Velmi rizikové těhotenství v 41 + syn s těžkou epilepsií

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 19:36
Velmi rizikové těhotenství v 41 + syn s těžkou epilepsií

Ahoj,

potřebuju tady spíš trochu podpořit, případně podělit se se zkušenostmi, než hledat řešení. Protože se s tím nedá vlastně nic dělat (o interupci ani neuvažuji). Mám 9 letého syna, ke kterému jsme si velmi přáli ještě jednoho sourozence. Ale nedařilo se a když už ano, 3× jsem potratila. U syna se však objevila epilepsie a čím dál více se zhoršovala. Tedy nakonec jsme se s tím vyrovali a přijali situaci takovou, jaká je. Řekli jsme si, že to tak má být, že bychom ani další děťátko nezvládali a máme se tak maximálně venovat synovi (jezdíme po doktorech, neustále měníme kombinace léků, byli jsme i v Německu, kde jsme si zaplatili spec. podpornou léčbu atd…). Nyní jsem nečekaně otěhotněla (přes tělísko). Těhotenství je velmi rizikové, hrozí mi, že budu muset strávit velkou část těhotenství v nemocnici (manžel má práci, kdy je v týdnu pryč a doma jenom na víkendy), tak mám z toho všeho strach. K tomu jsem už i vyčerpaná, cítím se na to prostě stará. A bojím se i těšit, protože jsem zažila ty potraty. K tomu synovy záchvaty jsou velmi stresující záležitost (kdo nezažil nepochopí), tak vím, že vše hraje proti. Ale když už jsem ten dar dostala, udělám vše proto, abych miminko donosila. Ocitla jste se některá v podobné situaci? Jak jste to nakonec zvládli?

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
hanka.br.
Neúnavná pisatelka 18518 příspěvků 06.02.17 19:39

Nezbývá, než ti držet palce, pokud jsi rozhodnutá. V tvé situaci se sotva někdo ocitl, je naprosto jedinečná. Můžu se zeptat, kdo by postaral o syna, když by manžel byl pryč a ty musela být nedejbože v nemocnici?

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 19:48

@hanka.br. No právě. Já to vůbec zatím nemám vyřešené…zřejmě bych poprosila ségru. Problém je, že s jeho stavem se ho všichni bojí hlídat. Vezmou si ho třeba přes den, ale na noc nikdy nikde beze mě nebyl. A ani jedna z babiček není nejmladší, tedy netroufla bych si jim toho tolik naložit. Ségra zase má tříleťáka a roční holčičku, takže opět by to byl problém (i když ona je zdrav. sestřička, tak mi už i párkrát nabídla pomoc, jediná si na to troufá - ale jak jsem psala, nikdy nebyl pryč přes noc). Já vážně netuším, co budeme dělat. Ani jak to zvládat. Ale přece nemůžu jít na interupci, jenom se tedy moc bojím, že to stejně nedopade dobře,… Je mi jasné, že narazit na někoho se stejnou situací je skoro vyloučené, ale určitě tu jsou maminky, které se ocitly také v těžké situaci a třeba byly v nemocnici a měli k tomu doma dítě, atp… Nějak to přece musí jít zařídit, i když zatím netuším, jak.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 19:52

Kamarádka byla v podobné situaci a i když to taky brala jako dar, šla na potrat. Proč? Protože ji připadalo sobecké si dítě nechat. Chtěla se naplno starat o dcerku a nemohla si dovolit být někde v nemocnici na rizikovém a co teprve potom, i kdyby mimčo bylo zdravé tak by to nezvládala. A to byla ještě mladší než ty. 41 je opravdu moc. Ať se rozhodneš jakkoliv, držím palce.

 
hanka.br.
Neúnavná pisatelka 18518 příspěvků 06.02.17 19:52
@Anonymní píše:
@hanka.br. No právě. Já to vůbec zatím nemám vyřešené…zřejmě bych poprosila ségru. Problém je, že s jeho stavem se ho všichni bojí hlídat. Vezmou si ho třeba přes den, ale na noc nikdy nikde beze mě nebyl. A ani jedna z babiček není nejmladší, tedy netroufla bych si jim toho tolik naložit. Ségra zase má tříleťáka a roční holčičku, takže opět by to byl problém (i když ona je zdrav. sestřička, tak mi už i párkrát nabídla pomoc, jediná si na to troufá - ale jak jsem psala, nikdy nebyl pryč přes noc). Já vážně netuším, co budeme dělat. Ani jak to zvládat. Ale přece nemůžu jít na interupci, jenom se tedy moc bojím, že to stejně nedopade dobře,… Je mi jasné, že narazit na někoho se stejnou situací je skoro vyloučené, ale určitě tu jsou maminky, které se ocitly také v těžké situaci a třeba byly v nemocnici a měli k tomu doma dítě, atp… Nějak to přece musí jít zařídit, i když zatím netuším, jak.

Abych byla upřímná, hodně bych zvažovala…Ale to píšu jen za sebe…Tohle bys měla mít pořešené. Syn už tady je a pokud potřebuje tvou stálou péči, musíš vědět, jak bude zajištěna. A jestli budeš schopná mu ji poskytnout, poskytnout ji miminku a být zdravá. Já ti to nezávidím, ale přeju ti, abys našla správnou cestu. Omlouvám se, jestli tě tím úplně nepodporuju, tak by to vyznít nemělo.

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 2439 příspěvků 06.02.17 19:53

Také (naštěstí) nemám podobnou zkušenost, jen se chci přidat s držením palečků, snad se na vás osud usměje a těhotenství bude bez komplikací :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 20:09

Já moc držím palce a naprosto rozumím rozhodnutí miminka se nevzdat. Také bych to nedokázala, i když se mi to asi mluví, když mám děti zdravé. Každopádně chci napsat povzbuzující případ z naší rodiny, kdy to dopadlo dobře, určitě teď pomůže každý pozitivní pohled. Moje sestřenice (o 8 let starší, než já) se dostala do mírně podobné situace. Měla gyn. problémy, k tomu manžel sníženou pohyblivost, tedy adepti na bezdětné manželství. No přece se podařilo přirozeně otěhotnět, ale těhotenství velmi problémové. Od začátku až do konce byla sestřenka v nemocnici. Holčička se narodila tedy se srdeční vadou (má kardiostimulátor), silným astmatem, a dalšími poruchami (pozornosti, učení,…). Tedy funguje v podstatě normálě, ale není to běžné zdravé dítě. Při porodu sestřenka přišla ještě o vaječník, takže šance na otěhotnění skoro žádná. Nechránili se nějak a i když si přála další, věděla, že to prostě tak nemá být. Přecejenom se to stalo. Druhé těhotenství tedy měla v pohodě, ale podezření opět na růzé problémy byly. Celou dobu říkala, že neví, co se stane, ale prostě že některé věci neovlivníme, tak je musíme přijmout. A říkala, že jestli to dopadne tak, že o miminko přijdou, bude vědět, že to tak mělo být, a jestli ho budou mít, bude vědět, že to prostě zvládnou. A bylo to tak. Starší dcera se velmi zlepšila, zklidnila se i pomáhala s miminkem a hodně jí to pomohlo. I to teď líp zvládá ve škole a v kolektivu (což je u takových dětí vždy problém). Tedy mohu zkusit poradit jej pohled na věc, stresovat se tím co nejméně, a vědět, že to zvládnete. Neřešit teď situaci dopředu, co budete dělat, ale spíš jí řešit, až nastane. Jistě, kdybys ještě nebyla těhotná a plánovali jste miminko, bylo by na místě řešit, jak to zvládnout atd…ale takhle to přišlo, takže to rozhodně není nezodpovědnost z tvé strany. Ale naopak projev ohromné síly a lásky. Moc přeji ať to dobře dopadne.

 
quinsley
Zasloužilá kecalka 960 příspěvků 06.02.17 20:10

Ahoj. Osobně bych to brala tak, že se to stalo z nějakého důvodu, který třeba pochopíš později.
Teď už „máš“ děti dvě a obě si zaslouží žít a mít lásku své maminky.
Nechala bych tomu volný průběh s tím, že pokud se má malé narodit, tak ho donosíš. Synovi bych se věnovala naplno, ale pokusila bych se tolik nestresovat těmi záchvaty. Jemu to nepomůže a tobě (a mimču) to ubližuje.
Pokud bys musela do nemocnice (a třeba k tomu ani nedojde), tak se to prostě nějak bude muset udělat. V krizi se nakonec všichni semknou a zvládnete to.
Je to pouze můj pohled na tvoji situaci a chápu, že to každý vnímá jinak. Já to vidím takto optimisticky (pro někoho možná najivně, ale kdo ví jak to bude doopravdy???).
Přeji ti pohodové těhotenství a zdravé hodné miminko. Třeba holčičku pro tentokrát ;)
A synovi přeju, ať se konečně najde léčba, která ho stabilizuje a je mu lépe. Určitě taková existuje, jen jste ji ještě nenašli.
Vše nejlepší a držte se!!! :srdce:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 20:26

Ráda bych tě podpořila. Moje situace byla kdysi té tvé podobná jen velmi vzdáleně, ale přece. Starší syn vyžadoval nepřetržitou péči, do toho neplánované těhotenství. Vůbec jsem nevěděla, jak to zvládnu, jak to všichni zvládnem. Rodina moje i manželova daleko. Do toho strach, jestli a dokdy vůbec dítě donosím, protože první těhot. jsem se na neschopence kopala do zadku a přesto se syn narodil předčasné. Ted jsem kolem nej musela běhat, přenášet ho, ještě nechodil, ani nelezl. Bylo to náročné období, hlavně psychicky. Obrovská starost o to prvorozené i to ještě nenarozené. Ale zvládli jsme to, dcera se narodila v termínu, zcela zdravá. A po porodu vše šlapalo jak hodinky. Z dětiček se staly velcí parťáci, vzájemně se táhly dopředu ve vývoji. Jsem moc ráda, že je oba mám. A jsem fakt vděčná za všechnu podporu, které se mi dostalo, když jsem těhotenství zjistila. Protože nejdříve jsem měla pocit, že mě klepne pepka.
Přeju hodně sil. Věřím, že vše dobře dopadne. :srdce:

 
Helileli
Závislačka 2953 příspěvků 06.02.17 20:51

Z mého pohledu není celkové v pořádku, aby život postiženého dítěte visel jen na matce a na její (ne)schopnosti se postarat. Co kdyby se ti něco stalo, musí existovat někdo, kdo je schopen té zastoupit.
Přijala bych nabídku sestry, zkusila bych kontaktovat i nějakou neziskovou zaměřenou na epilepsii, třeba by mohli v nouzi výpomoci, sehnat pečovatelku, aby se mohla prostridat se sestrou a výpomoci babiček. To dáte, od čeho jineho jste rodina než abyste se dokázali v takové situaci navzájem podržet a dát možnost tomu malému zázraku, který se k vám prokousal i přes tělísko.
Přeju hodně štěstí a co nejméně komplikaci

Příspěvek upraven 06.02.17 v 20:52

 
AndelaCerna
Zasloužilá kecalka 966 příspěvků 06.02.17 20:52

Reknu ti to narovinu, pises, ze se citis uz na to stara - jsi bohuzel na dite stara, nevim co blbnes, jak vyresis hlidani kdyz budes lezet x tydnu na rizikaci v porodnici? Pak ti to dite bude vycitat, jak si mu nevenovala dostatek pece, ze pozornost mel celou dobu starsi, nemocny sourozenec, nemluve o tom, ze kdyz to bude holka a bude s mamou chtit jit nakupovat, tak se akorat bude stydet, ze jde s babickou… sorry ale jsi sobec, vzij se do role toho ditete

 
galantni jelenice
Kecalka 217 příspěvků 06.02.17 21:00

Uf… přeju hodně štěstí a hlavně síly. Nemyslím si, že jsi stará, nejsi prvorodička, tak co. I v naší rodině je běžné mít druhé dítě ve 42 (doufám, že budu výjimka a poruším tradici 4 generací :-)). Zkus syna postupně zvykat u sestry, třeba teď na jednu noc a uvidíš, jak to zvládne.
Manžel by nemohl změnit práci/úvazek/pra­covní dobu/ vzít si neplacené volno vždy třeba na půl týdne?

 
nanoBETA
Kecalka 376 příspěvků 06.02.17 22:08

@AndelaCerna Ufff, tak tohle je tedy názor. Samozřejmě nemusí všichni zakl. mazat med kolem pusy, ano, 41 je už vyšší věk na miminko, ale chtělo by to minimálně trochu taktu. A k tomu, není snad sobectější, zabít dítě (plod, ale lidský plod, tedy dítě), jít tedy jednodušší cestou a nedat mu ani šanci, než postavit se situaci, jaká je? Ne každé dítě potřebuje nepřetržitou pozornost, když bude dobře vychované, pochopí, že bráška je nemocný a potřebuje více péče. Já sama vyrůstala v rodině s ne zcela zdravým sourozencem, a nikdy by mě nenapadlo na to takhle pohlížet. Naopak máme o to pevnější vztahy v rodině!

 
Petája
Kecalka 437 příspěvků 06.02.17 22:10

Nekdo ceka na dite cely zivot, ty jsi dostala dalsi sanci…mas to ale vsechno o dost slozitejsi, ten napad zkontaktovat nejakou neziskovku je vyborny, urcite ti poradi a hlavne te psychicky podrzi…Je toho na tebe tedkom hodne, beres to zodpovedne o to vice te to stresuje.
Mit dite ve ctyriceti dnes neni zadna tragedie, lide v dnesni dobe jinak ziji, jinou rychlosti starnou…Pokud to vse dobre dopadne, zabehnes se do koleji a uvidis, ze zacnes zvladat, clovek vydrzi dvakrat tolik, kdyz uz si mysli, ze nemuze…
A pokud by to nahodou s druhym ditkem nedopadlo, ber to tak, ze to asi tak melo byt…budes se naplno venovat synkovi…
Moc ti drzim palce, jsi statecna a silna zenska :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.02.17 22:16

Je mi stejne jako tobe a mam taky dite s farmakorezis­tentni epilepsii.
V tomhle veku uz bych do ditete nesla, ale ja mam dve dalsi uz dospele dcery, takze jina situace. Na druhou stranu, vite duvod epilepsie u syna? Jsi pripravena na to, ze i druhe dite by mohlo mit stejny zdravotni problem? Nerikam, muze byt naprosto zdrave a v poradku, ale taky ne. O tomhle vsem bych asi premyslela.

Znam rodiny, kde je i nekolik sourozencu s epilepsii a pak znam pani, ktera mela prvni dite s tezkou farmakorez. epilepsii. Necekane a neplanovane otehotnela podruhe v dost vysokem veku a druhe dite je naprosto zdrave. Uz maji jen to druhe a jsou za nej moc vdecni.
Neni to jednoduche rozhodovani :srdce:

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Jak měřit teplotu? Jednodušší už to být ani nemůže

Doba, kdy v žádné domácí lékárničce nechyběl klasický rtuťový teploměr, už je... číst dále >

Co když vás auto nechá ve štychu? Nepodceňujte rozsah asistenčních služeb

Myslíte si, že základní asistenční služby obsažené v povinném ručení nebo v... číst dále >

Články z Expres.cz

15 let života v pěti taškách. Hokejista Tomáš Plekanec je zpátky doma!

Tomáš Plekanec splnil svůj slib a vrátil se do Česka. V úterý krátce po... číst dále >

Kanadský život Lucie Vondráčkové: Na čím klíně zpěvačka sedí?

„Jsem kanadská matka,“ těmito slovy se Lucie Vondráčková na konci srpna... číst dále >

Články z Ona Dnes

O 10 let mladší: když se manželství unaví, je třeba radikální změna

Manželé Dana a Vladimír vychovávají kromě svých vlastních dětí i vnuka Míšu,... číst dále >

Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce

Zatímco Václav Klaus byl jako prezident jedněmi obdivován a druhými... číst dále >