Vrací se deprese? Zkušenosti s vysazováním léků

26.4.20 03:20

Vrací se deprese? Zkušenosti s vysazováním.

Hezký večer přeji, potřebuji se vypovídat a hlavně mě zajímá, jestli má někdo podobné zkušenosti. Předem se omlouvám za román, ale nemohu spát a fakt to ze sebe potřebuju dostat :(.

Jsem citlivá povaha a stresař a někdy si zbytečně dělám z věcí hlavu… Naopak někdy si ze stejných věcí hlavu nedělám a neřeším. Jsem dost náladová, ale zároveň se před lidmi pořád směju a nikdo by nepoznal, že jsem depresář..

Měla jsem přítele 2,5 roku. Po 2 měsících vztahu se přestěhoval za školou do jiného města a já také do jiného a začalo to… Deprese úzkosti, měla jsem pocit, že nestojím za nic atd, škola mě nějak extra nenaplňovala, dělám ji hlavně kvůli rodině. Přítel málo psal a volal (na můj vkus), cítila jsem se sama a postupně mě přestaly bavit věci… No dopadlo to tak že po 3 měsících jsem si musela nechat napsat AD. Ty za 3-4 týdny zabraly a změna - zase jsem byla pohodářka co si ty věci tak „nebere“, školu jsem nějak dodělala Bc. a neřešila jsem, přítel se nakonec zamnou přestěhoval, protože nezvládl školu dokončit a tsky i trochu na můj nátlak - chtěla jsem být s ním.

Uběhl 3/4 rok, bydleli jsme spolu a bylo to fajn. Zkusili jsme s doktorem AD vysadit. Nějakou dobu to bylo fajn a zvládla jsem další rok školy na inženýrském studiu. Tam jsem šla, protože jsem nějak nevěděla co dál a řekla jsem si, že to zkusím dodělat. Na léto jsme se pak s přítelem rozhodly odjet do Anglie pracovat. Sotva jsme dojeli, už jsem cítila podivné pocity a stres, jako kdyby se ta deprese chtěla vrátit. Hodně mě to stresovalo, měla jsem roblém s angličtinou atd. Než jsme odjeli, cítila jsem se jak to bude super a jak to zvládnu. A bylo to pro mě hrozně stresové, měla jsem 1000× chutí to vzdát, hodněkrát jsem brečela atd. Nakonec jsem to vydržela, volné dny jsme trávili výlety atd., to bylo celke fajn ale i tak jsem v pozadí cítila tu přicházející depresi z toho všeho stresu… Za 2 měsíce na začátku září jsme se vrátili domů, hrozně se mi ulevilo. Pak jsme se na konci září přestěhovali opět do města, kde jsem nastoupila na poslední rok Ing. a přítel do práce, bydleli jsme spolu. No ale zase se připlížila ta deprese… Asi… Nevím, smutné nálady, pocity na nic asi poslední měsíc, nízké sebevědomí, zase to pro mě jak kdyby byla změna (asi - zase stěhování, začátek školy poslední ročník, stresující výber diplomky atd). Tehdy jsem si uvědomila, že prostě tyto věci zvládám špatně. A šla jsem k Dr zase pro prášky. Za 4 týdny zabraly a zase mě začaly bavit věci, kamarádi a školu jsem neprožívala tak tragicky. Bohužel v lednu se stalo, že jsem začala pokukovat po jiných chlapech (měli jsme s přítelem od začátku problémy v posteli a poslední rok a půl jsme neměli sex, jeho to bolelo a já měla pořád dokola kvasinky od prvního sexu s ním). Stalo se a já se zamilovala do jiného. S přítelem jsem se rozešla, těžce to nesl a odjel zase do zahraničí. Mrzelo mě to, často jsem kvůli tomu brečela, ale byla jsem zároveň zamilovaná a užívala jsem si lásku.

Teď je to necelé 3 měsíce. S novým přítelem jsem začala bydlet defacto hned. Nejdřív mě tam nechal přespávat a teď co vypuknul Coronavirus jsem tam zůstala. Stalo se to, že jsen si myslela že jsem OK a ty prášky předčasně vysadila… Byla jsem v té krásné fázi zamilovanosti kdy mi bylo krásně, svěřila jsem se příteli a řekl mi, že si myslí, že jsem zdravá holka. Já si začala myslet, že jsem ty deprese měla z bývalého a tak jsem to vysadila. Bohužel moje brigáda kam jsem chodila je zavřená kvůli Koroně… Blíží se deadliny diplomové práce. Zkoušky, státnice. A zase to na mě padá… Poslední dny když píšu DP je mi na blití, občas brečím. Měla jsem jet s přítelem k nim na víkend a nakonec jsem se rozhodla, že pojedu domů a budu tu psát DP. Mám z toho opravdu stres a bojím se, že to nestihnu. Přítel to ví, mrzelo ho to, uklidňoval mě, že to zvládnu, zároveň ho mrzelo, že nejedu s ním. Je to 2 dny. Čekala jsem že mi aspoň zavolá, a nic. Jediný co tak mi ráno napsal, že večer už byl unavený a ať mám hezký den. Od té doby nic. Volala jsem mu, vyplý tel. Dnes večer jsem viděla, že byl online a přečetl si zprávu na messengeru, co jsem mu psala. Neodepsal. Nezavolal. A já mám najednou ještě větší strach. Stres ze školy, zase si to hrozně beru, nevím vůbec, co tam psát, je mi z toho zle, vyloženě na blití a mám chuť se na to vykašlat. Přes den se mi chce hrozně brečet už několik dní. Zatím to držím… Teď mám stres ještě i z přítele, proč se neozve, vrací mi to, že jsem s ním nakonec nejela? Mrzí mě to, ale nechtěla jsem, aby jeho rodina viděla jak jsem vystresovaná a vím, že bych teď nebyla uvolněná atd a myslela jen na psaní DP.. :( na druhou stranu u toho sedím, čumím do toho, nevím co psát… Mám hroznou žaludeční neurozu, chuť na jídlo nic, snědla jsem toho dnes jen málo. Hlavou se mi honí milion věcí, myslím jen na to, že jsem k ničemu, kdyz tu školu vzdám takhle před koncem, ničeho nedosáhnu a budu „nikdo“ atd atd atd. Do toho mě ještě napadají věci typu přítel mě nebude už chtít a proč se neozve aspoň večer nachvíli nezavolá.. Já vím, že je s rodinou, ale aspoň večer by mi zavolat mohl navíc když ví, že jsem ve stresu. Přijde mi to divné a nechápu to a nevím, jestli mu mám ještě zkoušet volat nebo psát a nebo počkat až se ozve sám.. A to je zase tisíc otázek co když se sám neozve :( Ležím tady a je mi hrozně zle od žaludku. :( mám pocit jako kdyby se to všechno zase opakovalo :( nevím jestli toto jsou příznaky vracející se deprese, asi mi to vyvolává zvýšený stres… Nevím…bojím se že to bude další dny horší. Přítel se má vrátit v úterý, tak za ním pojedu a chci se mu s tím, že mám pocit, že se mi deprese vrací svěřit. Mám strach jak to ponese :( Mám pocity méněcennosti a celé dny přemýšlím, jak jsem k ničemu, že to nezvládnu atd. Normální to asi není :(
Máte někdo podobnou zkušenost, že jste předčasně vysadily a ono se to začalo vracet? Na druhou stranu se hrozně bojím, že nakonec zůstanu sama :( přitom přítel je v reálu doslova úžasný, věnuje se mi, trávíme spolu volný čas… Teď 1 noc ani nenapise a já šílím…nechci vypadat jako hysterka, ale z rogo všeho stresu ze školy je mi tak zleyže se bojím, že ti nezvládnu a je mi zke z oředstav „jak dopadnu“ sama a opuštěná a já nevím…:-(
Pokud jste to dočetly až sem moc děkuju. Díky za názory a zkušenosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2853
26.4.20 06:20

Mám zkušenost úplně stejnou, jak jsem AD vysadila, byly deprese zpět. Pokud máš deprese díky „špatné“ chemii v mozku, je zkrátka nutné AD užívat. Je to stejné, jako kdyby diabetik vysadil inzulín. Já beru AD léta, a už jsem se s tím smířila, mimo mé matky a lékařů o tom nikdo neví, bohužel, v ČR se návštěva psychiatra stále bere jako velké stigma. Takže moje rada, dle mé osobní zkušenosti: poslouchat lékaře, užívat pravidelně léky, a raději se o tom nikomu nezmiňovat. Kdo depresi nezažil, ten to stejně nepochopí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35339
26.4.20 08:29

Nasad zpet AD, nejlepe uz vcera.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.20 12:23

Mam zkusenost.
Po prvnim vysazeni se vratila. AD jsem nasadila a nastoupila terapii. Po ni jsem je vysadila znovu a mam klid. Je to uz 18let.

  • Citovat
  • Nahlásit
26.4.20 13:16
@Anonymní píše:
Mam zkusenost.
Po prvnim vysazeni se vratila. AD jsem nasadila a nastoupila terapii. Po ni jsem je vysadila znovu a mam klid. Je to uz 18let.

A vite z ceho jste tu depresi mela?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35339
26.4.20 19:10

Takže máte za sebou 1 epizodu deprese a AD jste nebrala ani rok. Teď jestli to chápu dobře, jste je měla podruhé a po velmi krátké době vysadila. Deprese je zpět a už to není 1. epizoda…takže jedinné řešení je dojít k doktorovi, ten je nasadí znovu a zkuste se ho zeptat, ale tentokrát to už nebude jen na rok. Při opakované epizodě je to na 2-5 let. Je zbytečné to rozebírat a trápit se, ale včas nasadit medikaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.20 19:31

Dobrý den.Moje zkušenost je jiná. Po první epizodě panické ataky a následujících depresích, s myšlenkami na sebevraždu, nasazeny AD, po několika měsících vysazeny. Ani ne do roka jsem se v tom koupala zpátky, opět nasazeny AD. Brány cca půl roku, poté vysazeny, a již se situace neopakovala, je to tři roky. Ovšem ráda bych upozornila na jednu věc, každý člověk je jiný, má jiné potíže, hrůzy, s kterými se pokouší vyrovnat a mnohdy je to spíš o tom, že přemlouváte sami sebe, že ještě aspoň jeden den stojí za to na tom světě vydržet. Takže nedoporučuji zbrkle AD za každou cenu vysazovat, bohužel je pravda, že naše společnost není připravena na to, že psychiatr je lékař jako každý jiný. Je pravda, že já bych si v životě nemyslela, že budu potřebovat jeho služby a brát léky. Svůj stav jsem tajila, věděl o tom jen můj manžel a moje nadřízená v práci, později jsem zjistila, že služeb psychiatra využívá spoustu lidí, jen mají strach, aby se na ně okolí nedivalo skrz prsty a tak o tom raději mlčí. O to těžší to takový člověk má, u mě ale bylo přesně dáno, co potíže spustilo, tak proto si myslím, že ta léčba nebyla letitá, pominul spouštěč, nastal klid.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
27.4.20 11:54
@AquaMarinna586 píše:
A vite z ceho jste tu depresi mela?

Veci z detstvi. Clovek se tomu musi vedome postavit, mluvit o tom, znovu to tak nejak prozit a plus k tomu funguji ruzne navyky, ktere pusobi jako prevence. Rezim, zivotosprava, pravidelny pobyt v prirode atd.

  • Citovat
  • Nahlásit
32831
27.4.20 13:01

Jak psaly holky, nasadit hned ad zpátky a sama je už nevysazovat. Domluv si i terapii. Je toho na tebe prostě moc a nezvládáš, tímhle ti to tělo signalizuje. Drž se snaž se nepřidělávat si starosti s borcem. Soustřed se na to, co je důležitý teď, plus čas i na relax a odpočinek.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
81
28.5.20 18:17

Ahoj, holky. Je to tři týdny, co mi diagnostikovali panickou ataku, úzkost.
Začalo to v lednu, prodělala jsme operaci dělohy, po návratu do práce to nebylo úplně super a spadla jsem do toho tak, že jsem skončila na psychiatrii. Ani sama nevím proč a co mě vlastně trápí, co tu úzkost vyvolává. Psychiatrička mě ale uklidňuje, že je to normální. Tři týdny beru AD, Zoloft (jelikož se snažíme s přítelem o miminko, a tyto AD jsou bezpečné) a k tomu Neurol, ten nejslabší..než mě to zabere! Cítila jsme se celé ty tři týdny naprosto dobře, a včera v noci přišel záchvat. Strašně mě to vykolejilo…volala jsem doktorce a ujistila mě, že je to naprosto normální, jen nevysazovat!!! Neodezní to hned, prý se to čas od času třeba jednou za měsíc za dva vrátí, ale musím se naučit to rozdýchat, projít se po bytě, pustit si telku, cokoli…a přijmout to jako něco normálního. Budu ráda když se někdo podělíte o své pocity a zkušenosti. Myslím, že to u panické úzkosti pomáhá nejvíce - vědět, že v tom nejsme samy😘 Držme si palce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat