V mateřství jsem se nenašla, ale syna miluji nadevše

Anonymní
17.12.19 12:31

V mateřství jsem se nenašla, ale syna miluji nadevše

Cítím se špatně, když na to jen myslím, natož abych to pak vyslovila nahlas :roll: pro spoustu lidí, je tohle téma tabu. Ano, miluji svého syna( 20 měs.), ale chybí mi ten život před jeho narozením.

Miminko jsem si strašně přála, těšila se a na vše byla připravena. Porod dopadl akutní sekcí, problém s kojením atd, k synovi jsem ze začátku nic necítila, jako kdyby mi přinesli cizý dítě. Padla na mě poporodní deprese, z okolí přítelovi rodiny žádná podpora, jen mě psychicky deptali, že nemůžu kojit a ať se opovazim dat malemu UM, udělali ze mě nejhorší a neschopnou matku :? Jedinému komu mohu ze srdce poděkovat je moje máma, která přijela hned, jak jsem se vrátila z porodnice a ve všem mi pomohla a podpořila :hug:.

Od té doby, co jsem přivedla syna na svět, prostě to nejsem já, popadají mě deprese, špatně spím, vše mi vadí.. Od přítele rodinu nesnáším, ale když přijdou na návštěvu, respektuji je. Nevim co dělat, uziram se sama v sobě :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
15912
17.12.19 12:34

Prý pomáhá chodit do práce. A partnera miluješ? A co ti chybí? A nejde to zařídit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2711
17.12.19 12:36

Mam 2 deti. Udelam prvni posledni i doma. Musim ale ven a nejlepe 1× tydne vecer do prace, u znameho delam servirku. Obcas vezmu i celou sobotu. Potrebuju 2× mesicne s nekym na kafe. Jo, dopoledne obcas nejaka kamoska prije s detmi, ale potrebuju i bez deti. Chlap take rad jde s klukama na fotbal nebo na box. Mam dobry, ze chlap pohlida bez problemu. Chape to. Pak to klape po vsech strankach. Proste jdi ven!!! Chlapovi uvar a kluka mu dej do ruky, odejdi na vecirek :mrgreen: jinak ti nejde proste

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1639
17.12.19 12:40

A co přítel, podporuje tě? Máš nějaký čas sama pro sebe? Dceru miluju, ale ráda si někdy vyrazim s kamarádkou na kafe, do bazénu. Myslim, že bys potřebovala někam vyrazit bez malého.

A já taky nekojila, nešlo to, psychicky mě to vyčerpávalo. A dcera je zdravá. Vztah máme úžasnej. Takže se tim nestresuj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28300
17.12.19 12:40
@Anonymní píše:
Cítím se špatně, když na to jen myslím, natož abych to pak vyslovila nahlas :roll: pro spoustu lidí, je tohle téma tabu. Ano, miluji svého syna( 20 měs.), ale chybí mi ten život před jeho narozením.

Miminko jsem si strašně přála, těšila se a na vše byla připravena. Porod dopadl akutní sekcí, problém s kojením atd, k synovi jsem ze začátku nic necítila, jako kdyby mi přinesli cizý dítě. Padla na mě poporodní deprese, z okolí přítelovi rodiny žádná podpora, jen mě psychicky deptali, že nemůžu kojit a ať se opovazim dat malemu UM, udělali ze mě nejhorší a neschopnou matku :? Jedinému komu mohu ze srdce poděkovat je moje máma, která přijela hned, jak jsem se vrátila z porodnice a ve všem mi pomohla a podpořila :hug:.

Od té doby, co jsem přivedla syna na svět, prostě to nejsem já, popadají mě deprese, špatně spím, vše mi vadí.. Od přítele rodinu nesnáším, ale když přijdou na návštěvu, respektuji je. Nevim co dělat, uziram se sama v sobě :roll:

Tak je jasné, že tě ta nová životní zkušenost změní. Pomáhá občas vypadnout ven. Jestli máš hlídací babičku, o důvod k radosti víc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.12.19 12:44

@Bubla Bůčková Partner je skvělej, pomáhá když může, ale ta zamilovanost se už asi ztratila, rada ho mám. Do práce bych šla, jen nemam hlídání :nevim: a co mi chybí? Víš, ze ani nevim, mám spis nějaký blok v sobě, se kterým se peru

  • Citovat
  • Nahlásit
5647
17.12.19 12:44

Taky jsem se v materstvi nenasla, ale ja jsem to tusila, ze materstvi me nebude 100% naplnovat. Sve dve deti miluji, ale ani s jednim jsem nevydrzela byt dlouho doma. :nevim: Rodina, az na prasteneho svagra idiota, me podporovala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5647
17.12.19 12:45
@Anonymní píše:
@Bubla Bůčková Partner je skvělej, pomáhá když může, ale ta zamilovanost se už asi ztratila, rada ho mám. Do práce bych šla, jen nemam hlídání :nevim: a co mi chybí? Víš, ze ani nevim, mám spis nějaký blok v sobě, se kterým se peru

Nemate nekde v okolí jesle nebo miniskolku?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
627
17.12.19 12:49

Já u obou děti utíkala do práce, miniuvazek, ale i tak jsem se tam vždy strašně těšila a pak se stejně tak těšila zase domů. Zkus najít nějakou brigádu, nebo třeba jazykovu, sport, co bys mohla dělat večer, když muž dojde domů. Opravdu to chce semtam vypadnout. Mít prostor pro sebe. A taky přijmou to, že do cca 3 let to dítě ještě není parťák, pak už je to lepší…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.12.19 12:50

@zuza92 Přítel mě podporuje, maleho i pohlídá, s tím problém nemá, nevadí mu, když jdu někam s kamarádkou, nebo přijdu i druhy den. Jen když jsem s nim o tom mluvila, tak mi řekl, že bych měla jit k psychologovi a nechat si napsat prášky na depresi, jenže ja takhle s cizím člověkem, nedokážu mluvit a svěřit se

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.12.19 12:54

@Wani Bydlíme na vesnici, ja jsem se sem přestěhovala před cca 3 lety, i to mě užírá, není kam jit, jedna kavárna a samoška, jesle a miniškolka tady není, po tom jsem se už pídila

  • Citovat
  • Nahlásit
96
17.12.19 12:56

Tak to mám podobně, akorát z mojí strany rodina není, mám jenom mamku a ta na mě prdí a já se jí nebudu doprošovat. Z chlapovy strany rodinu otravovat nechci. Takže jenom vyhlížím až se chlap vrátí z práce, abych mu strčila malého. Je už na mě naštvaný, že doma nic neudělá, ale pro mě je to jediné východisko z toho blázince. Navíc jsme se přestěhovali na vesnici, kde nikoho neznám a cestování mi malý děsně ořve, takže jezdit za kámoškama je pase. Už mi z toho hrabe, furt vzpomínám jak dobře bylo bez něho. Jsem psychicky v pr… furt jenom doma sama s uřvaným miminem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1042
17.12.19 12:56

Jistá forma deprese tě může doprovázet furt..
Nedávno jsem viděla v jednom pořadu, že měla poporodní deprese a to dítěti byli asi 2 roky.
Milovala ho, zbožňovala…ale měla 45 kg a moc nejedla.
Prostě se to odrazilo takhle…až po léčbě nabrala a začala se cítit dobře.
Takže asi máš depresi furt.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28368
17.12.19 12:57

Kolik je miminovi? Ja se treba nemuzu najit v peci o batole, lezou mi na nervy, s mym chlapeckem jsem myslela, ze se zblázním. Furt prudil a neslo se s nim moc dorozumet :roll: pred tim i potom bezva. Bylo super, ze jsem musela do prace, cely den jsem se na nej tesila, on byl s babickou a cele odpoledne a vecer s nim ja. Babicka to s nim umela. Pak od asi 3 to bylo super. Neklad na sebe tolik nároků, rodinu neposlouchej, hele u nas bylo nejvic kecu od tech, kteri se absolutne neangazovali. Tchanovcum jsme jednou za mesic privezli na pomazleni dite, oni se s nim poproducirovali a tahnete :lol: a pak kecy, ze jsem si nemusela porizovat dite, kdyz pracuju :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
218
17.12.19 13:08

Šla jsem do práce ve 2 letech.. ex a jeho rodině se to nelíbilo, ale co je mi potom, byla jsem na děti prakticky sama od narození.. eho rodice nikdy nepohlidali a on je taky sam nikdy nikam nevzal..dětem Detska skupina pomohla, nikdy nebyl problém s tím, že by tam nechtěli nebo se báli.. hodně mi to pomohlo, nabrala jsem sebevědomí zpět, peníze navíc se hodí, beru za ne děti na dovolený a výlety, kde se mi s nimi ten čas travi lépe, sama jsem si najela na svůj pravidelný režim a úzkost z mateřství se objeví už jen někdy, kdy jedu opravdu 2 týdny a více v kuse nonstop mezi práci, dětma, psem a domácnosti..byt tebou tak si najdu částečný úvazek a zkusim jesle třeba

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama