Úzkosti a strach

Anonymní
13.12.19 12:29

úzkosti a strach - co dělat

Ahoj holky,
tak si jdu k vám zase pěkně pro radu, nebo už nějak sama nevím co s tím.
Přijde mi, že na mě padají nějaké podivné podzimní/zimní chmury a že to celé nějak nedávám.
Věc se má tak: nějak se nahromadilo docela dost věcí, které mi nedávají spát a já jsem už z toho všeho asi nějak tak vyřízená. Špatně jím, skoro nespímn, pořád na to myslím a navíc asi to prostě psychicky nedávám, ačkoli navenek si myslím, že třeba pro své kolegy nebo podřízené vypadám úplně v pohodě.
No takže, mamce našli nález na prsou, má podstoupit počátkem roku operaci, vyjmutí maláho zhoubného nádoru - ona sama to nese hodně v pohodě, je ze zdravotnictví a ví, že nález je hodně časný, takže prognóza velmi dobrá. Jenže já ačkoli si to takto také racionálně zdůvodním, tak prostě emočně jsem v háji, brečím, nemůžu se zbavit všech možných negativních myšlenek, vymýšlím katastrofické scénáře no je to až takové obsendantní. Celá rodina je vedle ze mě, máti mě utěšuje, partner rovněž, dcera taky, kamarádky jsou také zlaté, ale já prostě nejsem nejěk schopna tot zpracovat a jeětě se pak cítím totálně provinile, že jsem neschopná dcera, která nepodporuje mamku a naopak potřebuje podpořit od ní - no úplná hrůza. Do toho všeho ještě chci hned v lednu tačít řešit rozvod, který odkládám už hodně dlouho. Samozřejmě mě hned v hlavě naskočí děsivé scénáře a všechny možné komplikace, které mohou vzniknout. Pak začnu o svém rozhodnutí resp o jeho načasování pochybovat a jsem zase v háji. K tomu všemnu bychom se výhledově měli přestěhovat ze současného domova jinam, ale dcera úplně nadšená touhle myšlenkou není, bude se poté muset řešit dojíždění do její školy atp. No, ještě se mnou už přes rok nemluví vlastní táta a ačkoli si to nechci připouštět tak mě to taky docela dost zraňuje a zároveň nemám sílu mu třeba setkání nabídnout…prostě všechno je to nějak blbý…

Ještě se k tomu trápím úzkostí z toho, že nás třeba opustí mou současný partner, ačkoli ten nic takové neplánuje a naopak se velmi těším, že se vezmeme.

V práci je to takové taky náročné vedui velký mezinárodní tým, děláme na spoustě projektů a pracuji tak cca 15 hodin denně, ne že byhc musela, ale já prostě k té práci utíkám - při ní nemusím myslet na nic jiného (aspoň občas tedy).

Pořád se mi hlavou honí myšlenky co by kdyby, co všechno se může stát, jak a co kdy řešit, no myšlenkový kolotoč šílený. Navíc mě asi vnitřně nedělá dobře pocit, že jsou na mě všichni děsně hodní a já že nejsem schopna se vzchopit…proste looser.

Holky, ja to nechápu, co to se mnou je?

Moc díky za dočtení, potřebovala jsem se někde vypsat, už vážně moc nevím jak dál.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

17690
13.12.19 12:36

Nevím co s tebou je, ale alespoň před mámou hraj, že jsi v pohodě, bude toho mít dost a ještě na krku ubrečenou dceru, nemusí se ti tohle líbit, ale máma se může složit a ty jí budeš k čemu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5586
13.12.19 12:43

Tak za prvy, nepredjimej. Veci stejne budou jinak. Za druhy, odpocivas nekdy? Protoze bys mela. A za treti, uvedom si, co mas, a vaz si toho.
Hele ja mam uplnej prd, mama uz neni, ze trech deti je jen jedno mentalne zdravy a bydlim v pronajatym suterennim byte bez denniho svetla :D…a stejne se snazim byt vdecna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5586
13.12.19 13:04

Muzes mit sezonni depresi, zkus si v lekarne koupit trezalkovy kapsle. Ale obecne by ses mela naucit vypinat tak, aby sis odpocinula.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13.12.19 13:17

Doprovází Tvoji úzkost nějaké fyzické projevy? Jaké? Máš strach třeba někam jít? Co mezi lidmi, je Ti hůř nebo líp?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.12.19 15:17

Mi to příjde trochu jako GAD

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.12.19 15:19

Holky diky moc,

mezi lidmi je to 100% lepsi.

Strach z chozeni kamkoli nemam, to ne - spise mi to vsechno jede v hlave, kdyz jsem venku a treba s nekym (at uz s kamaradkou, dcerou, partnerem, mamkou atp) tak je to ok, nejhorsi je, kdyz jsem sama doma, nebo treba brzo rano, kdyz myslenky mohou virit jak chteji, to je pak uplna katastrofa :(.

Jinak trezalka zakoupena - diky moc. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.12.19 15:39

Já vím, že se mi to lehko řekne, ale zkus si užívat toho, že budou Vánoce. Máš skvělou rodinu, která tě vždycky podrží, máš kamarádky.. Zkus nemyslet na to, co bude a užívej si toho, co je teď. Zkus se na chvíli zastavit a odpočívat. Doporučuju zkusit nějaké meditace nebo autogenní tréning, který si najdeš na yt. Nebo si udělej kafe, čaj, dej si čokoládu nebo něco, co máš ráda.. Neboj se, všechno bude fajn, maminka bude po operaci zase v pohodě, je dobře, že ji to našli v čas. A zkus před ni nehroutit, taky to pro ni nejlepší. Rozhodně se kvůli tomu nemusíš cítit, že jsi neschopná dcera, jen máš o ni strach, je to pochopitelné a ona to taky chápe. Myslím si, že je pro vás obě důležitý ted myslet hlavně pozitivně a bude to v pohodě, všechno se vyřeší, dcera si na dojíždění zvykne, navíc je to i celkem fajn, může se po cestě například učit, dělat ukoly - taky jsem do školy dojížděla, nejdříve jsem se toho bála, ale nakonec jsem byla ráda, že mám čas na různé věci. A tvůj přítel tě neopustí, má tě rád a nemá důvod.. Rozvod bývá nepříjemný, ale až bude konec, budeš zase svobodná, můžeš začít od znova.. Tátovi zkus napsat, při nejhorším odmítne a nebude s tebou mluvit a tak to máš i ted ne? Takže horší to být nemůže..
Všechno bude dobrý neboj se, jenom se toho teď nahromadilo hodně věcí najednou, ale dá se to zvládnout, důležité je najít si hlavně čas sama pro sebe, relaxovat a dělat věci, které dělají radost tobě. Kup si sobě nějaký dárek nebo si pust písničku, kterou máš ráda, zajdi si s přítelem do kina.. Jestli máš ale pocit, že to nezvládáš a chceš si o tom s někým promluvit, nemusíš se bát zajít k psychologovi, uleví se ti, nebo o tom řekni nějaké kamarádce. Všechno bude fajn, neboj

  • Nahlásit
  • Citovat
13.12.19 15:53

Mela by si nechat ty emoce projít ven, stradas to v sobě jako v papiňák, nic nepotlacuj, tím si zadelavas jen na problémy. Vezmi kamarádku a na 2 dny vypadnete, plakej, vztekej se, vyzpovidej se, něco rozbij, ale nech to projít. Přijmi to všechno jako fakty tak to prostě je, ale pusť to. Měla by si to vzít, jako hotovou Tebou neovlivnitelnou věc, smířit se s tím, a neočekává žádný výsledek. Prostě si zvykla všechno vyřešit a tyhle věci, co se týkají druhých nevyresis, to není jako v práci. Tímhle potlačování emoci, si zadelavas sama na zdravotní problém. Bolí to, je to silný, tak to silně prožij, nestyd se za to. Je to těžká životní situace a ne zvládneš ji jinak, než se s tím smiris. Odpusť si, že ani maminky zdraví, ani ten rozvod sama ovlivnit nemůžeš, nejde to. Ale přece každá cesta nemusí mít jasný a konkrétní cíl, přesto jí musíme projít. Buď sama sebou a nestyd se za své city ani slabosti, má je každý.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13.12.19 21:14

Ty máš v sobě velice razantní protipóly. Na jednu stranu jsi úzkostná hromádka neštěstí, na druhou stranu jsi vedoucí pracovník. To je pro mě scifi. A když pracuješ 15 h denně, kdy jsi s partnerem a dcerou? A kdy odpočíváš? Zvolni, nic jiného asi nepomůže.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama