Už se nezamiluji?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.06.19 22:43
Už se nezamiluji?

Exmanžela jsem poznala až ve třiceti, přesto jsem se zamilovala jako nikdy, měl obrovské charisma.. Postupně vycházelo najevo, že není tak ideální (lhaní, závislost na alkoholu, nevěry), já ho ale tak moc milovala, že i přesto (a natrápila jsem se přitom ve vztahu dost) mě ani v duchu nenapadlo odejít. Rozsekl to on, krátce po narození synka odešel k jiné (zájem o dítě má minimální). Chodila jsem k psychologovi, podle něj ukázkový případ manipulátora s psychopatický sklony.
Uběhly téměř dva roky, nápadníci jsou. Nejblíž je mně jeden, který je naprostý opak ex - klidný, rozumný, zručný, ochotný, má vynikající vztah k synovi, škaredý taky není, chce s námi být a vím, že bychom se s ním měli dobře. ALE, to vše říká rozum, bohužel nejsem zamilovaná.
Teď řeším, co s tím (on ví, jak to cítím). Může láska přijít až po delší době? Má to smysl? Co když už tak ideálního partnera nepotkám? Pokud se někdy zamiluji, co když zase do někoho, jako byl manžel?
Prosím o zachování anonymity, chodí sem někdo z blízkého okruhu ex..

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
mrav
Nadpozemská drbna 30000 příspěvků 06.06.19 22:51

Scházej se s ním - zamilovanost může přijít později. Taky jsem po smrti své ženy nevěřil, že se znovu zamiluji a vidíš - mám novou přítelkyni. :mavam:

poučená
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 06.06.19 22:51

Láska není zamilovanost. Ale začínat vztah bez zamilovanosti, to je škoda. Protože to je pel na lásce. Záleží na tom, co víc potřebuješ. Jestli klidné zázemí, anebo chvění srdce.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.06.19 23:16
@poučená píše:
Ale začínat vztah bez zamilovanosti, to je škoda.

Pro mě je škoda nezačít vztah kvůli tomu, že není zamilovanost ;) Dvakrát jsem byla platonicky a dost hluboce zamilovaná, a bylo mi to prd platný :D A pak jsem dala šanci klukovi, kterýho jsem měla „jen“ hodně ráda… a byl z toho krásný dlouholetý vztah, nakonec i s těm motýlky v břiše :D
Ale myslím, že hodně záleží na tom, jak zadavatelka dotyčného vnímá… jestli jako „dobrýho chlapa bez větších sympatií“, asi to úplně fungovat nebude. :nevim:

Keltka
Kecalka 496 příspěvků 06.06.19 23:32
je to snadné

Ahoj, ano, přijít může. Asi se nezamiluješ, jako ve 20ti, ale už to, co o něm píšeš, zní jako zamilovanost :D. Vystřízivěla jsi, na základě životních zkušeností - zkus si z toho brát to dobré - například mám přítele, zatím se k ničemu vážnému, kromě spolužití s ním nezavazuji a nic mu neslibuji, a on má o nás zájem, dále ex přítel - buď ráda, že naopak dítě nechce a nebere ti ho, nejsou to s ním věčné boje o děti - tím by dítě trpělo ještě víc, dále ber si z toho to pozitivní, že když byl tak příšerný, tak se můžeš od něho snadno odmilovat. asi ti bude trvat déle, než budeš něco cítit, ale neodmítej někoho, kdo o vás stojí.

poučená
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 06.06.19 23:59

Žena potřebuje obojí. I klidné zázemí, i chvění srdce. Jen na to musí být oba nastavení. Jak poznat nastavení toho druhého? Jedině tak, že to zkusím. Nemusím se přece dát celá všanc, nemusím nic slibovat, nemusím se zavazovat. Každý člověk má v sobě tykadla. V osobním kontaktu pak je to víc, než pouhá intuice. Tak si je zakladatelko podle sebe nastav. Sebe přece znáš nejlépe. Zamilovat se jde v každém věku.

DeeDee.518
Kecalka 376 příspěvků 07.06.19 00:24

Já na lásku, co přijde později, nevěřím. Respektive nevěřím na takovou tu opravdovou, co vás sejme a u které prostě víte, že je to on. Chybí tomu to napětí, jiskra, nervozita z toho druhého. Prostě všechno to, co vás poblázní a díky čemu ten vztah (minimálně ze začátku) tak intenzivně prožíváte. Milovat člověka coby člověka ale určitě jde i když tam napoprvé nic není. Já nevím, jestli ten rozdíl dobře vysvětlím, ale v prvním případě milujete muže jako muže. V tom druhém toho muže milujete coby člověka, přítele. Určitě i v takovém vztahu se dá prožít šťastný život a dost možná se takhle vytvoří svazek mnohem stabilnější, než v tom prvním… Otázka je, jestli jste coby osobnost schopná být dlouhodobě ve vztahu s mužem, kterého sice respektujete, oceňujete, vyhodnocujete jako skvělý vzor pro vaše dítě, ale kterého milujete láskou, která není romantického charakteru… Vzhledem k tomu, jaký typ muže vás přirozeně přitahuje (ex), bych řekla, že asi moc ne…

Dejte tomu čas. A dokud si nebudete jistá, že o něj doopravdy stojíte, do toho vztahu se nepouštějte.

poučená
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 07.06.19 00:52

Začátek zamilovanosti je v přípravě sebe. Žena se musí těšit. Těšit se. Tím si srdce připraví. Bláznivě zamilovat se jde v úplně jakémkoli věku. Jiskru když žena zapálí v sobě, těšením se, tak pak se stane magnetem. Ale když se rozhodne, že už raději zůstane životem uondaná, tak může být ráda, že potká stabilního, pracovitého, nenáročného muže.

Russet
Neúnavná pisatelka 17018 příspěvků 07.06.19 04:58
@Anonymní píše:
Exmanžela jsem poznala až ve třiceti, přesto jsem se zamilovala jako nikdy, měl obrovské charisma.. Postupně vycházelo najevo, že není tak ideální (lhaní, závislost na alkoholu, nevěry), já ho ale tak moc milovala, že i přesto (a natrápila jsem se přitom ve vztahu dost) mě ani v duchu nenapadlo odejít. Rozsekl to on, krátce po narození synka odešel k jiné (zájem o dítě má minimální). Chodila jsem k psychologovi, podle něj ukázkový případ manipulátora s psychopatický sklony.
Uběhly téměř dva roky, nápadníci jsou. Nejblíž je mně jeden, který je naprostý opak ex - klidný, rozumný, zručný, ochotný, má vynikající vztah k synovi, škaredý taky není, chce s námi být a vím, že bychom se s ním měli dobře. ALE, to vše říká rozum, bohužel nejsem zamilovaná.
Teď řeším, co s tím (on ví, jak to cítím). Může láska přijít až po delší době? Má to smysl? Co když už tak ideálního partnera nepotkám? Pokud se někdy zamiluji, co když zase do někoho, jako byl manžel?
Prosím o zachování anonymity, chodí sem někdo z blízkého okruhu ex..

Jestli necítíš absolutně nic, tak bych do toho nešla. Láska může přijít později, ale taky nemusí a budeš s ním z lítosti nebo ze zvyku. Možnw se jen bojíš důvěřovat novému muži po svých zkušenostech. Jestli už sis to v hlavě srovnala a poučila se, neměla by ses znovu do takového zamilovat. Už by ti asi neučaroval.

Kfětoslava
Závislačka 2868 příspěvků 07.06.19 06:50

Jsou tady diskuze na to téma, některé ženy psaly, že začaly vztah z rozumu a cit se dostavil, já začínala vždy velkou zamilovaností, tak nemůžu soudit. Ale jak ti je, když si hraje s tvým dítětem, když trávíte spolu hezký den? A jak ti je při představě, kdyby ti zítra řekl, že někoho potkal a už se s tebou nechce vídat, bylo by ti to líto? Taky bych si zkoušela představit si, že ho s tou ženou potkám, vidím, jak jsou šťastni a představila bych si, co to se mnou dělá. Pokud vůůůůbec nic, pak bych do toho nešla, pokud poznáš v těchto případech nějaké zachvění, lítost, pak bych to zkusila.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.06.19 09:19
Zakladatelka

Moc všem děkuji za odpověď. Právě cítím, jak kdyby se mně náhle „zprotivil“ (bezdůvodně). Je nám s ním dobře, ale paradoxně se na něj vlastně ani nijak netěším, když máme být spolu. Když jsme spolu déle, už se naopak začínám těšit, až budeme zase sami. Nedává to smysl..
Jenže, co když už to takto budu mít s každým? S dítětem (a na venkově) není moc příležitostí k seznámení, tento je po rozumové stránce ideální partie, ach jo.
Já vím, zamilovanost časem vždy přejde. Ale co když tady nepřijde ani ta láska?

hopsalka
Zasloužilá kecalka 618 příspěvků 07.06.19 09:21
@Anonymní píše:
Exmanžela jsem poznala až ve třiceti, přesto jsem se zamilovala jako nikdy, měl obrovské charisma.. Postupně vycházelo najevo, že není tak ideální (lhaní, závislost na alkoholu, nevěry), já ho ale tak moc milovala, že i přesto (a natrápila jsem se přitom ve vztahu dost) mě ani v duchu nenapadlo odejít. Rozsekl to on, krátce po narození synka odešel k jiné (zájem o dítě má minimální). Chodila jsem k psychologovi, podle něj ukázkový případ manipulátora s psychopatický sklony.
Uběhly téměř dva roky, nápadníci jsou. Nejblíž je mně jeden, který je naprostý opak ex - klidný, rozumný, zručný, ochotný, má vynikající vztah k synovi, škaredý taky není, chce s námi být a vím, že bychom se s ním měli dobře. ALE, to vše říká rozum, bohužel nejsem zamilovaná.
Teď řeším, co s tím (on ví, jak to cítím). Může láska přijít až po delší době? Má to smysl? Co když už tak ideálního partnera nepotkám? Pokud se někdy zamiluji, co když zase do někoho, jako byl manžel?
Prosím o zachování anonymity, chodí sem někdo z blízkého okruhu ex..

zamiluješ si ho časem pro jeho dobré vlastnosti. Tak či tak, i kdybys potkala chlapa kvůli kterému s tebou hormóni budou cloumat, tak stejně po 3-4 letech spíš než obrovská romantická láska, to bude přátelství … tady s tímhle to prostě přijde o něco dřív. Já bych se nebála, alespoň bych to zkusila :kytka: :srdce:

Zase jsi oproštěna od takových těch růžových brýlí a jasným zrakem vidíš, jaký opravdu je.

EDIT: tak koukám na ten pozměněný názor a pokud se ti zprotivil, tak o něm tedy vůbec neuvažuj, za mě je to teda škoda. Konečně správnej chlap a nakonec to dopadne takhle. Snad nebudeš litovat.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.06.19 09:35

@hopsalka Přesně, jak píšeš. Pořád si říkám, abych jednou nelitovala. Ale dá se nějak „naučit se“ těšit? Nevím si s tím rady..

hopsalka
Zasloužilá kecalka 618 příspěvků 07.06.19 09:42
@Anonymní píše:
@hopsalka Přesně, jak píšeš. Pořád si říkám, abych jednou nelitovala. Ale dá se nějak „naučit se“ těšit? Nevím si s tím rady..

takhle pouze se svými hlubokými myšlenkami to nezjistíš :) Prostě je potřeba to zkusit, a jak tu výše někdo již jednou radil, zkus si ho představit s jinou ženou, ja s ní založí rodinu a ty bys je na vesnici potkávala, vyvolává to v tobě nějaké pocity?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.06.19 09:47

@hopsalka Zkusila a žádná žárlivost. Dokážu si představit, že bych k němu a partnerce jezdila na přátelské návštěvy :P

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama