Vrátila bych čas, nemám ráda své dítě

Anonymní
23.2.20 15:07

Vrátila bych čas, nemám ráda své dítě

Tohle je hodně citlivá věc, ale jsem ze všeho už tak vykolejená, že opravdu sama sebe nepoznávám.
Je tu někdo, kdo lituje, že si dítě pořídil a úplně špatně odhadl sám sebe ohledně mateřství?
Chci jen říct, že díťe bylo chtěné, ale vůbec jsem si ani zdaleka nedokázala uvědomit, co to vše obnáší.

Já nezvladam stavy s 8 měsíční dcerou, kdy opravdu jen brečí a nelze u ní dělat žádné jiné domácí činnosti, jen poslouchat její řev.
Stále častěji se mě vkrádají myšlenky, že jsem si dítě vůbec neměla pořizovat, že to byla prostě chyba.
Chovám k ní pak zle, to je, že nadávám na život a na ní, že jí nemám ráda a že to je dítě za trest.
Všechno je špatně a takto by to být nemělo, to samozřejmě vím.
Roli hraje i únava a jistý stupeň vyčerpání a i frustrace z toho, že se stav nezlepšuje.
Manžel mě, když to jde pomáhá, ale když mu říkám o mých pocitech, tak pro mě nemá pochopení.
Celkově můj vztah k ní jaksi nenaskočil a beru jí spíš jako přítěž. Od začátku jsme řešili dost problémů a provázel nás od porodu jen stres.
Nemůžu si pomoci, ale taková je situace a vím, že by si zasloužila někoho letošního.

Bude hodně moralizujících komentářů, ale mě by zajímalo, jestli si tímhle někdo prošel a jak to u vás dopadlo?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

7866
23.2.20 15:12

Neznám to, ale přesto věřím, že si k ní cestu najdeš. Držím vám oběma pěsti. Jak jste na tom finančně? Co si najmout někoho, kdo by ti s ní pomáhal, abyses mohla věnovat sobě, nebo třeba na nějaký den chodit do práce?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2347
23.2.20 15:12

Neboj to prejde až bude trochu větší a líp se s ní půjde domluvit. V tomto věku sem dceru taky někdy proklinala, hlavně když večer nechtěla spát, ale jak pak byla větší tak to začalo být úplně super. Ten první rok, rok a půl je hodně náročný. Zkus se hodit do klidu, vykašlat se na domácnost jak to jen půjde a naslouchat se co ji trápí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1275
23.2.20 15:14
@Anonymní píše:
Tohle je hodně citlivá věc, ale jsem ze všeho už tak vykolejená, že opravdu sama sebe nepoznávám.
Je tu někdo, kdo lituje, že si dítě pořídil a úplně špatně odhadl sám sebe ohledně mateřství?
Chci jen říct, že díťe bylo chtěné, ale vůbec jsem si ani zdaleka nedokázala uvědomit, co to vše obnáší.

Já nezvladam stavy s 8 měsíční dcerou, kdy opravdu jen brečí a nelze u ní dělat žádné jiné domácí činnosti, jen poslouchat její řev.
Stále častěji se mě vkrádají myšlenky, že jsem si dítě vůbec neměla pořizovat, že to byla prostě chyba.
Chovám k ní pak zle, to je, že nadávám na život a na ní, že jí nemám ráda a že to je dítě za trest.
Všechno je špatně a takto by to být nemělo, to samozřejmě vím.
Roli hraje i únava a jistý stupeň vyčerpání a i frustrace z toho, že se stav nezlepšuje.
Manžel mě, když to jde pomáhá, ale když mu říkám o mých pocitech, tak pro mě nemá pochopení.
Celkově můj vztah k ní jaksi nenaskočil a beru jí spíš jako přítěž. Od začátku jsme řešili dost problémů a provázel nás od porodu jen stres.
Nemůžu si pomoci, ale taková je situace a vím, že by si zasloužila někoho letošního.

Bude hodně moralizujících komentářů, ale mě by zajímalo, jestli si tímhle někdo prošel a jak to u vás dopadlo?

Já si myslím že se to zlepší až bude malá více jako partak. nekdy člověk prostě není připravený na tu 24h péči.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12803
23.2.20 15:15

Já tvé pocity chápu, ale zkus si uvědomit, že to miminko za to nemůže
A bohužel vnímá to, že máma je nespokojená a možná vnímá i pocit, že ji nemáš ráda. Zkus ji přijmout takovou, jaká je, to, že pláč je pro ni zatím jediná forma komunikace. A vydrž, až bude říkat první slovíčka, zlepší se to. Bude umět vyjádřit své potřeby i jinak než pláčem. Některé maminky používají znakování, to taky hodně pomáhá. Btw, kojíš?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12803
23.2.20 15:18

A ještě jedna věc. Málo se o tom mluví, ale většina maminek někdy zažila pocit, že by svého drobečka nejraději rozkrájela na nudličky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
AvadaKedavra
23.2.20 15:20
@Anonymní píše:
Tohle je hodně citlivá věc, ale jsem ze všeho už tak vykolejená, že opravdu sama sebe nepoznávám.
Je tu někdo, kdo lituje, že si dítě pořídil a úplně špatně odhadl sám sebe ohledně mateřství?
Chci jen říct, že díťe bylo chtěné, ale vůbec jsem si ani zdaleka nedokázala uvědomit, co to vše obnáší.

Já nezvladam stavy s 8 měsíční dcerou, kdy opravdu jen brečí a nelze u ní dělat žádné jiné domácí činnosti, jen poslouchat její řev.
Stále častěji se mě vkrádají myšlenky, že jsem si dítě vůbec neměla pořizovat, že to byla prostě chyba.
Chovám k ní pak zle, to je, že nadávám na život a na ní, že jí nemám ráda a že to je dítě za trest.
Všechno je špatně a takto by to být nemělo, to samozřejmě vím.
Roli hraje i únava a jistý stupeň vyčerpání a i frustrace z toho, že se stav nezlepšuje.
Manžel mě, když to jde pomáhá, ale když mu říkám o mých pocitech, tak pro mě nemá pochopení.
Celkově můj vztah k ní jaksi nenaskočil a beru jí spíš jako přítěž. Od začátku jsme řešili dost problémů a provázel nás od porodu jen stres.
Nemůžu si pomoci, ale taková je situace a vím, že by si zasloužila někoho letošního.

Bude hodně moralizujících komentářů, ale mě by zajímalo, jestli si tímhle někdo prošel a jak to u vás dopadlo?

Nemáš náhodou rozjetou poporodní depresi? Nemá dcera nějaký zdravotní problém? Kupříkladu potravinová alergie?

  • Nahlásit
  • Citovat
9547
23.2.20 15:22
@AvadaKedavra píše:
Nemáš náhodou rozjetou poporodní depresi? Nemá dcera nějaký zdravotní problém? Kupříkladu potravinová alergie?

Mě nějaká forma poporodní deprese taky napadla. Na místě zakladatelky bych se zkusila poradit s nějakým odborníkem :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.2.20 15:23
@Anonymní píše:
Tohle je hodně citlivá věc, ale jsem ze všeho už tak vykolejená, že opravdu sama sebe nepoznávám.
Je tu někdo, kdo lituje, že si dítě pořídil a úplně špatně odhadl sám sebe ohledně mateřství?
Chci jen říct, že díťe bylo chtěné, ale vůbec jsem si ani zdaleka nedokázala uvědomit, co to vše obnáší.

Já nezvladam stavy s 8 měsíční dcerou, kdy opravdu jen brečí a nelze u ní dělat žádné jiné domácí činnosti, jen poslouchat její řev.
Stále častěji se mě vkrádají myšlenky, že jsem si dítě vůbec neměla pořizovat, že to byla prostě chyba.
Chovám k ní pak zle, to je, že nadávám na život a na ní, že jí nemám ráda a že to je dítě za trest.
Všechno je špatně a takto by to být nemělo, to samozřejmě vím.
Roli hraje i únava a jistý stupeň vyčerpání a i frustrace z toho, že se stav nezlepšuje.
Manžel mě, když to jde pomáhá, ale když mu říkám o mých pocitech, tak pro mě nemá pochopení.
Celkově můj vztah k ní jaksi nenaskočil a beru jí spíš jako přítěž. Od začátku jsme řešili dost problémů a provázel nás od porodu jen stres.
Nemůžu si pomoci, ale taková je situace a vím, že by si zasloužila někoho letošního.

Bude hodně moralizujících komentářů, ale mě by zajímalo, jestli si tímhle někdo prošel a jak to u vás dopadlo?

prosla jsem si tim. Jela jsem vyslovene jenom na pocitu zodpovednosti, dite me nicilo podobne jako tebe, nonstop rev. Vyroste z toho, nebude takove stale.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
23.2.20 15:23

Ahoj, jestli si dobře pamatuju tak 8 měsíců můžou být rostoucí zoubky, nebo jiné růstové bolesti. Zkus calgel na zuby, popřípadě panadol pro děti na bolest, třeba křičí, že jí něco bolí, nebo chce pochovat, obejmout. Vím, že je to náročné, taky jsem často nenáviděla celej svět, že je to za trest, ale snažila jsem se jí nějak pomoct a to šílený období jsme nějak zvládli. Uvidíš bude líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
3098
23.2.20 15:24

Podle mne jsi vycerpana. Mne rval pul roku v luse a taky jsem ho obcas nemela rada. Ted je to milacek. Ono az se vyrve konecne, bude to lepsi. Chodis nekam ven? Odpocinout si? Mne ted taky solidne hrabalo, tak jsme se dohodli, ze se budu vic vetrat bez deti a je to o dost lepsi. Najdi si nejaky konicek a chod pravidelne. Uvidis, ze se to zlepsi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15667
23.2.20 15:28

Podle mě máš nějakou formu deprese. Opravdu neblazni a dojdi si k doktoru, začni u obvodní, možná je to jen nedostatek hormonu štěstí nebo jak se to říká, to se dá napravit docela rychle. Zbytečně se takhle ničíš. A jinak mě taky mimino nebavilo, šla jsem brzy do práce, jinak by mi hvízdlo :roll: mateřské povinnosti mě nebaví do teď, dokonce tak moc, že ani další dítě nechci, ale svoji dceru miluju.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
955
23.2.20 15:28

Zkus si najít aspoň jednu zkušenější mámu, která by se nebála ti pomoci. Ideální je na to vlastní matka (ale to u vás asi nefunguje, co?), popř. jiná důvěryhodná ženská. Může to být i zkušená, klidná chůva…

Někdo, kdo ti dítě pohlídá. Někdo, kdo ti diplomaticky poradí nebo tě aspoň nechá si postěžovat. Někdo, kdo VÍ, že děti dokáží prudit i jaká je to únava. Někdo, kdo tě neponíží, ale podpoří - a přitom se od něj můžeš učit.

Není dobré nemít support druhých žen. Mámování je dovednost, učíme se to všechny. Od dětí, od zkušených i mezi sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15667
23.2.20 15:29
@Anonymní píše:
prosla jsem si tim. Jela jsem vyslovene jenom na pocitu zodpovednosti, dite me nicilo podobne jako tebe, nonstop rev. Vyroste z toho, nebude takove stale.

A změnily se tvé pocity vůči němu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1885
23.2.20 15:29

Pokud jenom rve resila bych to z pediatrickou. Dite nikdy nerve pro nic za nic. Je tam nejaky problema pokud ho nevyresis bude rvat porad. Ale ty vidis problem v tom diteti ze je, a to uz je problem ze to takhle vidis. Treba ji jen rostou zoubky na to jsou chladici gely z lekarny. Ten duvod proc breci muze byt ruzny, vyres ten duvod. Manzel at se zapojuje vic, babicky pokud mozno taky a ty se vyspi. Nebo zajdi k psychologovi. Tohle nejsou moc normalni pocity. Je hodne matek ktere to meli od porodu tezke i po zdravotni strance ale spis o to vic to dite miluji a davaji na nej vic pozor.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama