Máme rozdíl 2,5 let ( holka kluk )..vyhrají si spolu ted od těch dvou let mladší..větší rozdíl bych nechtěla z důvodu, že když je větší rozdíl, člověk musí vymýšlet ruzné zábavy pro věkové kategorie at se jedná o výlety, dovolenou i doma při hraní

Můj brácha a ségra mají rozestup 4 roky a brácha je na ségru často protivný, hádají se, vlastně nikdy si pořádně nehráli. Já bych, být tebou neodkládala. Pokud chceš pro syna parťáka, myslím že by měl být rozestup co nejmenší. 

Já mám rozdíl 22 měsíců, zpočátku masakr, ale teď mají skoro 5 a 7 a už tak dva roky si spolu hrají, mají stejný režim, stejný program.. občas u nás bývá přítelovo dítko které je o 5 let starší než můj starší syn a je to už problém, každý jsou úplně jinde, společný program je oříšek.
Já bych preferovala rozdíl ty cca 3 roky, max.4.

Máme rozdíl 4,5 roku a je to hodně. Mám pocit, že mám doma dva jedináčky a navíc obě holky jsou hodně silné individuality a nějak nemůžeme přijít na to, aby spolu vycházely. Teď je to trošku lepší, mladší je dvouletá a pomalu se stává parťákem, ale je to už opravdu moc.

Kamarádka má teď miminko a předškoláka, rozdíl 5,5 roku, a to už je hodně rozdíl. Mají se rádi, starší už je poměrně samostatný, ale je to prostě jiné no, než když jsou děti vrstevníci.

Mám rozdíl 2 roky a 2 měsíce a neměnila bych. Sice to byl zpočátku masakr, ale holky jsou prostě parťačky. V podstatě mi občas připadají jako dvojčata. Teď už je super, že si vystačí a také výlety atd. už zvládáme ve 4. Obě už lyžují, jezdí na kole. Už se nemusíme dělit na 2 a 2. Ale je to prostě fičák, člověk je dlouho v kuse doma. Jak já se ráda vracela do práce… Takže záleží, jestli se na to cítíš nebo by ses radši vrátila na rok do práce a trochu si od mateřství odfrkla.

@lecijasek píše:
Mám rozdíl 2 roky a 2 měsíce a neměnila bych. Sice to byl zpočátku masakr, ale holky jsou prostě parťačky. V podstatě mi občas připadají jako dvojčata. Teď už je super, že si vystačí a také výlety atd. už zvládáme ve 4. Obě už lyžují, jezdí na kole. Už se nemusíme dělit na 2 a 2. Ale je to prostě fičák, člověk je dlouho v kuse doma. Jak já se ráda vracela do práce… Takže záleží, jestli se na to cítíš nebo by ses radši vrátila na rok do práce a trochu si od mateřství odfrkla.

Tam je právě problém že se nebudu cítit snad nikdy Upřímně přiznám že mě nebaví ty mimina, takže toho se i děsím. Nejhorší byl pro mě první rok a bojím se že když budu odkládat, malej bude více samostatnější a já zlenivim

Se ségrou jsme o čtyři roky a je to paráda, vyhrály jsme si už jako úplně malé a na společný hry vzpomínám doteď, kromě drobné přestávky v pubertě jsme spolu vždycky vycházely skvěle a měly se rády (a furt máme). U vlastních dětí to plánuju podobně, možná o něco větší rozdíl, druhátko až bude dceři tak čtyři pět let.

@Anonymní píše:
Tam je právě problém že se nebudu cítit snad nikdy Upřímně přiznám že mě nebaví ty mimina, takže toho se i děsím. Nejhorší byl pro mě první rok a bojím se že když budu odkládat, malej bude více samostatnější a já zlenivim

To je fakt, mně jenom k batoleti přibylo mimino, všechno jsme doma měli a používali pro oba. Člověk si to období batolecího režimu, vaření, plinek, kočárku odbyl v kratším čase.
Teď pomalu uvažujeme o třetím, ale uvědomuju si jaká změna by to byla, že už jsme jinde. Ale holt ta touha mě malinko dostihla, asi kvůli věku, že už mám čas jen pár let ( doslovně). Ještě před rokem, kdy byly mladšímu 4 jsem nechtěla ani slyšet, byla jsem ráda že mam RD za sebou.

@andelka83 píše:
To je fakt, mně jenom k batoleti přibylo mimino, všechno jsme doma měli a používali pro oba. Člověk si to období batolecího režimu, vaření, plinek, kočárku odbyl v kratším čase.
Teď pomalu uvažujeme o třetím, ale uvědomuju si jaká změna by to byla, že už jsme jinde. Ale holt ta touha mě malinko dostihla, asi kvůli věku, že už mám čas jen pár let ( doslovně). Ještě před rokem, kdy byly mladšímu 4 jsem nechtěla ani slyšet, byla jsem ráda že mam RD za sebou.

Je to tak no :/ já kdybych šla od tří let malýho do práce, určitě bych čuchla zas k penězům a toho že jsem zas mezi lidmi pak bych měla druhé až tak za další dva roky, což by byli jedináčci nebo by se nám do dalšího nechtělo. I ted jsem taková na vážkách, potřebovala bych neplánovaně otěhotnět aby bylo jasno Malej je takovej že si neumí hrát sám, ani se mnou to pořádně neumí, všechno mi bere, hračku mi nepůjčí. Děti má rád. Jen aby si alespon ty sourozenci spolu vyhráli. Přijde mi že když vařím je pořád znuděnej 

@Anonymní píše:
Tam je právě problém že se nebudu cítit snad nikdy Upřímně přiznám že mě nebaví ty mimina, takže toho se i děsím. Nejhorší byl pro mě první rok a bojím se že když budu odkládat, malej bude více samostatnější a já zlenivim

Máme rozdíl mezi holkama bez jednoho měsíce tři roky a řekla bych, že je to tak akorát. Hlavně na ty společné aktivity, jak tu někdo psal. Je potom těžké vymýšlet program, když je věkový rozdíl větší. Jeden chce na hřiště, druhého už to nebaví. S tím věkovým rozdílem 3 roky se to ještě dá. U nás ta mladší chce dělat to co starší. Nyní 6 a 9 let. Někdy si spolu vyhrají, jindy se hádají. Jelikož jsou každá jiné povahy, tak občas je to boj. Ale je to krásné, tak vstupují do koalice proti rodičům, vzájemně se podrží. Mohou si společně hrát hry a nepotřebují k tomu rodiče. Já bych se nechtěla vracet do práce a po roce do toho jít znovu. Jedna známá říkala, že druhé dítě bude chtít, až bude to první v první třídě. Už je ve třetí a nedošlo k tomu, ani nedojde. Je to těžké se zase potom vrátit do toho koloběhu, když člověk ví, co to obnáší a starší dítě už je samostatná jednotka.

@Anonymní píše:
Tam je právě problém že se nebudu cítit snad nikdy Upřímně přiznám že mě nebaví ty mimina, takže toho se i děsím. Nejhorší byl pro mě první rok a bojím se že když budu odkládat, malej bude více samostatnější a já zlenivim

jo tak to jsi jak já..já bych nejraději porodila mimčo, přežila 6ti nedělí a další den se probudila a měla 3 leté dítě se všemi znalostmi a vědomostmi které k tomu patří..
První rok dítěte je pro mě největší děs, do druhého mírní děs a od třetího super..proto jsem si řekla že to chci mít vše za sebou než mít třeba 4leté dítě a do toho znova prožívat vstávání, kojení, učení a nočník, krmení..neeee..

@smurfka píše:
jo tak to jsi jak já..já bych nejraději porodila mimčo, přežila 6ti nedělí a další den se probudila a měla 3 leté dítě se všemi znalostmi a vědomostmi které k tomu patří..
První rok dítěte je pro mě největší děs, do druhého mírní děs a od třetího super..proto jsem si řekla že to chci mít vše za sebou než mít třeba 4leté dítě a do toho znova prožívat vstávání, kojení, učení a nočník, krmení..neeee..

tak to jsem ráda že nejsem jediná koho mimino nebaví mě by stačilo to dítě od roka co bude chodit fakt je ten že jsem kolikrát vyčerpaná z jednoho a bojím se jak budu dávat dvě hlavně jsem zvědavá na reakci v rodině kteří jsou jen pro velký rozdíl nebo jen jedináčka  zakl.

A ještě u nás ta starší učí mladší třeba jí naučila barvy, vázat tkaničky, počítat. Když chodila starší na logopedii, tak mlaší to dělala s ní. Uměla to i dříve než starší (starší měla motorický problém). Takže z tohoto pohledu to bylo o hodně jednodušší. Ale znát je to, když je doma jen jedna, to je taková pohoda. Ale zase nevědí, co dělat, nudí se, pokud jsou doma jen samy.