V oparu otázek mých dětí

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 14:29
V oparu otázek mých dětí

Taky máte ten pocit, že nejste schopni ničeho jelikož na vás vaše dítě neustále mluví, protože má prostě takovou povahu. Snažíte se ho naučit být vůbec někdy sám. Ale přijde vám, že ho odmitate. Nic s ním neuděláte protože je vám stále v patách. Chce abyste u všeho asistovali víceméně dělali za něj. Tabletem to řešit nechci. Když je ve škole můžu se věnovat v klidu menšímu, v klidu ho uspat a dělat si své. Moje dítě mi přímo přerušuje moje myšlení. Hrozně mě to nervuje. Pořád dívej dívej. Pojď sem, břek když nejdu za ním. A to je 6 letý a dělal to ještě před sourozencem. A měla jsem čas se mu věnovat. Teď si ho taky udělám, ale řekla jsem si, že není pro něj dobré aby si zvykal, že se z něj všichni po..rou. Aby uměl respektovat druhé…nic s ním ani neudělám, protože mi přerušuje činnosti. Nechci si vyčítat, že ho odmítám. On má takovou povahu, že ho vůbec nezajímá, když mu řeknu slušně počkej. Reaguje až zařvu. Hrůza. Někdy dělá až naschvály a aniž chci vytočí mě. Někdy mě i vydírá, že se mu nevěnuju a podobně!!! Ale já myslím, že je důležité umět být i sám se sebou. Štvala mě má rodina, jelikož když jsem ho nechala něco dělat samotného říkali mu, že na něj tzv kašlu a podobný nesmysly. Teď tzv trpí on i já…a to jsem matka co se ráda věnuje. Ale nejsem typ co se postaví a bude jako panák k dispozici…mám povinnosti, domácnost a další dítě a manžela. Manzel má povahu, že syna neřeší. A to mě zase štve. Radši mu dá tablet a posadí před tv. Občas s ním jde ven.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 14:38

Jinak je syn super parťák, ale velmi náročný.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 14:45

No, já nejsem otrok sveho syna, i kdyz ho bezmezně miluji. Od dvou mesicu se mnou chodil na 4h denne do prace ( mohla jsem ho mit s sebou v kanclu) do toho jsme rekonstruovali mega dum na byt a ordinace. Prvni dva a pul roku veku syna jsem se nezastavila a on se musel zabavit casto sám. Nebavilo by mě byt jen doma na MD. Nebavi mě ani skladat puzzle s cist knizky do umoru. Synovi se nevěnuji urcite jako Vy a je zvyklý si stavět treba hodinu bagr z lega. Dvě hodiny si bagruje těstoviny nebo rýzi, případně tekutý písek. Čas mu věnuji tak, že jdeme na výlet, k vodě nebo denně na procházku. Knížku taky přecteme, ale ne denně. Dřív ženský taky neměly čas si s dětma neustale vyprávět a hrát. Měly domácí povinnosti, kterých je dnes míň. Myslím, že je to o vás. S někym jako jsem já by Váš syn brzy pochopil, že se dokáže zabavit i sám.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 14:53

Přijde mi, že takový jsou skoro všechny děti…děsí mě, že ještě v 6 letech. 8o Podle mě ti tu každý napíše, jak si máš užívat, že tě potřebuje a blábláblá. A ve skutečnosti pak vidíš všude okolo děcka s mobilama, „odložené“ u televizí apod. Takže pokud je to s mírou, zavedla bych nějaké chvilky, kdy ty si v klidu uděláš co potřebuješ (i kdyby to mělo být pití kafe) a on ti dá pokoj, i kdyby měl být na tabletu, mít puštěnou pohádku - třeba 2× půlhodinu denně?. Pravděpodobně nikdo s tvým dítětem není tolik co ty, takže hloupé řeči babiček bych odpálkovala stylem - chceš si ho brát častěji, aby chudáček tolik netrpěl? Ono je to rychle přejde, až jim syn poleze i ušima. :lol: Neříkám, že ho máš vyzvednout v 5 z družiny, dávat v 7 spát a mezitím ten čas čučet do mobilu, ale pokud s ním trávíš veškerý čas, ono se to nepodělá, když budeš mít chvíli pokoj, musí se to prostě naučit, i když to se lehko řekne (já mám taky takový dítě, i když mladší, doufám, že na to jednou přijdou). :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 14:56
@Anonymní píše:
No, já nejsem otrok sveho syna, i kdyz ho bezmezně miluji. Od dvou mesicu se mnou chodil na 4h denne do prace ( mohla jsem ho mit s sebou v kanclu) do toho jsme rekonstruovali mega dum na byt a ordinace. Prvni dva a pul roku veku syna jsem se nezastavila a on se musel zabavit casto sám. Nebavilo by mě byt jen doma na MD. Nebavi mě ani skladat puzzle s cist knizky do umoru. Synovi se nevěnuji urcite jako Vy a je zvyklý si stavět treba hodinu bagr z lega. Dvě hodiny si bagruje těstoviny nebo rýzi, případně tekutý písek. Čas mu věnuji tak, že jdeme na výlet, k vodě nebo denně na procházku. Knížku taky přecteme, ale ne denně. Dřív ženský taky neměly čas si s dětma neustale vyprávět a hrát. Měly domácí povinnosti, kterých je dnes míň. Myslím, že je to o vás. S někym jako jsem já by Váš syn brzy pochopil, že se dokáže zabavit i sám.

Myslím, že problém je ten, že si to vycitam, a myslím si, že jsem si ho přála a teď mu musím vyhovět. Když jsem nebyla na mateřské s druhým, tak jsem chodila do práce i na 12tky i noční a buď se mu věnoval někdo jiný a já ve volnu vždy výlety. A teď se mi to vrátilo. Asi na tom vašem přístupu něco bude. A je třeba si nevycitat nic. A nikdy vám do toho vašeho přístupu nezasahovala vaše rodina komentářem? Aby to váš syn slyšel a pak s tím operoval?

Ou
Echt Kelišová 7800 příspěvků 12.06.19 15:04

Najdi si pravidelný čas - třeba 20-30 minut denně, nebo obden, který strávíte čas jen vy dva spolu činností, která těší tvého upovídaného syna, kdy nebudete psát úkoli, obstarávat domácnost, věnovat se mladšímu dítku. Pak bude výrazně jednodušší mu vysvětlit, že holt teď se mu věnovat nemůžeš.

Jinak respektu ho naučíš jen tím, že budeš respektovat jeho potřeby a tím ho naučíš respetkovat i tvoje potřeby. A toho nedosáhneš silou a formální autoritou, tím že ho budeš trestat za jeho důvěru a zájem. Tím nevypěstuješ respekt, ale strach se projevit.

Pokud bys hledala inspiraci, tak

https://www.kosmas.cz/…-porazenych/
https://www.kosmas.cz/…respektovan/

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 15:06
@Anonymní píše:
Myslím, že problém je ten, že si to vycitam, a myslím si, že jsem si ho přála a teď mu musím vyhovět. Když jsem nebyla na mateřské s druhým, tak jsem chodila do práce i na 12tky i noční a buď se mu věnoval někdo jiný a já ve volnu vždy výlety. A teď se mi to vrátilo. Asi na tom vašem přístupu něco bude. A je třeba si nevycitat nic. A nikdy vám do toho vašeho přístupu nezasahovala vaše rodina komentářem? Aby to váš syn slyšel a pak s tím operoval?

Ne, nikdo mi do ničeho nemluví. Já mám super tchanovce. Jsou přesně takoví, že pomohou, když je potreba, ale do ničeho nikomu nemluví a nemají ani nevyžádané rady. Moji rodiče takovi nejsou, ale ti jsou 180km daleko. Občas to mama zkouši po telefonu, ale ja si nenechám do niceho kecat. Umím ji usměrnit. Nic si nevyčítejte. Dítě mame jenom půjčené. Stejně se nejvíc učí přikladem a nepotrebuje, aby nad ním furt někdo stál a říkal, jak mu to skvěle jde to dělání báboviček. V zivotě to pak taky tak nebude. Taky na něj nikdo nebude zvědavej. Vy ho vyslechnete, ma ve Vás oporu a lásku. Ale nesmite se nechat citově vydírat řečmi typu MAMINKO TY SE MI NEVĚNUJEŠ. Ono když budete psychicky odpočatá od toho tlaku, tak pak to dítě bude mít možnost pocítit opravdový zájem, ne jenon nucený.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 15:10

A rada vyhradit si denne pul hodinky mi přijde dobrá. Akorat já bych to asi nedokázala z toho udělat pravidlo. My často chodíme ven a vracime se akorat tak, ze udelam veceri a syn jde spát mezi 8-9h. A kamarady syn má? Styka se s nimi u vas doma nebo venku po skole?

Elenloth
Závislačka 4288 příspěvků 12.06.19 15:12

Soucítím s tebou. Mám takového prostředního syna, 5 let. Nikdy nepřestane mluvit, neustále po mně něco chce, nevydrží čekat ani dvě minuty. Upřímně, občas už ho mám fakt plné zuby. A to má bráchu staršího o rok, takže parťáka na hraní.
Ještě se mi nepodařilo mu vysvětlit, že když mi dá chvíli čas dodělat, co potřebuju, tak že se mu potom budu ráda věnovat v klidu a v pohodě. Ne, bude do mě hučet tak dlouho, až jsem pak na něj protivná. Mamíííí, mááámíííí, MÁMÍ. :zed:
A to jsem docela neústupná, mluvím s ním, vysvětlím, ale svou činnost nepřerušuju, neběhám, jak píská. Ale vše je doprovázeno jeho mluvením a jeho požadavky a komentáři, že to trvá moc dlouho. Občas za mnou leze i na záchod. :roll: :zed:

Aduš8
Závislačka 4917 příspěvků 12.06.19 15:44

Já bych řekla, že je to povahou. Byla jsem jako dítě taky taková, jen jsem se čekat prostě naučila, máma měla tvrdou výchovu, ale hubu jsem nezavřela ještě v pubertě. A moje dítě, i když mu ještě není pořádně rozumět, vypráví od rána, co otevře oči, hubu nezavře. Je úplně stejný, jako já, takže se mám na co těšit. Ale trpělivosti ho učím, když přijde a mami mamiiii a já zrovna míchám něco v hrnci, třikrát vysvětlím a pak ho prostě ignoruju. A chápe moc dobře. Ale hned, jak danou neodkladnou činnost dodělám, tak za ním jdu a věnuji se mu.

Dlouhá punčoška
Kecalka 140 příspěvků 12.06.19 15:52
@Anonymní píše:
Taky máte ten pocit, že nejste schopni ničeho jelikož na vás vaše dítě neustále mluví, protože má prostě takovou povahu. Snažíte se ho naučit být vůbec někdy sám. Ale přijde vám, že ho odmitate. Nic s ním neuděláte protože je vám stále v patách. Chce abyste u všeho asistovali víceméně dělali za něj. Tabletem to řešit nechci. Když je ve škole můžu se věnovat v klidu menšímu, v klidu ho uspat a dělat si své. Moje dítě mi přímo přerušuje moje myšlení. Hrozně mě to nervuje. Pořád dívej dívej. Pojď sem, břek když nejdu za ním. A to je 6 letý a dělal to ještě před sourozencem. A měla jsem čas se mu věnovat. Teď si ho taky udělám, ale řekla jsem si, že není pro něj dobré aby si zvykal, že se z něj všichni po..rou. Aby uměl respektovat druhé…nic s ním ani neudělám, protože mi přerušuje činnosti. Nechci si vyčítat, že ho odmítám. On má takovou povahu, že ho vůbec nezajímá, když mu řeknu slušně počkej. Reaguje až zařvu. Hrůza. Někdy dělá až naschvály a aniž chci vytočí mě. Někdy mě i vydírá, že se mu nevěnuju a podobně!!! Ale já myslím, že je důležité umět být i sám se sebou. Štvala mě má rodina, jelikož když jsem ho nechala něco dělat samotného říkali mu, že na něj tzv kašlu a podobný nesmysly. Teď tzv trpí on i já…a to jsem matka co se ráda věnuje. Ale nejsem typ co se postaví a bude jako panák k dispozici…mám povinnosti, domácnost a další dítě a manžela. Manzel má povahu, že syna neřeší. A to mě zase štve. Radši mu dá tablet a posadí před tv. Občas s ním jde ven.

Zapoj babicky - maminku a tchýni, pokud to nejde, alespoň na jedno odpoledne v tydnu najmi chůvu.
Manzel se Holt víc zapojí nebo to zaplatí.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.06.19 20:47

Kamarády má nové, je výhoda, že je hodně adaptabilní a přijímá nové změny. Kamarád přijde po jeho vytouzenem přání a kontaktování kámoše a stane se to, že syn začne opravdu zlobit…s kámošem blbnou, ničí hračky, křičí jak pomatený- jen syn. To už jsem začala napravovat - podmínky - trochu je to lepší. No a taky je syn majetnický, až chytá histerii- prostě nevím co to v něm je, Ale nechce být sám. Každému by nakazoval co má dělat a to ty kámoše taky neba. Když je sám a věnují se mu vytváří krásné věci, je učenlivý, zvídavý. A tak dál. Řekne mi že jsem jeho zlatíčko. A pak se vše obrátí a nerespektuje nic. A tak dál. Miluju ho. Ale pěkně mi leze na nervi i skrze malého. Řeknu dvacetkrát nedělej protože…jo Joo…a šup naschvál a ještě smích. Pak je nepozorný rozlije pití vysype jídlo do toho dělá něco jiného. Snažím se po dobrém…a pak bouchnu když třeba rozsype jídlo na po TŘETÍ!!! Tohle dělá až teď od jara. Ach jo…manžel ho peskuje pak už i za věci které k dětem patří…pak mi to je líto…nechci na něj pořád být hnusná.. někdy zahulakam i sprosté slovo!!! Ještě, že jde anonym… je to prostě temperamentní povaha a já i manza to musíme dát než vyroste…
no a babičky- na jednu by uvedené působilo
No a na druhou prababičku 70 let- té bych musela říct ať si ho tam nastěhují a pak je taková, že synovi klidně řekne, že ho nemáme rádi a podobné nesmysli, které syna ještě víc rozhází. Takže to je víc na mě!!
Tchyni nemáme už ani tchána.
Je to blázinec. A ještě je syn takový, že vyhledává akce…takže musíme na každou akci, která se udeje. To ho naučila prababička
Větami typu: on to má rád a to je škoda když tam nepůjdete, tam bude dětí- proč? Protože tam sama chtěla a nechtělo se jí samotné :zed: :roll:
Kdo to má vše stíhat ženy??? A pokud tam nejdu je mi řečeno od syna jeee to je škoda s babičkou bysme tam šli a ty na mě. nemas čas :zed: :zed::nevim:
No místo pomocí mi to hlídáním pěkně zavařili. Syn s nimi byl dlouho kdy já dělala 12tky a manžel dálkové turnusy. Čeká nás výchovné a nervové peklo :potlesk: :think:

Čas jen pro syna - dobrý nápad, zkusím to!

milwinka
Zasloužilá kecalka 812 příspěvků 12.06.19 20:54
@Elenloth píše:
Soucítím s tebou. Mám takového prostředního syna, 5 let. Nikdy nepřestane mluvit, neustále po mně něco chce, nevydrží čekat ani dvě minuty. Upřímně, občas už ho mám fakt plné zuby. A to má bráchu staršího o rok, takže parťáka na hraní.
Ještě se mi nepodařilo mu vysvětlit, že když mi dá chvíli čas dodělat, co potřebuju, tak že se mu potom budu ráda věnovat v klidu a v pohodě. Ne, bude do mě hučet tak dlouho, až jsem pak na něj protivná. Mamíííí, mááámíííí, MÁMÍ. :zed:
A to jsem docela neústupná, mluvím s ním, vysvětlím, ale svou činnost nepřerušuju, neběhám, jak píská. Ale vše je doprovázeno jeho mluvením a jeho požadavky a komentáři, že to trvá moc dlouho. Občas za mnou leze i na záchod. :roll: :zed:

Tak to je přesně jako bys psala o mém pětiletém synovi. Úplně přesně -neustále na mě mluví a vyžaduje odpověď, neustále něco chce, nemá žádnou trpělivost, nejradši by chtěl všechno a teď hned. Říkala jsem si, že to je tím že je nejstarší a byl dva roky zvyklý že má všechnu pozornost jen sám pro sebe..(ten mladší je přesný opak, ten se dokáže zabavit ani o něm nevím, vydrží počkat, nechá mě třeba i půl dne spát když mi není dobře atd). No ale když je takový i tvůj prostřední, tak to asi nebude tím pořadím sourozenců ale prostě povahou. Jsem z něho každý večer úplně vyšťavena.

milwinka
Zasloužilá kecalka 812 příspěvků 12.06.19 21:07
@Anonymní píše:
Kamarády má nové, je výhoda, že je hodně adaptabilní a přijímá nové změny. Kamarád přijde po jeho vytouzenem přání a kontaktování kámoše a stane se to, že syn začne opravdu zlobit…s kámošem blbnou, ničí hračky, křičí jak pomatený- jen syn. To už jsem začala napravovat - podmínky - trochu je to lepší. No a taky je syn majetnický, až chytá histerii- prostě nevím co to v něm je, Ale nechce být sám. Každému by nakazoval co má dělat a to ty kámoše taky neba. Když je sám a věnují se mu vytváří krásné věci, je učenlivý, zvídavý. A tak dál. Řekne mi že jsem jeho zlatíčko. A pak se vše obrátí a nerespektuje nic. A tak dál. Miluju ho. Ale pěkně mi leze na nervi i skrze malého. Řeknu dvacetkrát nedělej protože…jo Joo…a šup naschvál a ještě smích. Pak je nepozorný rozlije pití vysype jídlo do toho dělá něco jiného. Snažím se po dobrém…a pak bouchnu když třeba rozsype jídlo na po TŘETÍ!!! Tohle dělá až teď od jara. Ach jo…manžel ho peskuje pak už i za věci které k dětem patří…pak mi to je líto…nechci na něj pořád být hnusná.. někdy zahulakam i sprosté slovo!!! Ještě, že jde anonym… je to prostě temperamentní povaha a já i manza to musíme dát než vyroste…
no a babičky- na jednu by uvedené působilo
No a na druhou prababičku 70 let- té bych musela říct ať si ho tam nastěhují a pak je taková, že synovi klidně řekne, že ho nemáme rádi a podobné nesmysli, které syna ještě víc rozhází. Takže to je víc na mě!!
Tchyni nemáme už ani tchána.
Je to blázinec. A ještě je syn takový, že vyhledává akce…takže musíme na každou akci, která se udeje. To ho naučila prababička
Větami typu: on to má rád a to je škoda když tam nepůjdete, tam bude dětí- proč? Protože tam sama chtěla a nechtělo se jí samotné :zed: :roll:
Kdo to má vše stíhat ženy??? A pokud tam nejdu je mi řečeno od syna jeee to je škoda s babičkou bysme tam šli a ty na mě. nemas čas :zed: :zed::nevim:
No místo pomocí mi to hlídáním pěkně zavařili. Syn s nimi byl dlouho kdy já dělala 12tky a manžel dálkové turnusy. Čeká nás výchovné a nervové peklo :potlesk: :think:Čas jen pro syna - dobrý nápad, zkusím to!

Můj pětiletý je podobná povaha jako tvůj syn, akorát teda u nás je přístup babiček opačný - babička mi vyčítá že syn se takto chová právě proto že já se mu věnuji až příliš, že jsem si ho tak rozmazlila. Pokud je syn u babičky tak ta se mu nevěnuje vůbec, nikam s ním nechodí, nepřečte mu nic, jen ho posadí před televizi a tvrdí mi že to mám dělat taky tak, jenže to zas já nechci. Ale u mladšího syna už nemám tolik času, od malička se mu věnuji třeba jen 30 min a zbytek se prostě musí zabavit sám a fakt je to na něm poznat že je zvyklý si hrát mnohem víc sám, takže tím přístupem to určitě taky bude plus povaha.

Elenloth
Závislačka 4288 příspěvků 12.06.19 21:28

@milwinka Já si myslím, že je to fakt povaha. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak to bylo vlastně vidět už od mimin. Nejstarší byl pohodové mimino, hezky spal, spal i ve stojícím kočáře, hrál si pod hrazdičkou s hračkama. A to byl první dítě, měli jsme na něj spoustu času, ale většinou nebyl náročný. S prostředním to bylo horší, spal jen v jedoucím kočáře, doma se musel v košíku houpat, ale taky si hrál sám. No a s nejmladším se máme na co těšit. S tím se nesmělo v kočáru zastavit, košík se musel houpat pořád a se samostatnou hrou to taky nebylo slavné. A to mohl koukat na hrající si bráchy, doma se pořád něco dělo, ale ne, člověk se musel věnovat přímo jemu. Teď má 1,5 toku a stále je docela náročný na pozornost.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama