Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky skoro před měsícem jsme s mým maličkým chlapečkem přišly o tatínka který se nám zabil
… Chtěla bych sdílet stejné nebo podobné osudy s některými z Vás které potkalo stejné neštěstí a máte na srdíčku tu samou bolest jako já. Protože kdo toto nezažije nikd nemůže pochopit. Proto prosím aby se do diskuze nezapojovaly holky které nesdílí stejnou situaci a aby sem nikdo nepsal jak je mu to líto, nic ve zlém… ![]()
Teda to je pro mě největší noční můra!
Je to mi to hrozně moc líto!
Držte se! ![]()
Nevim uplne presne jakse citis, ale ja kdysi prisla o svou lasku pri autonehode. To jsem ale jeste byla bezdetna.
@Pupí-ček píše:
Ahoj holky skoro před měsícem jsme s mým maličkým chlapečkem přišly o tatínka který se nám zabil![]()
![]()
![]()
… Chtěla bych sdílet stejné nebo podobné osudy s některými z Vás které potkalo stejné neštěstí a máte na srdíčku tu samou bolest jako já. Protože kdo toto nezažije nikd nemůže pochopit. Proto prosím aby se do diskuze nezapojovaly holky které nesdílí stejnou situaci a aby sem nikdo nepsal jak je mu to líto, nic ve zlém…
Stejnou situaci neznám, ale zkus kouknout na www.klarcinblog.cz autorka blogu zažila stejnou situaci. Chodívala i sem na emimino, ale teď je spíš na baby-cafe.
Držte se ![]()
Tak tatínka naštěstí máme živého a zdravého. Ale přesně v den mich 15. narozenin jsem přišla o svého tehdy přítele, vyboural se na motorce. Je to už 13 let, ale nikdy na něj nezapomenu
Sem chodla michalakkk nebo tak nějak… ale asi zrušila profil ![]()
@Pupí-ček a co se mu stalo? Jestli o tom nechces mluvit tak nemusis.
Bolest byla velika, ale kdyby jsme meli mimi tak by byla jeste horsi. Kazdy ti bude rikat ze to casem prejde, tim to ale vzdycky jeste zhorsi!
Ono to niky nebude min bolet! Jen pak clovek zacne casem zapominat.
Tam je nejhorsi to ze jsi zustala na maleho sama
jak to zvladnete? Mate podporu rodiny?
Jezisi, to je strasny :-/.je mi to moc lito i presto, ze se nezname, ale to zvladnete, urcite jo, i kdyz to nebude jednoduchy. tak hodne sil.
Holky nic proti ale doctete zakladatelcin dotaz. Pise tady, ze chce aby psaly jen ty co zazily neco podobneho, a ty kterym je to lito NE.
Nic proti ale mely by jste to ctit.
@panenka87 píše:
Teda to je pro mě největší noční můra!
Je to mi to hrozně moc líto!Držte se!
Omlouvám se, přečetla jsem rychle kousek příspěvku a nedočetla ho. Tak už mizím, promiň ![]()
PROSÍM NAPSALA JSEM TO UŽ V TOM PRVNÍM ODSTAVCI, NECHCI LÍTOST A PSÁT MI SEM ŽE SI TO NEDOVEDETE PŘEDSTAVIT, myslíte to dobře vím to ale mě to přitěžuje chci to sdílet s holkama které vědí o čem mluvím… nezlobte se vím že to myslíte jen dobře ale raději mi nepište že je vám to líto… ale děkuji ![]()
@Janichka zabil se na vypůjčené motorce… pro mě naprosto nepochopitelné stále čekám že přijde že zavolá… ![]()
Ahoj. Nevím, zda můžu
, osobně v takové situaci nejsem. Ale pracovala jsem kdysi s holkou, které bylo 26 let, měla 4 letou holčičku a jednoho krásného dne jim ráno odešel tatínek do práce a domů už nepřišel
. Byl to neskutečný šok pro všechny. Kolegyně to dlouho nemohla přijmout, brala antidepresiva a nejhorší na tom bylo, že se jí její holčička neustále vyptávala, kdy už přijde tatínek domů, že jí moc chybí, v noci plakala a volala ho, vyhlížela ho neustále z okna. Žádné vysvětlení nebyla schopná přijmout a trvalo jí strašně dlouho pochopit, že tatínek je už v nebíčku a už nikdy nepřijde. Kolegyně se s tím vším vyrovnávala tak, že po depresivním a uplakaném období změnila vizáž, nakoupila si spoustu nového oblečení, vyházela starý nábytek a znova si zařídila byt (ono jí to všechno jejího manžela připomínalo a moc to bolelo), začala vymetat diskotéky a svůj smutek utápět v zábavě, klucích a alkoholu. Naštěstí i toto období přešlo a dnes po pěti letech je znova šťastně vdaná a čeká miminko. Je to jedna z nejhorších situací v životě. Ale máš ještě strašně moc času a let před sebou. Pokud potřebuješ, tak se plakej a nedus to v sobě, neboj se požádat o pomoc třeba psychologa, pokud máš pocit, že to nezvládáš. Ale neustále si připomínej, že tvůj syn tě potřebuje a že už jen kvůli němu má smysl jít dál a bojovat a poprat se s tím šíleným pocitem osamění, zoufalství a nepochopení toho, co se stalo. Bude líp, neboj
.
@Pupí-ček píše:
PROSÍM NAPSALA JSEM TO UŽ V TOM PRVNÍM ODSTAVCI, NECHCI LÍTOST A PSÁT MI SEM ŽE SI TO NEDOVEDETE PŘEDSTAVIT, myslíte to dobře vím to ale mě to přitěžuje chci to sdílet s holkama které vědí o čem mluvím… nezlobte se vím že to myslíte jen dobře ale raději mi nepište že je vám to líto… ale děkuji@Janichka zabil se na vypůjčené motorce… pro mě naprosto nepochopitelné stále čekám že přijde že zavolá…
Naprosto tě chápu, tak ještě jednou se moc omlouvám. Jsem už unavená, tak nečtu všechno
Pa ![]()
@evish děkuji moc za příspěvek… Já se nehroutím a nepotřebuji ani antidepresiva dík bohu jsem stim smířená nebo smířená to nejsem…vím že zemřel, že odešel a nechal nás tu neuváženě svou lehkovážností… Odpustila jsem mu ale mám vztek hrozně se na něho zlobím, na sebe a na celej svět, vím že nepřijde ale tak moc bych si to přála…
byl to nejlepší táta a ten nejlepší chlap a za celej svůj těžkej život kterej do těch třiceti měl si nezasloužil takhle brzy odejít…