Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den,
každý má v životě svou cenu a jste úžasná, že se zde svěřujete. Každému jde něco a jen najít to, co mu sedí. Možná by pomohlo, kdybyste se svěřila, co konkrétně bylo za problém v té práci? Můžete i k nám do sz, ráda Vás vyslechnu. Nejsem žádný psycholog, ale jsem tu pro Vás. Nic není tak horké, jak se uvaří, třeba nějaké řešení společně i zde najdeme, pokud můžete být konkrétnější, co se stalo.
Držím Vám palce.
Krásný den
Diana ![]()
A copak děláte za práce?..vzhledem k Vašemu duševnímu stavu a medikaci, si prostě zkuste najít klidnou jednoduchou práci..na půl úvazek třeba..nebude to pro Vás tak stresující.. máte ID, tak Vás vezmou někde na vrátnici, budete jen zvedat závoru, případně kontrolovat doklady a povolení ke vjezdu..a budete tam sama.. takže Vás nebudou stresovat ještě další kolegové..nebo ostraha areálu..jen ho v pravidelných intervalech obejdete a čipnete na určených místech, že jste provedla obchůzku..zkuste to..ubyde Vám tím jeden velký stresový faktor.. prostě hledejte klidné, jednoduché práce s minimálním kolektivem.. dá se najít a opravdu se Vám velmi uleví, alespoň po této stránce.. držím palečky.. klidně napište SZ.. můžeme si popovídat..
![]()
Vzhledem k tomu, že máš psychiatrickou diagnózu a léčíš se, zkus oslovit nějaké Centrum duševního zdraví. Jednou ze spolupracujících profesí je tam IPS - individual placement and support. Znamená to, že když tě přijmou do CDZ aspoň na krátkodobou spolupráci třeba jen kvůli hledání zaměstnání, ten pracovník IPS zná poměry na pracovním trhu v místě, kde žiješ, má kontakty na zaměstnavatele, kteří nabízí chráněné pracovní místo lidem s jistým znevýhodněním. Když dokáží pracovat aspoň na pár hodin lidé s těžkými psychiatrickými diagnózami, určitě se najde nějaké chráněné místo s vlídným individuálním přístupem i pro tebe. Ten zbytek, tj. podporu, motivaci a pomoc v krizi ti můžou lidi různých profesí v CDZ poskytnout taky - psycholog, sociální pracovník, sestra atd.
Co zkusit nějakou chráněnou dílnu atd..? tam by mohli mít větší pochopení… ![]()
Souhlasím se @Zwetta zkusila bych nějaký sociální podnik, je-lí poblíž ![]()
Bez ohledu na to, jak šikovná jsi, kdo na tebe řve, že jsi prase, je u mě bl.bec na entou. To se prostě nedělá. Ani u někoho, kdo má obě ruce levé. Protože jestliže se má někdo zapracovat, nemůže nad ním stát člověk, který čeká na každou chybu. To by z rukou všechno padalo každému bez ohledu na jeho šikovnost. Ne každý si vybere správně hned napoprvé. Přijde do třídy na střední kluk, co propadl a mění školu. Většina lidí čeká, že to bude pětkař. Omyl. Samé jedničky. Zírají spolužáci, zírají učitelé. Špatně vybraná škola. I ty jednou budeš mít práci, ve které budeš dobrá.
Co znamená: všude mě vyhazují? To s tebou vždycky rozvážou pracovní poměr ve zkušebce? Kolik je ti let? Kolik zaměstnání jsi už vystřídala? Hlásíš se vždycky na stejnou pracovní pozici? Dostane se ti na začátku dostatečného zaškolení? A nebo tě hodí do vody a musíš si poradit sama? Ať už ti práce jde a nebo ne, tak na tebe nikdo v práci nesmí křičet a zesměšňovat tě. Řešila jsi to s vedením? Je možné se nechat přeřadit na jinou pracovní pozici? V současné práci jsi už po zkušebce? Je strašně těžké někoho vyhodit, po zkušební době.
@Elin29 nechci úplně psát co jsem všechno dělala za práce, protože jsou to banální práce u kterých by jste všichni kroutili hlavou, jak to že jsem to nezvládla
.
@Zwetta bohužel v místě mého bydliště nic není a okolní města je to pro mě s dojížděním často většinou složité ![]()
@Pe.M.1 já chápu že ne hned napoprvé si člověk hned nic nevybere ale pro mě je tohle už 10 pracovní místo a nic
![]()
Už jsem z toho úplně zoufalá
@Zvedava1 ano, vždy ve zkušební době semnou rozvážou pracovní poměr a jednou se mi někde podařilo vydržet rok a po roce mi končila pracovní smlouva a už mi nebyla prodloužena. Je mi 24 let. Tohle už je pro mě 10 zaměstnání
. Ne, pracovních pozic jsem už vystřídala několik. S vedením to na konci tohoto týdne budu teprve řešit. Možnost mě přeřadit na jinou pozici bohužel není. Ne, po zkušebce v současné práci ještě nejsem bohužel
. Cítím se jako úplný neschopný hovado
.
@Anonymní píše: Více
To me mrzi. Bohužel ne kazdy se hodí na určitý typ práce. Co tam je za problém? Neplníš normy kolik toho zvládneš udělat za směnu? Nebo je to administrativní práce a tam nekde chybuješ? Co bys potřebovala k tomu, aby ti to šlo? Protože v tom bude zakopaný pes. Každý člověk potřebuje nějakou dobu na zaučení. Ale po určité době už se očekává samostatnost, co nejmenší chybovost a alespoň průměrná produktivita. A od toho je ta zkušebka. Co se přestěhovat? Dostáváš v průběhu zkušební doby zpětnou vazbu na to, jak se ti daří? Kdyz sama identifikuje neco, co ti nejde nebo kde máš problém, máš se na koho obrátit, aby ti to znovu ukázali a nebo poradili?
Úklidnim tě, nejsi v tom sama. Zažívám v poslední době podobné stavy, taky se léčím x let, taky jsem měla dost míst a po nějakým čase jsem se většinou zhroutila a musela odejít. ID bohužel nemám, jen OZZ. Na chráněné místa berou hlavně lidí s ID, protože dostávají od státu mnohem víc peněz. Je to hrozné, stresující, ponižující…
Ještě zažívám tlak od okolí, že na svoje psychické problémy nevypadám, že vypadám jako zdravá,.mladá, hezká holka…no co na to říct. Vysvětlovat nemá cenu, nikdo to nepochopí, co se mi reálně děje v hlavě.
Taky žiju v malým městě a s prací je to tu bída celkově. Mám stejne myšlenky jako ty. Že tady nemá cenu být, že se jen trápím, proč nejsem odolná jako ostatní, normální. Radu asi moc nemám, jen soucítím a věř, že je náš takových víc.
P. S. momentálně uklízím na částečný úvazek, plus jsme měla ještě brigádu ale ta v červnu skončila a zatím jsme nic nového nenašla. A to mám maturitu, dělala jsem na admin pozicích, ale prostě nesnesu stres a i sebemenší psychickou zátěž. Bohužel. Kdo nezná, nepochopí.
Na dálku tě objímám a zkus vážně nějakou poradnu pro lidi s duševním onemocněním. U nás ji poskytuje diakonie, ale nijak zvlášť mi nepomohli…
Anonym nebo smazat.
Zdravím, už jsem tu přihlášená několik let a psala jsem sem různá témata, hlavně často o mé psychice. No už několik let pravidelně docházím k psychiatrovi. Beru léky, hodně silnou medikaci mám na svůj věk. Trpím smíšenou úzkostně depresivní poruchou. Nedávno mi uznali invalidní důchod prvního stupně. No po delší době se cítím hodně na nic, neříkám že předtím mi celou dobu bylo dobře ale tak zle jako teď a tak dlouho jako teď, mi už dlouho nebylo. Asi bych začala že mým největším problémem je práce, všude kam přijdu, tak mě furt vyhazují z důvodu toho, že jsem nešikovná, že mi práce nejde, že jí i po delší době nechápu nebo že jsem pomalá. Jednoduše moje snaha nikoho nikdy nezajímá a většinou jí ani nikdo nevidí. Tak se z toho furt psychicky hroutím, že nemám stálou práci, stálý stabilní příjem jako ostatní normální lidi, že furt střídám zaměstnání a furt si musím hledat novou práci a pořád podstupovat změny. Stydím se už i za sebe, jak okolí vidí, že mám každou chvíli jinou práci, jak všude jsou semnou nespokojení atd. Ale teď v mé současné práci kde jsem, se mi psychika po delší době výrazně zhoršila z důvodu toho, že opět v mé práci nastal problém, začali semnou být všichni zas nespokojení a začali mě lehce šikanovat, dávají mi pořád všichni najevo jak jsem poděs, jak nestojím za nic a dokonce tam na mě jeden ze zaměstnanců začal řvát, že jsem prase. Tohle to řvaní že jsem prase, mě tak psychicky extrémně vykolejilo, že od té doby furt brečím, bolí mě každý den hlava neustále nonstop, už nějaké dny jsem si musela za den 3× - 4× vzít prášek na bolest hlavy, v noci nemůžu usnout, brzo ráno se budím a pak už nespím, buší mi extrémně srdce, furt jsem extrémně smutná a nebo naštvaná nebo obojí naráz, celé dny jen ležím v posteli, zvedá se mi furt žaludek, je mi na zvracení, dělá mi problém i obyčejná chůze, sotva chodím hlavně v práci a ráno, mám strašný deprese, furt na svět koukám jen černě, nemám na nic náladu, nic mě nebaví, netěší, pořád jsem v extrémním stresu a celkově mi je psychicky strašně špatně. Já vím, řeknete si, kvůli takové kravině jsem takhle zničená. Nevím co to semnou je. Přijde mi, že už toho nevydržím, nesnesu tolik jako když jsem začínala pracovat a neměla jsem za sebou tolik pracovních zklamáních, selháních. Prostě mám pocit, že můj největší problém, najít si stálou stabilní práci, kde si mě nechají a budou semnou spokojení, se mi nikdy nevyřeší. Mám strach a obavy o svojí budoucnost. Ani nevím proč to sem píšu, potřebovala jsem to prostě někde někomu sdělit. Hlavně mě prosím neurážejte, jak jsem magor, k ničemu, neschopná atd.
