Ukončené přátelství s výhodou?

Napsat příspěvek
Anonymní
13.7.17 05:45
@evellyne píše:
Ahoj, dámy, ráda bych znala Váš náhled na situaci, ve které se nacházím a je pro mně dost zmatečná.
Zhruba 4 měsíce zpět jsem si něco začala s kamarádem, pro kterého jsem měla slabost už před tím - no a jelikož jsem „držela“ delší sexuální půst a situace tomu byla příznivá, to naše cosi začalo sexem, znáte to, alkohol je metla lidstva. Pak se to ještě zopakovalo, on se začal tvářit, jako by mezi námi něco začalo (plánoval akce, psal mi, zajímal se o mně, atd.), až jsem si dovolila tomu uvěřit a v jisté souvislosti jsem řekla, že na to nahlížím jako na vztah. On řekl, že nic takového nechce.
Další dva měsíce se to ještě párkrát zopakovalo, já byla hloupá, naivní a ke všemu slepá a stále jsem věřila v něco víc, jelikož vedle toho, že dělal, že se nic neděje, dokázal se chovat i úplně opačně. Každopádně jsem ho neuháněla, netlačila jsem na něj, dávala jsem tomu volný průběh, ale pravda, vázala jsem se na to.
Po těch cca dvou měsících mi ale konečně došlo (když už jsem do toho konečně sekla a na rovinu řekla, co cítím), jak jsem hloupá a jak si sama házím klacky pod nohy (on chtěl jen přátelství s výhodou) - jelikož byl ten sex fakt dobrý a nebylo špatný ho mít alespoň občas, rozhodla jsem se k tomu přistupovat jinak - jako k „zábavě“. Nicméně mi po dalším měsíci došlo, že tudy cesta nevede, když toho druhého milujete - dokážu se líbat apod. bez lásky, ale samotný styk si bez citu prostě neužiju. A tak vždycky, když odešel a já vystřízlivěla, měla jsem depku jako hrom a přišla jsem si hrozně využitá (jo, bylo to moje rozhodnutí a zodpovědnost, já vím, ale prostě pocit) a trvalo mi víc než další týden se z toho posbírat.
Proto jsem řekla, že je konec, že to chci, jak to bylo před tím, jelikož to pak bolí. Řekl že OK, že mi nechce ubližovat. Víte, ale od té doby je všechno trochu jinak. Víte, od té doby (cca 3 týdny) mně pozval asi na tři akce a setkali jsme se 3×:
1. na jedné akci, odkud jsme odcházeli spolu a na místě rozchodu mě objal a začal líbat, ale domů jsem ho nevzala, jak se to stávalo
2. náhodně v našem malém městě v centru, kde mě při loučení objal a políbil
3. v pátek večer mě vytáhnul na večeři a pak jsme se setkali s přáteli, při čemž plánoval setkání nás dvou na další neděli (přes týden je mimo město). Z akce jsme opět odcházeli spolu, byl totálně vychcíplej a domů to měl docela štreku, tak jsem řekla, že může zůstat u mně (řekla bych to každému ze svých kámošů). Ač jsme mu naprosto jasně ukázala, kde je jeho místo na spaní, ve chvíli mojí nepřítomnosti se mi nastěhoval do pelechu - obecně jsem dost velký flegmatik a věci řeším v klidu, tak jsem si řekla, ok, budeš mít co chceš -vlezla jsem k němu, rozhodně jsme neleželi každý na druhý straně postele, ale když si myslel, že dojde na věc, řekla jsem „ne, myslím, že jsme to řekla naprosto jasně už dřív“. Beze slova lehnul vedle mně a druhý den jako by se nic nestalo. Ráno to byla několik hodin mazlivá převalovačka a odešel až ve tři (to tak bylo vždycky, nikdy hned ráno nezdrhal a zdržel se tak dlouho, jak mohl) s tím, že teda v tu neděli.
Od té doby jsme se navzájem neozvali, lítá teď celý týden pracovně po republice, ale to je jako obvykle - píšeme si vždy jen ohledně nějakého konkrétního setkání apod.
Víte, já to nespaní s ním opravdu nedělám z nějakého pokusu o manipulaci - je to čistě jen kvůli mně, včera když odešel, tak se ten hrozný pocit nedostavil, v tomhle směru jsem v pohodě. Je mi naprosto jasný, že on se to snaží narovnat, jelikož by mě chtěl mít tam, kde donedávna měl, ale mě spíš jde o sebe. On nechce vztah, já jo, a zároveň nedokáže(me) být normálními přáteli (mně by to šlo, je to náročný, ale musel by to respektovat i on, se vším všudy). Bohužel nejde přestat se vídat, a vlastně to ani nechci, je nám spolu dobře. Ale jelikož nám fakt už není -náct, nevěřím, že se to takhle dlouhodobě vydrží. Ty polibky a to všechno hezké pouze přijímám, nikdy nezačínám, žel si to paradoxně odepřít nedokážu, je to příjemné a zároveň ne tak důležité, jako ten sex…
A proto se ptám: jak se chovat? Jak k tomu přistupovat a stavět se? Myslíte si, že když on bude mít nějakou podobnou snahu fyzického kontaktu a já jí budu pouze přijímat, postupně mu to dojde a celý to nakonec vyšumí? To by totiž byli asi nejméně násilné řešení…
Osobně to dokážu hodit za hlavu, jo, mám slabší chvilky, když jsem sama, ale dá se to. Jen nechápu, proč to nedokáže on, já se s ním budu v klidu stýkat a žít si dál svůj život bez ohledu na to, jestli mě chce nebo ne - ale nechápu, proč on se chvíli chová, jak kdyby zájem měl a chvíli respektuje to, že v tom nechci dál pokračovat. A to je to, co mně rozlaďuje a na co bych ráda dostala nějaký náhled:))
Takže to prosím nechápejte jako výlev zhrzený milenky, i když to tak možná může působit - já to mám v sobě docela dobře zpracovaný, jen moc nechápu jeho a chtěla jsem to nějak osvětlit - a jak mu například dát najevo, aby si ten zvyšený zájem nechal, aniž bych dělala nějaký divadlo. Říct to evidentně nestačilo. Prostě jsem jeho rozhodnutí přijala s respektem jako fakt, i když to chvíli trvalo.Příspěvek upraven 26.04.17 v 21:33

Přečetla jsem až dokonce celé vlákno a žasnu…jako bych četla o sobě…úplně stejné pocity. Mohu se zeptat, jak to s odtupem času u tebe pokračuje? RR

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.7.17 10:04
@Anonymní píše:
Přečetla jsem až dokonce celé vlákno a žasnu…jako bych četla o sobě…úplně stejné pocity. Mohu se zeptat, jak to s odtupem času u tebe pokračuje? RR

Ahoj, nejsem zakladatelka, ale jsem v dost podobné situaci. Začla jsem si s kolegou (ženatým) po půl roce jsem to ukončila, protože jsem začala cítit, že jsem v tom emočně dost namočená. On to bral, je nám spolu hezky, jestli Ti to nevyhovuje, nemá smysl v tom pokračovat, aby ses trápila. Docela rychle to zpracoval a začal si s jinou slečnou.. :-(. Takže jsou to dva měsíce, kdy jsem to ukončila, abych se netrápila a trápím se jeho nezájmem a tím, jak před očima v práci vidím, co všechno je pro novou slečnu ochoten udělat.

Anonym KK

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.7.17 10:15
@Anonymní píše:
Ahoj, nejsem zakladatelka, ale jsem v dost podobné situaci. Začla jsem si s kolegou (ženatým) po půl roce jsem to ukončila, protože jsem začala cítit, že jsem v tom emočně dost namočená. On to bral, je nám spolu hezky, jestli Ti to nevyhovuje, nemá smysl v tom pokračovat, aby ses trápila. Docela rychle to zpracoval a začal si s jinou slečnou.. :-(. Takže jsou to dva měsíce, kdy jsem to ukončila, abych se netrápila a trápím se jeho nezájmem a tím, jak před očima v práci vidím, co všechno je pro novou slečnu ochoten udělat.Anonym KK

Přesně to je ono. Nevadí mi ukončení, čistě rozumově je to dobré pro oba zúčastněné. Trpké je, jak ti chlapi nejprve nadbíhají, udělali by pro nás cokoliv a pak mávnutím proutku jste pro ně vzduch. Jako člověk pro ně nic neznamenáte. Není pak možné se nepřipadat jako kráva, která naletěla. RR

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.7.17 10:38
@Anonymní píše:
Přesně to je ono. Nevadí mi ukončení, čistě rozumově je to dobré pro oba zúčastněné. Trpké je, jak ti chlapi nejprve nadbíhají, udělali by pro nás cokoliv a pak mávnutím proutku jste pro ně vzduch. Jako člověk pro ně nic neznamenáte. Není pak možné se nepřipadat jako kráva, která naletěla. RR

To si popsala naprosto přesně! Jenže co s tím, jak se takového pocitu zbavit. Včera jsem se s ním musela vidět o samotě. Tak jsem mu říkala, že s ním jsem se cítila jak jeho ovečka a že poté jsem si přišla jak kráva. Tak prý… doufám, že už se tak necítíš. Jinak chlad, žádné emoce, žádná nostalgie, on už je prostě jinde, hrozně jednoduše a bezbolestně.

KK

Bych potřebovala slova od někoho, koho to přebolelo, nějakou radu, jak z toho emočního kolotoče ven.

  • Nahlásit
  • Citovat
12407
13.7.17 17:13
@Anonymní píše:
To si popsala naprosto přesně! Jenže co s tím, jak se takového pocitu zbavit. Včera jsem se s ním musela vidět o samotě. Tak jsem mu říkala, že s ním jsem se cítila jak jeho ovečka a že poté jsem si přišla jak kráva. Tak prý… doufám, že už se tak necítíš. Jinak chlad, žádné emoce, žádná nostalgie, on už je prostě jinde, hrozně jednoduše a bezbolestně.

KK

Bych potřebovala slova od někoho, koho to přebolelo, nějakou radu, jak z toho emočního kolotoče ven.

Pomuze cas. V tom nejhorsim obdobi mi pomohlo na nej nemyslet, kdykoliv vyskocila myslenka na nej, v duchu jsem se okrikla a okamzite zacla myslet na neco jineho.
Tohle zabralo.
Ted s odstupem cca pul roku uz se na nej ani nezlobim, je mi jedno co dela a docela hezky spolu vychazime. Jen si davam pozor, abych se s nim opet nezapletla, jakmile je mily az moc, v duchu si projedu ty neprijemne vzpominky a okamzite ziskam odstup. Je jaky je, nejak jsem to prijala. A me si nezaslouzi :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.7.17 07:20
@Taky jedna píše:
Pomuze cas. V tom nejhorsim obdobi mi pomohlo na nej nemyslet, kdykoliv vyskocila myslenka na nej, v duchu jsem se okrikla a okamzite zacla myslet na neco jineho.
Tohle zabralo.
Ted s odstupem cca pul roku uz se na nej ani nezlobim, je mi jedno co dela a docela hezky spolu vychazime. Jen si davam pozor, abych se s nim opet nezapletla, jakmile je mily az moc, v duchu si projedu ty neprijemne vzpominky a okamzite ziskam odstup. Je jaky je, nejak jsem to prijala. A me si nezaslouzi :D

Kéž by ten čas pomohl, co nejdříve. Mám pocit, že na něj myslím každou minutou, přitom si to vůbec nezaslouží. Včera večer už to bylo lepší a ráno se probudím zase s tou vnitřní bolestí.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
14.7.17 08:28
@Anonymní píše:
Kéž by ten čas pomohl, co nejdříve. Mám pocit, že na něj myslím každou minutou, přitom si to vůbec nezaslouží. Včera večer už to bylo lepší a ráno se probudím

Jsem na tom úplně stejně, a proto mám na sebe velký vztek. Těm dotyčným nestojíme ani za slovo a my se kvůli nim trápíme. Je to všechno postavené na hlavu, jak si srdce dělá co chce. U mě se rozhodně po dvou letech nejedná o zamilovanost ahormonální bouři.

  • Nahlásit
  • Citovat
12407
14.7.17 10:19
@Anonymní píše:
Kéž by ten čas pomohl, co nejdříve. Mám pocit, že na něj myslím každou minutou, přitom si to vůbec nezaslouží. Včera večer už to bylo lepší a ráno se probudím zase s tou vnitřní bolestí.

Nezaslouží! Proto pomůže si to reálně sesumarizovat, vytvořit tento závěr - „NEZASLOUŽÍ SI TO!“ a kdykoliv ta myšlenka na něj přijde, tak ji aktivně a sama odsunout s tímto závěrem. Nezaslouží si to. Říkám si vždycky „Jdi pryč“. Pomáhá to. Samozřejmě to chce nějaký čas, o tom žádná, ale neboj, přejde to!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12407
14.7.17 10:35
@Anonymní píše:
@Anonymní píše:
Kéž by ten čas pomohl, co nejdříve. Mám pocit, že na něj myslím každou minutou, přitom si to vůbec nezaslouží. Včera večer už to bylo lepší a ráno se probudímJsem na tom úplně stejně, a proto mám na sebe velký vztek. Těm dotyčným nestojíme ani za slovo a my se kvůli nim trápíme. Je to všechno postavené na hlavu, jak si srdce dělá co chce. U mě se rozhodně po dvou letech nejedná o zamilovanost ahormonální bouři.

Po dvou letech? Dva roky to trvalo, nebo jsou to dva roky co to skončilo?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.7.17 10:39

@Taky jedna
Děkuji za Tvá slova, snažím se vidět světlo na konci tunelu.

Omezila jsem teď s ním kontakt na minimum, naznačila jsem mu, že vím o jeho dalších úletech, ale snažila jsem být u toho milá. Myslím, že se trochu urazil, protože i on mně přestal kontaktovat. Na jednu stranu mě to mrzí, jak rychle mne hází přes palubu, na druhou stranu vím, že snad díky tomu bude rychlejší cesta k uzdravení.

KK

  • Nahlásit
  • Citovat
12407
14.7.17 11:10
@Anonymní píše:
@Taky jedna
Děkuji za Tvá slova, snažím se vidět světlo na konci tunelu.

Omezila jsem teď s ním kontakt na minimum, naznačila jsem mu, že vím o jeho dalších úletech, ale snažila jsem být u toho milá. Myslím, že se trochu urazil, protože i on mně přestal kontaktovat. Na jednu stranu mě to mrzí, jak rychle mne hází přes palubu, na druhou stranu vím, že snad díky tomu bude rychlejší cesta k uzdravení.

KK

Cssss já mu to vpálila přímo (a milá jsem u toho opravdu nebyla), že vím a taky se urazil a nemluvil se mnou :lol: :lol: :lol: O to víc mi to ulehčil ;) :lol: Neboj, to fakt přejde. Opravdu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.7.17 11:21

@Taky jedna

To je neskutečný, jak si jsou ty příběhy podobný. A člověk si to prostě musí zažít, neponaučí se z okolí. Ve své podstatě jsem mu skočila na to nejzákladnější klišé…:-)

Říkáš, půl roku… už aby bylo po Vánocích…:-)

KK

  • Nahlásit
  • Citovat
12407
14.7.17 11:24
@Anonymní píše:
@Taky jedna

To je neskutečný, jak si jsou ty příběhy podobný. A člověk si to prostě musí zažít, neponaučí se z okolí. Ve své podstatě jsem mu skočila na to nejzákladnější klišé…:-)

Říkáš, půl roku… už aby bylo po Vánocích…:-)

KK

To je čerstvé?
Já na začátku musela brát i kapky na uklidnění, jak zle mi bylo. Když člověk sundá ty růžové brýle. Opravdu jsem to zvládala hodně zle. Jestli chceš, písni mi SZ, nechce se mi to vypisovat tady veřejně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.7.17 13:00
@Taky jedna píše:
Cssss já mu to vpálila přímo (a milá jsem u toho opravdu nebyla), že vím a taky se urazil a nemluvil se mnou :lol: :lol: :lol: O to víc mi to ulehčil ;) :lol: Neboj, to fakt přejde. Opravdu.

A jak jsi mu to řekla a při jaké příležitosti?? Řeším něco podobného a tááák bych mu to chtěla říct a ne jen přehlížet…, ale nevím jak na to

  • Nahlásit
  • Citovat
12407
14.7.17 13:20
@Anonymní píše:
A jak jsi mu to řekla a při jaké příležitosti?? Řeším něco podobného a tááák bych mu to chtěla říct a ne jen přehlížet…, ale nevím jak na to

No řekla jsem to hned jak jsem to měla na jazyku, dost nevhodně, ale nechci se nechat užírat. Řekla jsem mu co jsem slyšela, co si o tom myslím a co cítím. On se urazil, ale to mi bylo docela fuk.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama