Všeobecná sestra a kolektiv - pro kluka

Anonymní
17.2.21 12:52

Všeobecná sestra a kolektiv (kluk)

Ahojte, holky.
Tohle fórum občas čtu a je mi tu opravdu příjemně, moc lidí se tu nehádá a rozhodl jsem se tedy si založit účet, abych se mohl podělit se svými obavami. Jsem mladý kluk, je mi 20 a hlásím se na všeobecnou sestru. Bude to asi delší, omlouvám se, ale nevím, jak to stručněji shrnout. Někomu se to bude zdát banální… :lol:

Prvně chci říct, že jsem citlivý, stydlivý a možná až moc vnímavý. Taková nepochopená duše. Nejsem žádný asociál, ale prostě mi je dobře ve skupině lidí, kteří jsou schopni to tolerovat, jinak jsem schopný komunikace s každým.

Můj sen bylo učitelství, kde jsem se nakonec dostal, ale jak se začalo se seznamováním, tak klasicky všichni chtěli na nějakou párty, a to je můj kámen úrazu — vůbec nepiju, alkohol mi nechutná a ještě k tomu všemu můj otec byl alkoholik, který se v důsledku utonul, když jsem měl tři roky. Spolužáci si pak myslí, že jsem neupřímný a vyhýbám se seznamování s nimi, mají narážky na to, smějí se atd. Do toho kluci tam byli „odborníci“ na všechno, prostě strašně arogantní a ještě mám pocit, že se tam do mě zamilovala jedna holka, která byla sice pěkná, ale výše uvedený typ a dal jsem najevo, že nechci vztah, takže potom začaly nějaké pomluvy a na tento nátlak jsem z učitelství odešel.

Další problém je, že si vůbec nevěřím ve svých schopnostech a vzhledu. Prostě na základce si mě učitelka brala do kabinetu, kde jsem poslouchal „různé věci“. O tom jsem se ale svěřil až po přechodu na 8-letý gympl. Tam mi bylo bezva, učitelé mě povzbuzovali, měl jsem kamarády, ale po maturitě samozřejmě všichni někam odjeli a zůstal jsem sám. Chodil jsem teda na různé seznamky, kde jsem se dočkal kladné odezvy, ale prostě v tom vzhledu si nevěřím…Je to blok asi z té ZŠ. Přitom holky mi říkají, že jsem hezký, ale beru to vždy jako výsměch. Teď se lidem zmiňuji, že jdu studovat sestru a někdo to okomentuje: „to budou holky stát fronty“. Třeba to myslí upřímně, ale můj mozek to vyhodnotí jako posměch…Zkrátka mám psychózu, ale léčím se a vysadil jsem už i léky, bez kterých mi je lépe, k psychiatrovi docházím. Taky na těch seznamkách jsou holky, se kterými jsem se setkal, byly celkem fajn, ale chcou vždy něco víc (sex nebo vztah) a já to vždy odmítnu a ony mi řeknou, že je to tím, že mám plno holek, že si mohu vybírat a nevím co…to tak není. Prostě mě každý soudí podle vzhledu a ne moji duše. Do sexu atp. se taky moc nehrnu kvůli tomu, že se stydím za svoje tělo, a když to někomu řeknu, taky to nebere upřímně, protože mám muskulární postavu…Je to vše v mojí hlavě. :zed: Asi jsem trochu zženštilý, bude to tím, že jsem vyrůstal jen s mamkou a babičkou. :nevim:

Chodil jsem i na brigády, kde byly holky a někdo mi prostě říkal lichotky, na které jsem nereagoval, tak se mi pak začaly ty holky stranit. Myslely si, že jsem namyšlený, ale bylo to tím, že mám výše uvedené potíže, se kterými se nechci dělit.

Nicméně moje otázka je — jaký je kolektiv holek u všeobecných sester? Jdu na VOŠ. Byli tam lidi v pohodě? Mám strach, že se tam neuchytím, ale v kolektivu holek mi bylo vždy příjemněji, protože mi nepřijdou tak arogantní jako kluci. Mám strach, že se mi lidi zas kvůli něčeho vysmějou, protože nebudu chtít jít na nějakou párty a tak. Byli tam ostatní na Vás příjemní? A jak si nikoho nepoštvat proti sobě?

A fakt se omlouvám, jestli to zní někomu jako triviální problém, ale moc mě to trápí.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3097
17.2.21 13:10

Ty máš psychické problémy a chceš jít studovat na zdravotní sestru? 8o Uvědomuješ si, že těm pacientům v nemocnici nebude dobře a budeš to ty, od koho budou čekat pomoc a podporu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10045
17.2.21 13:12

Proc nemuzes jit na party? Klidne tam muzes nepit. Jak myslis, ze to delaji lidi, co jsou tam treba autem?
To same s holkama, jit na kafe, vylet, libat se, osahavat, to vsechno muzes delat v ramci treninku sebevedomi, nemusi to byt hned vztah a sex.
Skoda, ze je korona, doporucila bych ti nejake vikendy ci workshopy pro chlapy, kteri se potrebuji najit. Protoze z te sve komfortni zony budes muset postupne vylezt, jinak se nikam neposunes.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 13:26

@Serpentini Ahoj, to jsem konzultoval už s lékařem i se školou a bylo mi řečeno, že mohu. Možná si představuješ, že by mi to nějak bránilo v práci, ale normálně funguji. Mám práci a brigády, kde jsem nonstop v kontaktu s lidmi. Na sobě jsem zapracoval opravdu tvrdě, že jsem mohl přestat brát léky, přerušit terapie s psychologem a taktéž k psychiatrovi už docházím z vlastní vůle.

  • Citovat
  • Nahlásit
165
17.2.21 13:29

No, já zas měla na SŠ spolužáka, kterému jako malému umřel táta. Navíc to byl benjamínek, takže vyrůstal s mámou a omnoho staršími sestrami (během jeho dětství se vdaly). Ten spolužák zas naopak - protože byl obklopen ženskými, dobře je znal, chápal, v čemž měl velkou výhodu oproti jiným klukům :mrgreen:. (Možná si ho někdy jiní kluci proto dobírali, ale pouze výjimečně :cert:, dobromyselně a se závistí :jazyk:!) Takže je to jen ve Tvé hlavě, z jakého úhlu se na to podíváš… :D
Určitě bych Ti poradila pár sezení s psychologem (mužem!) - musíte si ale „sednout“, což se nemusí podařit u prvního psychologa… Možná by Tě měl nasměrovat právě tímhle směrem, aby ses na to díval takhle.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 13:41

@BeaL Děkuji. Kdysi jsem na taková sezení, kde byl chlap chodil. On mi pověděl, že si myslí, že vše zvládám a domluvili jsme se, že mohli scházet podle potřeby. :D Už od toho uplynula dlouhá doba, ale mohl bych ho zkusit kontaktovat. Díky za nápad a ať se daří. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 13:59

Já třeba na VOS zdrav měla tak půl na půl. S půlkou jsem si vážně sedla a druhá ne. A to nejsem nějak konfliktní člověk, ale blbce potkas všude. :)

  • Citovat
  • Nahlásit
898
17.2.21 14:05
@Anonymní píše:
Ahojte, holky.
Tohle fórum občas čtu a je mi tu opravdu příjemně, moc lidí se tu nehádá a rozhodl jsem se tedy si založit účet, abych se mohl podělit se svými obavami. Jsem mladý kluk, je mi 20 a hlásím se na všeobecnou sestru. Bude to asi delší, omlouvám se, ale nevím, jak to stručněji shrnout. Někomu se to bude zdát banální… :lol:

Prvně chci říct, že jsem citlivý, stydlivý a možná až moc vnímavý. Taková nepochopená duše. Nejsem žádný asociál, ale prostě mi je dobře ve skupině lidí, kteří jsou schopni to tolerovat, jinak jsem schopný komunikace s každým.

Můj sen bylo učitelství, kde jsem se nakonec dostal, ale jak se začalo se seznamováním, tak klasicky všichni chtěli na nějakou párty, a to je můj kámen úrazu — vůbec nepiju, alkohol mi nechutná a ještě k tomu všemu můj otec byl alkoholik, který se v důsledku utonul, když jsem měl tři roky. Spolužáci si pak myslí, že jsem neupřímný a vyhýbám se seznamování s nimi, mají narážky na to, smějí se atd. Do toho kluci tam byli „odborníci“ na všechno, prostě strašně arogantní a ještě mám pocit, že se tam do mě zamilovala jedna holka, která byla sice pěkná, ale výše uvedený typ a dal jsem najevo, že nechci vztah, takže potom začaly nějaké pomluvy a na tento nátlak jsem z učitelství odešel.

Další problém je, že si vůbec nevěřím ve svých schopnostech a vzhledu. Prostě na základce si mě učitelka brala do kabinetu, kde jsem poslouchal „různé věci“. O tom jsem se ale svěřil až po přechodu na 8-letý gympl. Tam mi bylo bezva, učitelé mě povzbuzovali, měl jsem kamarády, ale po maturitě samozřejmě všichni někam odjeli a zůstal jsem sám. Chodil jsem teda na různé seznamky, kde jsem se dočkal kladné odezvy, ale prostě v tom vzhledu si nevěřím…Je to blok asi z té ZŠ. Přitom holky mi říkají, že jsem hezký, ale beru to vždy jako výsměch. Teď se lidem zmiňuji, že jdu studovat sestru a někdo to okomentuje: „to budou holky stát fronty“. Třeba to myslí upřímně, ale můj mozek to vyhodnotí jako posměch…Zkrátka mám psychózu, ale léčím se a vysadil jsem už i léky, bez kterých mi je lépe, k psychiatrovi docházím. Taky na těch seznamkách jsou holky, se kterými jsem se setkal, byly celkem fajn, ale chcou vždy něco víc (sex nebo vztah) a já to vždy odmítnu a ony mi řeknou, že je to tím, že mám plno holek, že si mohu vybírat a nevím co…to tak není. Prostě mě každý soudí podle vzhledu a ne moji duše. Do sexu atp. se taky moc nehrnu kvůli tomu, že se stydím za svoje tělo, a když to někomu řeknu, taky to nebere upřímně, protože mám muskulární postavu…Je to vše v mojí hlavě. :zed: Asi jsem trochu zženštilý, bude to tím, že jsem vyrůstal jen s mamkou a babičkou. :nevim:

Chodil jsem i na brigády, kde byly holky a někdo mi prostě říkal lichotky, na které jsem nereagoval, tak se mi pak začaly ty holky stranit. Myslely si, že jsem namyšlený, ale bylo to tím, že mám výše uvedené potíže, se kterými se nechci dělit.

Nicméně moje otázka je — jaký je kolektiv holek u všeobecných sester? Jdu na VOŠ. Byli tam lidi v pohodě? Mám strach, že se tam neuchytím, ale v kolektivu holek mi bylo vždy příjemněji, protože mi nepřijdou tak arogantní jako kluci. Mám strach, že se mi lidi zas kvůli něčeho vysmějou, protože nebudu chtít jít na nějakou párty a tak. Byli tam ostatní na Vás příjemní? A jak si nikoho nepoštvat proti sobě?

A fakt se omlouvám, jestli to zní někomu jako triviální problém, ale moc mě to trápí.

Ahoj a nechceš zkusit nejdříve zapracovat na psychice, aby tě takto všechno nerozházelo a až potom jít studovat? Já to nemyslím zle, ale asi v každém kolektivu se najdou lidi, co ti třeba v něčem nesedí atd. To je normální, ale nemělo by tě to takto rozhazovat. Já mám třeba párty rád, v téhle době mi to dost chybí, chodil jsem od 15 skoro každý víkend. A přitom nepiju vůbec, přece nemusíš pít. A má to výhodu, můžeš si vybrat s kým tam půjdeš a s kým si to užiješ a strávíš čas. To jde vždy ve volném čase. Ale bohužel to nejde ve škole, v práci, na brigádě atd. Není to přece o tom se tam s každým kamarádit, můžeš si vybrat podle sympatií a ostatní neřešit. Chceš jít tohle studovat, nic ti nebrání, ale ber to tak, že tam jdeš proto, že tě tento obor baví a chceš to vystudovat. Jestli tam jdeš jenom proto, že si myslíš, že tam s holkama lépe vyjdeš, tak to bych úplně tak neviděl. Za prvé ti nikdo nezaručí kdo tam bude a za druhý studovat něco co mě nebaví jenom proto, aby tam bylo co nejmíň kluků, to taky asi není úplně to top.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 14:26

@Matt 02 Ahoj, ten obor byl plán B vedle učitelství. Teď během korony dělám i něco podobného, v čem jsem našel smysl, takže si myslím, že je to dobrá volba a ty holky beru jen jako plus. Určitě nemám nic proti klukům, normálně jsem měl brigády ve skladě, kde jsem s chlapy pokecal. :D Ale byli to starší, normální chlapi.

S tou pauzou je to rozumné, ale tu mám právě nyní. Nestuduji, ale pracuji, mám brigády, čtu si, cvičím a přijde mi to jako „izolace“. Paradoxně nejšťastnější jsem, když mohu jít pracovat a během toho komunikuji s lidmi. Zapomínám na své problémy. Když je nepracovní den a mám hodně času, mám tendenci o té psychice přemýšlet a asi hledám chyby tam, kde nejsou. Další takovou „pauzu“ si nedokážu představit. Ten kolektiv na výšce mě rozházel, protože mi všichni kamarádi a kamarádky odjeli a neměl jsem se komu svěřit, nicméně teď jsem potkal pár lidí, kteří mi jsou oporou a věřím, že už se budu mít zas na koho obrátit. Akorát tuhle věc jsem chtěl řešit tu, protože psychózu a podobné věci tajím. Vlastně se všichni ptají, proč jsem tak pozitivně naladěný, protože tak působím. Večer samozřejmě někdy pak o svých problémech sám přemýšlím.

  • Citovat
  • Nahlásit
3591
18.2.21 15:52
@Anonymní píše:
Ahojte, holky.
Tohle fórum občas čtu a je mi tu opravdu příjemně, moc lidí se tu nehádá a rozhodl jsem se tedy si založit účet, abych se mohl podělit se svými obavami. Jsem mladý kluk, je mi 20 a hlásím se na všeobecnou sestru. Bude to asi delší, omlouvám se, ale nevím, jak to stručněji shrnout. Někomu se to bude zdát banální… :lol:

Prvně chci říct, že jsem citlivý, stydlivý a možná až moc vnímavý. Taková nepochopená duše. Nejsem žádný asociál, ale prostě mi je dobře ve skupině lidí, kteří jsou schopni to tolerovat, jinak jsem schopný komunikace s každým.

Můj sen bylo učitelství, kde jsem se nakonec dostal, ale jak se začalo se seznamováním, tak klasicky všichni chtěli na nějakou párty, a to je můj kámen úrazu — vůbec nepiju, alkohol mi nechutná a ještě k tomu všemu můj otec byl alkoholik, který se v důsledku utonul, když jsem měl tři roky. Spolužáci si pak myslí, že jsem neupřímný a vyhýbám se seznamování s nimi, mají narážky na to, smějí se atd. Do toho kluci tam byli „odborníci“ na všechno, prostě strašně arogantní a ještě mám pocit, že se tam do mě zamilovala jedna holka, která byla sice pěkná, ale výše uvedený typ a dal jsem najevo, že nechci vztah, takže potom začaly nějaké pomluvy a na tento nátlak jsem z učitelství odešel.

Další problém je, že si vůbec nevěřím ve svých schopnostech a vzhledu. Prostě na základce si mě učitelka brala do kabinetu, kde jsem poslouchal „různé věci“. O tom jsem se ale svěřil až po přechodu na 8-letý gympl. Tam mi bylo bezva, učitelé mě povzbuzovali, měl jsem kamarády, ale po maturitě samozřejmě všichni někam odjeli a zůstal jsem sám. Chodil jsem teda na různé seznamky, kde jsem se dočkal kladné odezvy, ale prostě v tom vzhledu si nevěřím…Je to blok asi z té ZŠ. Přitom holky mi říkají, že jsem hezký, ale beru to vždy jako výsměch. Teď se lidem zmiňuji, že jdu studovat sestru a někdo to okomentuje: „to budou holky stát fronty“. Třeba to myslí upřímně, ale můj mozek to vyhodnotí jako posměch…Zkrátka mám psychózu, ale léčím se a vysadil jsem už i léky, bez kterých mi je lépe, k psychiatrovi docházím. Taky na těch seznamkách jsou holky, se kterými jsem se setkal, byly celkem fajn, ale chcou vždy něco víc (sex nebo vztah) a já to vždy odmítnu a ony mi řeknou, že je to tím, že mám plno holek, že si mohu vybírat a nevím co…to tak není. Prostě mě každý soudí podle vzhledu a ne moji duše. Do sexu atp. se taky moc nehrnu kvůli tomu, že se stydím za svoje tělo, a když to někomu řeknu, taky to nebere upřímně, protože mám muskulární postavu…Je to vše v mojí hlavě. :zed: Asi jsem trochu zženštilý, bude to tím, že jsem vyrůstal jen s mamkou a babičkou. :nevim:

Chodil jsem i na brigády, kde byly holky a někdo mi prostě říkal lichotky, na které jsem nereagoval, tak se mi pak začaly ty holky stranit. Myslely si, že jsem namyšlený, ale bylo to tím, že mám výše uvedené potíže, se kterými se nechci dělit.

Nicméně moje otázka je — jaký je kolektiv holek u všeobecných sester? Jdu na VOŠ. Byli tam lidi v pohodě? Mám strach, že se tam neuchytím, ale v kolektivu holek mi bylo vždy příjemněji, protože mi nepřijdou tak arogantní jako kluci. Mám strach, že se mi lidi zas kvůli něčeho vysmějou, protože nebudu chtít jít na nějakou párty a tak. Byli tam ostatní na Vás příjemní? A jak si nikoho nepoštvat proti sobě?

A fakt se omlouvám, jestli to zní někomu jako triviální problém, ale moc mě to trápí.

Ahoj, já chvíli diplomovanou všeobecnou sestru na VOŠ studovala, kolektiv byly samé holky, ale byly fajn (tedy většina). Na party jsme nechodily, jen si sednout do baru poblíž školy, já nepila, protože se taky léčím na psychiatrii a na léky piju minimálně. Spíš víc holky kouřily (já jsem taky kouřila). Holky byly většinou po střední škole, ale mně bylo už 24 let a zapadla jsem v pohodě. Bohužel se pak mé problémy zhoršily a já skončila na psychiatrii, ale nebylo to ani kvůli kolektivu, ani kvůli učení. Fakt je to strašně o náhodě, na koho narazíš, ale alespoň někdo snad vždy bude v pohodě, s kým si budeš rozumět. Přeci jen na VOŠ už jsou dospělí lidé, mají stejný zájem… Držím moc palce. Je to zajímavý a potřebný obor.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.2.21 21:56

@Lollitka Děkuju ti, držím palce i tobě, ať se daří.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat