Úmrtí tatínka - rozloučení ze záhrobí ?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 00:51
Úmrtí tatínka - rozloučení ze záhrobí ?

Zdravím, včera 6.7. to byly 3 měsíce co nám náhle umřel taťka v nedožitých 65 letech. Byl to obrovský šok a můj / náš život se najednou změnil. Po 29 letech. Měla jsem to štěstí, že jsem měla a mám ( mamku ) rodiče, co by si každý mohl přát, vždycky tu pro nás byli a my pro ně byli vždy na prvním místě. I když se s tím pomalu smiřuji, tak mám pocit, že čím déle to je, tím je to horší. Tolik mi chybí. Víte, nejde říct že bych měla jednoho nebo druhého rodiče radši, stejně jako rodiče miluji svoji děti stejně, ale čím jsem byla starší, tím vic jsem byla na nej byla napojena a cítila, ze jsem stejní srdcaři. Měsíc po jeho úmrtí byl k nevydrzeni. Okamžitě se mi vrátila alopecia areata a mě zase začaly padat hodně vlasy. To mi taky nepřidalo. Rikala jsem si zkus být v pohodě, ale když jsem byla, tak jsem si vycitala, ze netruchlim, ze teď není vhodná doba se bavit a tak furt dokola. Poté jsem si přečetla, ze je moc důležité druhého nechat odejit a dat jeho dusi svobodu a nedržet se ho jako klíště a nesmirovat se s jeho smrti. Tak jsem usinala a v duchu si furt opakovala “moc Te miluji a nechávám Te odejit” a pak když jsem se v noci probudila jsem jasne slyšela, jak mi říká “láska je silnější než smrt”.. je možné ze se se mnou přišel takovýmhle způsobem rozloučit?

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 01:10

Ja myslim, ze ano…
Mam syna s vaznym genetickym onemocnenim kuze, jeho narozeni byl sok pro vsechny, nikdo to necekal, do te doby jsme nevedeli, jake vazne onemocneni mame v genech. Vyhlidky nebyly ruzove, pripravovali me na narocnou peci o jeho kuzi, aby vubec mohl fungovat. Kdyz jsem si ho po par tydnech vezla domu, byla jsem ze vseho fakt zrala na Bohnice, nespala jsem, porad jsem myslela na budoucnost a tak… Asi treti noc jsem si ho vzala k sobe do postele, usnuli jsme a kdyz jsem se v noci vzbudila, poletovaly okolo nej malinke zelene a naruzovele tecky, fakt spousta, divala jsem se na ne asi pul minuty a pak me premohl spanek…Rano jsem si na to hned vzpomela a prvni me napadlo andele a vily, vsechno bude dobre…Od te doby jsem se hrozne uklidnila a proste verim, ze se na ten muj maly poklad prisly podivat, co se vlastne deje..Maly je nakonec o dost lepsi, nez byly puvodni prognozy a bojujeme. I kdyz ma onemocneni na cely zivot, zvladame a casto na ty nase,,poletujici svetylka) myslim…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 02:32

Urcite.
Muj tatinek taky prisel asi mesic po smrti se rozloucit. Sice nemluvil, ale podle snaru to bylo rozlouceni, ze od ted se nase cesty rozdeluji a musime kazdy sam.
Neni den kdy na nej nemyslim, porad to boli, strasne moc.
Ale pravda, ze ten mesic po smrti jsem ho “citila” ze tu je s nami a po tom snu to ustalo :,(
Citim, ze opravdu odesel, obcas se prijde do snu “podivat” jak se nam dari.
Bolet to nikdy neprestane

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 03:42

Babička, ještě než umřela (v roce 2002), tak mi jako malé vždycky slibovala, že za mnou přijde, až umře. No nikdy nepřišla. Pak mi náhle umřela maminka v 6Oti letech. Žiju v cizině, tisíce kilometrů od domova, ale s maminkou jsme byly denně ve spojení přes messenger a maily. Ještě ve chvíli, kdy jsem o její smrti nevěděla, se mi zdál sen. V tom snu mi maminka řekla, že jí doktoři dávají tři týdny života. Je to už dávno, co se mi ten sen zdál (přes 10 let), tak si už nepamatuju detaily, ale pamatuju si ten pocit - byl to hrozně živý sen a hrozně mě rozhodil. Byli jsme zrovna s manželem a se synem na pár dní pryč na dovolené - naštěstí už poslední den a měli jsme se vracet po porbuzení hned domů. Já tehdy ještě bez chytrého mobilu a k neustálému připojení k internetu. Hrozně jsem se chtěla vrátit domů a zkontaktovat maminku, jestli je v pořádku. Pamatuju se, že celou cestu v autě domů jsem byla jak na trní. Pak jsme přijeli konečně domů, já zasedla k PC, ale po dobu naší nepřítomnosti od maminky ani ťuk. Začalo mi bít srdce jak o závot, fyzicky zle. Měla jsem hrozný strach. Začala jsem kontkatovat koho dalo, ale neměla jsem kontakt na nikoho, kdo s maminkou chodil do práce. FB byl tehdy v počátcích… Nakonec mě přes FB kontaktovala sama moje sestřenice, se kterou jsme neměli dobrý vztah a na FB jsme nebyli přátelé. To mě vyděsilo ještě víc. No a taky ano. Sdělila mi na na chatu, že maminka měla infrakt a bohužel už není. Byl to pro mě šok, pořesně jako ty jsem měsíc skoro nefungovala (měla jsem dvouletého syna, který byl hodně u tchýně, já byla mimo realitu). Hlavně první rok byl těžký, postupně jsem si na život bez maminky musela zvyknout. Trvalo to hodně dlouho. Takže já věřím, že něco mezi nebem a zemí je, každopádně na vlastní pocity pomůže jenom a jenom čas.

elinka90
Závislačka 2736 příspěvků 1 inzerát 07.07.19 05:14
@Anonymní píše:
Ja myslim, ze ano…
Mam syna s vaznym genetickym onemocnenim kuze, jeho narozeni byl sok pro vsechny, nikdo to necekal, do te doby jsme nevedeli, jake vazne onemocneni mame v genech. Vyhlidky nebyly ruzove, pripravovali me na narocnou peci o jeho kuzi, aby vubec mohl fungovat. Kdyz jsem si ho po par tydnech vezla domu, byla jsem ze vseho fakt zrala na Bohnice, nespala jsem, porad jsem myslela na budoucnost a tak… Asi treti noc jsem si ho vzala k sobe do postele, usnuli jsme a kdyz jsem se v noci vzbudila, poletovaly okolo nej malinke zelene a naruzovele tecky, fakt spousta, divala jsem se na ne asi pul minuty a pak me premohl spanek…Rano jsem si na to hned vzpomela a prvni me napadlo andele a vily, vsechno bude dobre…Od te doby jsem se hrozne uklidnila a proste verim, ze se na ten muj maly poklad prisly podivat, co se vlastne deje..Maly je nakonec o dost lepsi, nez byly puvodni prognozy a bojujeme. I kdyz ma onemocneni na cely zivot, zvladame a casto na ty nase,,poletujici svetylka) myslim…

Toto se stalo presne mne. Zemrel mi deda, kdyz mi bylo 5 let. Ja to jeste nevedela, ale zacala jsem odmitat spat sama v pokoji, ze vidim litat zelena svetylka.

Evkad
Kecalka 221 příspěvků 07.07.19 06:59

Už jsem to tady určitě zmiňovala. Kdysi se mi zdál sen, kdy mi něco řeklo, že už můj strýc není a v městě x už nikoho nemám. Za pár dnů jsem se dozvěděla, že strýc zemřel.
Když zemřel můj otec, tak se za 2-3 měsíce po smrti přišel ve snu rozloučit. Udělal v něm gesto, které by za živa neudělal.

Pettcherry
Kecalka 343 příspěvků 07.07.19 07:06

Určitě ano, a… láska je silnější než smrt…
Loni umřela moje milovaná babička, vděčím jí za krásné dětství a možná i záchranu duše, s mamkou jsem neměla ideální vztah, celé dětství bylo značně komplikované… Není den, abych si nevzpoměla, abych si na chvilku nepobrečela…
Váš tatínek žije dál ve Vás, a bude i nadále žít ve Vašich dětech… Je strašně těžké žít dál a radovat se, ale oni nás měli nejraději šťastné, zní to asi torchu pateticky, ale já po smrti babi jsem se zařekla, že budu lepší člověk,… aby na mě byla dál pyšná… a snažim se no… Někdy přijdou dny, kdy si říkám, že je to lepší, někdy mě tozase srazí na kolena… tímhle se musí každej prokousat sám, s tím nikdo jinej nepomůže… taky občas píšu dopisy a ty pak pálím nad ohněm… asi je to kravina, ale pomáhá mi to… Přeji krásné dny

tajnaorient
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 07.07.19 07:31

@elinka90 tak tohle mě dostalo 8o mám 4 leteho syna a asi 3× se stalo, že viděl v noci na zdi světýlka 8o naposledy už vnímal víc a nemohl chudák usnout, pořád se na to místo díval a říkal, že se bojí, myslela jsem si, že se mu něco zda i když jsem taky měla zvláštní pocit v tu chvíli, no hodně zajímavé :think:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 10:33

Dobrý den, me se stalo…moje kamarádka, před 20lety ( ty jo uz je to dlouho) náhle umřela, bydlela jsem u mamky v bytovce, bylo mi 16 let, ji bylo 28 měla cca 2m dvojčata, večer ji bolela hlava, sla si lehnout a ráno uz se neprobudila, byl to šok pro me, ležela jsem na posteli a myslela na ni druhy den a najednou me něco pohladilo po ruce…teda měla jsem z toho šok, myslím, že se přišla rozloučit. Byvaleho sestra 18let zemřela na leukemii, že zacatku sme spali u jeho maminky, tutiz v jeho pokoji, kde měla i sestra pokoj, bála jsem se tam sama spat…chodila tam na návštěvy…přítel si myslel, že jsem blázen az ji po dvě rána videl taky. Jsou to tři roky, co mi umřel pejsek, bylo to moje dite, nechtěl od nas odejit, dost často jsem ho v bytě potkavala nebo pocit, že mi leží na posteli v nohach, hodne chodil za mojí mamkou…šla jsem na kyvadlo ke známé a ta ho odvedla, aby našel klid na dusicce… určitě je něco mezi nebem a zemí!!!

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 15:01

@elinka90 @tajnaorient Holky ty světýlka znamenají andělé a víly a není to nic negativního, naopak, něco málo jsem od té doby o tom přečetla…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.07.19 17:02

Mně umřela milovaná babička. Asi tři měsíce po smrti, kdy jsem se s tím nemohla smířit, mi dala znamení. Vedla jsem syna do školy, ubrecena a najednou se zvedl silný vítr a já ji prostě cítila. Vůní, prostě jí. Bylo to hrozně silné a krásné. Úplně mě to to dodalo štěstí.

ivabozi
Zasloužilá kecalka 916 příspěvků 07.07.19 20:25

Také se mi stalo něco podivného. Naše prababička měla pokoj vedle našeho. Bývaly mezi nimi kdysi dveře, které zadělali jen polystyrenem, takže bylo všechno slyšet. Když si chodila prababička lehnout, vždycky bylo slyšet otevírání, zavírání dveří, parkrát vzdychla, šla k oknu, pak k posteli a když si do ní lehla, tak postel maličko zavrzala.
Prababička zemřela a my jsme s mamkou pár dní na to usínaly v pokoji. Myslela jsem, že se mi to zdá, když jsem slyšela ty důvěrně známé zvuky – otevření/zavření dveří, dýchání, ulehnutí. Bylo mi asi 12 a byla jsem v polospánku, vím, že jsem se bála, ale mamka spala vedle mě, tak jsem byla v klidu.
Druhý den jsme s mamkou myly nádobí a já jsem se jen tak mimochodem zmínila, že jsem v noci předtím něco zvláštního slyšela z babičky pokoje. Mamka na to, co? Že ona taky – a shodly jsme se, že to stejné.
Je to už dávno, dodnes na to myslím. Vím, že jsem zřetelně slyšela otevírání dveří, nikdo jiný to ale nemohl být…

Váš příspěvek
Reklama