Vedle přítele si připadám méněcenná

Napsat příspěvek
1778
20.2.17 22:30

Potřebuje se někomu, svěřit, vypovídat se. Asi je toho v práci na něj příliš. Jenže tím přetěžuje váš vztah, protože ty už to neunášíš.

Najdi si nějaký zájem, jako koníčka a pěstuj ho. Dá tě to do rovnováhy. A třeba pak srovnáš i rovnováhu jeho.

Choď do nějakého kurzu, něco nového se nauč, aby tě to zajímalo a naplňovalo. Přijdeš tím také mezi nové lidi a tvůj život dostane nové kvality. Přestaneš být hermeticky uzavřená ve vztahu a budete oba ve větší pohodě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16985
20.2.17 22:34
@Anonymní píše:
@reny14 taky si říkám, jak to všechno bude po porodu..dokonce přišel s tim, ze by měl nabídku na novou praci, kde jsou prijimacky stejný mesic jako porod a ze urcite bych pochopila, ze je pro nej důležité se k nim dostavit. Ze driv chlapi stejně k porodu nechodili.. o tom, ze není podpora jsem mu rekla, ale bohužel si z toho nic nevzal. Sam tvrdí, ze lepšího bych nenašla.
@Gnaar a měli spolu děti? :( přeci jen čekáme rodinu, chci nas jeste stmelí..mimochodem, přítel pracuje v podobném odvětví :lol:
@AniNevim ja jsem se mu o tom zmínila zhruba třikrát, myslim, ze ani neví, ze to myslim vazne a ze jsem ji odeslala. Na komplex mi přijde naopak hodně sebevědomý v tom, jak o sobě mluví. :nevim:

aha, no pokud je to „guma“, tak s tim uz se asi tezko neco nadela… Jinak, pokud by se mi nekdo zminil „jen trikrat“, tak uz si myslim, ze me ma za blba nebo ze ma nejake vypadky pameti nebo prave to oslabene ego - ze se musi za kazdou cenu prosadit a prevysit… Nevim, tezko se radi na dalku. Ja bych s nekym takovym neumela byt, ale neco vas prece jen spojilo ku poceti :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Aenne
21.2.17 08:21

Chcete to slyšet stručne a jasne? žijete se sebestredným blbcem. máte dve možnosti, buď s ním žít, nebo ne.

  • Citovat
  • Upravit
2980
21.2.17 08:47
@Anonymní píše:
Hezký večer všem,
S partnerem jsme spolu dva roky, dítě na cestě. Jako člověka ho mám velice ráda, za spoustu veci si ho vazim, na dite se ova tesime.
ale poslední dobou to hodně ochlada, začíná mi čím dál tím víc vadit a necítím se vedle něj přirozeně. Nevím, jak to popsat, ale když odejde, je v práci, jsem to zase ja, jsem v klidu, smeji se…raduju se ze zivota.
Přijde mi, ze se ze skromného kluka stal za poslední dobu velký egoista. Přijde z práce a mluví a mluví, jak je spokojený, druhy den naštvaný, třetí den stal za nic,… A tak je to od příchodu z práce pořád, vykládá o sobě do večera, jak se citi, kdo ho naštval, ze zase se nahlásí do nové práce(to je 7krat za tyden),pak zas do jiné, ze v práci končí, pak zas jak ji miluje, druhy den končí..
A když já se o něčem zmíním, ani to nevnímá a jede si zase to svoje. Povídá mi, kolik má do budoucna snů, co by si chtěl splnit, pořídit.. vždycky ho vyskechnu, podpořím.. A když mu řeknu, co bych ráda ja, tak na to odpoví, ze me teď bude na několik let uspokojovat dítě a ze to mi musí stačit. Samozřejmě, na malé se těším hodně, ale taky jsem i člověk, ne jen matka, i přesto, ze se na tu roli těším..
Jen mi vedle něj hrozně kleslo sebevědomí, bavíme se celou dobu o jeho trapeni, jeho tuzbach, ale když má dojít na řeč o mých, smete to ze stolu. ze zenska je tu pro chlapa.
Prostě si začínám připadat jak nula, co žije život vedle něj a musí ho placat po zadech. Přitom sama mám také hodně zájmů, nesedim doma ani teď v tehu. dokonce me to i ted vybicovalo podat si přihlášku na druhou vš :)
A když jsem s ním, zase spusti ten svuj monolog, semkne se to ve mně a zase si říkám, at uz to skončí s tou svou sebeprezentaci a jde třeba spát :roll: uz ani nevím, co mu na to říkat, což zase mi říká, ze od své ženy chce nejen, aby ho vyslechla, ale i názor na jeho problémy… jenže to je každý den to samé, pořád do kola a jsem z toho unavená..
Dřív takový nebyl, vždycky svou práci sice hodně prožíval, ale taky se zeptal na druhé a neukazoval tak najevo, ze je středem vesmíru..
Měli jste to i vy u vašich chlapů a dá se na to zvyknout či nějak jim říct, ze se sebestrednym chlapem dlouho nikdo nevydrží??

Je tp egoista, který myslí jen na sebe..ta jeho věta..ženská je tu pro chlapa mluví za vše. Razantně bych mu řekla, že mám VŠ na dítě se těším, ale rozhodně se chci realizovat i jinak a také že mě z toho jeho ja ja ja..už bolí hlava. Proboha ženské, proč si toho necháváte tolik líbit?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14245
21.2.17 09:13

Tak mu řekni, že ho těch pracovních starostí zbavíš, protože půjde na rodičovskou on. Pak mu můžeš vykládat ty, co bylo v práci vzrušujícího ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
53
21.2.17 09:14

Zkus se proti tomu rázně ohradit a vymezit, jinak dopadneš jako já - přesně tak to začínalo (a pokračovalo) i u nás, měl stejné názory (např. že ¨Sam tvrdí, ze lepšího bych nenašla.¨), později už se nedalo změnit vůbec nic a bylo to jen a jen horší…
Držím palce a posílám hodně sil.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
956
21.2.17 09:23

Ženská je tu pro chlapa? No ten by musel utéct, aby mu nepraskly bubinky. Co to je za prvorepublikovy kecy? Boji se, abys ho neprerostla co se práce a možná i příjmu týká. Proti těmto názorům bych se tvrdě ohradila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1044
21.2.17 10:19
@Anonymní píše:
Hezký večer všem,
S partnerem jsme spolu dva roky, dítě na cestě. Jako člověka ho mám velice ráda, za spoustu veci si ho vazim, na dite se ova tesime.
ale poslední dobou to hodně ochlada, začíná mi čím dál tím víc vadit a necítím se vedle něj přirozeně. Nevím, jak to popsat, ale když odejde, je v práci, jsem to zase ja, jsem v klidu, smeji se…raduju se ze zivota.
Přijde mi, ze se ze skromného kluka stal za poslední dobu velký egoista. Přijde z práce a mluví a mluví, jak je spokojený, druhy den naštvaný, třetí den stal za nic,… A tak je to od příchodu z práce pořád, vykládá o sobě do večera, jak se citi, kdo ho naštval, ze zase se nahlásí do nové práce(to je 7krat za tyden),pak zas do jiné, ze v práci končí, pak zas jak ji miluje, druhy den končí..
A když já se o něčem zmíním, ani to nevnímá a jede si zase to svoje. Povídá mi, kolik má do budoucna snů, co by si chtěl splnit, pořídit.. vždycky ho vyskechnu, podpořím.. A když mu řeknu, co bych ráda ja, tak na to odpoví, ze me teď bude na několik let uspokojovat dítě a ze to mi musí stačit. Samozřejmě, na malé se těším hodně, ale taky jsem i člověk, ne jen matka, i přesto, ze se na tu roli těším..
Jen mi vedle něj hrozně kleslo sebevědomí, bavíme se celou dobu o jeho trapeni, jeho tuzbach, ale když má dojít na řeč o mých, smete to ze stolu. ze zenska je tu pro chlapa.
Prostě si začínám připadat jak nula, co žije život vedle něj a musí ho placat po zadech. Přitom sama mám také hodně zájmů, nesedim doma ani teď v tehu. dokonce me to i ted vybicovalo podat si přihlášku na druhou vš :)
A když jsem s ním, zase spusti ten svuj monolog, semkne se to ve mně a zase si říkám, at uz to skončí s tou svou sebeprezentaci a jde třeba spát :roll: uz ani nevím, co mu na to říkat, což zase mi říká, ze od své ženy chce nejen, aby ho vyslechla, ale i názor na jeho problémy… jenže to je každý den to samé, pořád do kola a jsem z toho unavená..
Dřív takový nebyl, vždycky svou práci sice hodně prožíval, ale taky se zeptal na druhé a neukazoval tak najevo, ze je středem vesmíru..
Měli jste to i vy u vašich chlapů a dá se na to zvyknout či nějak jim říct, ze se sebestrednym chlapem dlouho nikdo nevydrží??

tak s dítětem na cestě to máš o dost horší, prostě mu dej najevo, že máš taky svůj život a že k jeho skvělým plánům do budoucna přibude ještě dítě, které je taky i jeho takže bude mít o zábavu postarané :*

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50
21.2.17 12:17

Tak něco podobného jsem zažívala s přítelem taky. Skoro dva roky spolu a dítě na cestě. V tu chvíli se z něj stal egoistický, sebestředný blb. Byla to vina jak povahy, tak výchovy. Jeho otec byl pro něj všechno (to se nezměnilo), měl vždy pravdu atd. Zastával tak názor, že žena se stará o děti a domácnost a muž jen chodí do práce, doma pomáhat nemusí, protože je to přeci on kdo nosí peníze ne?
Snášela jsem to docela dlouho, až mi jednou rupli nervy( ve chvíli kdy jsem byla v osmém měsíci) a odjela jsem k mámě. Nechala jsem ho aby z práce přišel do prázdného, neuklizeneho bytu. S jídlem jsem se neobtěžovala vařit. Prostě jsem se ráno když byl v práci zabalila a odjela. Nechala jsem ho tak tři dny, z nichž jsem mu skoro celé dva dny nezvedal telefon. On si vyzkoušel, že nejsem jeho majetek a že taky můžu odejít. Taky pochopil že být se neuklízí sám a že jídlo neskáče samo na talíř. Když jsem se vrátila, byl z něj někdo úplně jiný. Ale to vydrželo jen do porodu, potom se pomalu začal vracet ke svému starému já. Jenže tentokrát jsem byla chytřejší a jasně mu dala najevo, že jestli takhle hodlá pokračovat, rodina z nás nebude.
Je to docela drastické řešení, ale u nás zabralo. Po nějaké době mu došlo, že jeho tatínek není ten nejlepší rádce a že už žije svůj život a nemusí ho poslouchat. Sice je to s ním těžké pořád, občas je z něj děsný lenoch, ale převažují ty dobré dny. Tatínkuv mazánek je pořád, ale už myslí i sám za sebe.
Co tím chci říct je, že tohle se nevyřeší že dne na den ale chce to hodně trpělivosti. Zkrátka si ho musíš „převychovat“ neříkám aby jsi začala balit kufry, u nás to zafungovala, u vás to tím může skončit. Spíš jsem tě chtěla podpořit a říct že i tohle se dá změnit Doufám že ti můj příběh k něčemu bude…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.2.17 13:24

@Freyas dekuji moc za osobní zkušenost. Čtu to a nestacim se divit, kolik toho mame společného.. i s tim tátou je to u nas podobné, není dne, kdy se nevidí nebo alespoň nezavolají.. urcite bych tu variantu s odstehovanim taky vyzkoušela, ale vím, ze u nas bych tim zase tolik nezískala. Rodice má téměř za sousedy a kdyz nejsem doma já a teplé jídlo, nahradí mě maminka :think: a i kdyz jídlo ode mne má, zajde „ochutnat“ i tam.. takže v tomto by o nic nepřišel.
Jsem radA, ze u vas se to zlepšilo, ze i u nas by mohla byt naděje na pokrok, akorát ze teď před blížícím se porodem uz není tolik síly něco radikálněji řešit, vyčerpává mě samotné jeho chování.

  • Nahlásit
  • Citovat
50
21.2.17 17:46

Budu. Držet palce ať se to co nejdříve zlepší, nebo ať alespoň přijdeš na nějakou páku jak na něj :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1778
25.2.17 00:34
@Anonymní píše: …akorát ze teď před blížícím se porodem uz není tolik síly něco radikálněji řešit, vyčerpává mě samotné jeho chování.

Bere ti jeho chování síly. To není dobře. Teď už ti chybí, jak píšeš, abys to radikálně řešila. Po porodu bude zase kolem všeho hodně práce a nevyspání a sil také nebude nazbyt. A budeš se cítít tím dítětem k jeho otci vázaná. Budou tě napadat myšlenky, že přece nemůžeš dítě připravit o otce. Ale zatím máš možnost si svoji situaci promyslet, uvážit, zvážit, zkušenosti podobně postižených vezmi jako vlastní. Připravit se případně ve své mysli na odchod, pokud se to radikálně nezlepší, na to bys síly měla najít. Nejspíš nejsi dost asertivní pro jeho současný způsob chování. Já také nebyla. Ale nyní jsem se naučila, nenechat si sobecké chování líbit od nikoho. Možná by ses mohla podívat po nějakém kurzu asertivity, či sebepoznávacím, to by šlo zvládnout i s miminkem. A pak bys viděla. Přeji ti hodně štěstí!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama