jaky pristup ti sedi. Za me mit 3 deti treba rok po sobe je ciry blaznovstvi (nechci nikoho urazit, jen mi to prijde jako nejtrefnejsi formulace z meho uhlu pohledu) V ranym detstvi, kdy ty deti potrebuji nejvic pozornosti, jistoty, veskery cas rodice, tak se o nej budou delit. Sla bych do toho pouze v pripade, ze mam treba blizko babicku a dedu v duchodu, ktere cas straveny s vnoucaty velmi naplnuje a jsme velmi casto pohromade sirsi rodina. Premyslela jsem o ctvrtem a premyslela jsem o nem velmi brzy po narozeni nejmladsiho, protoze byl zlate miminko. Ted jsem opravdu rada, ze jsme to neudelali, protoze bych nemohla zadnemu diteti dat tolik, kolik chci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5303
27.1.21 13:37

Já ti poskytnu jiný pohled. Máme všechny děti od sebe o 4¼ roku, tak nějak to samo zapadlo-trochu neplánovaně. Děti jsou super velké jsou samostatné, a šikovné, když jsou škola-školka mám čas na mimino. Ale jak mile jsou doma musí se člověk točit okolo nich- školka-logopedie, škola-logopedie a učení. Taky je záhul je vozit a vyzvedávat (nemám řidičák, ale myslím že je to jedno). Jinak děti vedeme k tomu ať si pomáhají, ale to zvládne i ten nejstarší (4letý)-podat hračku nebo plenky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2248
27.1.21 13:50

Máme tři děti během tří let a nejnáročnější je to teď, kdy nejstarší bude mít pět let a já neplánovaně čekám čtvrté.

Nejstarší miminko přijala krásně, pomáhala, věnovala se, nikdy jsem ji neodháněla a neříkala, že musí počkat, že mimino má přednost, ale i tak jsme se teď dostali do fáze, kdy se vzteká a dává dost najevo, že tady je.
Měly jsme spolu kroužek, bohužel teď nic není. Je potřeba si udělat čas jen a jen pro ni, nedávat najevo, že už je velká a má všechno zvládat…

Je to náročné pro všechny stejně, ale díky tomu, že jsou tak blízko, tak si fakt vyhrajou, někdy až moc, nevím, co budou dělat, až půjdou do školy, jsou na sebe fixovaní.

A chvilku na sebe a sport mám, ale to jen díky tomu, že mám skvělého muže, který nemá a ničím problém, uklidí, uvaří, vyvenčí :)

Je to náročné, mám toho kolikrát plné zuby, ale neměnila bych.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.1.21 13:52

@misuled Určitě flašku a usínání o samotě neznám, kdyby třetí bylo ten typ dítěte co usne samo a člověk o něm neví, tak to bych byla v nejhlubším šoku. Ty dva kousky co už mám jsou celkem jak přes kopírák, hodně kontaktní, ale mám pocit že to zvládáme dobře, starší má celkem klidnou povahu, i když se vzteká, ale žádný extrém, poslechne, k miminku se chová hezky. U menšího se ta povaha ještě teprve rýsuje.
K dispozici mám manžela, který má pevnou pracovní dobu a je doma dřív než v 16 hodin každý den plus asi i ty babičky, minimálně když je třeba, tak se s nimi dá domluvit.
Já sama jsem taky klidný člověk, tím nechci říct že někdy nepadám na pusu, ale to se podle mě stává při horších dnech každému, že toho má dost.
Každopádně zatím díky za všechny komentáře! Je mi fakt jasné že to každý prožívá jinak :kytka: A ten věkový rozdíl dětí je jenom jeden z aspektů. Já sama jsem ze tří sourozenců s většími věkovými rozdíly a upřímně to nikdy moc nefungovalo, ale to je opět- kombinace povah, přístupu rodičů a určitých dalších okolností, které míchaly kartami…
Zakl.

  • Citovat
  • Nahlásit
11793
27.1.21 13:53

Mam mozna trosku pohodovejsi variantu - 3 deti do 5 let (8.5r, 6.5r a 3.5r) - ale vlastne nevim. Chtela jsem je mit rychleji za sebou, ale clovek mini… Mezi druhym a tretim jsou 3r a uz mi to prijde celkem dost, i kdyz ted se to konecne trochu preklapi, ze nejstarsi si uz chodi ven sama a mali jsou spolu a celkem si vyhraji.

Prijde mi to spis cim dal tim narocnejsi :think: - organizacne, komunikacne (kazde dite ma svou hlavu, sve predstavy a sve plany na odpoledne :mrgreen: ), na odhlucneni :mrgreen: a tak. Nebo uz je to starim a unavou materialu me malickosti.

Ale nemenila bych, jsem spokojena, ze se porad neco deje (ano, porad).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
52231
27.1.21 13:58

Udelej si to podle sebe.
My mame 3 behem 4,5r. a dvojcata nemame, prestoze dvou mladsim rikaji nase (NE)dvojcata.
Mame vybudovane zazemi a podminky.

Se sestrou jsme o rok a nemame spatne vztahy. Kazda bydli jinde, ale pravidelne si pomahame.
Zrovna vcera jsem neco resila a cely den se to pres drat resilo. Diky vzdalenosti to osobne nelze.
Meli jsme byt tri po roce. Mamka to treti dala pryc. Bohuzel. Duvod byl, co by lidi rekli, ze maji tri deti po roce? Nakaslat na lidi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2109
27.1.21 14:12

Já mám tři děti - momentálně jim je: 11, 13 a 15 let. Takže je vidět, že rané dětství jsme přežili,…všichni :). Samozřejmě, že to byl záhul, ale dá se to. Já od půlroku nejmladší chodím do práce, jsme aktivní sportovci. Hodně je teda vedeme k samostatnosti - školu mají místní, kroužky, kam se sami dostanou pěšky/na kole/ MHD - obecně je hodně vedeme k samostatnosti.
Teď jsou v pubertě, tak samozřejmě nějaké spory tam jsou, ale obecně drží hodně při sobě. Šílenost je nyní distanční výuka, ale to je jiná kapitola…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
205
27.1.21 14:18

Ahoj, máme tři děti (3,5roku, 2,5 roku a 6m měsíců).
Je to náročné, není to pro každého. Aby to bylo v pohodě, musí to mít člověk opravdu zorganizované, bez toho by to byl blázinec. Myslím, že se dětem lze i hezky věnovat, v dnešní době myček, sušiček, robotických vysavačů apod.
Třeba u nás je to tak, že nejstarší chodí na dopoledne do školky a já v té době, co tu není vařím, prostřední mi,, pomáhá „, protože ji to baví a miminko si hraje pod hrazdičkou. Po obědě a odpočinku se věnuji všem, hrajeme si, jdeme ven. Spát chodí v 19.30 a naštěstí, obrovská výhoda, všichni spí celou noc, takže máme čas i má sebe s manželem.
O víkendech děláme společné výlety, případně máme hlídání pro děti či jen lenošíme.
Za mě je to lepší v tom, že nemusím X krát za život řešit probdělé noci a plínky, že si to odbydu takhle v jednom,, vrzu“. A kdo ví, třeba se mi po letech pár ještě zasteskne po miminku. Ale to už budu ve světě, kde nebudu jen služka a chůva, tak nevím nevím :mrgreen:
Hlavně pozor, až budou děti větší na střední a vysoké školy a celkově větší finance a vyšším věkem dětí.
Držím palce :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
176
27.1.21 14:19

Mám tři děti po cca dvou letech. Kluci v pohodě. Mají moc hezký vztah. Prostřední měl trochu potíže přijmout nejmladšího, ale jak jsou teď pořád spolu (nejstarší je v první třídě), tak se to dost zlomilo a mají se rádi. Každý večer spolu chtějí spát v posteli, tak se pořád tak různě přesunují atd. S dětma děláme věci společně, takže nemám pocit, že by některé mělo málo pozornosti. Já tedy nepatřím k rodičům, co jsou přesvědčeni o tom, že dítěti musím věnovat všechen svůj čas. Ráda ho s nimi trávím, ale na druhou stranu taky chci, aby oni nechali prostor i mě a byli schopní se zabavit i sami, popřípadě pomáhat atd. Těhotenství třetí bylo dost náročný hlavně kvůli únavě. Byla jsem šíleně unavená. Ovšem to jsem i teď, ale to si spíš přijdu už trochu vyhořelá celou situací, která teď je. Rádi chodíme do bazénu, do Zoo, do heren atd. Takže z tohohle pohledu je to teď těžký pro nás pro všechny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3395
27.1.21 14:27

Mám 3 děti ve věku 5; 3,5; 1,5 let. Narození nejmladšího bylo pro nejstaršího v pohodě. A teď už je to naprosto boží, ti dva starší zapojují mimino do her a jste šťastní všichni tři.

Neříkám, že je to jen sluníčkové. Prostřední občas trochu žárlí, ale to vyřešila domácí škola - jakmile jsem se s ní začala „učit“ typu držet tužku špetkovým úchopem, používat barvy, nůžky a lepidlo, tak ji to přešlo. Stačí se pak vždycky chvilku pomazlit a je to v pohodě. Základ je teda být spravedlivá ke všem třem. Nastavená pravidla musí dodržovat všechny tři děti a neexistuje, že by mimino mělo nějaké úlevy, nebo se mu dovolilo víc na úkor jeho sourozenců. A neporovnáváme je (teda ano, ale ne před nimi).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.1.21 14:28

První a třetí dítě je od sebe 4 roky a dva dny. Hlídání mám minimální, občas si platím chůvu. Hrozné to bylo jen při všech těhotenstvích. Děti přijaly každé mimino v pohodě. Od asi roku toho nejmladšího si spolu už všichni krásně vyhrají. Nechodí ještě teda do školy, to nevím, jak budeme zvládat. Blbé je, když ti nikdo nepomáhá (třeba babky) a jsou nějaké zdravotní komplikace a musí se s někým po doktorech. A moc nevařím, to se s nimi nedá. Buď se uvaří na víc dní nebo mám jídlo z jídelny, když je to vhodné pro děti a mimino mám na skleničkách. Chodí mi i uklízečka. Chci si radši s dětmi hrát, tvořit, číst si… Měla jsem ještě štěstí, že mi všechny děti asi od půl roku spí celou noc od 20:00-8:00, takže já se dobře vyspím a jsem ráno fresh. Zatím bych neměnila.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat