Umřela mi máma, se kterou jsem nebyla v kontaktu

Anonymní
6.9.21 12:44

Umřela mi máma, se kterou jsem nebyla v kontaktu

Ahoj,
dozvěděla jsem se, že je to 14 dní, co umřela má biologická máma. V 6 nás opustila, žila si po svém, moc o mě neměla zájem. Já jsem jako dítě z toho byla v péči psychologů dlouhé roky… Videla jsem ji třeba 4 roky zpět, kdy byla v domě pro nemocné, důchodce a tak. Vždy, po kontaktu s ní, jsem byla špatná, že jsem sobecká a nevezmu si ji domů, ale ono by to nešlo ani, lhala a lhala moc. I v těchto situacích. Jenže ji nic nezazlívám, třeba prostě jen nevěděla, jak tyto vztahové situace řešit. Nevolala mi na narozeniny, ani svátky, prostě žádný kontakt. A až teď, když vím, že už tu není je mi strašně zvláštně, její druhá dcera (se kterou se bavit nejde, neb ta je hrozně zlý člověk) to volala a řekla, že ji jen nechali zpopelnit a že na to zatím kašle, je v urně v uschově :( Já počkám na papíry od notáře (nechám vše dědictví sestre) a pak se zkusim domluvit, ze ženu vezmu alespoň do vitriny na hřbitově a udělám ji tam pomníček… Pláču a nevím proč, nebrala ji jako mámu, dokázala jsem ji odpustit a vytěsnit to vše… a teď je mi to tak líto :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
34571
6.9.21 12:50
@Anonymní píše:
Ahoj,
dozvěděla jsem se, že je to 14 dní, co umřela má biologická máma. V 6 nás opustila, žila si po svém, moc o mě neměla zájem. Já jsem jako dítě z toho byla v péči psychologů dlouhé roky… Videla jsem ji třeba 4 roky zpět, kdy byla v domě pro nemocné, důchodce a tak. Vždy, po kontaktu s ní, jsem byla špatná, že jsem sobecká a nevezmu si ji domů, ale ono by to nešlo ani, lhala a lhala moc. I v těchto situacích. Jenže ji nic nezazlívám, třeba prostě jen nevěděla, jak tyto vztahové situace řešit. Nevolala mi na narozeniny, ani svátky, prostě žádný kontakt. A až teď, když vím, že už tu není je mi strašně zvláštně, její druhá dcera (se kterou se bavit nejde, neb ta je hrozně zlý člověk) to volala a řekla, že ji jen nechali zpopelnit a že na to zatím kašle, je v urně v uschově :( Já počkám na papíry od notáře (nechám vše dědictví sestre) a pak se zkusim domluvit, ze ženu vezmu alespoň do vitriny na hřbitově a udělám ji tam pomníček… Pláču a nevím proč, nebrala ji jako mámu, dokázala jsem ji odpustit a vytěsnit to vše… a teď je mi to tak líto :(

To je přirozený. Myslím, že pláčeš pro to, že je to definitiví a zemřela naděje, že se tvoje máma změní a přeci jen bude mámou. :srdce:

Je mi to moc líto.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20129
6.9.21 12:50

Upřímnou soustrast :hug:…chápu, že pláčeš, i když ti ublížila a nevídaly jste se…byla to přeci jen máma a najednou tady není…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
312
6.9.21 12:52
@Bábrdl píše:
To je přirozený. Myslím, že pláčeš pro to, že je to definitiví a zemřela naděje, že se tvoje máma změní a přeci jen bude mámou. :srdce:Je mi to moc líto.

Podepisuji

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35703
6.9.21 12:54

Plakání je dovoleno. Prostě nejsi jako máma kámen a máš city.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
102530
6.9.21 12:54

Je to smutný a je mi líto žes měla takové dětství. Jsi hodný člověk a není ti jedno že umřela žena, která tě porodila. A pláčeš, pláčeš po mámě kterou jsi neměla a kterou bys ráda měla, pláčeš po mamince kterou ti měla být a nebyla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.9.21 12:55

Rozumím ti, byla jsem v hodně podobné situaci, když mi umřel otec. Taky na mě v podstatě kašlal a v životě mi nic dobrého nepřinesl, ale když zemřel, vyčítala jsem si, že jsem mohla/měla udělat víc. Já byla tedy nejbližší příbuzný, takže jsem zařídila pohřeb a nechala uložit urnu.
Pomohl mi čas, výčitky zmizely, už zase vidím situaci takovou, jaká skutečně byla. A po nějaké době mi došlo, že jsem vlastně nevěděla jak truchlit - nechyběl mi ten konkrétní člověk, co zemřel, ale otec jako postava.
Je mi to moc líto :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
5975
6.9.21 13:26

Čeká mě jednou totéž
vím, že taky budu brečet - bude to prostě definitivní
ale bohužel, s některými lidmi to nejde..
Upřímnou soustrast :kytka:

já se s tím vypořádávám tak, že se snažím vyvarovat se stejných chyb a být tou správnou mámou na správném místě pro své děti… :mavam: to je asi tak jediné pozitivní, co z takového dětství můžeme ty i já vytěžit.. a když tu zalistuješ v diskusích o matkách, je tu spousta podobných příběhů..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3618
6.9.21 13:35

Když umřel můj otec, neviděli jsme se předtím několik let. Nezajímala jsem ho já, nezajímala ho jeho jediná vnoučata. Zajímal ho jen chlast. Přijela k nám tenkrát PČR mi to oznámit - že ho našli někde na cestě a ležet a přivezli pytlíček jeho osobních věcí. Vyhodila jsem to. Dali mi kontakt na pohřební službu, kde tělo převezli, ať to s nima dořeším. S Pohřební službou jsem se dohodla na pohřbu bez obřadu, i tak to stálo tenkrát 12 000. Pak mi ještě volali kdy a v kolik hodin byl zpopelněn, urnu uložili do úschovy, já tam pak zajel a popel vysypala do Vltavy. Když chtěl být tak volný, tak ˇAt je. Nepamatuju si datum ani období jeho úmrtí a je mi to jedno. Chlastal první ligu co jsem živa, asi i předtím, proč si ho máma vybrala, to nechápu. Jako dítě jsem k němu tíhla, ale to všechno skončilo, když jsem pak byla máma a neuměla si představit, že bych na své děti kašlala jako on. Takže jakýsi pohřeb jsem zařídila, pak šlo ještě o odmítnutí dědictví protože tam byly dluhy, ale pohřeb mi zaplatili, protože na účtě něco měl a jako první se vypořádává vypravitel pohřbu. To je celé. Jestli máš pocit, že by ses měla cítit nějak špatně, nemusíš. Ta žena se jen úředně nazývala „máma“, ale máma to nebyla, ať už byl důvod jakýkoli. Já v nějaké pokoře přijímám, že každý má svůj úděl, to ano, ale litovat nebo oplakávat kvůli tomu otce nebudu.
Každopádně přeju hodně síly ať si to brzy srovnáš tak, aby ti bylo dobře. :hug: :srdce:

Příspěvek upraven 06.09.21 v 13:41

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.9.21 13:35
@Anonymní píše:
Ahoj,
dozvěděla jsem se, že je to 14 dní, co umřela má biologická máma. V 6 nás opustila, žila si po svém, moc o mě neměla zájem. Já jsem jako dítě z toho byla v péči psychologů dlouhé roky… Videla jsem ji třeba 4 roky zpět, kdy byla v domě pro nemocné, důchodce a tak. Vždy, po kontaktu s ní, jsem byla špatná, že jsem sobecká a nevezmu si ji domů, ale ono by to nešlo ani, lhala a lhala moc. I v těchto situacích. Jenže ji nic nezazlívám, třeba prostě jen nevěděla, jak tyto vztahové situace řešit. Nevolala mi na narozeniny, ani svátky, prostě žádný kontakt. A až teď, když vím, že už tu není je mi strašně zvláštně, její druhá dcera (se kterou se bavit nejde, neb ta je hrozně zlý člověk) to volala a řekla, že ji jen nechali zpopelnit a že na to zatím kašle, je v urně v uschově :( Já počkám na papíry od notáře (nechám vše dědictví sestre) a pak se zkusim domluvit, ze ženu vezmu alespoň do vitriny na hřbitově a udělám ji tam pomníček… Pláču a nevím proč, nebrala ji jako mámu, dokázala jsem ji odpustit a vytěsnit to vše… a teď je mi to tak líto :(

Zažila jsem něco podobného, moje matka byla alkoholička, semlelo jí to natolik, že jí prostě nezajímalo nic jiného. Zemřela před cca 6ti lety, dozvěděla jsem se to od policie, protože potřebovali moje DNA aby jí mohli identifikovat. Byla také zpopelněna, a následně rozprášená na rozptylové loučce. U toho jsem byla a tam to uzavřela. Tak se drž, je mi to moc líto :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
3618
6.9.21 13:36
@Anonymní píše:
Rozumím ti, byla jsem v hodně podobné situaci, když mi umřel otec. Taky na mě v podstatě kašlal a v životě mi nic dobrého nepřinesl, ale když zemřel, vyčítala jsem si, že jsem mohla/měla udělat víc. Já byla tedy nejbližší příbuzný, takže jsem zařídila pohřeb a nechala uložit urnu.
Pomohl mi čas, výčitky zmizely, už zase vidím situaci takovou, jaká skutečně byla. A po nějaké době mi došlo, že jsem vlastně nevěděla jak truchlit - nechyběl mi ten konkrétní člověk, co zemřel, ale otec jako postava.
Je mi to moc líto :hug:

tohle je moc pěkně napsáno. Není mi líto, že zemřel můj otec, ale že jsem neměla toho správného starostlivého tátu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11452
6.9.21 13:43

To je mi líto. A ohledně toho dědictví si nezapomeň zjistit jestli majetek nepřesahuje nějaký dluh. Ať ještě nemusíš platit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.9.21 14:21

Ahoj děkuji všem.

Už je to trochu lepší, ten největší šok odezněl, teď je mi to trochu celé tak líto. Byla ale prý ležák, teď už ji bude mnohem lépe, muselo ji vše bolet. Ať byla, jaká byla, dala mi to nejcennější, život.

  • Citovat
  • Nahlásit
3597
6.9.21 17:15
@Bábrdl píše:
To je přirozený. Myslím, že pláčeš pro to, že je to definitiví a zemřela naděje, že se tvoje máma změní a přeci jen bude mámou. :srdce:Je mi to moc líto.

To jsi napsala moc hezky. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat