Úzkosti a neutichávající tok myšlenek

Anonymní
3.5.21 21:42

Úzkosti a neutichávající tok myšlenek

Zdravím,

Ráda bych znala váš názor, případně jestli si tady někdo něčím takovým také prochází.

Trpím úzkostmi. Za odborníkem jsem ještě nikdy nebyla, ale cítím, že něco není v pořádku. Na střední jsem to neměla snadné, neuměla jsem se seznamovat a dopadlo to tak, že jsem neměla jediného kamaráda/kamarádku. Seděla jsem celé roky sama v lavici a lidé si po čase začali všímat mé uzavřenosti. Smáli se mi, a po celé škole rozhlašovali že jsem němá, že jsem od prváku ještě nepromluvila, nebo mi nadávali že jsem arogantní a myslím si o sobě něco víc. To samozřejmě nebyla pravda, ale asi jsem tak na ostatní působila. Vyústilo to v to, že jsem se bála jakkoliv projevit. Nesvačila jsem tam, a kvůli nepravidelné stravě jsem začala rychle přibírat. Později mě nejspíš právě díky tomuhle dostihlo onemocnění štítné žlázy. O přestávkách jsem ani nechodila na WC a každý den jsem odcházela ze školy v křečích. Ve třeťáku jsem začala zatahovat školu, jen abych se bezcílně projížděla autobusem. Nejsem na to pyšná, ale zkrátka jsem se tímhle způsobem začala vyhýbat lidem ve škole. Lhala jsem mámě o tom, že normálně chodím do školy a doteď s toho mám špinavé svědomí. Školu už mám naštěstí za sebou, ale nejspíš díky ní, jsem začala mít fóbii z cizích lidí. Když mám jít něco zařizovat, třesu se jak osika, rozbuší se mi srdce a je mi do breku. Momentálně jsem rok na mateřské a s těhotenstvím, jako by se mi rozjelo něco nového a horšího. Mám pocit, že v sobě tu úzkost cítím neustále, jen je někdy utlumená a někdy tak silná, že mě s toho začne bolet i na hrudi. V noci nemůžu usnout, protože furt přemýšlím. Všechno se mě moc dotýká a všechno moc řeším. Cítím strach, ani nevím z čeho a zabývám se banálními věcmi. To, co by jiné lidi naštvalo a za pár dní by nad tím mávly rukou, já sama v sobě řeším i několik měsíců. Vždycky když se cítím šťastně, do mysli se mi vkrade nějaká zlá myšlenka, jako by něco ve mě nechtělo, abych se cítila dobře a tak mi vždycky připomene nějakou zlou věc. Mě to vždycky donutí sednout si na zadek a začít o té věci zase přemýšlet. Dřív jsem měla ráda samotu, teď se jí děsím, protože mě nutí přemýšlet. Jsem s toho zoufalá a unavená. Omlouvám se za anonym, děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3140
3.5.21 21:58

A za psychologem nejdeš proč?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.5.21 22:18
@Martina84 píše:
A za psychologem nejdeš proč?

Je pro mě velmi těžké se k tomuhle rozhodnutí dokopat, kvůli neschopnosti komunikovat s cizími lidmi. Zvláště pak o osobních věcech. Neumím si to představit, bojím se, že bych tam byla tak nervózní, že bych se nemohla soustředit na to, co chci sdělit.

  • Citovat
  • Nahlásit
1320
3.5.21 23:00

Musis vyhledat psychologa. Pises, ze jsi na materske, takze mas dite a partnera/manzela? On o tvych stavech a pocitech vi? Utni si zle myslenky a myslenky menecennosti a soustred se na to, co je hezke. To si pripominej a snaz se tech hezkych chvil mit vic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.5.21 23:56
@Oudrey píše:
Musis vyhledat psychologa. Pises, ze jsi na materske, takze mas dite a partnera/manzela? On o tvych stavech a pocitech vi? Utni si zle myslenky a myslenky menecennosti a soustred se na to, co je hezke. To si pripominej a snaz se tech hezkych chvil mit vic.

Děkuji, budu se o to snažit. Ale je to těžké, jakmile se začnu cítit dobře, něco v hlavě mi připomene, že bych neměla. Nevím proč. Věřím že se jednou odhodlám jít k psychologovi, ale asi mi to bude chvíli trvat. Aby to bylo přes pojišťovnu, musela bych nejdřív za obvodním lékařem. Chodím k němu už od osmnácti, a jen z té představy, že mu říkám o svých problémech, jsem pěkně nervózní. Pokud jde o tvou otázku..

Je to můj manžel a o mých problémech jako jediný ví. Někdy se stává tak trochu „obětí“ mých psychických problémů, když se kvůli něčemu chytneme a já to víc řeším, až moc nad tím přemýšlím a beru si to přehnaně k srdci. Neřekne mi to, ale určitě ho to obtěžuje, a to je další důvod, proč bych se toho chtěla zbavit.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
4.5.21 06:34

Zakladatelko, podle popisu obtíží je pravděpodobné, že trpíš úzkostnou poruchou a sociální fobií. Nevím, zda by ti pomohl psycholog, jsou to poruchy osobnosti takže spíše psychiatr. Je jasné, že pokud takto trpíš od puberty a nezlepšilo se to, samo to nezmizí. Pokus se navštívit minimálně psychloga (tam žádanku od dr. nepotřebuješ), sama to nezvládneš a je zbytečné celý život trpět, když se to dá léčit v dnešní době poměrně jednoduše. Posílám sílu, vím dobře jak se cítíš (hodně blízký člověk trpí tím samým) a je chyba že to neřešili už tví rodiče když jsi chodila na střední :kytka: :srdce:
Prosím ponechat anonym nebo smazat

  • Citovat
  • Nahlásit
1320
4.5.21 09:37

K psychologovi nepotrebujes zadanku od doktora. I na pojistovnu te vezmou primo - vyhledej si nekoho treba na internetu. Je mozne, ze te pak odkaze k psychiatrovi, ale to uvidis. Hlavne to res. Drzim palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.5.21 20:05

Dobře, děkuji. Zkusím se podívat na netu, po nějakém psychologovi, a když bude dobrý, nejspíš bude i schopný mě případně poslat k psychiatrovi. Psychiatr ale jen předepisuje léky, ne? Nebo s ním i budu mluvit?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.21 09:04
@Anonymní píše:
Dobře, děkuji. Zkusím se podívat na netu, po nějakém psychologovi, a když bude dobrý, nejspíš bude i schopný mě případně poslat k psychiatrovi. Psychiatr ale jen předepisuje léky, ne? Nebo s ním i budu mluvit?

Samozřejmě že s ním budeš i mluvit, ale má právě na rozdíl od psychiatra i kompetenci předepsat léky, pokud jsou potřeba.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat