Úzkost a domov

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
17.11.21 15:02

Úzkost a domov

Hezký den všem. Pokusim se o stručnost. 45 let, žena, vdaná, 2 synové( 16- 18 let).Před 3 lety poprvé v životě jsem brala AD na depresi- po stresové situaci v souvislosti se starším synem, trvající rok a půl, jsem se zhroutila.Po půl roce vše OK Další tři roky v pohodě, bez léků i obtíží. Nyní, od loňského prosince, opět stačilo pár stresových situaci se starším synem, se v tom opět plácám. Diagnostikována generalizovaná úzkostná porucha, nasazeny AD. Můj problém je ten, že přes týden, kdy chodím do práce, jsem v pohodě, bojím se jen zazvonění svého mobilu, problém nastává v okamžiku, kdy mám jít domů.
V pátek, při představě víkendu v domácím prostředí, je mi špatně. Sobota a neděle je utrpením, bojím se volna o Vánocích, prostě jakéhokoliv volna,
kdy nemůžu do práce. Prostě nechci doma být, bojím se, co mě tam čeká, necítím se tam dobře. Manžel to ví, ale těžko s tím něco může dělat. Kluci jsou ve svých pokojích, manžel odchází každý den po 18 h. do práce a já jsem sama, i když večery mi doma až tak nevadí, to se tolik nebojím. Pro zajímavost, spím dobře. Jezdim na kole, chodím hodně ven, snažím se zaměstnat, když jsem doma, přesvědčují sama sebe, že se nemám čeho bát, leč je to marné. Závidím všem ostatním, kteří se na chvíle doma a volno těší. Pro mě to znamená stres, strach a uzkosti.
Dokážete někdo poradit, co s tím? Vím, že si to musím srovnat v hlavě hlavně sama, ale říkám si, že určitě nejsem sama, kdo má tenhle problém. Děkuji za váš čas a přeji hezký den.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7287
17.11.21 15:07

Tak ten stresor doma odkrýt, pojmenovat, rozebrat a složit do jiné podoby. Čím ti syn způsobuje stres? Je to řešitelné? Určitě bys měla podstoupit nějakou psychoterapii. Podvědomě sis vytvořila Pavlovův reflex - Domov = stres.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
65
17.11.21 15:12

Ahoj, je mi taky 45 a mám to podobně. Akorát ja uz beru AD 13 let. Vím, že doma to v pohodě nebude (syn a manžel mají Asperger). Štěstí hledám u sebe, v práci, ve svých zájmech. Když jdu např v sobotu na výlet na půl dne, nabije me to a pak zvládám tu situaci doma lépe. Je to ale celoživotní boj. Držím pěsti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7199
17.11.21 15:46

Musíš si pojmenovat, z čeho konkrétně je ta úzkost. Máš to, i když ten problémový syn není doma? Kdybys věděla, že je třeba na 2 týdny pryč? Je to spojené s jeho osobou? Nebo s tím domácím prostředím nehledě na to, jestli tam syn je nebo není?
Na terapie chodíš?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.21 15:59
@bigl píše:
Musíš si pojmenovat, z čeho konkrétně je ta úzkost. Máš to, i když ten problémový syn není doma? Kdybys věděla, že je třeba na 2 týdny pryč? Je to spojené s jeho osobou? Nebo s tím domácím prostředím nehledě na to, jestli tam syn je nebo není?
Na terapie chodíš?
Ùzkost mám z toho, co zase může přijít, většinou jsou stresové situace spojené s osobou staršího syna. A je jedno, zda se doma vyskytuje či nikoliv, on není nijak zvlášť problematický, nepije, drogy nebere, do školy většinou jde, i když tam neexceluje, nevím no, spíš si myslím, že je to dáno tím, že nemám doma žádný další ženský element a mám pocit, že synové se mi vzdalují, mladší byl vždy velký extrovert a starší je jeho opak. Možná převažuje pocit, že mě doma vlastně nikdo nepotřebuje. A taky je pravdou, že tohle místo, kde bydlíme, nemůžu si tu zvyknout a to tu jsem už přes dvacet let.
  • Citovat
  • Nahlásit
5955
17.11.21 16:05

A máš doma nějaký svůj vlastní prostor? Misto, které je jen a jen tvoje?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.21 16:11
@Kfětoslava píše:
Tak ten stresor doma odkrýt, pojmenovat, rozebrat a složit do jiné podoby. Čím ti syn způsobuje stres? Je to řešitelné? Určitě bys měla podstoupit nějakou psychoterapii. Podvědomě sis vytvořila Pavlovův reflex - Domov = stres.

Stres mi způsobuje tím, že vždy se něco stane. Třeba nejde do školy a tvrdí, že je mu špatně, nabourá moje auto, večer se jde bavit a nevrari se v dohodnutou dobu a ani nedá vědět, ač byl k tomu vedený, pořád mluví o tom, že on pracovat nikdy pod nikým od- do nebude, že bude podnikat, vždy byl cílevědomý, teď už není, vždy říkal, že bude studovat VŠ, nyní o tom pochybuji, říkám si, co z něj bude? Prý mám problém jen já a proč to vše tak hrotím? Na terapii nechodím, to bych asi neskloubila s prácí a kdyby zjistili, že mám úzkosti, chtěli by se mě zbavit, asi by mi nepomohlo, že jsem v práci úspěšná, chtěli mě povýšit na vedoucí místo, což jsem z důvodu úzkosti odmítla, ale jim jsem se vymluvila na něco jiného, a kdybych přišla o práci, to by mě asi zabilo.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.21 16:13
@Alriga píše:
A máš doma nějaký svůj vlastní prostor? Misto, které je jen a jen tvoje?

Nemám, bohužel, vzdali jsme se ložnice, aby kluci měli každý svůj pokoj a já jsem doma stále na jednom místě. V jedné místnosti vařím, koukám na TV i spím.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.21 16:15
@ReginaZ píše:
Ahoj, je mi taky 45 a mám to podobně. Akorát ja uz beru AD 13 let. Vím, že doma to v pohodě nebude (syn a manžel mají Asperger). Štěstí hledám u sebe, v práci, ve svých zájmech. Když jdu např v sobotu na výlet na půl dne, nabije me to a pak zvládám tu situaci doma lépe. Je to ale celoživotní boj. Držím pěsti.

Děkuji moc. Taky hodně chodím ven, ale to vědomí, že se zase musím vrátit, mi kazí každou vycházku.

  • Citovat
  • Nahlásit
5955
17.11.21 16:19
@Anonymní píše:
Nemám, bohužel, vzdali jsme se ložnice, aby kluci měli každý svůj pokoj a já jsem doma stále na jednom místě. V jedné místnosti vařím, koukám na TV i spím.

Chyba. Proč mají hošíci každý svůj pokoj a máma je co?
Proč jezdí chlapeček tvým autem?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.21 16:52
@ReginaZ píše:
Ahoj, je mi taky 45 a mám to podobně. Akorát ja uz beru AD 13 let. Vím, že doma to v pohodě nebude (syn a manžel mají Asperger). Štěstí hledám u sebe, v práci, ve svých zájmech. Když jdu např v sobotu na výlet na půl dne, nabije me to a pak zvládám tu situaci doma lépe. Je to ale celoživotní boj. Držím pěsti.
Děkuji moc. Taky hodně chodím ven,ale to vědomí, že se zase musím vrátit ,mi kazí každou vycházku.
@Alriga píše:
Chyba. Proč mají hošíci každý svůj pokoj a máma je co?
Proč jezdí chlapeček tvým autem?

Ano, byla to chyba, klasická chyba rodiče, který chce svým dětem dopřát to, po čem vždy sám toužil a nikdy to neměl.
Jezdí autem, teda jezdil, protože udělal řidičák, tak aby se rozjezdil a dojížděl s ním do školy. Pak už si ho bral automaticky, udělal 4 menší škody na něm, opravy uhradil, benzín si financoval, posledně ale naboural zezadu jiné auto, naštěstí se nikomu nic nestalo, ale mě došla trpělivost a řekla jsem, že je konec. Manžel trvá na tom, že občas jezdit bude, pohádali jsme se kvůli tomu, on tvrdí, že musí jezdit, já tvrdím, že ne a až bude mít své auto, může si koupit kondiční jízdy přece. No a to je pořád něco. Jen jednu věc nedokážu pochopit, dva kluci, stejná výchova i přístup, mladší je spokojený a vděčný za vše, staršímu není nic dost dobré, proč? Povaha?

  • Citovat
  • Nahlásit
5955
17.11.21 16:59
@Anonymní píše:
Ano, byla to chyba, klasická chyba rodiče, který chce svým dětem dopřát to, po čem vždy sám toužil a nikdy to neměl.
Jezdí autem, teda jezdil, protože udělal řidičák, tak aby se rozjezdil a dojížděl s ním do školy. Pak už si ho bral automaticky, udělal 4 menší škody na něm, opravy uhradil, benzín si financoval, posledně ale naboural zezadu jiné auto, naštěstí se nikomu nic nestalo, ale mě došla trpělivost a řekla jsem, že je konec. Manžel trvá na tom, že občas jezdit bude, pohádali jsme se kvůli tomu, on tvrdí, že musí jezdit, já tvrdím, že ne a až bude mít své auto, může si koupit kondiční jízdy přece. No a to je pořád něco. Jen jednu věc nedokážu pochopit, dva kluci, stejná výchova i přístup, mladší je spokojený a vděčný za vše, staršímu není nic dost dobré, proč? Povaha?

To s těmi rozdíly vídám i jinde.
Já osobně zastávám názor, že auto má mít člověk, až když si na něj vydělá. I na provoz, pojištění, opravy…
Teď „babo raď“.
Moje zkušenost je taková, že nejhorší že všeho je projektovat si do dětí svoje sny, přání, plány, názory. Děti jsou prostě jiní lidé, nejsou naše kopie ani ani naše projekty. A čím dřív „vypadnou“, tím lépe.
Na tvém místě bych si začala doma budovat svůj vlastní domov, dala bych chlapeckum jasně najevo, že už se blíží doba, kdy si budou zakládat oni svoje vlastní domovy, tento že je můj ameho může a podle toho tam taky budu žít.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7199
17.11.21 17:06
@Anonymní píše:
Ano, byla to chyba, klasická chyba rodiče, který chce svým dětem dopřát to, po čem vždy sám toužil a nikdy to neměl.
Jezdí autem, teda jezdil, protože udělal řidičák, tak aby se rozjezdil a dojížděl s ním do školy. Pak už si ho bral automaticky, udělal 4 menší škody na něm, opravy uhradil, benzín si financoval, posledně ale naboural zezadu jiné auto, naštěstí se nikomu nic nestalo, ale mě došla trpělivost a řekla jsem, že je konec. Manžel trvá na tom, že občas jezdit bude, pohádali jsme se kvůli tomu, on tvrdí, že musí jezdit, já tvrdím, že ne a až bude mít své auto, může si koupit kondiční jízdy přece. No a to je pořád něco. Jen jednu věc nedokážu pochopit, dva kluci, stejná výchova i přístup, mladší je spokojený a vděčný za vše, staršímu není nic dost dobré, proč? Povaha?

Já vám nechci kecat do vašeho rodinného uspořádání. Evidentně na tom nejste tak dobře, že byste si mohli vyskakovat a koupit větší byt. Spát v obýváku na úkor synáčků, aby měli každý svůj pokoj, bych já nikdy nedovolila. Když na tom nejste finančně dobře, tak ti nevadí, že syn jezdí do školy autem? Když má na jízdné busem nebo vlakem 75% slevu? To si můžete dovolit? Chápala bych, že si auto půjčí jednou za čas, ale aby s tvým autem jezdil denně do školy?
Uvědomuješ si, že za spoustu těch věcí včetně tvých neuróz nemůže syn, ale vy rodiče a celé to, jak jste si to nastavili? Že nemáš soukromí, že nemáš svůj prostor, že se neustále upozaďuješ aby oni se měli dobře a že na to dojedeš ty a nikdo jiný než ty sama ti nepomůže? Takže radikálně. Auto je tvé a pro tebe. Pokoj společný pro kluky a ty svoje soukromí. Atd atd.

Příspěvek upraven 17.11.21 v 17:07

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5955
17.11.21 17:07
@bigl píše:
Já vám nechci kecat do vašeho rodinného uspořádání. Evidentně na tom nejste tak dobře, že byste si mohli vyskakovat a koupit větší byt. Spát v obýváku na úkor synáčků, aby měli každý svůj pokoj, bych já nikdy nedovolila. Když na tom nejste finančně dobře, tak ti nevadí, že syn jezdí do školy autem? Když má na jízdné busem nebo vlakem 75% slevu? To si můžete dovolit? Chápala bych, že si auto půjčí jednou za čas, ale aby s tvým autem jezdil denně do školy?
Uvědomuješ si, že za sportu těch věcí včetně tvých neuróz nemůže syn, ale vy rodiče a celé to, jak jste si to nastavili? Že nemáš soukromí, že nemáš svůj prostor, že se neustále upozaďuješ aby oni se měli dobře a že na to dojedeš ty a nikdo jiný než ty sama ti nepomůže? Takže radikálně. Auto je tvé a pro tebe. Pokoj společný pro kluky a ty svoje soukromí. Atd atd.
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.21 17:34
@Alriga píše:
To s těmi rozdíly vídám i jinde.
Já osobně zastávám názor, že auto má mít člověk, až když si na něj vydělá. I na provoz, pojištění, opravy…
Teď „babo raď“.
Moje zkušenost je taková, že nejhorší že všeho je projektovat si do dětí svoje sny, přání, plány, názory. Děti jsou prostě jiní lidé, nejsou naše kopie ani ani naše projekty. A čím dřív „vypadnou“, tím lépe.
Na tvém místě bych si začala doma budovat svůj vlastní domov, dala bych chlapeckum jasně najevo, že už se blíží doba, kdy si budou zakládat oni svoje vlastní domovy, tento že je můj ameho může a podle toho tam taky budu žít.

Tak to fakt babo raď. Mladší syn nesnáší změny, je velký introvert, má svůj vlastní svět. Kdyby byl v pokoji s tím starším, bylo by to pro něj za trest, to mu nemůžu udělat, on je naprosto bezproblémový, jen má ty svoje " zvláštnosti" a svůj svět. Starší hádám, že stejně se bude chtít brzy osamostatnit. Ano, je pravda, že jsem si myslela na to, co chlapci jednou mohli dělat, ale do výběru škol jsem jsme jim nikdy nemluvili. Nevím, možná je to vše tím, že jsem odjakživa toužila po dceři, kterou nemám, byla jsem vychovávána v tom, že kluci jsou něco víc, mám bratra, a když jsem zjistila, že dceru mít nebudu, zoufale se potýká s tím, abych dala oběma klukům vešechno stejně, ale ono to vždy nejde. S tím názorem o vlastním autě plně souhlasím.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat