V kolika letech jste začaly mít pocit, že chcete dítě?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.04.19 07:59
V kolika letech jste začaly mít pocit, že chcete dítě

Ahoj :mavam:
nadpis asi mluví jasně, kdy jste pocítily, że je čas mít dítě? Jde o to, že mě je 25 let (příteli taky), mám rok po VŠ, letos máme svatbu a koupili jsme své bydlení, takže se nám celkem daří. Všechny mé kamarádky už plánují miminka, některé už je mají, jiné jsou ve fázi snažení a mě děsí to, že já nemám pocit, že bych děti chtěla. Mám děti ráda, ale když se mi párkrát v noci zdálo, že jsem těhotná, tak jsem se vzbudila zpocená a úplně jsem panikařila. Rodina se samozřejmě těší na vnoučata, tak na nás celkem tlačí, že prý v našem věku měli uż 2 děti, tak že si máme pospíšit :oops:
Omlouvám se za anonym, chodí sem mamka a zná můj nick.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 Další »
Reakce:
Michelle_M
Závislačka 2781 příspěvků 22.04.19 08:04

Ve tvém věku jsem si ani nebyla jistá, jestli vůbec někdy nějaké chtít budu :lol: Taky ekonomicky jsme na tom nebyli zrovna nejlíp, manžel měl pitomou nejistou práci… Hodně se to zlomilo, když se mi narodil synovec, to mi bylo 28 a poprvé se dostavil pocit - ano, toto bych taky chtěla jednou zažít. Pak manžel seknul se živností a nechal se zaměstnat, ve třiceti jsem rodila první dítě. Staře jsem si nepřipadala, naopak jsem měla pocit, že to vše přišlo, když mělo :) Do pětatřiceti jsme stihli ještě druhé a tím snad končíme :lol:

Verun83
Extra třída :D 10397 příspěvků 22.04.19 08:07

Tak v 27 tusim. Nenech se nahnat do neceho, co nechces. Jsou i taci, kteri meli deti v nacti, no a co… to neznamena, ze je tak musi mit i ostatni. Zabydlete se, cestujte, nasetrete, uzijte si mlady bezstarostny zivot.

sakota
Kelišová 5976 příspěvků 22.04.19 08:10

Ja mela tenhle pocit tak od 16 a nepustil me, dokud jsem deti nemela. Podle me to je nejaka porucha ale, protoze zpetne si rikam, ze jsem mela jeste par let pockat (prvni dite se mi narodilo v 26), ze fakt nebylo a neni kam spechat a ted me napada tolik veco, co jsme byla byvala mela delat, nez jsem mela deti… :D

mrav
Vesmírná mluvilka 31461 příspěvků 22.04.19 08:12

Záleží na vás s partnerem, jak se na dítě cítíte. Moje žena třeba porodila dceru - a bylo to první dítě až v 36 letech. :mavam:

astoret
Ukecaná baba ;) 1811 příspěvků 22.04.19 08:12

Ještě ve 30 jsme ten pocit neměla, pak jsem otěhotněla a postavila se k tomu čelem, pre moje vina..dnes jsme za dceru ráda, neměnila bych ji, ale život mi to změnilo, vím, že kdyby se to nestalo, ještě dnes ve 34 letech bych děti neměla a nevadilo by mi to, kolem mám dost kamarádek ve svém věku i starší, co ještě děti nemají a myslím, že dost z nich ani mít nebude třeba a co, jejich rozhodnutí, já ho chápu..

dělej věco dle sebe, ne kam tě nutí okolí

Čičorečka
Závislačka 2667 příspěvků 22.04.19 08:12

Ve 26 jsem si našla nového partnera a sama sebe jsem zaskočila, když jsem se hned zeptala, jestli bude chtít děti :lol: Nějak mi to v hlavě přeplo a už jsem nechtěla jen tak s někým chodit a ztrácet čas. No a ve 27 už jsem vyloženě chtěla, to jsme se začali snažit.

Kriss Tina
Extra třída :D 11734 příspěvků 22.04.19 08:15

Já kolem 19, ve 20 sem otěhotněla a v 21 se mi narodil první syn :) ale každý to má jinak, mě moc nebere kariéra, nejsem studijní typ, sem spíš pro to mít velkou rodinu dokud sem relativně mladá a mám na to síly :mrgreen:

Verurizeckova
Ukecaná baba ;) 1811 příspěvků 22.04.19 08:19

28… skoro ve 30 se mi narodil syn a jsem s tím OK. Dřív jsem řešila práci, chlapy, kraviny :lol:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.04.19 08:23

@Kriss Tina Vím, že je to asi hloupá otázka, ale nelituješ, že sis před dětmi neužila toho svobodného života? Já dělala tolik věcí, že si nedokážu představit, že bych je dělala s dětmi :oops: :mrgreen:

PHV
Zasloužilá kecalka 935 příspěvků 22.04.19 08:24

Já měla první dceru v 19ti a žádnou touhu jsem nepociťovala, docela dlouho mi trvalo než jsem si k ní našla cestu :oops: a tu pravou touhu jsem začala cítit ve 22letech, snažili jsme se třičtvrtě roku a teď máme dvoutýdenního chlapečka. A musím říct, že je to úplně o něčem jiném, když to miminko opravdu chceš, než když přijde tak nějak nečekaně. Obě děti mají jednoho tatínka. Teď už je všechno v pohodě a dceru samozřejmě miluju, jen mi to chvíli trvalo :lol: :srdce:

terzera
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 22.04.19 08:27

Pocit přišel kolem 24-25 let, ve 25 letech jsem otěhotněla neplánovaně, jinak jsem chtěla miminko až kolem třicítky. Teď jsem za to ráda, měla jsem to bez starostí s nějakym snažením, přišlo to jak mělo. Myslím, že na jednu stranu není kam spěchat, ale na druhou stranu není ani na co čekat. S miminkem to je uplně jiný život, ale stojí to za to :) nic hezčího jsem nezažila než tu lásku k vlastnímu dítěti.

Mango_Lassi
Neúnavná pisatelka 17108 příspěvků 22.04.19 08:30

Nikdy jsem ten pocit neměla

Cheriffka
Kecalka 443 příspěvků 22.04.19 08:34

U me to prislo asi az s vekem. V mladi jsem mela osypky, kdyz nejaka kamoska otehotnela a cizi deti me fakt nebraly :lol: cca kolem 26 jsem si prvne uvedomila, ze kdyby to prislo, nejak bych to zvladla ;) pak me vydesili v gennetu, kam me poslala na kontrolu moje gyndarka, protoze se mi rapidne zmenila menstruace, kde mi rekli, ze nemam moc na co cekat a pokud planuju deti az za dlouho, coz jsem planovala, tak idealne hned zmrazit embrya i vzhledem k rodinne anamneze. Tehdejsiho pritele tato info tak vydesila, ze radsi utekl za mladsi :mrgreen: pak jsem poznala manzela, ten mi rekl hned na zacatku sam, ze chce deti, ale nejdriv jsme resili bydleni, moji praci a tak nejak si to vsechno muselo sednout. Pred dvema lety jsme si rekli TED, povedlo se na prvni dobrou, ale nasledoval ZT, par SP a temer rocbi absolutni neplodnost. Povedlo se az ted po novem roce s mensi pomoci v CAR.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.04.19 08:34

Je mi 35 a děti nemám a neplánuji, nemám ani vážný vztah, měla jsme období kolem 29 let, kdy jsme jeden vážný vztah měla a on se chtěl posunout, v té době jsme o tom uvažovala, ale uvědomila jsem si včas, že to nechci jí, ale že se do toho nechávám tlačit a já to vlastně tak nechci, nakonec jsme se rozešli, pak ještě jeden vztah kolem 32, on mě fakt miloval a jemu jsme narovinu řekla, že mám dost zajímavý život, hodně cestuji po světě a mám práci, ve které chci pokračovat, že nemám zájem ani o sestěhování s někým, měla sjme ho ráda a bát s ním jsme chtěla, řekla jsem mu to narovinu, on byl fakt zlatý, ale časem bylo vidět, že se přemáhá a čeká až já k něčemu dozraju, ale nestalo se, tak jsme to raději ukončila, jelikož jsem nechtěla, aby čekal na něco co se nestane, to si nezasloužil..

já ted zpětně vidím, že jsem potřebovala čas pro sebe ještě,. něco si urovnat a být jen já sama, ted začínám cítit, že jsme připravena s někým být, ale ještě jedu na 4 měsíce do Kanady pracovně, tak ted nic nehledám, před měsícem jsme se seznamila s jedním Francouzem a to bylo že jsem fakt uvažovala, že bych do toho šla, ale tím, že jedu pryč do té Kanady a pak se vracím a za měsíc na to jedu na měsí do Latinské Ameriky to není ideální, pak se uvidí, nechám tomu volný průchod, stejně tak, když se seznámím s někým tam..

dost dělá i to, že mám kolem sebe partu lidí kolem 35 co děti nemají, jedna Španělka má 40 a letos se vdala, ale děti taky nemá, takže prostě nemám pocit, že bych musela..
co se týče dětí..na ty se prostě ale necítím, třeba se to změní s příchodem vztahu, ale bude dost záležet na tom, jaký to bude muž, nicméně cítím, že děti ani mít nemusím.. :nevim: a jsm, e smířená s tím, že možná pročvihnu tu dobu, kdy by to šlo, pakliže už se nestalo, přeci jen ta limitace věkem u ženy je, vše si uvědomuji, ale mám to holt takto.

mám třeba sestru co má ročního chlapečka, je to miláček, celá rodina z něho poblázněná, ale ve mně nevyvolává pocit, že bych to chtěla sama, navíc dost lidé kolem mě, o mají děti mi nepřijdou štastní, znám jen dva páry, které tak působí, ostatním to narušilo vztahy muž - žena, jsou unaveni, uštvaní, asi to k tomu patří, či to mají tak oni, protože si to nějak špatně nastavili, nevím..já tu potřebu prostě nemám, možná jsme trochu sobecká, ale asi spíš ne, často to slýchám od jedné části rodiny, já mám holt jiný životní styl, není to o tom, že bych nebyla vybouřená a musela pařit a pořád cestovat, ale mě to tak vyhovuje, tak proč jít do nečeho., co necítím, že chci, kvůli okolí? proč..

vím, že bych dítě zvládla, jsme finančně zajištěná, mám práci, kterou si uzpůsobuji jak chci, můžu si vzít měsíc volno, jak mi vyhovuje, dělám na 20 hod na jednom projektu, z větší části HO, díky práci můžu jezdit na různé stáže po světě, dělám lektora 2 jazyků, sama na sebe, takže si to plánuji tak, jak mi to vyhovuje, takže ty podmínky mám, přinejhorším i bez muže kdyby se něco stalo, vím, že když by se to stalo, dítě pryč nedám, ale vědomě do toho prostě jít nechci, za mě se nenech tlařit, jsi ještě mladá, máš čas, kdybys třeba váhala a byla v mém věku, řeknu jdi do toho, ale takto? jsi mladá a necítíš se na to.. :nevim: a že jiná generace měla už děti, je jiná doba..

moje sestřenice si udělala dítě ve 22, protože nevěděla co se sebou, studovat nechtěla, práce kam nastoupila ji nebavila, neměla moc financí, tak dítě prý bylo logickým krokem a nyní je neštastná, má už 2, muže na nic, vše je na ni a je ji 26 a vlastně zjištuje, že to bylo unáhlené, dost tam, taky fungovala teta, která měla podobné řeči, na co čekat, že v jejich letech apod..z fyziologického hlediska je ten věk asi dobrý, i těch 25, ale když máš pocit, že to ještě nechceš..na druhou stranu, máš muže, máte společné bydlení, já myslím, že u vás stačí to prostě odložit a uvidíš za rok - dva, dej tomu čas, po škole jsi krátce, teprve se budete brát, máte nově bydlení, nech to usadit, uvidíš za rok, zda vše bude klapat

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 Další »
Váš příspěvek
Reklama