Už fakt blaznim

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
36
30.6.22 16:23

Už fakt blaznim

Ahoj holky.
Dlouho jsem premyslela jestli se svěřit ale jaksi sem to přestala dávat. Jsem 30tt vysněné miminko dlouho jsme se snažili. Za cele těhotenství nebyl jediný problém, všechny výsledky v poradku jednou jsem ležela v nemocnici se zánětem a to bylo vše ALE!
Moje psychika mě tyra..nedovolí mi se jediný den radovat z toho ze nás potkalo takové štěstí, pořad hledám mouchy a říkám si ze to není možné ze nás takové štěstí potkalo, porad na sobě kde co hledám bojím se všeho absolutně.. zachszi už to příliš daleko a přerůstá mi to přes hlavu bojím se o stipance od komára.. vím ze mám problém a objednala dem se k odborníkovi ale tam jdu až 25 července. Jak tohle překonat? Strašně se trapim a uziram zbytečně zažila jste to některá? Jak proti tomu bojovat za všechny rady budu vdecna ♥️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
960
30.6.22 16:42

:nevim: já nevím. Každou chvilku je tu někdo s nějakým problémem. Jak se k tomu dohrabete je mi někdy záhadou. :nevim: 8o :think: taky jsem neměla super začátek a trvalo to hooodne dlouho. Nakonec se podařilo a nevím na sobě žádnou uzkost :nevim: :roll: :nevim: :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
30.6.22 16:53

@Atisia tak buďte rada a nedivte se ostatním hold to takhle někdo má mějte pochopení

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1445
30.6.22 16:55

@Anet1308 řešila bych s psychologem, i přes net třeba, ať to nevyústí v poporodní deprese… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
30.6.22 16:57

@AlcaBa já sem objednána

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
292
30.6.22 17:34

Chápu tě, musíš vydržet, je to těžký, musí se to prostě nějak přežít. Ale už seš 30tt, tak to je dobrý, to už dáš, musíš. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1309
30.6.22 18:13

Kocko dotahla si to uz do 30 tt. Ted uz je to krasny tyden, koukej se tesit z miminka.. A nestresuj sebe a miminko.
Uz nyni kdyby se neco podelalo, miminko zachrání.. A to mej na paměti, to by ti mělo pomoct..
Tak se zkus poradne nadechnout, uvedomit si to a radovat se, ze za par tydnu budes mit uzlicek u sebe. :kytka:

A neboj je to normální, mas strach, do toho hormony pracují. Každý den rano a před usnutím si řekni, tak máme další den za sebou. Miminko den ode dne je vetsi, silnejsi. A kdyby neco, zvladnu to ja i mrně..
:srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.6.22 19:01

@Anet1308
Pokud by to začalo být jo vážný a omezovalo tě, tak by tě měli vzít i na ambulanci urgentně.
Já trpěla porodní depresí, kdy jsem byla neustále plačtivá a nedokázala ani vstát z postele… No, jeden den tam manžel zavolal a měla jsem se tam hned dostavit.
Byly nasazeny antidepresiva a je to mnohem lepší. Zpětně si říkám, že jsem byla úplně jiný člověk bez duše…

  • Citovat
  • Nahlásit
141
30.6.22 19:05

Já tě uuuplne chápu. 23tt, druhé těhotenství, první skončilo ZT. Manžel i já máme své problémy, v březnu jsme měli domluvené oplodnění v CAR, v únoru se povedlo jako zázrakem. Jediné co není v pořádku jsem já. Zatím jsem se neradovala ano den. Vždycky si řeknu neříkej hop, dokud jsi nepreskocil. Ultrazvuky (kratoucke cca 1 min) mám každý tyden (kvůli své psychice), stejně mi to pomůže tak na den. Včera mi bylo zle, zvracela jsem a teď trpím úplnou úzkosti, že se něco mohlo podělat. Takže mám objednáno Angelsounds. Pohyby sem tam tuknuti, převaleni 1-2× denně, velmi jemné, jinam necítím, žádné kopance. Ze zásady nemám pořízenou ani jednu jedinou věc pro mimčo, abych to nezakrikla. Synovce, děti kamarádek nechci vidat. Nechodím na nákupy, abych neviděla malé děti. Závidím a trhá mi to srdce. Nevidam ani bezdetne kamarády, chtěli by si o tom povídat a to já taky nechci. Vždycky se na něco vymluvim. Jsem zalezla doma. Stipla mě vosa a já na Googlu hledala jestli to mimcu uskodi. Řeším vše co sním. Nechci jet v autě, abych nevdechovala výpary aut přede mnou. Nechci do města kvůli vyparum. Můj strach mě doslova prekonal. Zkoušela se mnou promluvit známá psycholožka, no nedopadlo to. Rozhodlo mě to ještě víc, spíš úplně rozcililo jak jsem o tom mluvila a měla tachykardii. Vím, že nic neovlivním, ale už konečně prosím si tak moc preju to děťátko, ze mam pocit, že bych si hodila mašli, kdyby se něco podelalo. Jo a nemluvím doma o ničem jiném manzelovi… Ale jinak jsem normální :D.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
30.6.22 19:26

@Melounek0
Já mám zase panickou fobii z hmyzu, kvůli borelioze jsem s tím úplně nemocna. Každý měsíc mám něco jiného jeden měsíc mám trombozu druhy boreliozu a takhle to semnou jde stále dokolecka dokola.. furt si na sobě něco hledám a je to vážně vyčerpávající. Strašně si přeju se změnit ale bude mi muset někdo pomoci sama to nezvládnu. Nejste z toho už strašně psychicky vycerpana? Já strašně moc. Jinak pohyby to jentaky kapitola sama o sobě.. mám placentu na přední stěně tudiz to neji sláva každý fen stresuju jestli to není moc nebo málo šílenství

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
30.6.22 22:21

Jsem z toho/ ze sebe už unavená. A i pro rodinu je to vysílujici. Ale nedokážu si pomoct. Jenže mně skutečně nikdo nepomůže. Kecani u psychologa by mě akorát vysililo a rozcililo (ta psycholožka, byla to známá, ofiko bych nikam nešla, mi doporučila jakousi automeditaci, pomyslela jsem si, jestli je mimo ona nebo já :D), léky já žádné rozhodně brát nebudu. Nejsem blázen a k tomu nebudu ohrožovat mimčo. Prostě mám jen strach no. Stejně nic neovlivním. Co se má stát, stane se. A asi toho se bojím nejvíc. Proč zrovna borelióza? Zrovna ta mívá plizivy průběh a od kousnutí hmyzem ubehne klidně půl roku nez jsou příznaky. A placentu mám taky vepředu a dole. Angelsounds máte?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
30.6.22 22:41

@Melounek0 Jojo angelsound mám. Proste nevim zrovna teď se bojím borelky protože máme všude komáry a sem často postipanana dozvěděla jsem se ze muže byt i od komara.
Moje rodina už je ze mě taky hotova a příteli to říct nemohu ten je semnou rychle hotov

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
1.7.22 07:23

To já se spíš bojím ZT (moje první otázka vždy na UZ jestli žije, prostě je to ve mně pořád zakorenene z toho prvního těhotenství, protože tenkrát to bylo strasny), o dostatek plodovky, pupečník, placentu, čípek, uraz. Ve druhé řadě až ty infekce. Tam mi dost vadí, že synovec je neustále nemocný a prostě prijedou, i když říkám, že je tu byt jen trošičku nemocne nechci, takže končím zavřená na celou dobu v pokoji a manžel pak musí ovzduší dezinfikovat ještě. Z pohybu, že je necítím úplně silim. A manžel už je imunní. Zvykl si a moje „kecy“ prý už neposloucha… Jo a dospela jsem do takového bodu, že už si ani sama netankuju benzín, abych to Necuchala :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2336
1.7.22 07:33

@Melounek0 ani když si to po sobě přečteš, tak stále si myslíš, že nemáš problém? Chudák manžel. By tě měl čapnout a odvést k psychiatrovi. Pravděpodobně by stačily nějaká slabší AD a dalo by se s tebou zase normálně žít. Tohle normální není, fakt ne. :nevim: samozřejmě se to dá pochopit vzhledem k tomu co se ti stalo, ale nechápu ten odpor nechat si pomoct.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
141
1.7.22 09:47

@Barbucha3 Tak mám strach, problém se vyřeší až a pokud se poštěstí a budu mít mimčo. S tím mi nikdo nepomůže. Mimčo mi psychiatr asi nevykouzli. AD fakt brát nebudu :D. Takový svinstvo mimcu nedám. Navíc bych už někde měla záznam a to taky nechci (případná adopce, kterákoliv hospitalizace v budoucnu, bude tam napsané, že jsem někde byla, no ani omylem, nejsem magor).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat