Ve 30 s 2 dětma sama - společensky nepoužitelná?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
No tak bys byla sama se dvěma dětmi, on by se svět nezbořil.. 
omlouvám se, budu hnusná, ale poslední dobou
mám pocit, že si ženský bez chlapa ani neuprdnou..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ježiš, to je blb, to jako, že se chce alibisticky zbavit tebe i dětí, hezky to zaobalit do hezkejch keců, vyvlíknout se ze zodpovědnosti a začít žít od nuly s jakoby čistým štítem. Bych mu to odsouhlasila, ale pod podmínkou střídavky, kdyby se nestěhovaly děti, ale on (ty teda taky). Chtěla bych po měm, aby hlavní část nákladů na ten byt nesl on, aby pěkně finančně vykrvácel, aby věděl, že se jen tak starostí, a dětí nezbaví, pablb jeden.
Příspěvek upraven 28.03.20 v 14:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hele, znám ženskou, která dala své dítě do děcáku, protože se jí
nehodilo do vztahu. Třeba by to bylo řešení? 
Ne, vážně, asi dostal strach, klasicky si
teprve teď uvědomil, že není bezstarostný jinoch, ale otec od rodiny?
Přeji, abyste to překonali. A pokud ne, je sice těžší najít partnera,
který tě přijme se dvěma dětmi, které bude brát za vlastní, ale ne
nemožné. A rozhodně bude pro děti lepší být jen s mámou, nebo se
strejdou, ale ve spokojené domácnosti, než s vlastním tátou, který o ně
nestojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Popravde? Radeji byt sama v tak skvelym veku se dvouma partakama, nez
s clovekem, ktery s nama byt nechce a rika ti to primo do oci 
.To by ve me tak zakorenilo, ze bych ho
vyprovodila sama, i kdyz by me to bolelo, ale toto fakt ne. A nahodou, vidina
noveho zacatku, muze byt krasna. Drzim palecky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hele a není normálně úzkostně/depresivní a nepotřeboval by to zaléčit - minimálně individuální terapií u příčetného terapeuta - muže?
Jako příčetnej, neezoterickej a nešarlatánskej letní program pro nějaké srovnání se pro ne úplně jisté chlapy dělají tady https://www.psl.cz/quo-vadis/ s tím, že významná část týmu má psychoterapeutcké vzdělání - takže pokud by odmítl terapii, tak bych se ho snažila motivovat alespoň sem. Slibuju že to dělají důstojně (tedy s respektem k jednotlivcům a jejich specifikům) a smysluplně.
Jinak jako lidí, co se zadají v druhém kole (tedy rozvedení se zázvazky) je statisticky významné množství, takže odepsaná určitě nejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Tamtama Víš, pro mě je prostě partnerský vztah na hodně, hodně vysoké pozici v žebříčku životních priorit a představa, že zůstanu po zbytek života sama s dětmi se pro mě rovná prostě… nepopsatelný temnotě a depresi. Já to neumím popsat, ale prostě je to pro mě hodně zásadní. Jsem partnerská povaha a děti, jakkoliv k nim cítím lásku a zodpovědnost, to nikdy nenahradí. A pro mě bude zbytek života o ničem, protože bez lásky to je… jako proč. Proč vůbec. Chápu, že někdo to tak nemá, já ano.
@Bandii já nevím. Mně pořád přijde, že je lepší být v úplný rodině, kde je otec trochu bručoun, než jenom s mámou, co po nocích bulí do polštáře a je nešťastná. Což je jediný scénář, který si dokážu představit, kdyby to dobře nedopadlo. Já chápu, že bych měla myslet hlavně na děti, jenomže ve třiceti rezignovat na svůj život a svoje touhy a potřeby? Asi jsem odsouzeníhodná, ale nechci. Nechci.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Hele, ja jsem byla ve třiceti taky sama, ale s jednim ditetem…
Nepřišla jsem si společensky nepoužitelná, to vubec..Ve 34 letech jsem si
nasla partnera a je i dobrym otcem pro moji dceru..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o anonym, nechci tuhle situaci spojovat s nickem, kdyžtak prosím raději smazat. Doma to je už dlouhodobě takové… nešťastné, skvělý chlap, dokud jsme byli sami, nedává rodičovství a má pocit, že by bylo pro všechny lepší, kdybysme šli od sebe a já si k sobě a dětem našla někoho lepšího, bla bla bla, alibistický kecy. Já pořád věřím, že to zachráníme, že se to zlepší, že se v něm ten přístup zlomí, ale samozřejmě mi vrtá hlavou i „co by se mnou bylo, kdyby to nedopadlo dobře…“Zůstala bych sama, ve třiceti, se dvěma dětma. Manželova představa, že bych si našla někoho skvělýho a úžasnýho, kdo by byl k dětem lepší než on a já bych byla happy, mi přijde jako alibistickej canc, který nemá nic společného s realitou. Že prostě v tomhle věku a s cejchem dvou dětí už jsem odepsaná a nejspíš zůstanu sama navždycky. Znáte nějaké příběhy, kde to tak nedopadlo? Kdy to naopak vyplynulo v něco lepšího? Opakuju, doufám a věřím, že to překonáme. Ale nedokážu nemyslet na coby kdyby… a hrozně se bojím.
Díky za respekt anonymu
třeba L.
A to jen tak sedite na gauci a on rekne, ze by ti bylo lepe bez nej?
Mne to prijde jako nejaka reakce na kritiku od tebe, kdy prechazi do shazovani
sebe sama a manipulace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jo a ještě, ano, chlap se momentálně chová jako pako, které zjistilo, že nemá na to být rodičem a chce od toho utéct, ale já si ho před 5 lety z velký lásky vzala s tím, že ho miluju a chci s ním být navždycky, a to pořád platí. Takže já ho v tuhle chvíli nikam vyhodit neodkážu a nechci, krom toho, že nechci být sama, tak na prvním místě nechci být bez něj (a ani s nikým jiným).
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Simmcaa Tak slyšela jsem to už víckrát, většinou po nějaké hádce, ale posledně vypadal prostě v blbý náladě, tak jsem se v klidu a mile zeptala, proč je smutnej…a on mi řekl tohle. Že takhle není šťastnej, život s dětma ho hrozně ubíjí a má pocit, že mu život utíká pod rukama a že to takhle ale nechce, že žije jen jednou a přece i mně a dětem by bylo líp s někým jiným, kdo si tu rodinu užívá a ne je z ní nešťastnej.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Simmcaa Tak slyšela jsem to už víckrát, většinou po nějaké hádce, ale posledně vypadal prostě v blbý náladě, tak jsem se v klidu a mile zeptala, proč je smutnej…a on mi řekl tohle. Že takhle není šťastnej, život s dětma ho hrozně ubíjí a má pocit, že mu život utíká pod rukama a že to takhle ale nechce, že žije jen jednou a přece i mně a dětem by bylo líp s někým jiným, kdo si tu rodinu užívá a ne je z ní nešťastnej.
A hadate se proc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Ou Nevím. Prostě si myslel, že jednou rodinu mít chce, možná ji měl moc brzo (ale dobrovolně, žádná nehoda nebo tak) a teď má pocit, že to takhle prostě nechce a že se všema těma omezeníma, co děti přináší, už nikdy nebude šťastnej a že nechce kvůli jedný chybě zahodit celý život. Já se ho snažím nějak navést k tomu, že nějaký psycholog by nebyl možná blbý nápad, ale zatím o tom nechce ani slyšet.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Jo a ještě, ano, chlap se momentálně chová jako pako, které zjistilo, že nemá na to být rodičem a chce od toho utéct, ale já si ho před 5 lety z velký lásky vzala s tím, že ho miluju a chci s ním být navždycky, a to pořád platí. Takže já ho v tuhle chvíli nikam vyhodit neodkážu a nechci, krom toho, že nechci být sama, tak na prvním místě nechci být bez něj (a ani s nikým jiným).
Když to takhle cítíš, tak tomu nech volný prubeh, nedělej žádné zásadní rozhodnutí.. Pokud od vás chlap bude chtít utéct tak uteče, ale ty momentálně nejsi připravena na to ho vyhodit.. Děti asi máte hodně malé, možná by to chtělo aby je občas někdo pohlídal a měli jste s manželem trošku času sami pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Podle me chce vycouvat a uz si pripravuje pudu.Bude delat sesypanyho, jak vas lituje apod. Je to slaboch. Mam obavy ze to v nem neprobudis. Ten ma jasno, jen se srabi, jak bude vypadat a kdo vsechno ho odsoudi. K malym detem klidne jeste najdes hodnyho tatu. Nejak si neumim predstavit, jak tomuhle najednou svitne ze vam miluje a bude skvely tata a manzel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- (deskové) hry 2 roky +
- Kolik vám toho vypije 2,5 leté dítě?
- Předškolní a mimoškolní pedagogika 2 lete studium
- Někdo na občasné procházky s dětma?Šumperk
- Strach ze zamlkleho těhotenství... 2
- 29+0 je 30 týden?
- Je tady někdo kdo Covid -19 dostal 2x?
- Dvojcata 2 roky 2 mesice kdy se rozmluvi?
Ahoj, prosím o anonym, nechci tuhle situaci spojovat s nickem, kdyžtak prosím raději smazat. Doma to je už dlouhodobě takové… nešťastné, skvělý chlap, dokud jsme byli sami, nedává rodičovství a má pocit, že by bylo pro všechny lepší, kdybysme šli od sebe a já si k sobě a dětem našla někoho lepšího, bla bla bla, alibistický kecy. Já pořád věřím, že to zachráníme, že se to zlepší, že se v něm ten přístup zlomí, ale samozřejmě mi vrtá hlavou i „co by se mnou bylo, kdyby to nedopadlo dobře…“
Zůstala bych sama, ve třiceti, se dvěma dětma. Manželova představa, že bych si našla někoho skvělýho a úžasnýho, kdo by byl k dětem lepší než on a já bych byla happy, mi přijde jako alibistickej canc, který nemá nic společného s realitou. Že prostě v tomhle věku a s cejchem dvou dětí už jsem odepsaná a nejspíš zůstanu sama navždycky. Znáte nějaké příběhy, kde to tak nedopadlo? Kdy to naopak vyplynulo v něco lepšího? Opakuju, doufám a věřím, že to překonáme. Ale nedokážu nemyslet na coby kdyby… a hrozně se bojím.
Díky za respekt anonymu
třeba L.