Únava, vztah s dětmi, nespokojenost se sebou
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Partnerovi kapni božskou, spolu to vyreste, až zjistí, že mu tohle tajis, bude právem nastvanej. A vůči dětem hodně brzdi, jinak kluka do budoucna psychicky poznamenas. Chapu, že máš starosti, ale neměla by sis na deckach léčit mindraky. To je totiž hodne ubohý. Jak myslíš, že budou jednou na matku vzpomínat? Dej se dohromady. Začni těma dluhama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jestli psychiatra ne, tak psychologa? Sama to nejspíš nezvladnes, vždyť to i píšeš, a čekat úplně není na co…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Určitě psychologa, chudák tvůj syn. Nechtěla bych být v jeho kůži,
kdyz na něj nejdůležitější osoba, kterou miluje, nepricetne řve. 
I kdybys měla zobat léky na psychiku, tak by
si to tvé děti zasloužily, aby byla maminka víc v pohodě,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Víš, že nechceš mluvit o tom, že máš dluhy. Ale nemůžeš si promluvit s partnerem, že nezvládaš tu domácnost a děti. Nemůže Ti on nějak pomoc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj 
Tak v první řadě - hluboký nádech a zase výdech. Nejsi v tom sama.
Začni tím, že si najdeš finančního poradce. Zní to jako „zajdi si
k psychologovi“, ale je to vážně to nejlepší, co jsem udělala, nic za
to neplatíš a nebýt něj, platím měsíčně o x tisíc víc, navíc
veškeré papírování, jednání a co nejlepší podmínky za tebe vyřeší
on. Myslím, že by se ti v tomhle ohledu neskutečně ulevilo a manžel to ani
nemusí vědět 
Co se týče domácnosti, já to třeba dělám tak, že jednou týdně pošlu
přítele s dcerou k jeho mamince, jsou tam od oběda klidně až do večera a
já si mezitím udělám velký úklid, dám si vanu a ještě si poležím na
gauči abych nabrala sílu, než přijdou. A tuhle čistotu se pak v průběhu
týdne jen snažím udržovat. Po čase situaci zopakuji 
Další věc děti - bez obav je do činností zapojuj, například vynést
koš, nádobí (já myju, ty utíráš), uklízení si po sobě (v pokojíčku,
po jídle, v koupelně), já v 1.třídě doma už i luxovala, ale to
většině rodičům připadá jako extrém, takže to záleží na každém
individuálně - každopádně 7-8leté dítě to opravdu bez problémů
zvládne 
Manželovi se to kecá dokud nebudeš v pohodě po psychické
stránce, tak s postavou prostě nehneš a rozhodně se do toho na sílu
nenuť. Lepší je si dávat krátkodobé cíle, například: chci zhubnout 3kg
za měsíc. Zkusím na týden omezit sladkosti, limonády, jídlo z rychlého
občerstvení.. záleží kdo má jakou neřest, na mě osobně funguje tohle
další týden postupují stejně + k tomu
přidám nějaký pohyb navíc. Ale vše má svůj čas a nemůžeš po sobě
chtít všechno hned.
Podle mě jsi silná žena, na kterou se prostě navalilo moc problémů a
která si z toho rozhodně nesedne na pr*el, ale potřebuje jen načerpat síly
Držím ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Autosedačky 2 děti 2 r od sebe
- Sociální sítě a bezpečnost dětí (8-10 let)
- Dentální hygiena u dětí v předškolním věku
- Prý myslím jen sama na sebe, aneb řešíme bydlení
- Živnost na hlídání dětí
- Uzavření okresů a vztah na dálku...
- 10 let vztahu, rozchod a konec života?
Ahoj všem, nevím vlastne proč sem píšu a co od toho čekám. Jsem matka dvou děti, predskolacky a druhaka.,V partnerském vztahu 19 let ( střídavě oblačno). Partner by si přál, abych byla zase atraktivni, zvládajíci domácnost a děti na jedničku, měla super práci se skvělým platem. Kamarádky o me říkají, ze jsem skvělá matka a hospodyně, která organizuje společné akce a vymysli hry pro děti. Ale nejsem taková. A když jim říkám, jak to mám, tak mávají rukou, ze to zveličuji. Ale dokážu na děti ječet strasnym zpusobem, nevím jestli moje komunikace se synem občas nehranici s psychickým týráním. Reaguji na jeho chyby mnohem popudliveji než na chyby dcery. Dokáže me vytočit tak, ze neznám hranice. Fyzicky ho netrestam i když parkrat jsem mu po zadku nebo menší pohlavek dala. Ale občas na nej kricim, ze je úplně mimo a ze to není normální co dela a ze se chová jako blbecek. Vzdy me to pak hrozne mrzi a promluvím si s nim o tom a usmirime se. Ale v tu chvíli vidím černe a neumim to zpracovat. Strašně se tím trápil, vždy jsem věřila, ze když budu vycházet vstříc dětem, oni zase me, ze je vše o domluvě, nikdy jsem věci tvrdé nezkazovala a ke všemu se chtela dobrat diskuzi, ale proste to nezvladam. Po mateřské jsem začala pracovat jako OSVČ, ale nedařilo se mi tak, jak jsem čekala. Nechtěla jsem ale za partnerem chodit pro peníze, tak jsem si zacalapujcovat. Ano a dala se na cestu do pekel. Zatím to nějak zvládam, ale je to věc kterou před mužem tajim. Ale vím, ze kdybych to řekla, nejspíš by to znamenalo konec. Jsem přesvědčena, ze se z toho dostanu bez jeho pomoci, ale bude to ještě chvilku trvat. Domácnost nestíhám, dětem se věnuji min než bych chtěla, hodně jsem přibrala a všechny me předsevzetí hubnout po nějaké době zazdim. Dostal jsem se do fáze, kdy bych nejraději jen ležela nebo spala, což samozřejmě nelze, takže se vším sebezaprenim dělám aspoň nejnutnější věci a zbytek hrnu před sebou.Jsem strašně unavená, ale nemohu si dovolit vypnout uplne. Navíc se nesnáším za to, ze to tak mám a za to, ze nejsem schopna si dat život do kupy. Takže když to shrnu, jsem tlustá v praci to placam jak se dá, protivna na děti i muže ( i když se strašně snažím, abych nebyla), doma věcně v bordelu, protože to proste nestíhám nebo si špatně organizují čas, nejlépe mi je u knížky nebo když se přitulim k dětem a koukame na pohádku. Bez energie a každa činnost me stojí neskutečný úsilí. Ale jsou to vlny, občas najedu na režim a dělám vše, jak mám odsypa to, ale vydrzim to tak 10 dnů a přijde zase tento stav. Přemýšlím, jestli jít k psychiatrovi, protože mám dojem, ze sama to nezvládnu, vzdycky si chvilku myslím ze jo, ale pak to zase přijde. Ale nechci se cpát praskáma, to jsem vždy minimalizovala jen na situace, kdy byla nejaka bolest opravdu k nesneseni a teď bych se měla což atidepresivama, to se mi nechce. Na druhou stěnu si myslím, ze jsou případy, kdy to bez toho proste nejde. Nemá to tu někdo podobně nebo nemá podobnou zkušenost za sebou. Moc všem dekuji za názory a rady.