Věříte na duchy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Honzuovka Jak jsem ti psala, kup kadidlo, svíčku (bílou a nech vyhořet dokud sama nezhasne) a vyčisti ten pokoj. Slušně řekni ať jde „bubu“ pryč. Ničeho se neboj, strach posílí jen negat. energii, pokud tam nějaká je. A klidně ho někdo mohl dotáhnout k vám domů, težko říct, kde se vzal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Teda holky, to je mazec. Celou diskuzi jsem precetla najednou a nektere zazitky Vam fakt nezavidim. Me se zatim nic podobneho nestalo, co se tyce zjeveni nejakeho ducha, ale docela casto mivam takovy pocit, kdyz jsem sama doma, ze proste sama doma nejsem… ze me nekdo sleduje. Nebo na nekterych mistech mi byva ouzko, spatne se mi dycha a mam zase ten pocit, ze za mnou treba nekdo je apod. Naposledy jsem neco podobneho zazila, v jedne vesnicce u Usteka, byli jsme tam s moji babickou, ktera tam jezdila za tetou a chtela se tam moc jeste jednou podivat a zavzpominat. Kdyz jsme se prochazeli po te vesnici najednou u jednoho domu naproti kaplicce jsem nemohla ani dychat, nikdy jsem nic tak silneho nezazila, osklivy pocit. Jako kdyz vas nekdo skrti a jeste u toho takovy neprijemny tlak na hrudi. Je teda fakt ze v te vesnici jsem se celkove necitila vubec dobre. Vse takove ponure a smutne, pritom bylo krasne pocasi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@staisi Ono pokud člověk nezažije nic zvláštního tak nevěří. Já také celý život nevěřila, než se mi během 2 let staly dost divné věci a viděla jsem i to, co jsem nechtěla. Myslela jsem si, že jsem magor zralá na léčení, ale pomohla mi jedna známá se toho všeho zbavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jeste mam jeden zazitek, je to uz sedm let co muj tatinek uz nezije. Vzal si zivot. V den jeho smrti jeste volal mamce, bylo to nejak brzy rano, chtel ji neco dulezityho rict, ale zrovna rano v tom spechu ho odbyla, ze zrovna nema cas, ze zavola dyl. Kdyz se mu po nejake dobe snazila zavolat byl nedostupny, zkousela to nekolikrat za sebou, kolem dopoledne, odpoledne a k veceru. Pak uz byla nervozni co se deje, protoze tatka byl v tom telefonu pry tqkovy dost nervozni, nalehal a tak… no vecer k nam pribehla babicka, ze tatka umrel 
. Kdyz jsem po nejake dobe dostala tatky osobni veci ( nezil s nami, nasi byli dlouho rozvedeni) tak mi to nedalo a zapla jsem jeho mobil, ze se podivam do zprav a na zmeskane hovory. Co jsem tenkrat nasla me do ted mrazi. V ten den kdy umrel a v te dobe co jsme se mu snazili marne dovolat, mel prijatych nekolik hovoru, dokonce prijate a odeslane zpravy. A od nas proste nic, zadna dorucenka. Takze asi neco zabranilo aby jsme mu v tom jeho rozhodnuti, ktere mel dlouho planovane nemohli zabranit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky přihodím jednu „strašidelnou“… Začala jsem chodit před 10 lety s nynějším manželem, byli jsme na vysoké, ještě bydlící u rodičů a občas jsme u sebe přespávali. Asi druhé spaní u muže jsem se v noci probudila a měla jsem pocit, že v rohu vidím tak 3-4 leté dítě v tílku s nějakým plyšákem. Bydlel ve městě, různě se v tom pokoji lámalo světlo z pouličního osvětlení, neznámé prostředí, tak jsem si řekla blbej stín a spala jsem dál. Od té doby se mi děly takové maličkosti, že jsem v prázdném domě slyšela rychlé dětské krůčky, dětský smích, občas takové divné zalechtání nad koleny (jako když se vás chytí malé dítě), vymotané role toaletního papíru… a pak jsem toho chlapečka jednou v noci viděla, stál u mojí postele a smál se na mě. Byla jsem jako zkamenělá a vůbec si nepamatuju, jak jsem zase v noci usnula. Myslela jsem si, že jsem blázen, nikomu jsem o tom půl roku neřekla až jednou… můj otec měl narozeniny a měl oslavu v hospůdce, kam jsme občas chodili. Znali jsme majitele, ale nijak moc na kamošsko. Jak jsem si sedla ke stolu, donesli nám pití a ten majitel na mě mávl od baru, ať jdu za ním. Šla jsem ho pozdravit, jak se máš atd… a on na mě: Hele, víš o tom, že si sebou taháš malýho, zrzavýho kluka? 
A mně se podlomily kolena. Hrozně jsem se styděla, nikomu jsem o tom neřekla a on - cizí člověk o tom věděl. Jak se uvolnila rodinná atmosféra, šli jsme si o tom popovídat ven a on, že se pokusí si ho „vzít k sobě“. Netuším, jak to udělal, ale od té doby jsem měla klid. Pak jsme se viděli po nějaké době, já se ho opatrně zeptala, tak co? A on ironicky, že teda pěkně děkuje, že se ho držel jak klíště a nemohl se ho dlouho zbavit. Každopádně jsem mu byla vděčná.
- Citovat
- Upravit
@staisi Děsivé. Napíšu ti jeden z těch hezkých zážitků. Můj děda umřel, když mi bylo 11 a byl to zlatý člověk. Měli s babičkou velkou zahradu plnou ovocných stromů, učil mě po nich lozit, dával mi ochutnávat jablka a říkal mi jejich druhy - už si prd pamatuju. Říkával mi hanáckým Kočééénko. 
A několik let na to, co umřel se mi „zdálo“, že mě v noci vzbudil, seděl u mojí postele a řekl: Tady máš jablíčko Kočééénko, pohladil mě po vlasech, počkal až si dojím to snové jablíčko a já jsem usnula. Byl to celkem pěkný „sen“. Ráno jsem se vzbudila a šla dolů za mamkou jí říct, že se mi zdál pěkný sen o dědovi, jejím tatínkovi. Ale moje ukecaná máti mi skočila do řeči, že ona první, že měla taky divný sen. Že jí vzbudil děda, chvíli si povídali a ona prý dostala hroznou chuť na jabko, tak šla dolů do kuchyně a sežrala asi 3. A já jen valila bulvy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já mám taky zážitek. No je spíš mojí mamky. Jako malí jsme bydleli v paneláku a můj strýc taky. Jinak celá rodina v rod. domech. Pak jsme se s našima přestěhovali na vesnici. A mamka mi jednou vyprávěla že se jí zdál ošklivý sen že v paneláku našli mrtvolu a že je tam už tři dny! Ale nevěnovala tomu pozornost, my už jsme v paneláku nebydleli tak to přešla. A den to tom našli mojeho strýce mrtvého ve svém bytě. Ležel tam už tři dny! Žil sám a v noci dostal infarkt. Jako by jeho duch chtěl upozornit ať ho najdou.
- Citovat
- Upravit
Nikdy bych neřekla, že duchové nejsou, ale že bych v ně zrovna věřila, tak to taky ne. Ale říkám kdoví a mám respekt. Vzpomněla jsem si, jak jsme vyměnili byt s 80 letou paní, vdovou po vojákovi a dcera (11 let) dostala pěkný velký pokoj. Za nějakou dobu žadonila, abychom jí pokoj vyměnili, že chce do „nudle“. Nakonec argumentovala tím, že v pokoji straší. Padal jí prý budík - měla ho na takové skládací zešikmené židli a on padal do kopce. Dcera byla hrozně nepořádná, smála jsem se, že p. Jurenovi vadí její binec. Byl to prý pedant, vzpomínám si, jak jeho paní měla na sekretáři vystavené všechny řády a medaile. Mám pocit, že v tom bytě i zemřel a ten pokoj byla jejich ložnice. Tak nevím, ale je fakt, že v pokoji nudli měla dcera ještě větší nepořádek než dřív a nic se nedělo. Možná p. Juren zjistil, že škoda námahy 
Byli jsme třetí obyvatelé, dům patřil německé Říši a žili v něm důstojníci wehrmachtu. A Němci, ti jsou taky na pořádek. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to je ale hezky zazitek, deda se za tebou prisel podivat . Za mnou taky tatka chodi ve snech, vzdycky ho pevne objimam a vitam ho, ze se jako od nekud vratil a mam hroznou radost, ze je u mne. Kdyz totiz umrel, hrozne dlouho jsem se s tim nemohla smirit a uverit tomu, ze je navzdy pryc, ze uz ho neuvidim a tak jsem si rikala, ze se treba jednou vrati… proto se mi asi vzdy zda, ze jako odnekud prijel a vitame se, nekdy se i v tom snu stihneme rozloucit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Brrr tak to je taky sila 
podobny veci uz jsem taky slysela, zname se treba zastavili hodiny presne v cas co ji umrela maminka, ale to je hodne caste. Nebo padajici obrazy ze steny a tak… tohle se mi nastesti doma nikdy nestalo, ze by se mi sami presouvali veci a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ted si jeste vzpominam na jednu strasidelnou situaci. Jednou jsme s kamaradkou jeli za nasi spolecnou kamoskou, spali jsme u ni doma, v dome temer uprostred lesa, kde vede pouze silnice, jinak zadne domy okolo, jen les. V tech hlubokych lesich okolo domu se za valky prohaneli vojaci, dodnes tam jsou bungry a udajny masovy hrob vojaku. Byl uz vecer kdyz jsme s holkama zacli, kecat na tema jestli tam u nich strasi a tak. No a kamaradka se rozpovidala, ze ten dum uz mel hodne majitelu, ale kazdy tam vydrzel kratce, protoze tam udajne strasili ti vojaci, z toho domu je proste vystvali. Jak jsme ji takhle poslouchali, najednou hrozna rana do jejich dveri od pokoje, jako kdyz do nich nekdo kopnul nejakou tvrdou a tezkou botou. Jinak nic vic. Vsichni jsme strnuli brr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jj, s těma hodinama se to u nás v rodině taky stalo. Když zemřela prababička, zastavily se u nich jedny starodávný hodiny, přestože do té doby fungovaly bezproblémově.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak jak to tady teď pročítám, tak mi z něčeho úplně běhal mráz po zádech…sama mám zkušenost, že jsem viděla ducha mojí babičky a to asi 2 dny po tom, co zemřela. Spaly jsme s mamkou a mladší sestrou v jedné místnosti u dědy na statku. Měly jsme takový ty péřový duchny a já ležela zády do místnosti. Měla jsem pocit že najednou ta deka v nohou ztěžkla, jak kdyby tam někdo něco položil. Otočila jsem se a nic jsem neviděla tak jsem si ji nohama skopala do příjemný pozice a chtěla usnout. Stalo se to znovu a cítila jsem jako kdyby mě někdo hladil, otočila jsem se a viděla babičku, věděla jsem že je to ona.Tak jsem vykřikla na mamku, že vidím babičku a mamka se zeptala kde je. V tom se babička otočila a šla směrem k posteli, kde byla mamka se ségrou. Říkam mamce, že jde k ní a mamka řekla: Mami prosím tě nechoď ke mě, já se tě bojím. A babička se rozplynula. Povídali jsme si o tom ráno s dědou a prej za ním v noci ve snu přišla babička dlouho si povídali. Na babičky polštáři byl důlek, přesně v těch místech, kde babča seděla když si s dědou povídali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A taky se mi často zdá, že bojuju se zlým duchem v našem bývalým bytě. Vždycky je buď v ložnici nebo v rohu pokoje, kde jsem měla pokoj já. Já se s ním peru a snažím se ho vyhnat pryč. ségra měla v tý době, co jsme tam bydleli noční běsy a chodila i k psycholožce, byt jsme nechali i zkontrolovat ale paní nám řekla, že se tam nic zlýho nestalo, že tam není žádná špatná energie.Ale stejně si myslím, že je to zvláštní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jé, to je téma Já na duchy věřím, věřím, že tatínek je můj anděl strážný a dává pozor na mě i na miminko, co čekám
A můj pes se občas v noci vzbudí a vrčí do tmy, to si pak nechci ani představovat, co tam cítí, než pak rozsvítím lampičku, tak mám žaludek v krku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
