Vše je dokonalé - přesto deprese a sociofobie

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 00:33
Vse je dokonale - presto deprese a sociofobie

Predem se omlouvam vsem, kteri maji tezky zivot. Nejspis si budou rikat, co to tady placam..
Ja mam zivot skvely. Mam manzela, praci, dite, byt.
Presto mam depresivni az sebevrazedne myslenky. Ty mam uz od svych 16 let, zhruba od 17 jsem v peci odborniku, ale nakonec jsem to byla vzdycky ja sama, kdo se z krize musel sam dostat. A nejspis to takto bude zase.
Zacinaji se mi hnusit lide. Poslednich x mesicu se musim nutit chodit do prace, ne zeby me prace nebavila, ale zacinam mit sociofobii, chce se mi zvracet pri kontaktu s lidma. Schuze, projekty, vsechno se musi resit, u vseho mluvit a me z toho tresti hlava a nejraci bych se zavrela na celou sichtu na zachod. A projevuje se to i doma. Manzel je skvely tata, ma me rad, doma pomuze. Presto mam pocit, ze ze mne vysava energii, nejraci bych byla bez nej, ja bych tak strasne chtela byt chvili sama! Treba takova blbost, jdu do sprchy driv nez obvykle, a on se zepta, to uz jdes spat? Jezis, to mu musim vysvetlovat, proc jdu do sprchy o hodinu driv nez normalne? A taky vim, ze mysli na to, ze vlastne pokud uz pujdu spat, vemu mu jedinecnou prilezitost k tomu, ze je vecer, dite spi a mame cas na sex. Boze, jak ja nesnasim sex! Ne s nim, on je skvelej, ale tak celkove! A nesnasim se libat! Nesnasim kontakt, brrr.
Vzdycky jsem byla pri tele, snazim se cely zivot nejak zhubnout a nejde mi to, pripadam si odporna. Kazde rano se divam na sebe do zrcadla a mam hruzu z toho, ze lidi venku uvidi, jak vypadam. Porad se hybu a hlidam si jidlo a pak sezeru treba celou nutelu naraz. Je mi z ni spatne, mam vycitky a jeste sileny strach, co na to rekne manzel, protoze to byla jeho nutela. A tak rychle utikam do obchodu a koupim mu novou, aby na to neprisel.
Chtela bych mit jen vlastni kuchyn, kde by nebyly schovane jeho sladkosti. Chtela bych mit vlastni lednicku, abych vedela, ze kdyz si koupim sejra, ktery mam prave na to, abych zahnala chute, tak tam ten syr bude a nikdo mi ho nesni. Chtela bych mit svuj vlastni pokoj, kde bych se zavrela a mohla si v klidu cist a chlap by me kazdych 10 minut nevolala at se jdu podivat na nejakou p***nu na internetu. Nebo si pustit hudbu, kterou by nekomentoval. Nebo ze hnusne skvrci repracky na notebooku. Desim se vikendu, kdy budem dva dny vkuse spolu. Ja vim, ze to bude znit silene, ale ja bych tak chtela, aby chodil nekam na pivo s kamosema. On nechodi nikam, my nechodime nikam. Rekla jsem, ze by bylo fajn nekdy o vikendu zajet do zoo. To bylo loni na jare. Kdyz jsem mu v sobotu v 11:00 navrhla, at zajedem do zoo, bylo podle nej uz moc hodin, bude tam moc lidi. Kdyz jsem den predtim rekla, ze bychom mohli zitra dopoledne jet do toho zoo, rekl jasne, ale stejne sedel do dvou do rana na kompu a rano vyspaval. Premyslela nad rozvodem, ale vzdyt my vlastne ani nemame duvod. To, ze se mu nechce do zoo prece neni duvod k rozvodu. Nehadame se, nemame milence, sex pravidelnej (i kdyz chut na neho mam jen jednou za mesic, kdy mam ovulaci, ale radeji se s nim vyspim, protoze jakmile neni dyl jak tyden sex, je urazenej a prestane se se mnou bavit).
A pak si uvedomim, co to placam a ze vzdyt mam dite, nemuzu mu vzit skveleho tatu. A pak si uvedomim, ze je chyba ve me a ze by jim bylo lip beze me, zacinam uvazovat nad sebevrazdou, ale vzdyt nemuzu nechat dite bez mamy a pak zase dokola.
Jsou chripky, jsem na paragrafu a ditetem, myslela jsem, ze si tim trochu i odpocinu od lidi, ale ted jsem nemocna i ja a je nemocny i manzel a je nekolik dni doma, asi vyletim z kuze. Ale nemuzu, protoze mi pomaha vlastne, dneska totiz me nechal cely den spat, protoze mam anginu a ATB a i kdyz je on taky nachlazeny, nechal me cely den spat a venoval se diteti… Dite se ale co se nemoci tyce nelepsi, v pondeli musime na kontrolu k doktorce, zase plno lidi, ktere potkam, se kteryma budu muset mluvit… :poblion:

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
Dunkey
Povídálka 13 příspěvků 03.02.19 00:47
@Anonymní píše:
Predem se omlouvam vsem, kteri maji tezky zivot. Nejspis si budou rikat, co to tady placam..
Ja mam zivot skvely. Mam manzela, praci, dite, byt.
Presto mam depresivni az sebevrazedne myslenky. Ty mam uz od svych 16 let, zhruba od 17 jsem v peci odborniku, ale nakonec jsem to byla vzdycky ja sama, kdo se z krize musel sam dostat. A nejspis to takto bude zase.
Zacinaji se mi hnusit lide. Poslednich x mesicu se musim nutit chodit do prace, ne zeby me prace nebavila, ale zacinam mit sociofobii, chce se mi zvracet pri kontaktu s lidma. Schuze, projekty, vsechno se musi resit, u vseho mluvit a me z toho tresti hlava a nejraci bych se zavrela na celou sichtu na zachod. A projevuje se to i doma. Manzel je skvely tata, ma me rad, doma pomuze. Presto mam pocit, ze ze mne vysava energii, nejraci bych byla bez nej, ja bych tak strasne chtela byt chvili sama! Treba takova blbost, jdu do sprchy driv nez obvykle, a on se zepta, to uz jdes spat? Jezis, to mu musim vysvetlovat, proc jdu do sprchy o hodinu driv nez normalne? A taky vim, ze mysli na to, ze vlastne pokud uz pujdu spat, vemu mu jedinecnou prilezitost k tomu, ze je vecer, dite spi a mame cas na sex. Boze, jak ja nesnasim sex! Ne s nim, on je skvelej, ale tak celkove! A nesnasim se libat! Nesnasim kontakt, brrr.
Vzdycky jsem byla pri tele, snazim se cely zivot nejak zhubnout a nejde mi to, pripadam si odporna. Kazde rano se divam na sebe do zrcadla a mam hruzu z toho, ze lidi venku uvidi, jak vypadam. Porad se hybu a hlidam si jidlo a pak sezeru treba celou nutelu naraz. Je mi z ni spatne, mam vycitky a jeste sileny strach, co na to rekne manzel, protoze to byla jeho nutela. A tak rychle utikam do obchodu a koupim mu novou, aby na to neprisel.
Chtela bych mit jen vlastni kuchyn, kde by nebyly schovane jeho sladkosti. Chtela bych mit vlastni lednicku, abych vedela, ze kdyz si koupim sejra, ktery mam prave na to, abych zahnala chute, tak tam ten syr bude a nikdo mi ho nesni. Chtela bych mit svuj vlastni pokoj, kde bych se zavrela a mohla si v klidu cist a chlap by me kazdych 10 minut nevolala at se jdu podivat na nejakou p***nu na internetu. Nebo si pustit hudbu, kterou by nekomentoval. Nebo ze hnusne skvrci repracky na notebooku. Desim se vikendu, kdy budem dva dny vkuse spolu. Ja vim, ze to bude znit silene, ale ja bych tak chtela, aby chodil nekam na pivo s kamosema. On nechodi nikam, my nechodime nikam. Rekla jsem, ze by bylo fajn nekdy o vikendu zajet do zoo. To bylo loni na jare. Kdyz jsem mu v sobotu v 11:00 navrhla, at zajedem do zoo, bylo podle nej uz moc hodin, bude tam moc lidi. Kdyz jsem den predtim rekla, ze bychom mohli zitra dopoledne jet do toho zoo, rekl jasne, ale stejne sedel do dvou do rana na kompu a rano vyspaval. Premyslela nad rozvodem, ale vzdyt my vlastne ani nemame duvod. To, ze se mu nechce do zoo prece neni duvod k rozvodu. Nehadame se, nemame milence, sex pravidelnej (i kdyz chut na neho mam jen jednou za mesic, kdy mam ovulaci, ale radeji se s nim vyspim, protoze jakmile neni dyl jak tyden sex, je urazenej a prestane se se mnou bavit).
A pak si uvedomim, co to placam a ze vzdyt mam dite, nemuzu mu vzit skveleho tatu. A pak si uvedomim, ze je chyba ve me a ze by jim bylo lip beze me, zacinam uvazovat nad sebevrazdou, ale vzdyt nemuzu nechat dite bez mamy a pak zase dokola.
Jsou chripky, jsem na paragrafu a ditetem, myslela jsem, ze si tim trochu i odpocinu od lidi, ale ted jsem nemocna i ja a je nemocny i manzel a je nekolik dni doma, asi vyletim z kuze. Ale nemuzu, protoze mi pomaha vlastne, dneska totiz me nechal cely den spat, protoze mam anginu a ATB a i kdyz je on taky nachlazeny, nechal me cely den spat a venoval se diteti… Dite se ale co se nemoci tyce nelepsi, v pondeli musime na kontrolu k doktorce, zase plno lidi, ktere potkam, se kteryma budu muset mluvit… :poblion:

Myslim, ze by nebylo od veci zajit k psychiatrovi , proberes to s nima predepise Ti vhodnou lecbu, AD jsou urcite na miste plus terapie..neboj se nekam zajit, dneska ma spousta lidi podobne potize, staci se jen nekomu sverit a zacit s lecbou..ja trpim dva roky na panicke ataky, take jsem zazivala podobne pocity, i kdyz nikde ne sebevrazdene, spis naopak mam uzkosti aby se me nebo cele me rodine neco nestalo..ale zacala jsem se lecit a bojuju..zivot je boj, nic jineho nez bojovat nam nezbyva..zapoj manzela,mel by vedet co prozivas..ale jako prvni urcite k dr ..drzim pesti!

Evulina
Neúnavná pisatelka 16113 příspěvků 03.02.19 00:53
@Anonymní píše:
Predem se omlouvam vsem, kteri maji tezky zivot. Nejspis si budou rikat, co to tady placam..
Ja mam zivot skvely. Mam manzela, praci, dite, byt.
Presto mam depresivni az sebevrazedne myslenky. Ty mam uz od svych 16 let, zhruba od 17 jsem v peci odborniku, ale nakonec jsem to byla vzdycky ja sama, kdo se z krize musel sam dostat. A nejspis to takto bude zase.
Zacinaji se mi hnusit lide. Poslednich x mesicu se musim nutit chodit do prace, ne zeby me prace nebavila, ale zacinam mit sociofobii, chce se mi zvracet pri kontaktu s lidma. Schuze, projekty, vsechno se musi resit, u vseho mluvit a me z toho tresti hlava a nejraci bych se zavrela na celou sichtu na zachod. A projevuje se to i doma. Manzel je skvely tata, ma me rad, doma pomuze. Presto mam pocit, ze ze mne vysava energii, nejraci bych byla bez nej, ja bych tak strasne chtela byt chvili sama! Treba takova blbost, jdu do sprchy driv nez obvykle, a on se zepta, to uz jdes spat? Jezis, to mu musim vysvetlovat, proc jdu do sprchy o hodinu driv nez normalne? A taky vim, ze mysli na to, ze vlastne pokud uz pujdu spat, vemu mu jedinecnou prilezitost k tomu, ze je vecer, dite spi a mame cas na sex. Boze, jak ja nesnasim sex! Ne s nim, on je skvelej, ale tak celkove! A nesnasim se libat! Nesnasim kontakt, brrr.
Vzdycky jsem byla pri tele, snazim se cely zivot nejak zhubnout a nejde mi to, pripadam si odporna. Kazde rano se divam na sebe do zrcadla a mam hruzu z toho, ze lidi venku uvidi, jak vypadam. Porad se hybu a hlidam si jidlo a pak sezeru treba celou nutelu naraz. Je mi z ni spatne, mam vycitky a jeste sileny strach, co na to rekne manzel, protoze to byla jeho nutela. A tak rychle utikam do obchodu a koupim mu novou, aby na to neprisel.
Chtela bych mit jen vlastni kuchyn, kde by nebyly schovane jeho sladkosti. Chtela bych mit vlastni lednicku, abych vedela, ze kdyz si koupim sejra, ktery mam prave na to, abych zahnala chute, tak tam ten syr bude a nikdo mi ho nesni. Chtela bych mit svuj vlastni pokoj, kde bych se zavrela a mohla si v klidu cist a chlap by me kazdych 10 minut nevolala at se jdu podivat na nejakou p***nu na internetu. Nebo si pustit hudbu, kterou by nekomentoval. Nebo ze hnusne skvrci repracky na notebooku. Desim se vikendu, kdy budem dva dny vkuse spolu. Ja vim, ze to bude znit silene, ale ja bych tak chtela, aby chodil nekam na pivo s kamosema. On nechodi nikam, my nechodime nikam. Rekla jsem, ze by bylo fajn nekdy o vikendu zajet do zoo. To bylo loni na jare. Kdyz jsem mu v sobotu v 11:00 navrhla, at zajedem do zoo, bylo podle nej uz moc hodin, bude tam moc lidi. Kdyz jsem den predtim rekla, ze bychom mohli zitra dopoledne jet do toho zoo, rekl jasne, ale stejne sedel do dvou do rana na kompu a rano vyspaval. Premyslela nad rozvodem, ale vzdyt my vlastne ani nemame duvod. To, ze se mu nechce do zoo prece neni duvod k rozvodu. Nehadame se, nemame milence, sex pravidelnej (i kdyz chut na neho mam jen jednou za mesic, kdy mam ovulaci, ale radeji se s nim vyspim, protoze jakmile neni dyl jak tyden sex, je urazenej a prestane se se mnou bavit).
A pak si uvedomim, co to placam a ze vzdyt mam dite, nemuzu mu vzit skveleho tatu. A pak si uvedomim, ze je chyba ve me a ze by jim bylo lip beze me, zacinam uvazovat nad sebevrazdou, ale vzdyt nemuzu nechat dite bez mamy a pak zase dokola.
Jsou chripky, jsem na paragrafu a ditetem, myslela jsem, ze si tim trochu i odpocinu od lidi, ale ted jsem nemocna i ja a je nemocny i manzel a je nekolik dni doma, asi vyletim z kuze. Ale nemuzu, protoze mi pomaha vlastne, dneska totiz me nechal cely den spat, protoze mam anginu a ATB a i kdyz je on taky nachlazeny, nechal me cely den spat a venoval se diteti… Dite se ale co se nemoci tyce nelepsi, v pondeli musime na kontrolu k doktorce, zase plno lidi, ktere potkam, se kteryma budu muset mluvit… :poblion:

No, plácáš se v tom pěkně.
Může tam být víc důvodů..buď jeden z nich, nebo víc naráz:

  • nízké sebevědomí - to bych vypíchla. Nemusíš mít sociofobii, můžeš mít jen nízké sebevědomí a zbytečnou obavu, co na tebe bude okolí říkat
  • přepracování a vyhoření - baví tě práce, kterou děláš, nebo jí vlastně nesnášíš a děláš jen kvůli penězům? Odpočíváš dostatečně? Věnuješ se koníčkům?
  • jsi introvert - některé znaky, které popisuješ, mohou pasovat na introverta. Zodpověz si otázku - když si chceš odpočinout a nabít baterky, je to spíš ve společnosti nebo zcela sama? Podle toho poznáš, co jsi. Já jsem třeba introvert, holt co s tím nadělám, že..
  • špatně zvolený způsob stravování - jestli se snažíš až o moc přísnou stravu kvůli zhubnutí, potom je možné, že můžeš být s nervama v kýbli už jen samo o sobě z toho..nebo ti mohou chybět některé živiny (vit. D, hořčík atd..)
  • není vše s manželem tak dobré, jak se sama sobě kvůli dítěti snažíš namluvit, něco popíráš sama před sebou..
  • proč myslíš, že jsi začla mít problémy už dřív (v 16?). Zkus přijít na prapůvod svých prvotních potíží..problémy v dětství třeba? Pokud se to takhle táhne..mě osobně pomáhá metoda tlusté čáry. Co je důležité - přítomnost, ta je nejdůležitější. Hned následuje budoucnost. Minulost? Na tu je čas se vykašlat, páč je dávno pryč. Tlustá červená startovní čára za novým životem ti leží přímo pod tvýma nohama, teď a tady.


Metoda tlusté čáry mě pomohla před lety z bulimie (+ další psychické pomůcky, které jsem sama sobě naordinovala).

No..to jsou jen takové střípky, co mě tak napadá, čím to MŮŽE být..samozřejmě to tím být nemusí, ale zkus si na ty otázky zodpovědět..

Z mojí zkušenosti - pokud se hnusí člověk sám sobě, tak ztrácí základní půdu pod nohama. Ztrácí úplný základ sebe sama. Kdo si sám sebe neváží, tak totiž nedokáže žít spokojený život. Prostě to nejde..když jde sám proti sobě.

Ta osoba v zrcadle, kterou vidíš každý den, je tvá nejlepší kamarádka na celý život..zkus k ní být trošku laskavější..

A pokud fakt chceš zhubnout a myslíš, že tvé problémy se sebevědomím pramení z toho, tak se možná radši obrať na nějaké odborníky, pokud sama si nejsi jistá, jak na to..

Příspěvek upraven 03.02.19 v 00:57

Pandemie
Kecalka 135 příspěvků 03.02.19 00:56

Já bych poradila změnit stravu. Prostě najet na kvalitní a pestrý jídelníček. A k tomu přidat nějaký pohyb, nejlépe rychlejší chůzi. Sluchátka do uší… Pohyb a zdravá strava jsou balzám na duši. Pokud chceš na výlet, neptej se, prostě to oznam, nachystej svačinu…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 00:57

@Dunkey AD beru uz nekolik let, Zoloft a taky obcas Neurol, leky mi pomahaji zit tak nejak normalne, casto jsem opravdu stastna.
Pred dvema lety jsme prisli o dite (ZT), vetsinu casu jsem a tim smirena, ale obcas to vyjde na povrch a brecim kvuli toho, ve skutenosti se pres to nedokazu ani po tak dlouhe dobe prenest. Onehda jsem mu rekla, ze mam zase deprese a ze je mi to zase nejak vsechno lito, to s tim ditetem. Reakce byla nulova, ale tak co by mi mel rict? Urcite ho to taky trapi, nebo trapilo, tehdy, ale je to chlap, proziva to jinak.
Od 17 let jsem mela hodne druhu AD, ale vylecit jsem se nedokazala. Ale vetsinu casu jsem v pohode, nevim, co mam delat s temihle silenymi stavy.

Evulina
Neúnavná pisatelka 16113 příspěvků 03.02.19 00:59
@Pandemie píše:
Já bych poradila změnit stravu. Prostě najet na kvalitní a pestrý jídelníček. A k tomu přidat nějaký pohyb, nejlépe rychlejší chůzi. Sluchátka do uší… Pohyb a zdravá strava jsou balzám na duši. Pokud chceš na výlet, neptej se, prostě to oznam, nachystej svačinu…

Jojo, pravda..pohyb, to určitě ano! Endorfiny zvedaj náladu.
Na výlet, pokud by manžel nechtěl, tak bych sbalila synka a sebe a tradá :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 01:01

@Pandemie tri roky cvicim pravidelne jogu plus posilovani, svaly mam jak chlap, jen schovane pod vrstvou tuku. Jim zdrave, varim zdrave i diteti, zadne polotovary, do prace si kazdy den chystam zdravy obed… vsude chodim pesky, autem skoro nejezdim, nevim co vic bych jeste mela delat. Je fakt, ze kdysi davno, jsem byla ve stavu, kdy jsem snedla za den jen 1 jablko, to tehdy fakt pomohlo, ale do tohodle stavu se uz pochopitelne nikdy dostat nechci… :/

Evulina
Neúnavná pisatelka 16113 příspěvků 03.02.19 01:04
@Anonymní píše:
@Dunkey AD beru uz nekolik let, Zoloft a taky obcas Neurol, leky mi pomahaji zit tak nejak normalne, casto jsem opravdu stastna.
Pred dvema lety jsme prisli o dite (ZT), vetsinu casu jsem a tim smirena, ale obcas to vyjde na povrch a brecim kvuli toho, ve skutenosti se pres to nedokazu ani po tak dlouhe dobe prenest. Onehda jsem mu rekla, ze mam zase deprese a ze je mi to zase nejak vsechno lito, to s tim ditetem. Reakce byla nulova, ale tak co by mi mel rict? Urcite ho to taky trapi, nebo trapilo, tehdy, ale je to chlap, proziva to jinak.
Od 17 let jsem mela hodne druhu AD, ale vylecit jsem se nedokazala. Ale vetsinu casu jsem v pohode, nevim, co mam delat s temihle silenymi stavy.

Je mi to moc líto s děťátkem :hug:
Nicméně máš synka, ten tě hodně potřebuje, teď a tady..neporadím, jak se přenést přes ztrátu dítěte, nezažila jsem..chápu, že je to velmi velmi velmi těžké..Jenže ty píšeš, že už máš deprese velmi dlouho, od 17..tam za tím tvým rozpoložením musí vězet i něco jiného, ještě z větší minulosti.
Odpuštění..a nová startovní čára :kytka: :hug:

Evulina
Neúnavná pisatelka 16113 příspěvků 03.02.19 01:06
@Anonymní píše:
@Pandemie tri roky cvicim pravidelne jogu plus posilovani, svaly mam jak chlap, jen schovane pod vrstvou tuku. Jim zdrave, varim zdrave i diteti, zadne polotovary, do prace si kazdy den chystam zdravy obed… vsude chodim pesky, autem skoro nejezdim, nevim co vic bych jeste mela delat. Je fakt, ze kdysi davno, jsem byla ve stavu, kdy jsem snedla za den jen 1 jablko, to tehdy fakt pomohlo, ale do tohodle stavu se uz pochopitelne nikdy dostat nechci… :/

Tak ano, do anorexie bych ti neradila se zpět dostat, fakt ne a to vím o čem mluvím (11-13 let anorexie, 17-23 let bulimie). S tím si není radno zahrávat.
Co si nechat vyšetřit štítnou žlázu? Mám takový pocit, že u snížené činnosti krom sklonu k tloustnutí mohou být i špatné psych. stavy (?)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 01:12

@Evulina je asi hodne pravdy na tom, co rikas. S horcikem mam problemy odjakziva, ten si hlidam, ale mozna ten vitamin D.
Pro me v jidle problem, urputne si ho hlidam, ale ja jsem fakt a schopna snit dve velke pizzy na pockanim. Nejim je, ale jsem toho schopna. Musim se v jidle hrozne kontrolovat. A stydim se za to, jako se nekdo stydi treba za to, ze tajne popiji z flasky schovane ve spajzu. Hlidam si to cely zivot, ale vaha jde porad nahoru a nahoru, at delam co delam.
Byla jsem uz za svuj zivot u ruznych odborniku, psychologove, psychiatri, homeopatie, ruzne alternativni metody. Nakonec si dam par panaku a par neurolu, vyspim se z toho a pak treba dalsich x let funguju normalne.
A ano, s manzelem to neni idealni, ale s kym je? Kazdy mame neco. Jen ja jsem ze zivota s nim obcas tak strasne unavena…

Anonymka.D.
Kecalka 317 příspěvků 03.02.19 01:16
@Evulina píše:
No, plácáš se v tom pěkně.
Může tam být víc důvodů..buď jeden z nich, nebo víc naráz:
  • nízké sebevědomí - to bych vypíchla. Nemusíš mít sociofobii, můžeš mít jen nízké sebevědomí a zbytečnou obavu, co na tebe bude okolí říkat
  • přepracování a vyhoření - baví tě práce, kterou děláš, nebo jí vlastně nesnášíš a děláš jen kvůli penězům? Odpočíváš dostatečně? Věnuješ se koníčkům?
  • jsi introvert - některé znaky, které popisuješ, mohou pasovat na introverta. Zodpověz si otázku - když si chceš odpočinout a nabít baterky, je to spíš ve společnosti nebo zcela sama? Podle toho poznáš, co jsi. Já jsem třeba introvert, holt co s tím nadělám, že..
  • špatně zvolený způsob stravování - jestli se snažíš až o moc přísnou stravu kvůli zhubnutí, potom je možné, že můžeš být s nervama v kýbli už jen samo o sobě z toho..nebo ti mohou chybět některé živiny (vit. D, hořčík atd..)
  • není vše s manželem tak dobré, jak se sama sobě kvůli dítěti snažíš namluvit, něco popíráš sama před sebou..
  • proč myslíš, že jsi začla mít problémy už dřív (v 16?). Zkus přijít na prapůvod svých prvotních potíží..problémy v dětství třeba? Pokud se to takhle táhne..mě osobně pomáhá metoda tlusté čáry. Co je důležité - přítomnost, ta je nejdůležitější. Hned následuje budoucnost. Minulost? Na tu je čas se vykašlat, páč je dávno pryč. Tlustá červená startovní čára za novým životem ti leží přímo pod tvýma nohama, teď a tady.


Metoda tlusté čáry mě pomohla před lety z bulimie (+ další psychické pomůcky, které jsem sama sobě naordinovala).

No..to jsou jen takové střípky, co mě tak napadá, čím to MŮŽE být..samozřejmě to tím být nemusí, ale zkus si na ty otázky zodpovědět..

Z mojí zkušenosti - pokud se hnusí člověk sám sobě, tak ztrácí základní půdu pod nohama. Ztrácí úplný základ sebe sama. Kdo si sám sebe neváží, tak totiž nedokáže žít spokojený život. Prostě to nejde..když jde sám proti sobě.

Ta osoba v zrcadle, kterou vidíš každý den, je tvá nejlepší kamarádka na celý život..zkus k ní být trošku laskavější..

A pokud fakt chceš zhubnout a myslíš, že tvé problémy se sebevědomím pramení z toho, tak se možná radši obrať na nějaké odborníky, pokud sama si nejsi jistá, jak na to..

Příspěvek upraven 03.02.19 v 00:57
:palec: :palec: :palec:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 01:17

@Evulina hej, ted jsem se jen tak na google podivala, jake jsou priznaky te spatne funce stitne zlazy a na me snad vsechno. Deprese, pribirani, ale i sucha kuze, problemy a vlasy a nehty, problemy s MS (ty mam fakt velke), ba dokonce i ten pomaly puls. Mam krokomer, ktery meri puls a vim ze prumerne ho mam kolem 75, v klidu i kolem 60, jak nejaky atlet :mrgreen: a taky mam opuchly krk, ale to jsem si rikala, ze je to z toho, jak jsem tlusta…

Anonymka.D.
Kecalka 317 příspěvků 03.02.19 01:25

Ahoj, a co si zkusit promluvit s manželem o tom, jak se cítíš? Že ti vadí, že pořád sedí u komplu, že spolu nikam nezajdete? Tvůj příspěvek na mě působí, že jsi v tom vztahu vlastně hodně nespokojená a potýkáš se s nepochopením ze strany manžela. Taky by bylo dobré zapátrat, proč ses do té deprese vlastně tehdy před lety vůbec dostala, co bylo příčinou… Je třeba psychoterapie a ne brát jen léky, ty neřeší příčinu, pokud se tedy nejedná o endogenní depresi, tam je příčina poruchy metabolismu neurotransmiterů v mozku. Zkus nad tím popřemýšlet a opravdu by bylo dobré si s manželem promluvit o tom, co ti ve vašem vztahu vadí. Dále taky práce… pokud tě to tam deptá, zkus se poohlédnout po nějaké jiné. A nenávist k sobě je to nejhorší, protože tím si ubližuješ ze všeho nejvíc. Proč máš na sebe takový názor? Zkusila bych tu psychoterapii a pokec s manželem, každý problém má nějaké řešení! Drž se! :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 01:31

@Anonymka.D. diky za reakci, duvod, proc mam deprese je ten, ze jsem ve trech letech za komancu byla zavrena na dva tydny ve spitale, kde jsem byla privazana k posteli, a ze stripku vzpominek si vybavuju hnusneho plesateho chlapa, co tam na me lezl… resilo se to uz mnohokrat, ale nakonec to skoncilp tim, ze kdovi co to tehdy bylo a ze mam ty vzpominky nejiste a zamlzene a ze to dneska uz nejde ani dokazat…
Dale s manzelem problemy resim, kdyz krize vyusti do bodu, kdy uz to dal nejde, treba se i pohadame konecne a vypustime paru, vzdycky se vse vyresi… Na chvili… A za par mesicu je to zase to stejne v bledemodrem… Jsem na nej nastvana, to se stupnuje, ale chyba bude asi ve me, v tom, jak samu sebe vidim

dalmatinka 123
Hvězda diskuse 47199 příspěvků 03.02.19 01:36

A tesi te neco?Mas neco co ti dela radost nebo kde vypnes nebo misto kde se citis stastna?To sebevedomi na bodu 0 dela urcite hodne.Najdi si spravneho kauče co ti udela jidelnicek a cviceni na miru .Pokud chces poradit nake dobre napis mi zpravu.Dulezite je mit radosti od kterych se muzes odpichnout ode dna a mista kam utect

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek

Poslední články

Nejčastější chyby při usazování dětí do autasedačky

Téměř denně cestuje většina rodičů se svými dětmi autem. Snad žádný z nich by... číst dále >

Opepřete Valentýn lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout

Valentýn je za dveřmi. Připravili jsme pro vás proto karty ke stažení, se... číst dále >

Články z Expres.cz

Lidé na mě plivou kvůli roli v Ordinaci, postěžoval si nám Ján Jackuliak

Lidé v Česku znají slovenského herce Jána Jackuliaka (40) především jako... číst dále >

Absurdistán jménem Most!: Tohle je reálný Luďan, zatím si vystačí bez dotací

Vidí tvůrci seriálu Most! do budoucnosti? Zdá se, že ano. V seriálem... číst dále >

Články z Ona Dnes

Horoskop 2019: Lvice si užijí ctitelů, ženy v Kozorohu vydělají peníze

Rok, na jehož prahu stojíme, slibuje, že bude sice na práci náročnější, ale... číst dále >

Vyprošťováky, které vás po divoké noci nakopnou do nového roku

Silvestrovská noc bude možná dlouhá a zábavná, ale první novoroční ráno může... číst dále >